„Moje lovecká puška bezpečně trefuje díru v díře na 100 metrů“. Jakmile tuto větu slyším, je mi jasné, že majitel je buď šťastným vlastníkem neuvěřitelně jedinečné zbraňové sestavy (jednorožce), měl obrovské štěstí na rozptyl, prezentuje jen svůj nejlepší výsledek, nebo si prostě vymýšlí. Proč?
Protože nikdo nechce přiznat strohý fakt, že naše zbraně, mnohdy za vysoké desetitisíce korun, netrefují tak, jak bychom si přáli? Nikdo nechce přiznat, že není tak dobrý střelec? Možná. Za posledních pět let jsem vyzkoušel desítky zbraní, vystřílel tisíce ran střeliva různých ráží a moje statistika je taková, že jsem v rozptylu oproti zbytku střelecké obce výrazně horší. Jak je to možné? Pojďme se na to podívat.
Co je to 1 MOA
Hodnota 1 MOA se vžila jako standard pro garanci přesnosti zbraní. Pokud je zbraň schopná střílet 1 MOA, její uživatel by měl být schopen dosáhnout rozptylu do 1 MOA ve 100 metrech (nebo 100 yardech). Jelikož MOA vychází z imperiálních jednotek, vychází na 1 palec ve 100 yardech, přepočítáváme pro metrický systém 2,9 cm ve 100 metrech. MOA vyjadřuje úhel, tedy hodnota změřeného rozptylu je závislá na vzdálenosti. V 50 metrech je 1 MOA 1,45 centimetrů, ve 200 m dělá 1 MOA 5,8 cm, ve 300 je to 8.7 cm atd.
Hodnoty očekávaného rozptylu běžně najdete v informačních materiálech a novou zbraň bez této „garance“ považujeme za zdánlivě nepřesnou. Veškeré moderní zbrojovky se u svých běžných loveckých kulovnic chlubí přesností pod jednu úhlovou minutu (sub-MOA), modely s lepší precizí najdete dokonce s rozptylem sub-3/4 MOA ze tří nebo dokonce i pěti ran.
Metodika měření vs. Použití zbraně v praxi
Na měření rozptylu neexistuje ISO, ani žádná přenositelná metoda, kterou by byly zbrojovky nuceny dodržovat. Stejně tak na jejich webech ani v manuálech nedohledáte, jak měření provádí. Na stránkách a v manuálech obvykle naleznete jen „sub-MOA, tříranová nástřelka při použití match-grade továrního střeliva“, ale z toho se nedozvíte, zda při ověřování střílejí na 50 nebo 100 metrů, zda mají zbraň pevně upnutou v nástřelovací stolici, jaké používají střelivo, zda započítávají „studenou ránu“, jaký používají zaměřovač a kolik x-ranných skupin vystřílejí, než rozptylu dosáhnou. Variant a ovlivňujících faktorů je obrovské množství.
Uživatel si zbraň s testovou nástřelkou po nákupu sestaví podle svých přání a možností, ale pak ji používá v úplně jiných podmínkách a nejednou dosáhne výrazně horších výsledků. Možná jednou za čas zvládne rozptyl pod 1 MOA, ale nepočítá „utržené“ rány, ty nejhorší skupiny zahazuje, střílí za laboratorních podmínek, které nedokáže mimo střelnici replikovat.
Mylný rozptyl pak má samozřejmě vliv i při lovu – vidíte lišku na 200 metrů, a protože přece máte přesnou zbraň s rozptylem pod 5,8 centimetrů ve 200 metrech, tak „to zkusíte“. Ignoruji, že při lovu se mnoho lidí chová jinak než na střelnici a proces ovlivňuje vlastními chybami při míření, odhadu větru, vzdálenosti a spouštění, ale fakt, že zdánlivě 1 MOA zbraň je ve skutečnosti zbraň daleko pravděpodobněji 2 MOA, už ignorovat nelze.
Najednou je teoretický rozptyl zásahu 5,8 centimetrů zvětšený na téměř 13 cm, což liška v lepším případě odnese tím, že se vyděsí, v horším vyjde rána, která zvěři způsobí dlouhé utrpení nebo ji natrvalo zmrzačí.
Data a statistika nad nimi
Pokud vyjdeme ze statistiky pro střední školy, je střelba s měřením rozptylu typickým příkladem normálního rozložení. Když si zaznamenáme vzdálenost každé díry od středního bodu zásahu a vzdálenosti zakreslíme do grafu, pak při dostatečném množství ran (dat) dostaneme typickou křivku tvaru zvonu. Z toho plyne, v souladu s teorií normálního rozložení, že nejjednodušším způsobem vyhodnocení rozptylu zbraně je dostatečné množství dat a z nich vypočítaný aritmetický průměr.
Ze stejného grafu současně vidíme, že s asi 60% pravděpodobností se každá další rána bude pohybovat někde okolo průměru. To ovšem také znamená, že ve 30 % bude další rána nadprůměrná anebo podprůměrná a zhruba 5 % případů pak tvoří rány výjimečně dobré, případně výjimečně špatné.
