Obeslali jsme tedy všechny OMS a zažádali o zpětnou vazbu, kdo by se zúčastnil a kdo vůbec má vlastní prapor. Odezva byla ale veskrze tristní, nejenže se ozval zpět jen nepatrný zlomek okresních mysliveckých spolků, ale navíc v podstatě jen tři spolky nabídly, že by jejich myslivci nastupovali pod „svým“ praporem.
Přitom je tak trochu paradoxem, že už docela dlouhou řádku let patří mezi dlouhodobé partnery ČMMJ brněnská firma Alerion, jejímž hlavním obchodním směrem je právě výroba vlajek a praporů. Proto jsem požádal o rozhovor
Lukáše Feifera, výrobního manažera a
Petra Hejduška, obchodního manažera společnosti Alerion o rozhovor zrovna v den, kdy jsem byl vyzvedávat nově vyrobený prapor společnosti Myslivost, s.r.o.
Jak dlouho vůbec firma Alerion působí na českém trhu a co je jejím hlavním obchodním sortimentem?
L. F.: Společnost Alerion vznikla před dvaceti pěti lety, založil ji Mgr. Tomáš Pokorný ve spolupráci s PhDr. Zdeňkem Kubíkem, naším heraldikem a vexilologem. Tehdy zakládali firmu v rodné Bystřici nad Pernštejnem a oba působí ve firmě sídlící Brně-Králově Poli dodnes. Bylo to období, kdy se po roce 1989 opět udělovaly městské a nově i obecní symboly, obnovovaly se tradice různých spolků, především hasičů a byla společenská poptávka po symbolech, znacích, vlajkách a praporech.
P. H.: Od té doby jsou stále hlavním těžištěm výrobní nabídky firmy prapory nebo výšivky jako takové. Dnes je ale nabídka Alerionu doplněná o spoustu věcí, které náš typický zákazník, což je většinou obec nebo hasičský sbor, potřebuje. A to jsou především smaltované ovály, ražené produkty, mince, medaile, odznaky všeho druhu, venkovní tištěné polyesterové vlajky, stožárové vlajky rozličných typů, stolní vlaječky a nejrůznější doplňky, na kterých je možné si představit znak či logo. V podstatě pro obecní a městské úřady, spolky, sbory, instituce, ale i firmy dokážeme, co se týče heraldické výroby, zajistit úplně všechno, samozřejmě i stožáry, reklamní předměty, zajímavé jsou třeba také reprezentativní historické mapy.
Když se chce obec prezentovat jednotně navenek, počínaje obecním znakem po reklamní předměty a propagační záležitosti, tak stačí přijít a začít například i tím, že si teprve chtějí vytvořit obecní znak a od něj odvinout všechny další návaznosti?
P. H.: Vlastně zrovna na takový popud firma vznikla, dr. Kubík se tehdy zabýval heraldikou a v 90. letech se obce obnovovaly, potřebovaly vytvořit symboliku a nebyl nikdo, kdo by jim vše nejen navrhl, ale pak i vyrobil. Pánové Pokorný a Kubík byli spolužáci z gymnázia a pochopili tuto potřebu, začali nejen odborně navrhovat, ale i prakticky vyrábět pro města a obce.
Když vyrobíte obci prapor nebo další předměty, které obec reprezentují, tak to ale není jen o praporu jako takovém, ale i o způsobu používání. Jste schopni poradit vexilologicky nebo říci zájemcům zásady, kdy a jak se prapor vyvěšuje nebo jak se používají tyto symboly? Nauka o heraldice a vexilologii i emblematice má přece jasně stanovená pravidla spojená s používáním nejen státních, ale i obecních a spolkových symbolů. Daly by se alespoň stručně shrnout základní zásady?
P. H.: Pravidla o tvorbě a užívání znaků a vlajek jsou samozřejmě obsáhlá, protože se jedná o samostatné vědní obory, takže nechci neúměrně zatěžovat čtenáře, to by vydalo na samostatný článek či rozhovor. Zákazníkovi proto vždy radíme podle konkrétních souvislostí a potřeb včetně dodaných vzorů vyhlášek či rituálů a etikety. Samozřejmě vše v rámci interpretace ustanovení našeho zákona o užívání státních symbolů, nejenom v souvislosti s dodávaným produktem.
