Patricie, můžu se vás zeptat, jakým způsobem jste se dostala na sekretariát, co vás přivedlo k tomu, že pracujete s mládeží?
Asi tomu nebudete věřit, ale u mě je to případ spojení toho, co mám ráda s prací, byť to není úplně ideální nebo není vše tak, jak jsem si představovala. Ale plní se mi sen, myslivost mě začala bavit a říkala jsem si, v čem bych se mohla profilovat. Mám i pedagogické zkušenosti, učila jsem dlouho na vysoké škole, stále mám nějaké přednášky, tak jsem si říkala, že zkusím spojit příjemné s užitečným a propojím myslivost a s mými znalostmi, jak pracovat s mladými lidmi. Prostě nabídka přišla, dost bylo korporátu, dost bylo mezinárodna, rozhodla jsem se v rámci ČR věnovat něčemu, co mám ráda.
Jak vidíte důležitost práce s mládeží v rámci ČMMJ?
Spousta lidí si je vědoma toho, že se musí pracovat s mladými lidmi, pracovat s dětmi a s mládeží. Už i proto, že děti musí naplňovat svůj volný čas, to je bez diskuse. Pakliže si nebudujete nástupce, tak postupně generace začne vymírat. Doufat, že někdo přijde z ulice a řekne, to mě baví, to je špatně. Je to také o dobrovolnosti, když něco děláte za peníze a povinně, tak se k tomu stavíte jinak, než když chcete dělat něco dobrovolně a ze zájmu. Platí takové to chci, nechci, bohužel stále více v tento moment raději z pohodlnosti volí variantu nechci.
Máme vůbec jako ČMMJ nějakou koncepci pro práci s mládeží?
Koncepce zpracovaná byla, ale má jeden velký háček. Co akce to požadavky na peníze a lidi. A to bohužel už takto nelze realizovat. Koncepce pro mne znamená, že vím, jak založit kroužek, jak pracovat s dětmi v kroužku, jaké znalosti rozvíjet. My si věci stavíme do příliš komplikovaného modelu. Já říkám nedělejme z toho ústav, pojměme koncepci velmi jednoduše, aby kdokoliv, kdo se aktivně věnuje myslivosti a chtěl by se věnovat dětem, aby to zvládl, aby to bylo něco, co si je schopen nastudovat za pár dnů. Předávejme znalosti poměrně jednoduše, ne aby to bylo založeno na principu spousty složitých metodických materiálů. My nejsme školství a držme se toho, co říkal Jan Ámos Komenský, škola hrou. Dělejme vše hravou formou, na to nepotřebuji metodiku, ale potřebuji zápal, nadšení, které metodika nepřinese. Takže metodiky v minulosti na ČMMJ byly, ale já se snažím prosazovat dělejme přirozeně věci tak, jak nás to baví, jak to cítíme, pak to určitě bude bavit i děti a jejich vedoucí. V tom vidím tu podstatu.
Souhlasím, že škola hrou, nemůžeme svazovat ty, kteří s dětmi dělají ve svém volném čase, chtějí se věnovat dětem, tak proč bychom je měli svazovat metodikami a vyplňováním dotazníků a tabulek. Už máte první ohlasy, že se začalo něco měnit? Padá vaše snaha o změnu na úrodnou půdu na úrovni OMS nebo jednotlivých místních mysliveckých spolků?
Tady si troufám tvrdit, že mám trochu rozkol v tom, protože zatím jsem víc v kontaktu s lidmi, kteří se věnují těm dětem, komunikuji s lidmi, kteří komunikují a pracují s dětmi a zatím mnohdy vůbec nevím, zda jsou to zástupci z OMS nebo zástupci místních spolků anebo dokonce lidé mimo strukturu ČMMJ. Zatím ještě postrádám detailní znalost provázanosti jak se, co děje, na kterém OMS, jakým způsobem tam vlastně postupují nebo co vlastně chtějí.
Často ze strany OMS slyším, my pracujeme s dětmi a když se zeptám jak, tak my děláme myslivecké dny. Ale pro mě práce s dětmi znamená soustavnou celoroční činnost, ne ad hoc činnost. Pakliže to není soustavné, tak to nemá logiku, ale zase na tom můžeme stavět. Zatím ale ani není vytvořený nějaký model, jak bych měla s okresními spolky fungovat nebo komunikovat, zatím jsou pro mě partnery hlavně ti, kteří se věnují dětem.
Já myslím, že mnozí zatím ani nerozlišují, koho vlastně a jak chceme vychovávat – zda vychováváme členy ČMMJ, vychováváme myslivce anebo vychováváme děti k lásce k přírodě. To je docela pro začátek zásadní otázka nebo zásadní pohled. Jak vy to vidíte?
