ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Pane ministře, lež je hřích!

Myslivost 1/2024, str. 18  Jiří Šír
Ještě jednou se vrátím k rozhovoru s ministrem zemědělství Mgr. Markem Výborným, kdy uváděl ve svém rozhovoru pro časopis Myslivost, že prioritní zájem státu, ale také všech, kteří si novelu zákona o myslivosti přejí, je snížení škod zvěří.
Uváděl také, že novela zákona zajistí snížení škod pouze v případě, že bude integrálně s ní schválen i spolehlivý kontrolní mechanismus provedení lovu včetně uložených sankcí a posílení orgánů státní správy. A v neposlední řadě i to, že zmenšení honiteb je vnímáno jako posílení práv vlastníků zejména lesních honebních pozemků uvedené v programovém prohlášení vlády.
 
Bohužel se domnívám, že předložený návrh novely zákona o myslivosti, který byl dán do meziresortního připomínkového řízení, z toho vlastně nic nesplňuje. Nebudu zde rozepisovat jednotlivá ustanovení zákona, jelikož podle mého názoru je dobře popisuje ve svém článku Alexandr Vít a skutečně se těším na jeho pokračování. Myslím, že kdybych se měl podrobně vyjadřovat k danému návrhu, tak by to vydalo spíše na knihu.
Z předloženého návrhu nikde nevyplývá, že by snížením výměry došlo k posílení práv vlastníků pozemků, ale pouhé snížení výměry honiteb, které ve skutečnosti povede ke zvýšení početních stavů spárkaté zvěře, což není jen můj názor, ale i jiných. Na snížení škod je třeba komplexnější řešení, na což upozorňují i odborníci v oboru myslivosti.

PB240119-Milan-Slavinger-1.jpg
 
Systém schvalování plánů lovu by se měl změnit prakticky v tom, že bude muset být plán navržen s ohledem na minimální odlov, přičemž tento plán bude schvalovat opětovně držitel honitby v elektronickém systému evidence myslivosti, ke kterému se dostanu dále. Tedy toto schválení zůstává stejné, bude pouze v elektronické podobě.
Teprve v případě neschválení nastupuje orgán státní správy myslivosti (dále jen SSM). To je ale v současné době stejné. Změnou je, že pokud SSM rozhodne o plánu lovu, odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek, což v praxi znamená, že uživatel bude muset plán splnit, i když se proti tomuto rozhodnutí odvolá a odvolací řízení bude trvat více než rok, což se v praxi i stává. Bohužel není zmínka o tom, jak pak budou nahrazovány vzniklé škody v případě, že uživatel bude v případě odvolacího, případně i soudního řízení, úspěšný. Pak samozřejmě bude moci vymáhat vniklé škody například za náklady na zbytečně vysoký lov po státu a zaplatí jej daňový poplatník.
 
Minimální výše lovu má být určována na základě poškození lesa a na základě škod vzniklých na zemědělských pozemcích (plodinách a kulturách). Tímto stanovením má být pověřena právnická osoba zřízená Ministerstvem zemědělství. S největší pravděpodobností se bude jednat o Ústav pro hospodářskou úpravu lesa, nebo možná o Výzkumný ústav lesnictví a myslivosti, ale to přesně zatím nikdo nezveřejnil.
Nicméně tyto organizace nejsou orgánem veřejné moci na rozdíl od SSM. Tedy o našich právech a povinnostech má rozhodovat právnická osoba?! Ale aby to nebylo vše, jedná se o skutečnost, že když uživatel honitby splní povinnost stanovit plán lovu na základě minimálního odlovu a uživatel tento plán schválí, neexistuje v předložené novele sankce ze strany SSM při nesplnění tohoto schváleného plánu lovu. Tedy opětovně říkám, bravo pane ministře, ale kde je to vaše posilování práv SSM? Já osobně, v tom nevidím posilování pravomocí SSM, ale přihrávání peněz organizaci zřízené ministerstvem.

sika-japonsky-1.jpg
 
Další problematickou navrhovanou změnou je určování minimálního odlovu na základě škod v zemědělství. Jak a kdo je ale bude zjišťovat? Bude se snad vést evidence škod, nebo je budou zemědělci hlásit? To je totiž sporná otázka i u soudů. Všichni asi dobře víme, že zemědělec může uplatňovat škody ve výši např. 150 000 Kč, ale ve skutečnosti vysoudí jenom nepatrnou část, a to i po několika letech. Tím se zase dostáváme k plánu lovu a případné náhradě škody za zbytečně vysoký odlov a s tím spojené náklady na jeho zajištění. Pokud bychom spočítali průměrné náklady na ulovení například jednoho kusu prasete divokého, zjistíme, že se pohybujeme v řádech několika tisíc korun. Nicméně prodejní cena za takový kus však této částky nedosahuje a lov zvěře by byl v případě, kdy by měl být hrazen jako náhrada za práci a výdaje na lov prodělečný naprosto všude. Nicméně práce, kterou vykonávají myslivci zdarma, ba co více, dokonce na to doplácejí z vlastní kapsy, je tak nedoceněná.
 