Právě proto je tak důležité, aby profesionální výrobce znaků (definovaných štítem) a vlajek (vztyčovaných na stožáry) i praporů (spojovaných s žerdí), korouhví, emblémů a odznaků, disponoval expertem na v otázce zmíněné obory, z nichž se skládá státní zkouška. I to odlišuje naši společnost Alerion, v jejímž čele je Mgr. Tomáš Pokorný, původní profesí právník a také PhDr. Zdeněk Kubík, graduovaný specialista ve jmenovaných disciplínách, od reklamních agentur a tiskáren, které mohou nabízet obdobné produkty, ale postrádající nezbytnou odbornost, individuální péči o klienta, ale zejména dlouhými léty cizelovanou zkušenost se specializovanými materiály, tradičními ručními metodami výroby a do posledního detailu propracovaným příslušenstvím.
Zůstaňme tedy u praktické realizace praporů, z čeho se vyrábí a určitě budou i nějaké různé typy či provedení?
L. F.: Při výrobě slavnostních praporů se používají dva základní materiály - samet a satén. Samet je česaný materiál s chlupem, my používáme pouze kvalitní italské samety. Satén je další materiál typický pro výrobu praporů s vyhovujícími vlastnostmi a gramáží, navíc připomíná historicky používané hedvábí. Satény také dovážíme z Itálie, neboť pro výsledný efekt je podstatná kvalita a stálost materiálu. K tomu se nabízí široký výběr třásní a šňůr, kterými se prapor obšívá, a také různé doplňky, které vyplývají z některých specifických požadavků uživatelů.
Je třeba ale zmínit, že každý prapor má různě velkou plochu pokrytí výšivkou, což souvisí jednak s požadavky zákazníka, jak chce mít prapor bohatě zdobený, ale také třeba se složitostí znaku. Ovlivňuje to například i to, zda a jak mají být ztvárněny větší barevné plochy nebo má být prapor dokonce celoplošně vyšitý. Mnohdy ale chtějí zákazníci výšivky zbytečně až moc, prapor je pak příliš tuhý, špatně se ohýbá a hůře se s ním manipuluje.
A to mne hned napadlo, že asi provedení praporu je třeba volit i podle uvažovaného praktického využití. Když budu mít trvale vystavený prapor někde na radnici ve vitríně a vlastně s ním chodím jen sporadicky, ať je klidně zdobný, bohatě vyšívaný, ale když budu pravidelně prapor používat při více akcích během roku, nejen pod střechou, ale i venku, asi bych měl chtít nějakou „praktičtější“ verzi…
P. H.: Naprosto logicky jste to odvodil, jsou jednak prapory slavnostní, na výjimečné praktické použití a trvalou výzdobu místnosti, ale pak máme i venkovní prapory, které mohou být vyrobeny právě s tímto ohledem v praktičtější podobě, aby se třeba daly nést v průvodu a při jiných akcích několikrát během roku. Ale nabízíme také polyesterové tištěné vlajky a prapory, které mohou být vyvěšeny na budovách a stožárech. A dokonce nabízíme i to, že k slavnostnímu vyšívanému praporu vyrobíme polyesterové prapory jako vlastně kopii pro venkovní použití. Je to tzv. block out, kdy všijeme speciální neprůhlednou vrstvu mezi lícovou a rubovou stranu s potiskem podle originálního vyšívaného praporu. Nejčastěji to využívají hasiči, aby mohli své prapory vyvážet na běžné akce v kopii a nemuseli používat originál uložený v hasičské budově.
A zmíním ještě jeden praktický doplněk – na vyšívaný prapor nabízíme průhledný obal, něco jako pláštěnku, aby se mohl vynést ven i při nepříznivém počasí a byl chráněn před vodou a nečistotami. Ale zdůrazňuji, že prapor by měl být uložen ve stálém prostředí bez obalu, ne ho třeba zavřít smotaný někam do skříně nebo do vitríny, což mu neprospívá. Měl by být volně na vzduchu, aby látka vydržela doslova staletí.