Myslím, že tady je to potřeba jinak uchopit z hlediska myšlení a přístupu celé ČMMJ, nastavit si myšlenkovou strukturu, jak bychom chtěli nebo měli se vůbec vůči veřejnosti projevovat. Jako lovci? Nebo jako správci přírody? Nebo ti, kteří se k přírodě chovají zodpovědně a chtějí tu přírodu, kterou máme rádi, kterou obdivujeme a rádi se v ní pohybujeme, udržet i pro další generace? A udržím ji pro další generace jen tím, že mladší generaci k sobě přitáhnu? Pro mě to není jen o tom, že nějakým způsobem budu vychovávat, ale je to o tom, že si nastavím své vlastní chování a budu příkladem. Tady já vidím jistý rozkol či nejasnost, roztříštěnost, neuchopenost, měli bychom si to sami mezi sebou ujasnit a jasně si říci, jak vůbec celkově chceme navenek komunikovat, nejen ve směru k mládeži.
Doba se změnila, je pryč hodnocení podle počtu kroužků a dětí na okresech, bodování aktivit z centra. Opravdu stále hledáme cestu, jak k dětem přistupoval. Ale já bych viděl také to, že si musíme ujasnit nejen jak přistupovat k dětem, ale i k vedoucím, jak bychom jim pomohli…
To je jedna z prvních otázek, kterou jsem si při nástupu na ČMMJ položila – mám se vrhnout mezi masu dětí, nebo spíš být nápomocná vedoucím. Absolvovala jsem kurz pro vedoucí mysliveckých kroužků a po těch čtyřech dnech, které jsem tam byla, jsem si uvědomila, jestliže chceme cokoliv dělat s dětmi, musíme začít u vedoucích, kteří to dělají ve svém volném čase, naprosto bezplatně, mnohdy do toho investují svoje peníze, investují svůj čas. Jsou ochotni vzít děti do svého auta, převézt je několik kilometrů daleko, aby děti něco zažily, viděly. Buďme rádi, že ještě mezi sebou takové nadšence máme a važme si jich.
Pojďme podpořit vedoucí, když budeme mít vedoucí, kteří mají chuť, tak budeme mít děti. Jsou oblasti, kde máme problém s dětmi, někde zase s vedoucími, nemůžu řešit vše na počkání, ale snažím se zaměřit na fungující vedoucí, podpořit je v rámci možností a určitě se to zúročí, že se nabalí další noví vedoucí a i děti. Myšlenek je plno, snad se brzy přemění v konkrétní činy a věřím, že to hodně pomůže vedoucím.
Ráda bych propojila vše i s aktivitami našich zájmových klubů, a při té příležitosti mě napadlo, že by snad vedoucí byli rádi za určitou platformu, kam by se mohli dovolat pomoci, rady, nějaké metodiky, spolupráce, vzdělávání, přitom ale třeba nechtějí být oficiálně pod OMSem, protože je třeba daleko nebo nenašli společnou řeč. Takže se podařilo po dohodě s vedením ČMMJ pod původním názvem Klub mladých myslivců prosadit to, že tento klub by měl fungovat jako jakýsi neformální klub nejen vedoucích, ale všech, kteří se nějak angažují a pohybují kolem výchovy a vzdělávání mládeže. Klub bude oficiálně představen na Dětském mysliveckém dnu na Ohradě, jsou tam pozváni i vedoucí, na prvním společném setkání se snad domluvíme, jak a čím by takovýto klub mohl být vedoucím pomocí a oporou. Já pevně věřím, že získá popularitu u vedoucích mysliveckých kroužků. Nebude o nějakém vybírání obrovských částek, vůbec to není smyslem. Smyslem je najít možnost spolupráce a výměny informací a zkušeností mezi vedoucími. Snad to bude platforma pro ty, kteří nosí v hlavách myšlenky a nápady, ale nebylo kde se propojit a inspirovat navzájem. Takový můstek, který by nám všem mohl přinést komplexnější znalost a přehled v oblasti práce s mládeží. A jsem moc ráda, že přislíbil pomoc a zapojení i časopis Myslivost.
