O co se vlastně ve skutečnosti jedná?
V případě škod způsobených spárkatou zvěří představují jí působené škody pouze extrémní vyjádření celého souboru všeobecných změn v současné přírodě. Výsledky z praxe poukazují na to, že reakce ze strany spárkaté zvěře závisí i na počáteční situaci v době narušení porostů (stav půdy, podmínky ke vzcházení vegetace, hustota a druhové složení porostů, přitažlivost pro okus, konkurence mezi rostlinnými druhy, světelné a růstové podmínky, směr vývoje lesa atd ).
Současně se nesmí opomenout, že predispozici rostlinných společenství a jejich náchylnost ke škodám zvěří mohou výraznou měrou ovlivnit kromě obhospodařování půdy i použité postupy hospodaření (nadměrné spásání, hnojení a používání zemědělských chemikálií). Své místo samozřejmě mají i vlivy člověka (lesní nebo zemědělská opatření, znečištění, …), které jsou často impulsem, který přispívá ke změně působení spárkaté zvěře v přirozených, ale i člověkem vytvořených ekosystémech
(Reimoser, 1986; Ellenberg, 1988; Reimoser a Ellenberg, 1999).
Kdy dochází vlivem spárkaté zvěře ke škodám na vegetaci?
Samotný pojem „škoda“ je závislý na cílových představách stanovených různými zájmovými skupinami. Jádrem problému tedy není „konflikt“ mezi spárkatou zvěří a vegetací, ale mezi různými lidskými zájmy
(Gossow a Reimoser, 1985; Putman, 2004). Každému musí být jasné, že nejzřetelněji se konflikty objevují v oblastech, kde je lesní nebo zemědělská „výroba“ definována jako primární cíl využívání půdy.
Obecně „škoda“ ve smyslu „problém způsobený nežádoucím stavem“ je jen subjektivní úsudek lidské hodnoty, při kterém se zaznamenané vlivy posuzují s ohledem na určitý definovaný cíl nebo cíl řízení z pohledu člověka, ne samotné přírody. Takže pokud chceme smysluplně zhodnotit poškození jakéhokoliv ekologického systému, musíme posuzovat vlivy na základě jasně definovaného souboru záměrů nebo nějaké „požadované podmínky“. Často to dospěje do takového stavu, že správci půdy okamžitě přirovnávají vliv ke škodě bez řádného posouzení, bez toho, zda zaznamenané škody skutečně zásadně ohrožují jejich ekonomické nebo jiné cíle.
Pokud chceme mluvit o příznivém stavu stanoviště, tak ten byl definován jako stav, kdy existuje specifická struktura a funkce, které jsou potřebné k jeho dlouhodobému udržení a je pravděpodobné, že budou v dohledné budoucnosti pokračovat a stav ochrany jeho typických druhů je také příznivý.
Tímto chci zdůraznit, že je třeba být opatrnější a objektivnější v hodnoceních a že dopady se ne vždy a nutně rovnají škodě a v některých případech mohou být dokonce považovány za prospěšné.
Aby se mohly označit nějaké vlivy spárkaté zvěře za škodlivé, musí se prokázat,
• že vnímání vlivu je opravdu skutečné, ne jednoduše jen „předpokládané“,
• že jen některé škody jsou ve skutečnosti způsobeny spárkatou zvěří, ale i něčím jiným (stává se, že spárkatá zvěř je obviňována za škody, které způsobily jiní býložravci nebo také za škody, které jsou způsobeny klimatickými poměry),
• že zaznamenaný „okamžitý“ vliv má dlouhodobé ekologické nebo ekonomické negativní důsledky na stav ovlivněného typu vegetace,
• že tyto škody jsou v rozporu s jasně definovanými cíli pro požadovaný stav konkrétního typu vegetace.
Načasování škod ve vztahu k růstové fázi a růstovým charakteristikám konkrétní plodiny však jednoznačně ovlivní ekonomický význam případných způsobených škod.
Dnešním nejběžnějším přístupem z pohledu snižování škod a snížení vlivu spárkaté zvěře (v souvislosti s vlivem na lesní, zemědělská nebo chráněná stanoviště), přijatým ve většině států, je snižování regionální nebo místní hustoty spárkaté zvěře. Takové přístupy spojené s lovem zvěře ale nejsou vždy dostatečně účinné. Je to částečně proto, že cíle využívání půdy často nejsou dostatečně definované nebo dokonce stanovené cíle vykazují určitý konflikt.
Na druhé straně může být snaha o lov spárkaté zvěře nedostatečná (např. se podcení míra přírůstku v kategorii mladé zvěře), nevhodně zacílený lovecký tlak z hlediska věku nebo pohlaví zvěře nebo může být příčinou nedostatečná koordinace lovu
(Putman 2004; Apollonio et al. 2010). Kromě toho na místech, kde se sníží populace spárkaté zvěře, může zvěř reagovat na lokální snížení hustoty buď zvýšenou plodností, nebo imigrací do oblastí se sníženou hustotou populace, kde je v důsledku lovu snížena konkurence (
Putman 1996b, 2004; Reimoser , 1986).