Když si pořídím u vás prapor a stane se, že ho poškodím nebo se propálí, ušpiní, jste schopni prapor opravit? Jak vůbec o prapor pečovat?
L. F.: Náš servis je kompletní, my jednak doporučujeme, aby prapor u nás podstoupil jednou za pět až deset let profesionální čištění. Je potřeba z něj pravidelně odstraňovat prach, my ho nejen odprášíme, ale i případně profesionálně vyčistíme a zkontrolujeme. Pokud jsou defekty na výšivce, je možné je spravit. Pokud vznikají defekty na materiálu, je to těžší, jsou to už nevratné zásahy, někdy je možné scelení, ale častější je jejich vhodné překrytí.
Určitě by se neměl prapor prát v pračce, musí se postupovat speciálně. Je na to docela složitá technologie, takže raději k nám, my ho vyčistíme, naimpregnujeme. Mimochodem, všechny prapory u nás vyrobené opatřujeme impregnací, ta by se měla časem po letech obnovovat.
Pojďme tedy k požadavku na prapor od zákazníka. Přijdu za vámi, mám nějaký znak či logo spolku, chci ho dát na prapor, ale nevím, co tam dalšího doplnit. Vy mi poradíte písmo, okraje a další doplnění?
P. H.: Přesně tak. My máme i katalog motivů, které používáme, je tam několik desítek příkladů, ať jsou to rohové motivy, obvodové linky, písma, různé národní rostlinné a další motivy. Zatím je katalog hodně koncipovaný pro hasiče, těch je nejvíc mezi našimi zákazníky, proto je v katalogu třeba několik vzorů sv. Floriánů, ale třeba i několik druhů hasičských atributů, žebříků a jiné tradiční techniky. Případně zcela respektujeme dobovou předlohu nebo zadání zákazníka.
Motivů sv. Huberta, patrona myslivců, zatím nemáme na výběr takové množství jako u hasičů, ale budeme rádi za inspiraci v podobě představy zákazníků z řad myslivců a věříme, že brzo vznikne více originálních praporů i pro myslivecké spolky.
Takže zákazník si prohlédne katalog a nakonfiguruje si různé motivy buď sám, anebo, což je vždy lepší, vše prokonzultujete individuálně přímo s naším grafikem, který vytvoří podle jeho představ vlastní a originální návrh. To je aktuálně největší výhoda pro myslivce – originální grafický návrh mysliveckého praporu na míru, který poskytujeme zdarma. Jakmile si vše graficky schválíme, může jít prapor do výroby v dílnách našich vyšívaček.
Asi určitě poradíte, že když například budu chtít myslivecký prapor a v rohu např. palmový list, tak řeknete, že to je nevhodné a navrhnete mi jinou variantu?
P. H.: Řekneme, ale začneme už tím, jaká je vhodná barva pro váš prapor, resp. spolek. Sokoli používají bílou a červenou, hasičům bílý prapor nedoporučujeme, bývá většinou modrý a červený, budete-li myslivci, jistě se budeme bavit o typické myslivecké zelené, myslivci mají ale také další specifické motivy spojované s jejich činností. Čím více budeme s myslivci spolupracovat, tím více se bude rozšiřovat nabídka rozmanitých motivů a působivých grafických prvků pro sestavení ideálního praporu každého konkrétního spolku a sdružení.
Když zájemce o prapor přijde, tak asi většinou nějaký základní symbol už má, ale co když přijde zákazník a chce vytvořit ve spolupráci s vámi třeba úplně nový znak? Jste schopni mu ho navrhnout?