Můžu vám na místě slíbit, že podporu od nás máte. Vítám vznik klubu třeba i jen proto, že by se vydiskutovalo, jaké materiály a v jaké podobě bychom potřebovali. Hřešíme na to, že máme nedostatek materiálů nebo máme materiály, ale jsou roztříštěné, nemá to nějakou koncepci, co těm dětem nabídnout a co s nimi dělat…
Ano, měla by v rámci nového klubu vzniknout i burza nápadů, myšlenek, materiálů. A ne všichni umí pracovat dobře s materiály. Vydáme brožuru a všimnu si, že někdo dokáže celý rok pracovat s brožurou, protože je nápaditý a jiný ji projde za hodinu a neví, co dál by s ní dělal. I taková rady by měly zaznívat na setkáních vedoucích, co dělat s dětmi, když nemám materiály, když jdu do přírody, ale i kde můžu získat finance, kde najdou poradu, jak argumentovat a pracovat se sponzory a donátory. Někdy stačí jen malá rada, aby si někdo řekl aha, já to přece můžu udělat takto. Nový klub nebude a nechce nikoho nutit, aby byl aktivním myslivcem, aby byl aktivním členem OMS, nemusí být ani aktivním členem ČMMJ. Věřím, že se dokonce mohou znovu zapojit i ti, kteří už ztratili víru, stejně tak i ti, kteří hledají, jak se smysluplně do některých věcí zapojit, mají myšlenky, říkají si, že by chtěli někomu znalosti předat, ale neví vůbec jak.
Často se mi dostává k rukám pouze požadavek na materiály, snažím se tedy alespoň získat informaci, o jakou akci se jedná, kolik dětí tam bude, co je cílem. Tady by hodně pomohlo mít centrální databázi všech mysliveckých akcí, jednoduchá platforma, pro její evidenci. Pár kolonek, název a místo. Výstupy by se mohly velmi mohutně komunikovat a ukazovat. Myslím, že počty oslovených takovými akcemi by mohly jít i do stotisíců.
Máte ambice, že bychom tímto mohli oslovit i učitele základních škol nebo mateřinek?
Je ambice oslovit všechny, kteří mají rádi přírodu a chtějí předávat svoje znalosti dětem nebo nějakým způsobem pomoci těm dětem rozumět přírodě. Protože naše heslo je, že učíme děti rozumět přírodě. Proto i učitelé jsou ti, na které bychom rádi zacílili aktivity v rámci klubu.
Nedávno jsme slavili výročí Zlaté srnčí trofeje. Je ve vašem záměru i to, že by se do Zlaté srnčí trofeje mohli zapojit i nemyslivci?
Pravidla soutěže říkají, že soutěž je otevřená, není uzavřená jen pro OMS nebo kroužky působící pod OMS, ona je otevřená úplně všem. Nicméně má nějaká pravidla, děti musí mít nějaké znalosti, aby soutěž mohly absolvovat. Takže si myslím, že by činnost nového klubu mohla být přínosná i v tom, že bychom do soutěže ZST pomohli zapojit více dětí z řad nemyslivců, měla by otevřít co největšímu množství dětí. Soutěž přece ukazuje nepřeberné množství souvislostí, které se k myslivosti vážou, historie, kultura, střelectví, kynologie, poznávání zvěře, přírody, botanika, zoologie, to jsou všechno věci, které mohou děti jen obohatit. Čím víc dětí do ZST zapojíme, čím víc škol se do soutěže přihlásí, tím lépe můžeme nastartovat pozitivní vnímání myslivosti už u malých dětí, středoškoláků, ale i u rodičů a široké veřejnosti. Já v tom vidím obrovskou příležitost.
Je to výzva a tady musíme začít. Klub Mladých myslivců, který nově sdružuje vedoucí mysliveckých kroužků si své priority budete teprve definovat, ale doufám, že toto bude jedna z priorit.
Druhá priorita je mnohem zásadnější, jak udržet mladé lidi, hlavně ty po 15, kteří odcházejí z kroužků a současně základních škol. Tady mám myšlenky na jejich zapojení, jsou to zatím jen úvahy, ale doufám, že se setkají s podporou nejen v klubu, ale i v rámci ČMMJ a OMS.
Poslední prioritou je přilákat co nejvíce vedoucích kroužků a těch, kteří se věnují práci s dětmi do našeho klubu proto, abychom dokázali vytvořit tu sdílenou platformu pro burzu nápadů a pomoci a mohli v rámci Klubu oslovit organizace spjaté s myslivostí a nabídnout jim strukturovaný přehled práce s mládeží a tím získat i jejich podporu jak finanční, tak i materiální.
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA
Nejen tuto epizodu, ale i všechny další již natočené můžete poslechnout zvukem i obrazem na kanálu YouTube anebo poslechnout jen zvukový záznam rozhovoru na platformě Spotify. Stačí jen zadat na těchto platformách klíčové slovo MysliHost a vybrat si epizodu ke sledování, případně se přihlásit k pravidelnému odběru a dostávat vždy upozornění na premiéry nových epizod.