Samostatnou kapitolou je elektronický systém evidence myslivosti, který počítá nejen se schvalováním plánu lovu, ale také s povinností zaevidování uloveného kusu se dvěma fotkami a souřadnicemi GPS. To je opravdu výborné, že si myslivci budou muset pořídit chytré telefony, které to dokážou a samozřejmě data k přenosu do systému, a to vše sebou nosit do lesa. Toto mi připadá pouze jako diskriminace lovců, kteří opravdu chtějí snižovat početní stavy zvěře, a to se nebavím o věku některých z nich. Nebudu zde uvádět postup, ale i přes skutečnost, že by tento software v budoucnu měl umět rozpoznat stejné kusy, již dnes si dovolím říci, že přesně vím, jak by se to dalo obejít.
O této evidenci mám silné pochybnosti v tom směru, že by se mělo jednat, jak říká pan ministr, o spolehlivý kontrolní mechanismus provedení lovu. Nesmíme zapomenout na skutečnost, že nejenom samotný software evidence myslivosti, ale i potřebný hardware bude stát zbytečné miliony korun z kapes daňových poplatníků, což je podle mého názoru v rozporu s programovým prohlášením vlády. Samozřejmě si na tom ale bezpochyby někdo namastí kapsu.
 
Další věcí, která mne v předloženém návrhu irituje, je povinnost vydání povolenky vlastníkovi či nájemci honebních pozemků, případně osobě, kterou k tomu vlastník či nájemce určí. Tady se podle mého vůbec nejedná o posilování vlastnických práv, ale ve skutečnosti o legalizaci nezákonného podnájmu části honitby, což už někteří dnes dělají.
Jedná se o to, že vlastník či nájemce, který bude splňovat zákonem dané hektary a bude mít minimální škody (řádově v tisícikorunách), o kterých by se musel dohadovat, případě soudit, požádá o povolenku pro jinou osobu, která mu bude ochotna zaplatit. Tedy mu nebudou nahrazovány škody způsobené zvěří, ale vydělá na prodeji povolenky i řádově desítky tisíc korun. Takže se bude jednat zase jen o kšeft a nic jiného.
 
Poslední poznámka míří ke změně, která nemá s posilováním práv vlastníků ani pravomocí SSM nic společného, kterou je zavedení lovu zvěře loveckým lukem nebo kuší. To je věc pro normálního člověka naprosto nepochopitelná, jelikož nežijeme ve středověku, ale v době, kdy se snažíme trestat týrání zvířat. A najednou budou někteří jedinci lovit lukem. Nejen, že se ke zvěři musí dostat blíže než lovec se střelnou zbraní a tím mohou i stěžovat lov ostatním, ale jedná se o týrání zvěře v případě špatného zásahu. Záznamy podobných lovů lze nalézt prostřednictvím nejenom YouTube, ale i jiných sociálních sítí a je jasné, že takto poraněná zvěř skutečně trpí.
Neobstojí zde ani argument, že by tento lov umožnil lov například prasete divokého v obytných částech obcí či měst z důvodu tichosti lovu. Nedokážu si představit, že někdo tímto způsobem poraní prase, které se pak bude pohybovat v zastavěné oblasti, kde se pohybují lidé. Všichni, kteří loví černou zvěř, vědí, jak nebezpečné dokáže být poraněné prase. Nehledě na názor veřejnosti, která z takového způsobu lovu nebude obviňovat pár odlišných jedinců, natož pak pana ministra, ale celou mysliveckou veřejnost!
 
Tedy, pane ministře, v rozhovoru jste uváděl něco jiného, než jste ve skutečnosti učinil. Není mi jasné, zda je to z pouhé neznalosti, nebo jste úmyslně uváděl nepravdy. Nicméně bych chtěl připomenout, že lež je hřích.
 
Jiří ŠÍR

Zpracování dat...