P. H.: To bude práce pro našeho heraldika PhDr. Kubíka, který navrhuje zákonné obecní, ale také církevní i rodinné znaky. To je tzv. osobní heraldika k vlastní reprezentaci a užívání. Každý subjekt může mít svůj heraldický znak, pokud respektuje určitá pravidla. Zákazník vyplní dotazník, mají spolu většinou i osobní nebo písemný rozhovor, po vzájemné domluvě si může každý do znaku promítnout své koníčky, záliby, rodinnou historii, povolání, přidat si třeba i nějaké osobní motto čili heslo. Znak se pak může vložit i do heraldického registru, osobní znaky jsou na dobrovolnosti, obecní a městské znaky jsou pak úředně udělovány a evidovány. Samozřejmě rádi vytvoříme i pro myslivecké sdružení vlastní nový znak, ať už bude čistě heraldický nebo se bude jednat o nové či upravené, dotvořené logo mysliveckého spolku.
Jsou ale asi i některé základní heraldické a vexilologické zásady, které měly být dodržované, například nejen použití barev, ale i třeba poměrná velikost lidí, zvířat, motivu…
P. H.: To už je zase na posouzení heraldika, vše se řídí staletými pravidly heraldiky, jako tzv. pomocné historické vědy, tj. včetně zobrazení tzv. tinktur (kovů a barev) i stylizace figur a proporcí. Vše v jakémkoliv znaku, jehož základem je vždy štít, by mělo dodržovat zásady odborné heraldiky, podobně jako v každém vědním oboru nebo umělecké disciplíně.
Když se setkáváte s požadavky od obcí, tak předpokládám, že je vybírán klasicky asi motiv lva, dravce, medvěda, zajíce, ryby a dalších tradičních zvířecích motivů, ale setkáváte se s nějakými extra požadavky, že do znaku chtějí někteří třeba traktor, parník, nějaký jiný stroj, budovu nebo netradiční nástroj?
P. H.: To už je na komunikaci mezi zákazníkem a panem doktorem, setkává se s různými požadavky a občas musí představy docela dost korigovat. Například velkým nešvarem je laická představa, že znakem může být „obrázek“ místní kapličky nebo konkrétní budovy či kopce nad vsí. Vždy by totiž mělo jít o známý a stylizovaný symbol. Přitom heraldika umí pracovat s jakýmikoliv obecnými čili všeobecně známými figurami, minulými i současnými, jako je žebřiňák nebo třeba zmíněný traktor, vinařský nůž nebo klidně naftařský kozlík, luk a šíp stejně jako brokovnice, současné zvíře či vymřelý trilobit, hmoždíř, ale i moderní zkumavka apod. Vždy však musí jít o poučené heraldické jednoduché provedení bez trojrozměrné perspektivy a vhodnou kombinaci limitovaného zbarvení (tzv. kontrastní kladení tinktur).
Rozdíl je ale také v tom, že jak už bylo řečeno, institucionální a osobní heraldika nepodléhá v ČR, třeba na rozdíl od Velké Británie, ale např. i Slovenska, které v tomto na rozdíl od nás již úspěšněji pokročilo, žádné regulaci z úředních míst, což je možná škoda (mohli bychom převzít funkční slovenský model), protože komunální heraldika je ze zákona o obcích schvalovaná příslušným expertním podvýborem Poslanecké sněmovny. Tam obec předkládá návrh ke schválení a předsedající Poslanecké sněmovny musí udělit souhlas. Stane se proto, že podvýbor návrh vrátí zpátky.
Do heraldiky by měl mluvit opravdu jen člověk znalý, opravdu tu není moc místa na amatérské pokusy a i v oblasti osobních znaků by bylo dobré vše pečlivě zvážit a prokonzultovat. I proto se heraldika vyučuje jako samostatný vysokoškolský předmět, zahrnující množství odborné literatury.
Takže jsme se domluvili, jaký bude na praporu znak nebo hlavní motiv, domluvili jsme se, jaké budou okraje, doplňky, máme i domluvený text a typ písma a nastává výroba. Jak výroba probíhá?
