Časopis Myslivost

V souvislosti s výročím myslivecké organizace i časopisu jsem dostal podnět k zamyšlení co a jak se změnilo během uplynulých sta let v oblasti loveckých zbraní a střeliva a případně dalšího vybavení potřebného k lovu. Nebude to určitě úplný výčet všech možných změn a tedy na to předem upozorňuji kolegy, kteří by okamžitě s vervou poukázali, na co vše jsem zapomněl a poukazovali by například na náboje více méně exotické a nedostupné.
 
Když se podíváme zpětně, tak od vynalezení prvního jednotného náboje v druhé polovině 19.stol, bylo zkonstruováno kolem 1000 různých ráží a typů kulových nábojů. Tudíž věnovat se celému přehledu není v krátkosti možné.
Úvodem je třeba také uvést, že v oblasti zbraní a nábojů, které používáme, byly vynalezeny všechny základní prvky už více než před sto lety.
Jednotný náboj, tedy náboj, který spojil prostřednictvím nábojnice střelu, hnací slož a zápalku do jednoho celku, pochází už ze 70.tých let 19.století.
Mezi nejstarší „veterány“ mezi náboji, dodnes oblíbenými a používanými, patří například hodně dnes rozšířený náboj 8x57 JS, který vzniknul v roce 1905 a jeho předchůdce 8x75 J dokonce už v roce 1888. Náboj 30.06 Springfield v roce 1906 a třeba 7x64 v roce 1917 atd.
Vývoj ovšem neustrnul a významným mezníkem byla v meziválečném období německá normalizace nábojů, která sjednotila jejich označování (u evropských metrickým způsobem vyjádřený součinem průměru střely (vývrtu) a délky nábojnice a u angloamerického v palcové míře průměrem střely. Současně byly normalizovány rozměry nábojnic a nábojových komor zbraní, což umožnilo přesnou sériovou výrobu. Německé označování nábojů a normalizaci rozměrů nábojnic a nábojových komor převzala i mezinárodní organizace CIP a v zásadě i americká asociace SAAMI, a tak se i používá.
V těsně předválečném období pokračoval intenzivní vývoj nových nábojů s hledáním cest ke zvýšení jejich výkonů a účinnosti. V USA to byl významný konstruktér nábojů Roy Weatherby a v Německu E.A. Von Hofe (v Německu ale také nelze pominout bratry Mauserovy nebo W. Brennekeho). Oba šli cestou zvýšení rychlostí střel a tím kinetické energie s výsledkem vysoké ranivé účinnosti. Náboje od obou konstruktérů se vyrábí dodnes.
Během uplynulých sto let byla vyvinuta a uvedena na trh celá řada nových nábojů. Menší část se uchytila a je rozšířena i dnes - například 308 W. který vzniknul po 2. svět. válce, nebo vynikající 7 mm Remington Magnum z roku 1962, u nás dosud neoprávněně nedoceněný, přestože se jedná o vynikající náboj, nebo 300 W Magnum z roku 1963.
Mnoho nábojů na trhu „zazářilo“, ale jejich obliba pomaleji nebo i rychle pohasla. Zvláštností patřící do této kategorie je například náboj 8x60S. Ten vzniknul po 1. svět. válce v Německu, kterému versaillské dohody zakázaly vyrábět vojenské náboje, tedy např. 8x57JS. V Německu však bylo mnoho pušek této ráže a aby mohly být použity, byly jim prodlouženy nábojové komory na 60 mm a k tomu vyvinut náboj 8x60S. Ten byl zpočátku i oblíbený, ale nakonec v 50. letech 20.stol. zmizel.
V posledních sto letech jsou vysledovatelné vlny obliby či módy některých typu nábojů nebo ráží. Existují pamětníci, kteří si vzpomenou velkou popularizaci malých ráží v 60.letech minulého století, se stoupajícími požadavky na spolehlivost účinku však nastal odklon o těchto ráží.
V posledních dvaceti letech naopak roste zájem o silnější ráže se střelami větších průměrů. Jednak se jedná o renezanci již dříve používaných ráží jako například 9,3x62, nebo vynikající náboj 8x75 RS, případně další. Zajímavým fenoménem je nástup velké nabídky ráží s průměrem střely 338“ (8,6 mm). K již používaným nábojům jako 338 Winchester Magnum přibyly novější jako 338 Blaser Magnum, 338 Norma Magnum, 340 Weatherby Magnum, 338-378 Weatherby, 338 Marlin Express, 338 Ruger Compact Magnum (.338 RCM), .338 Remington Ultra Magnum (RUM) nebo vynikající 338 Federal využívající nábojnici z náboje 308W s roztaženým krčkem pro střelu o průměru 8,6 mm - náboj charakterizovaný magnumovým výkonem s minimálním zpětným rázem a překvapivou účinností a s výhodnou balistikou.
Do zlamovacích zbraní byl zase vyvinut zajímavý náboj 6,5x65 R RWS nebo výkonný 30 R Blaser.
Pokud by se mohly shrnout trendy ve vývoji loveckého střeliva, potom jsou to snahy o zvýšení přesnosti a především razantnější a spolehlivější účinnosti, k čemuž přispívá novější konstrukce střel. Dříve stačily jen prosté poloplášťové střely s obnaženou olověnou špičkou, ale ty jsou postupně nahrazovány sofistikovanými střelami různých konstrukcí. Například střely s dvojitým jádrem, s proměnlivou tloušťkou pláště střely, s balistickou špičkou nebo s různým druhem uzamčení jádra střely v plášti k zajištění celistvosti střely a řízenému rozkladu po dopadu. Nelze pominout ani neolověné střely.
 
