V sobotu 18.5.2024 v polském Goraji se uskutečnilo již 25. Mistrovství Evropy ve vábení jelenů. Stejně jako v loňském roce bylo přihlášeno 12 států, každou zemi reprezentoval tříčlenný tým, celkem tedy přijelo do posla 36 vábičů. Kromě pořadatele letošního šampionátu přijali pozvání vábiči z Německa, Rakouska, Slovenska, Maďarska, Belgie, Francie, Estonska, Lotyšska, Litvy, Slovinska a z České republiky.
Celý šampionát se nesl v duchu Velkopolského festivalu myslivecké kultury na zámku Goraj, který byl obohacen velmi pestrým programem. Za zmínku stojí zdůraznit, že součástí zámku je i Střední lesnicko-technická škola, která zahájila první výuku již v roce 1945 a podporována je Ministerstvem životního prostředí. Škola se společně se zámkem nachází necelých 6 km od Czarnkówa, jenž se pyšní zahradním komplexem vzniklým počátkem 20. století, sahajícím až k samotnému zámku. Jedná se o rozsáhlý komplex starých bukových porostů, který stojí za zhlédnutí.
Atmosféra, vytvořená pořadatelem, byla neskutečná. Už ale i samotná sedmihodinová cesta do Polska byla plná vyprávění a vzpomínek, ale také soustředění na blížící se šampionát. Program byl tak pestrý, že nebyl čas ani na chvilku vydechnout.
Ihned po příjezdu v hotelu Sypnievo, kde jsme byli ubytovaní a kde zároveň probíhal závěrečný ceremoniál, nás jako celou výpravu přivítali bouřlivým pozdravem. U vchodu hrála harmonika a došlo i na „welcome drink“.
Samotné zahájení ozdobila mše svatá celebrovaná přímo z pódia. Dalším programem byl 30. ročník soutěže velkopolských trubačů a 21. ročník výstavy loveckých psů. Velice zajímavá byla soutěž v hodnocení trofejí, která probíhala neobvykle v lese, kde byly pomocí sofistikovaného mechanismu jednotlivé trofeje předváděny v pomalém pohybu na určitou vzdálenost a na omezenou dobu. Pomocí dalekohledu se pak odhadovala bodová hodnota trofeje. Soutěž vlastně imitovala pozorování a odhad síly trofeje jelena jdoucího lesem. Bohužel jsme se této soutěže nemohli zúčastnit, neboť ve stejném čase probíhala zkouška mikrofonu před zahájením samotného šampionátu! Doprovodný program zakončil již 46. ročník Dne písní a hudby. Věřte mi, bylo se na co dívat i poslouchat.
Samotný šampionát odstartoval až ve 14 hodin a podle mého názoru byl podle mého názoru asi nejnáročnější šampionát, který jsem kdy zažil. A to nejen kvůli délce, poslední soutěžní hlasy se ozvaly kolem 18 hodiny! Soutěž proběhla opět dvoukolově, ale mezi jednotlivými koly nebyla výrazná přestávka.
Pro první kolo si pořadatel vybral dvě soutěžní disciplíny, mezi které patřil hlas „Starého hledajícího jelena“ na který měli soutěžící časový limit 1 min a 20 vteřin. Druhým hlasem, který ovládl podium byl hlas „Jelena stojícího u laní“ U této disciplíny byl časový limit 2 min a 20 vteřin.
Z prvního kola postoupilo do finále 19 nejlepších soutěžících. Důležité a potěšující bylo, že do druhého kola postoupili všichni tři naši reprezentanti, které zamíchalo pořadím, i když ne až tak výrazně.
Disciplínami druhého kola byly „Mladý hledající jelen“ s časovým limitem 1 min a 20 vteřin a naše „oblíbená“ disciplína „Dva staří jeleni táhnoucí na říjiště“ s časovým limitem 2 min a 20 vteřin. S touto disciplínou si totiž mnozí jelenáři dlouho nevěděli pořádně rady. Jedná se o to, aby vábič předvedl intonačně dva rozdílné hlasy, které se musí od sebe výrazně lišit, ale zároveň se musí jednat o jeleny přibližně stejného věku. Volba jednoho nebo dvou nástrojů je jen na soutěžícím, někteří používali pouze jeden nástroj, kterým věrohodně vylišili oba hlasy. Důležité také je, aby celý projev byl uveden do jakéhosi příběhu, který by měl mít svůj úvod, samotný průběh a vhodné zakončení. Přes všechny tyto komplikace si ale s přibývajícími lety troufám říci, že si na tuto disciplínu začínáme zvykat.