L. F.: Když si odsouhlasíme grafický návrh, začínáme vzorkem materiálu, který zase se zákazníkem vybereme podle určení. Máme materiály rozdělené i podle gramáže, přičemž výběr souvisí i s tím, jak moc plošné a složité bude pokrytí stran praporu výšivkou. Vytiskneme si napřed barevnou šablonu, přes tu vypícháme na pauzovací papír detaily a kontury. Jen pro představu, naše děvčata vypíchávají třeba i několik hodin jen písmo, logicky poměrně dlouho se vypíchávají složité grafické motivy. Přes pauzovací papír si pak barvou prokreslí ve formě spousty drobných teček motivy na látku a pak teprve vyšívají.
Jak dlouho trvá výroba jednoho praporu?
L. F.: Když se budeme bavit u nejsložitějších, tak je to 250 až 300 hodin samotného vyšívání plus přípravné práce. Výroba složitějších praporů tedy trvá i několik měsíců. Vše je to trpělivá ruční řemeslná práce.
Máte specialistky na jednotlivé motivy, třeba na okraje nebo na postavy?
L. F.: Nemáme, každá vyšívačka má však svůj osobitý styl, z toho vyplývá i přidělení práce na konkrétním praporu. Vyšívačky ale nespolupracují na jednom praporu, ta, která začne, musí si celý prapor také dokončit. Kdyby dokončovala jedna po druhé, tak to bude vždy vidět, je to vlastně umělecké dílo a každá vyšívačka má svůj specifický projev, např. ve vyobrazování obličejů světců a postav. I písma může být několik druhů, některá písmo dělá bez kontur, každé jde prostě všechno, ale svým způsobem i něco jiného zase lépe, trochu řemeslně a umělecky jinak.
Máme už druhou generaci původních vyšívaček, snaží se předávat zkušenosti dál těm mladším, ale základem je, že si každá musí najít svou cestu. Takže každý prapor je originálním mistrovským uměním, vůbec nepoužíváme automatické vyšívací stroje, které by chrlily stále úplně stejné prapory jeden za druhým a jen se měnil název spolku.
Jelikož nejvíce děláme pro hasiče, nesčetněkrát prošel dílnou jeden velmi oblíbený motiv postavy sv. Floriana, ale každý jednotlivý se v detailech liší. Děvčata jej postupně vylepšují, mění barevně, používají různé stíny, hrají si s výrazem a tzv. malují jehlou, protože je to samozřejmě baví, jinak by i tak náročné práce nemohly dlouhodobě vydržet.
Tím, že mysliveckých praporů jste zatím tolik nedělali, tak asi nemají tolik zažité motivy sv. Huberta. Říkali jste, že ani v předlohách zatím moc druhů sv. Hubertů nemáte. Je možné vám nějakým způsobem pomoci, kdyby třeba myslivecké spolky poslaly do redakce historické nebo oblíbené obrazové předlohy a my vám je pak za redakci poskytli, zařadila by se do vašeho katalogu, a tím i do nabídky, větší škála Hubertů?
P. H.: Určitě bychom chtěli rozšířit práci pro myslivce, takže by to bylo také pro nás žádoucí, kdyby se třeba v redakci soustředily motivy myslivecké, nejen sv. Hubertů, které byste nám pak poskytli. Vždyť jsme přece už řadu let partnery ČMMJ a rádi bychom podpořili tradici používání praporů mezi myslivci, která je v sousedních zemích velmi oblíbená. Naši grafici jsou natolik šikovní, že jsou schopni podklady a náměty překreslit a převést do podoby, aby se konkrétní motiv dal vyšít na prapor a ještě lépe vynikl steh vedle stehu vyšitý precizně do sametu.
Myslivci mohou poslat, pokud někde mají, třeba i kvalitní fotografii historického praporu anebo motivu. My totiž máme zkušenosti s převedením motivů, neboť vytváříme i kopie historických praporů pro památkové ústavy nebo muzea. Historický prapor si nafotíme, grafik vše překreslí pro výrobu a my vyhotovíme repliku historické předlohy pro její používání.