U loveckých zbraní samozřejmě docházelo k technickému vývoji, ale je třeba zdůraznit, že všechny zásadní principy technických řešení loveckých zbraní jsou výrazně starší než 100 let a většinou pochází už z 80. let 19. století.
Z tohoto období pochází i dnes nejpoužívanější závěr na kulovnicích, odsuvný otočný závěr typu Mauser.
V posledních desetiletích se poměrně hodně rozšířily na kulovnicích přímotažné závěry (Beretta, Browning, Merkel a další), ale i přímotažné závěry mají svůj pravzor v pušce Mannlicher vz. 1895.
Přestože bylo „všechno“ vymyšleno již dříve, dochází stále k novým inovacím. Za nejvýznamnější považuji přechod konstrukce uzamčení náboje závěrem v pouzdru závěru na přímé uzamčení náboje v hlavni. V hlavni za nábojovou komorou jsou vyrobeny drážky, ve kterých se otočí uzamykací kameny závěru, a tak závěr přesně náboj v komoře uzamkne. Tento způsob má výhodu pro zpřesnění střelby a trvale zachované přesné závěrové vůle. Toto konstrukční řešení bylo možné až po zavedení CNC obráběcích strojů.
Pro zvýšení přesnosti hlavní se zavedly dokonalejší hlavňové oceli, z nichž jedna z nejlepších byla ocel z Poldi Kladno. Limitem pro přesnost je ovšem technologie výroby hlavní. Nově, v 50. letech minulého století, bylo zavedeno kování hlavní. Tato technologie má mnohonásobně vyšší produktivitu, ale přesnost kovaných hlavní není taková jako hlavní vyráběných klasickým třískovým obráběním. Vzpomeňme, že třeba vnitropodniková norma Zbrojovky Brno udávala přesnost pušek vz. 24 v rozptylu pouze 2 cm/100m. To se ovšem týkalo hlavní vyrobených klasickým třískovým obráběním.
Jinou novinkou jsou hlavně vyrobené pomocí uhlíkových vláken. U těchto hlavní vývrt tvoří jen tenká ocelová skořepina. Kompozitové hlavně vynikají tuhostí a tím přesností a samozřejmě velmi nízkou hmotností. Jejich rozšíření ovšem zatím brání velmi vysoká cena.
 
Pokud hovoříme o kulovnicích, nelze se nezmínit o nutném doplňku, kterým je zaměřovač – puškohled (zaměřovací dalekohled). Ten se začal zavádět právě zhruba před sto lety a nebyl mysliveckou veřejností příliš vítán s argumenty, že „zvěř musí mít šanci“. Dnes víme, jak stupidní to byl argument, kdy dokonce současný zákon ukládá pro noční lov tvoří použití puškohledu.
V této souvislosti lze podotknout, že technický vývoj v optoelektronice předběhl i legislativu a dnes noční lov bez některého typu „nočního vidění“ je téměř nemyslitelný. Z těchto přístrojů jsou nejdokonalejší přístroje termovizní.
 
Zbývá se ještě zmínit o brokovnicích. Zde platí stejné konstatování jako u kulovnic a to, že „vše již bylo vynalezeno“. První samonabíjecí brokovnice Remington byla u nás v prodeji už v roce 1905. Ovšem do sledovaných posledních sto let spadá jeden důležitý konstrukční prvek brokovnic - zámek Holland a Holland. Tento typ zámku, který vyniká spolehlivostí a trvanlivostí byl zaváděn právě v průběhu 20. let minulého století. Většina našich puškařů tento zámek na svoje zbraně osazovala, a to buď vlastní výroby nebo většinou z dovozu z Belgie a odjinud. Tyto zámky vynikající svojí kvalitou byly samozřejmě dražší a byly osazovány na cennější zbraně. Navzdory ceně však byly poměrně rozšířeny, protože každý větší sedlák chtěl mít „lepší“ zbraň. Velká část těchto zbraní byla po roce 1990 vyvezena, což je škoda, neboť to jsou technické unikáty, jejichž cena při pořízení nové zbraně v Belgii nebo Anglii je několik desítek tisíc EUR. Škoda, že naši i movití myslivci kupují často nové brokovnice bez technického ducha.
 
Při pohledu na posledních sto let nelze pominout jeden významný podnik, a to družstvo Lověna, které vzniklo v roce 1920 a velmi významně působilo na našem trhu se zbraněmi dodávkami velmi kvalitních brokovnic i se zámky Holland a Holland. Kromě družstva Lověna působilo v předválečném Československu asi 100 puškařských dílen, které produkovaly velmi kvalitní zbraně s vysokým podílem ruční práce. Jejich výrobky jsou dnes často cennými sběratelskými kousky.
 
Co dodat na závěr? Máme u nás bohatou a krásnou tradici výroby loveckých zbraní, proto si ji náležitě važme a buďme na ni právem hrdi.
Dr. Ing. Jiří HANÁK