V pěti procentech výjimečně špatná rána? A není to zrovna ta, kterou jsem „urval“, tedy škrtnul, protože zkresluje? Ale tu výjimečně dobrou, přestože zkresluje, jsem v terči nechal?
Jediným způsobem, jak se dostat ke skutečné průměrné hodnotě, je započítat úplně všechny rány. Pokud dírku v papíru opravdu vyprodukovala kulovnice a ne já, pak do statistického vzorku jednoznačně patří, a jedině díky tomu, že si přiznáme, že občasná díra vedle je skutečným produktem mé zbraně, dostaneme opravdovou hodnotu rozptylu vlastní zbraně.
Není to žádná sláva
O svých zbraních si vedu záznamy. Zajímá mě jak množství vystřelených ran, tedy celková životnost, tak samozřejmě dosažené výsledky na střelnici, pokud třeba ladím laborace přebíjeného střeliva, testuji nové příslušenství nebo si jdu jen kondičně střelit.
Jediná zbraň, která je dlouhodobě pod hodnotou 1 MOA, je moje sportovní malorážka. Všechny ostatní zbraně včetně Blaser R8 nebo Weatherby Accumark Mark V s úžasnou Krieger hlavní jsou v průměru na hodnotách kolem 1,5 MOA, přičemž obě zbraně jsou vysoce kvalitní a při lovu se na ně mohu stoprocentně spolehnout. Ano, s terčovým střelivem dokáží trefovat mnohem lepší rozptyly, dokonce i pod 0,5 MOA, ale jejich průměrná hodnota rozptylu je mnohem horší – tím spíš s loveckým střelivem, které má v porovnání s match střelivem horší letové vlastnosti.
Hodnota 1,5 MOA je ovšem jejich reálně dosažitelná hodnota za všech okolností. Je v tom započítaná studená rána i záhadné „letouny“, u kterých nechápu, kde se vzaly. S tímto vědomím zachovávám při lovu princip „připravte se na nejhorší, doufejte v nejlepší“.
Se zbraní s rozptylem 1,5 MOA vím, že ve 100 metrech střílím s jistotou kružnici 4,3 cm, ve 200 metrech 8,6 cm a v 300 metrech 12,9 cm, což je stále vitální zóna pro srnčí zvěř, za předpokladu, že já neudělám chybu ve spouštění nebo odhadu vzdálenosti či větru.
Jak postupovat při výpočtu vlastního průměrného rozptylu
Lovecké zbraně nejsou stavěny na mnoho navazujících ran. Tenké „lovecké tyčky“ se rychle ohřejí, začnou rozhazovat dírky po papíru a rozptyl se zbytečně otevírá nereprezentativně pro způsob použití při lovu.
Lovcům vždy záleží na první ráně, a to je právě ta, o kterou byste neměli nikdy přijít a vždy si ji řádně poznačit. Až příště půjdete střílet, první ránu si vyfoťte, zaznamenejte, změřte. Zdokumentujte si první ránu vůči bodu, kam jste mířili.
Stejně tak nechte zbraň mezi sériemi vychladnout a ideálně ji uveďte do stavu jako na začátku před střelbou – včetně protažení čisticím hadem, pokud to tak děláte.
Skupiny střílejte maximálně po 3 až 5 ranách. Postupně, třeba v průběhu celé sezóny, se takto dostanete k reprezentativnímu vzorku, tedy alespoň třiceti ranám vystříleným v podobných podmínkách. Poté spočítejte průměr rozptylu a máte to.
Na měření nepotřebujete žádný speciální program, stačí pravítko, tužka a bloček. Ve skupině zásahů nalezněte střední bod zásahu, změřte vnější průměr opsané kružnice a odečtěte rozměr ráže. Aplikace do mobilu toto můžou udělat za vás.
Závěrem
Článkem se nechci nikoho dotknout, stejně tak bych byl nerad, aby z něj vyplynulo, že nadávám na vlastní zbraně. Naopak. Snažil jsem se jen vysvětlit, proč není dobré věřit hodnotám v reklamních letáčcích, jak dojít k rozptylu vlastní zbraně a získat tak reálný pohled na její limity. Střelba by měla být za všech okolností etická a zbraň vždy pod vaší plnou kontrolou, a k tomu znalost rozptylu jednoznačně patří.
Až příště budete v hospodě s kamarádem hodnotit superschopnosti svých zbraní, zkuste si rozumně promluvit i o tom, jestli je číslo 1 MOA opravdu tak magické, co pro vás znamená a jak moc na něm vlastně záleží.
Přesné etické střelbě zdar!
Ing. Martin BROŽEK
Autor projektu JduLovit.cz
Pro další obsah mě vyhledejte na sociálních sítích
Vyzkoušejte aplikaci JduLovit.cz