Ale chtěl bych zmínit ještě jednu skutečnost, mnohdy tyto prapory jsou už v havarijním stavu, potrhané, staré třeba více než 200 let. Proto děláme i to, že je buď zrestaurujeme, ale spíše nově zreplikujeme, přičemž originál doporučujeme zakonzervovat a uložit do speciálního boxu, ze kterého se dobový prapor vytahuje jen zřídkakdy. Je to relikvie, která má historickou hodnotu a nemá sloužit k používání, ale vždy jsme schopni vytvořit k používání její věrnou repliku.
Pojďme k myslivcům, jak vy hodnotíte potenciál používání praporů mezi myslivci i v rámci toho, že myslivost byla uznána jako nehmotné kulturní dědictví?
P. H.: Potenciál mezi myslivci je obrovský, je to přesně ta skupina lidí, která dlouhodobě a historicky kontinuálně provozuje společensky prospěšnou činnost, která je velmi důležitá. A s tím naprosto jasně a neodmyslitelně souvisí i jistá profesní hrdost, stejná jako třeba u sokolů nebo hasičů. Proto mě překvapuje, že mysliveckých praporů nevzniká podstatně více, že je myslivci tolik nepoužívají. Možná je to generační záležitost. Příležitostí přeci máte během roku mnoho, proč se tedy nesjednotit a neukázat pod společným symbolem, kterým se jednoznačně nabízí prapor s odpovídajícím mysliveckým motivem ve spojení s konkrétním místem?
Když to připodobním k hasičům, ti kolikrát šetří na prapor několik let a je pro ně prapor jak úcta k předchůdcům, tak i odkaz budoucím generacím. I pro myslivce by tedy mohl být prapor symbolem kontinuity a stavovské cti. Vidíme na praporech, které vznikaly už před první světovou válkou, jak jsou na ně majitelé hrdí, jak si váží a uctívají tento symbol.
A kdy jindy než v období, kdy myslivci slaví stoleté výročí, by se hodilo pořídit si myslivecký prapor jako symbol, který dříve nebo později předají dnešní myslivci svým následovníkům. U myslivců, stejně tak jako u hasičů, se přece dědí myslivost v rodinách a spolcích z generace na generaci, tak by to mělo být tak i s praporem, který tomu dodává vážnost. Ostatně myslivost je proto také respektovaným vysokoškolským studijním vědeckým oborem.
Před lety jsme v ČMMJ už prosazovali větší používání praporů. Chtěli bychom ale vyjádřit i jednotnost myslivců v tom, že by jedna strana praporu byla společná, jednotná, druhá strana by byla odpovídající příslušnému okresu či regionu. Je to podle vás rozumné řešení?
P. H.: Naprosto jednoznačně ano, ideální představa by měla být taková, že jedna strana praporu by mohla být stejná pro všechny myslivecké spolky nebo minimálně podobná, asi by tam měl být jako hlavní motiv váš oficiální schválený symbol a text, a z druhé strany pak individualizovaná podoba či motiv a nápis pro jednotlivý lokální spolek. Podobně je tomu u některých státních uniformovaných institucí nebo i sokolů. Hasiči například skoro vždy na jedné straně mají registrované atributy SH ČMS, většinou se znakem obce, a na druhé pak svého sv. Floriána doplněného individuálními motivy, kde je volnost a tvořivost větší. V každém případě by mohly být prapory myslivců podobně sjednocené jako prapory hasičů.
Dodáváte prapory taky do zahraničí?
P. H.: Samozřejmě, nejblíž nám je Slovensko, kde je spolupráce se spolky, sdruženími, městy i obcemi nejtěsnější, realizujeme každoročně i několik zakázek do Německa, Rakouska a Švýcarska a před pár lety jsme dokonce získali velkou zakázku do Angoly, byly to desítky vyšívaných praporů pro jejich policejní sbory.
Setkali jste se někdy s exotickým motivem, co pro vás bylo zajímavé?
L. F.: Náš letos nejzajímavější prapor byl pro Orel Židenice, tam byl vyšíván sv. Cyril a Metoděj s židenickým kostelem, velmi krásný prapor, za mě asi jeden z nejhezčích, co já jsem viděl. Cyril a Metoděj byli přeneseni z malby v kostele na prapor, nebyla to ale doslovná replika, motiv byl jen malbou inspirovaný.
