V současné době jsou vystaveny myslivecky obhospodařované honitby, především polní, mnoha významným vlivům. Pokud pomineme vliv nepřímý, tedy legislativní proces, který by měl generovat novou právní úpravu právě pro smysluplnější provádění myslivosti, s tímto související petice, jednání a jiné doprovodné aktivity, které jsou pravidelně „střídány“ problémy s konfliktními druhy zvěře, jako např. s vlky či vydrami
, zásadně se mění požadavky na styl a způsob hospodaření na zemědělské půdě.
Když se „oprostíme“ od dlouho používaných odborných frází, názvů a důvodů uváděných v různých koncepčních dokumentech a právních požadavcích resortů Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí, chce se, jednoduše řečeno, po zemědělcích především, aby na své půdě (honebních pozemcích), kromě produkce potravin, krmiv a produktů využívaných jako obnovitelné zdroje energie, v omezené a vhodné míře zakládali více krajinných prvků (remízků, mezí, stromořadí, mokřadů a tůní, extenzivních sadů…), prováděli agroenvironmentální a klimatická opatření (např. biopásy, chránili vybrané polní ptáky, zatravňovali dráhy soustředěného odtoku, hospodařili v krajinotvorných sadech….), aby také prováděli agrolesnictví, zalesňovali obtížně obhospodařovatelnou půdu a aby také podle možností hospodařili v režimu ekologického zemědělství či alespoň integrované produkce.
Nově, v souvislosti s požadavky na „návrat“ života do krajiny, adaptaci krajiny na klimatickou změnu, ekologizaci zemědělství (s podporou volně žijící zvěře), ale také s ohledem podmínky výplaty tzv. ekoplatby, se po zemědělcích nově kromě jiných požadavků také chce, aby vyčlenili tzv. ochranný pás podél vodních ploch, vyčlenili neprodukční plochy a také aby šetrně hospodařili s organickou hmotou na orné půdě (tedy hlavně pěstovali více meziplodin).
Není to však pouze o tom, že se to po zemědělcích „chce“, většina z nich to v současnosti již v rámci svého hospodaření provádí.
Co je ochranný pás podél vody?
Ochranný pás podél vody (vodních ploch) je pás se zapojeným rostlinným krytem a zapojeným kořenovým systémem, který chrání povrchové vody před vlivy zemědělské činnosti. Zapojený vegetační pokryv pak snižuje ztráty živin a smyv pesticidů a jejich rezidují povrchovým i podpovrchovým odtokem tím, že přímo chrání povrch půdy před destruktivním působením dopadajících dešťových kapek, zpomaluje rychlost povrchového odtoku a v neposlední řadě také nepřímo působí na půdní vlastnosti, zejména na pórovitost a propustnost, včetně omezení možnosti zanášení pórů jemnými půdními částicemi a mechanickým zpevněním půdy kořenovým systémem. Účelem ochranného pásu je přispět k zastavení smyvu pesticidů a jejich reziduí, živin do povrchových vod, omezení eroze a především také podpora biodiverzity, tedy také místních populací drobné zvěře.
Lokality, kde zemědělci zakládají a následně udržují ochranné pásy kolem vod jsou vizualizovány ve veřejně přístupném geografickém informačním systému LPIS (viz.
www.eagri.cz). „Vrstva“ ochranných pásů podél vody je v evidenci využití půdy vymezena pásy o minimální šíři 6 metrů od hranice dílu půdního bloku a minimální délce 15 metrů na části plochy dílu půdního bloku s druhem zemědělské kultury standardní orná půda, pokud se hranice dílu půdního bloku nachází podle evidence využití půdy ve vzdálenosti do 6 metrů od útvaru stálých povrchových vod.
Obr 1 Příkladná vizualizace ochranného pásu podél vody – svodnice Šardický potok (červený pruh)
Zemědělec na ochranném pásu podél vody zajistí od 1. června do 31. října souvislý porost trávy čeledi lipnicovité, její směsi nebo směsi trávy čeledi lipnicovité s plodinami ze seznamu podle specifické přílohy k nařízení k přímým platbám „Druhy plodin pro doplnění travní směsi na pásech kolem vody (čičorka, jestřabina, jetel plazivý, kmín, štírovník, tolice dětelová, úročník, vičenec, vikev)“, přičemž podíl těchto plodin v porostu v roce založení a v roce následujícím nepřesáhne 10 % ve směsi a takto vytvořený porost musí být odlišný od hlavní plodiny, se kterou pás sousedí.
Podmínky pro používané osivo v rámci tohoto opatření nejsou stanoveny.
Při víceletém ponechání porostu se součástí ochranného pásu podél vody může stát i přirozená bylinná vegetace.
Souvislý porost je takový porost, v němž se nadzemní části rostlin vzájemně dotýkají, prorůstají nebo překrývají.