Typ lesního hospodářství je nejdůležitějším faktorem při určování škod okusem způsobeným spárkatou zvěří. Tento faktor je mnohem důležitější než faktory hustoty, intenzity lovu, přikrmování a vyrušování turisty. Neméně důležité je i to, že při dané hustotě zvěře se úroveň škod způsobených spárkatou zvěří velmi liší v závislosti na množství dalších environmentálních a kulturních faktorů. Ty zahrnují kromě jiného typ plodiny nebo porostu, vzdálenost citlivého porostu na poškození od místa stávanišť zvěře, velikost osázené plochy, vzdálenost citlivé plodiny od jiných alternativních preferovaných pícnin, strukturu stanoviště a systém zemědělského nebo lesního hospodaření. Uvádí se také, že úrovně poškození spárkatou zvěří na lesních nebo zemědělských plodinách souvisí méně s hustotou populace než s rovnováhou krajiny a „faktory atraktivity“ (rozsah a okraj lesa, množství krytin) a přirozenou zásobou potravy
(Reimoser a Gossow 1996). Tam, kde je struktura stanoviště pro zvěř velmi atraktivní, ale přirozená nabídka potravy nízká, můžeme očekávat větší škody, než když je dostupnost „atraktivity“ oblasti v porovnání s krmivem nízká.
Analogicky například četnost střetů spárkaté zvěře s vozidly na komunikacích nesouvisí pouze s hustotou populace zvěře, ale i s hustotou silnic, objemem a rychlostí dopravy, jakož i řadou dalších environmentálních a technických faktorů.
Závěry výzkumných prací poukazují na to, že úrovně poškození přinejlepším jen slabě souvisí s hustotou spárkaté zvěře, naznačují, že samotné přímé snížení populace, ačkoli může krátkodobě zmírnit problém, pravděpodobně nebude mít žádný dlouhodobý výrazný efekt, pokud se počty zvěře nesníží v podstatě na zcela minimální hodnotu. Proto snahy o management založený výlučně nebo primárně na snížení hustoty spárkaté zvěře lovem nemusí mít žádný významný vliv na snížení úrovně škod.
Toto konstatování ale zároveň nemá naznačovat, že řešení problému škod snížením populace není nikdy vhodné. V mnoha situacích to může být dokonce jediná dostupná možnost a pokud se provádí lovecký tlak opatrně, s rozmyslem a s plným pochopením základní dynamiky populace dotyčného druhu, může se ukázat jako účinná metoda kontroly. Nedostatek jasného vztahu mezi závažností poškození porostů a skutečnou hustotou zvěře naznačuje, že prostě jen samotná kontrola počtu spárkaté zvěře nemusí být zcela účinná při snížení škod.
Je třeba zdůraznit potřebu rozlišovat mezi přístupy, které lze považovat za vhodné k regulaci populace spárkaté zvěře a přístupy, které mohou být účinné při snižování škod. Měly by se zohlednit a zkoumat kromě lovu také alternativní přístupy, jako je oplocení, umístění atraktivních plodin v krajině, změny obhospodařování lesů a kultivace porostů, které mohou zásadně změnit problém se škodami. Je jasné, že žádný z těchto přístupů pravděpodobně nebude zcela účinný sám o sobě. Musíme se zaměřit na takové metody, které budou mít pravděpodobně mnohem větší dlouhodobou účinnost. V minulosti jsme se přesvědčili, že necitlivé hospodaření v krajině samo o sobě významně přispělo ke zvýšení hustoty spárkaté zvěře a způsobilo určitou environmentální nerovnováhu, která měla za následek zvýšení škod. Proto v budoucnu budou nejúčinnější strategie managementu zaměřené na snížení vlivů spárkaté zvěře vyžadovat integraci řady různých přístupů nejen v oblasti managementu populace zvěře, ale také managementu stanovišť.
To ale vyžaduje potřebu plně pochopit roli zvěře v krajině spojenou s náležitým plánováním na úrovni větších územních celků, aby se zajistily přiměřené struktury stanovišť pro rostliny i zvěř, čímž se sníží i počet konfliktů. Problém je, že současný management hospodaření v lese i v zemědělství je specificky zaměřen na snižování škodlivých vlivů jen lovem spárkaté zvěře, přičemž „doufáme“, že taková regulace populace může být úspěšná na snížení škod na tolerovatelnou úroveň. Nižší hustota spárkaté zvěře ale nemusí být nutně spojena s menšími škodami, naopak ani vyšší hustota není vždy spojena s většími škodami. Prostě je nepravděpodobné, že jen kontrola počtu zvěře a ovlivnění populace jen lovem by byla z dlouhodobého hlediska zcela účinná. Nevhodná struktura a metody lovu, nevhodný výběr věkového a pohlavního zastoupení lovené zvěře budou mít pravděpodobně za následek spíše zvýšení než snížení škod.
Vše naznačuje, že k tomu, aby byl management skutečně efektivní, musí všichni „manažeři“ (vlastníci půdy, farmáři, lesníci, plánovači, myslivci, ochránci, atd.) pochopit a akceptovat jiné přístupy a pohledy na problém a respektovat, že vzájemné působení mezi spárkatou zvěří a jejich přirozenými a člověkem vytvořenými biotopy je třeba vědoměji a aktivněji brát v úvahu, má-li být dosaženo lepší rovnováhy mezi volně žijící spárkatou zvěří a vegetací.
Integrovanější přístup všech zúčastněných k řízení vlivů na volně žijící zvěř je tedy klíčový.
Ing. Jan KRNÁČ