Velmi zajímavé jsou prapory pro památkové ústavy, například pro bývalý klášter respektive zámek v Kladrubech u Plzně jsme zhotovili do nově vybudované historické expozice kopie ukořistěných praporů spojených s revolučním rokem 1848. Dochovaly se tam historické uherské vojenské prapory a my dělali jejich repliky, byla to zakázka pod bedlivým dohledem památkářů.
Z moderních motivů jsme například vyšívali pro jednu rodinnou stavební firmu prapor, na kterém byl vyšitý stylizovaný bagr a další firemní symboly ke 30. výročí vzniku společnosti.
Vzhledem k tomu, že vycházíte z různých předloh, kdyby někdo přišel, že chce prapor na památku a vyšít svého oblíbeného psa, tak ho vyšijete?
L. F.: Cokoliv si kdokoliv bude přát, pokud je to v obecně uznávaných mantinelech, tak je to možné. Grafik převede předlohu, domluvíme se a můžeme vyrobit.
Letos ale máme jednu možná zajímavou nabídku. Dumali jsme nad odkazem budoucím generacím a začali jsme nabízet každému, kdo si u nás prapor vyrobí, možnost nechat si do praporu vložit i vzkaz budoucím generacím. Je to všitý text uvnitř praporu, vymysleli jsme, jak technologicky udělat, aby v praporu byla nějaká textová skrytá část, aby to bylo v místě, kde se tomu nic nestane, když se bude prapor prát a udržovat. Takže jsme schopni zašít jakýkoliv vzkaz a odkaz budoucím generacím, který v praporu bude trochu tajemstvím, a to bude čekat na odhalení třeba po několik dalších generací.
A také jsme vymysleli místo, kam se skrytě podepíše vyšívačka, která prapor vyšila, protože je to vlastně její umělecké dílo. Uvědomili jsme si, že se nám doteď nikde vyšívačky nepodepisovaly, že nebudeme vědět za pár let, která jaký prapor vyšívala, pokud se nepodíváme do archivního systému. Měli jsme inspiraci ze starých praporů, kde je v rohu většinou vyšité, kdo kdy ho vyšil nebo sponzoroval. My ale podpis dáváme dovnitř a i za 300 let, až bude někdo prapor restaurovat, uvidí, kdo, kdy a kde ho vyšíval.
A ještě nabízíme jednu originální a možnost vzkazu budoucím generacím, kromě obvyklých gravírovaných pamětních hřebů se jmény donátorů ukotvených pevně do těla žerdi. V hlavici na vrcholu žerdi vytvoříme uzavíratelnou kovovou schránku (dutinu), do které se dá vložit jakýkoliv dokument, fotografie, psaný vzkaz následovníkům, a třeba i datový nosič s uloženou kronikou či elektronickými fotkami a dobovými dokumenty, záleží na zákazníkovi, co by v hlavici chtěl uchovat pro budoucnost jako vzkaz svým pokračovatelům. Nemusí o nich dlouho nikdo vědět, ale za sto let schránku někdo jistě otevře a zjistí, že tam něco je a přečte si vzkaz svých předků, podobně jako my nyní objevujeme ve věži kostela nebo ve staré kašně při jejich rekonstrukci mnohdy překvapivé historické sdělení či zprávu z minulosti.
A tak se na závěr rozhovoru odvolávám na úvod. Ví vůbec většina našich okresních mysliveckých spolků, že už dlouhou řadu let máme mezi symboly ČMMJ vyjmenované nejen logotypový znak, ale i další symboly či atributy včetně praporu? Proč neumíme využít tohoto krásného symbolu více při akcích nejen mysliveckých, ale i celospolečenských? Vždyť skoro všichni naši zahraniční sousedé považují za automatické, že používání praporu myslivce sjednocuje, reprezentuje a přináší myslivcům při společných akcích hrdost i důstojnost. Proč to u nás nejde?
připravil Jiří KASINA