Takže druhé kolo nebylo opravdu nijak jednoduché, obě disciplíny druhého kola patří mezi ty nejnáročnější.
Pojďme ale ke konečným výsledkům. Na třetím místě se umístil Tadej Klemenšek ze Slovinska se 126 body. Sice je to jeden z nejmladších účastníků soutěže, ale svým hlasem strčil do kapsy leckteré matadory!
O prvním a druhém místě musel rozhodnout až rozstřel, ale dokonce ne jeden. Prvním hlasem rozstřelu bylo „Odpočinkové mrmlání.“ Tato disciplína neurčila vítěze, a tak musel přijít druhý hlas „Vítězný ryk jelena po vyhraném souboji!“ Bohužel zde našemu špičkovému jelenáři, Honzovi Brtníkovi, přišla smůla v ten nejméně nevhodný okamžik, doslova mu došel dech. Po druhém rozstřelu získal 186 bodů a králem pomyslného říjiště se stal Virgile Parpinelli z Francie se součtem 188 bodů.
Druhým naším smolařem byl Tomáš Třeský, který se umístil na čtvrté příčce s celkovým součtem 125 bodů, ač po prvním kole byl na prvním místě.
A nerad bych zapomněl na našeho benjamínka výpravy Marka Peikera, jelenáře s mocným hlasem, který z celkového počtu 36 soutěžících obsadil 8. místo se 119 body.
I přes jistou dávku smůly musím vyzdvihnout celý náš tým, neboť v soutěži družstev se Česká republika umístila na prvním místě. Rád bych také vyzdvihl jeden moment, který jsem ještě na evropském šampionátu nezažil mimo ČR – v hledišti totiž vlála česká vlajka, kterou vyvěsili naši fanoušci, kteří do Goraje vážili cestu až z Jeseníků! Dodatečně jim moc děkujeme za podporu.
Ještě musím zmínit, že rozhodčím za Českou republiku byl Václav Svoboda, člověk snad neznající druh zvěře, který by nepřivábil.
A na listinu mezinárodních rozhodčích jsme nechali přezkoušet v rámci schůze delegátů našeho ostříleného jelenáře Petra Nováka. Ten úspěšně složil zkoušku před čtyřčlennou porotou, byl řádně zapsán na listinu mezinárodních rozhodčích, a bude nás tak moci v dalších letech reprezentovat v mezinárodní jury.
Celkově se šampionát nesl v přátelském duchu a každý kdo podobnou akci organizoval ví, že se neobejde bez větších či menších komplikací. Tady tomu nebylo jinak. Přesto se vše vyřešilo s naprostým nadhledem a porozuměním.
Spoustu problémů řeším téměř denně i ve své práci. Pokud, ale máte kolem sebe pár normálních lidí, dokážete se domluvit na všem. A to je to, co mě jako vedoucího výpravy na těchto akcích nejvíce baví! Je to pokaždé silně emoční setkání. A pokaždé, když se všechny země setkají, o to více se prohlubují naše vztahy.
Potvrzovala to i slova při závěrečném ceremoniálu, kdy si všichni moc váží příležitosti nejen soutěžit, ale také prostě být spolu naladěni na stejnou jelenářskou vlnu. Slova o tom, že jsme jedna velká jelenářská rodina nejsou vůbec přehnaná. Nesmírně si vážím toho, že jsme udrželi další pokračování tohoto dějství, je to i náš závazek vůči těm, kteří před lety jelenářské mistrovství uvedli v život a dnes se na nás koukají shora od sv. Huberta. Věřím, že se nám v budoucnu povede ještě více sjednotit mezinárodní sbor rozhodčích, tak aby bylo hodnocení co nejobjektivnější, splnili bychom tak i vizi, kterou měl a už nedokázal dokončit Honza Kupka.
Chtěl na závěr poděkovat všem našim reprezentantům, Pavle Wenzlové za dokumentaci a celkovou podporu a v neposlední řadě patří poděkování Českomoravské myslivecké jednotě a časopisu Myslivost za celkovou podporu, a to nejen finanční. Bez vzájemné spolupráce, by to zkrátka nešlo!
S pozdravem Myslivosti Zdar!
Tomáš TŘESKÝ
předseda Klubu vábičů