Zemědělec na ploše ochranného pásu podél vody však musí „hospodařit“; zejména podle následujících požadavků:
- provede údržbu sečí s odklizením biomasy nebo mulčování v termínu do 31. srpna, ale v případě, že je ochranný pás podél vody zařazen jako neprodukční plocha, platí určité termínové omezení pro některé operace;
- seč s odklizením biomasy je doporučovanou formou údržby, která eliminuje jisté riziko splachu mulče, počet sečí s odklizením biomasy není omezen.
- mulčování je přípustnou formou údržby pásu podél vody, pro praxi zejména s ohledem na plnění podmínek vyčleňování minimálního podílu neprodukčních ploch z výměry zemědělské kultury standardní orná půda;
- neaplikuje ve stanoveném období upravené kaly, hnojiva a přípravky na ochranu rostlin, s výjimkou použití přípravků na ochranu rostlin z důvodu mimořádného rostlinolékařského opatření;
- přejezdy zemědělskou technikou jsou povoleny pouze v minimální nezbytné míře za předpokladu, že nepovedou k takovému poškození rostlin nebo zemědělské půdy, které povede k narušení souvislého porostu ochranného pásu;
- na ochranném pásu podél vody nelze pást zvířata (pás musí být nehnojený, tímto je pastva vyloučena).
Co je neprodukční plocha?
Jako další opatření k podpoře biodiverzity jsou požadovány po zemědělcích tzv. neprodukční plochy. Touto plochou se většinou rozumí půda ponechaná v určitém období bez komerční produkce biomasy, zjednodušeně řečeno „ladem“. Možnosti plnění požadovaného minimálního podílu neprodukčních ploch v rámci hospodaření na farmě jsou definovány právním předpisem, v praxi jsou většinou zakládány úhory, krajinné prvky a ochranné pásy (pás kolem krajinného prvku, ozeleněný kolejový řádek, souvrať, pás podél vody, pás založený půdoochrannými technologiemi).
Nejvíce neprodukčních ploch je v současné době zakládáno právě prostřednictvím úhorů.
Obr. 2 Příklad nektarodárného úhoru zakládaného na orné půdě
Povinnost vyhradit minimální podíl neprodukčních ploch se týká zemědělce majícího v evidenci využití půdy evidovanou plochu zemědělské půdy se zemědělskou kulturou standardní orná půda o celkové výměře nejméně 1 hektar a vyčlenit z výměry zemědělské kultury standardní orná půda, travní porost nebo úhor.
V rámci plnění požadavků na úhor jsou možné dvě varianty úhoru (volba je na zemědělci), buď nektarodárný úhor nebo zelený úhor.
Varianty úhoru se od sebe odlišují jednak stanovenou plodinovou skladbou, dále délkou kontrolního období (doba, po kterou je plocha v evidenci využití půdy a po kterou je zemědělcem zajištěna zemědělská údržba, případně s příslušnými agrotechnickými operacemi, se zákazem aplikace přípravků na ochranu rostlin) a některými dalšími povinnostmi při vyčleňování a údržbě úhoru.
Zákaz sklizně nebo pasení porostu je zemědělec povinen zajistit od 1. února do 15. srpna roku, kdy na založený úhor žádá o dotaci. Pro zelený úhor je kontrolní období stanoveno ode dne podání žádosti do 15. srpna následujícího kalendářního roku (zelený úhor je dvouletý).
Od data zaevidování dílu půdního bloku do kultury úhor do 15. srpna roku podání žádosti lze pouze mulčovat, není možné sklízet nebo spásat (nejedná se tedy o zemědělskou půdu, na které se „nic“ nedělá). Zákaz sklizně nebo pasení porostu platí od 1. února do 15. srpna roku podání žádosti.
V kontrolním období zemědělec, kromě již výše uvedené zemědělské „údržby“ a dodržení zákazu aplikace přípravků na ochranu rostlin, hnojiv a upravených kalů, dále zajistí nejpozději do 1. června roku podání žádosti souvislý porost trávy čeledi lipnicovité, její směsi nebo směsi trávy čeledi lipnicovité s plodinami vázajícími dusík opět podle speciální přílohy k nařízení o přímých platbách (bob, cizrna, čičorka, čočka, fazol, hrách, hrachor, jestřabina, jetel, komonice, kozinec, lupina, peluška, pískavice, ptačí noha, sója, štírovník, tolice, úročník, vičenec, vikev, vojtěška), přičemž podíl plodin vázajících dusík v porostu nepřesáhne 50 %.
Souvislý porost plodin zůstane ponechán na pozemku nejméně do 15. srpna roku podání žádosti.
V případě potřeby obnovy porostu zeleného úhoru se původní porost zapraví do půdy po 15. srpnu roku podání žádosti a zemědělec založí nový porost do 31. října roku podání žádosti.
Na zeleném úhoru, který se nachází na dílu půdního bloku s plochou vymezenou v evidenci využití půdy vhodné pro žádost na titul obecná péče o extenzivní louky a pastviny podle nařízení vlády upravujícího agroenvironmentálně-klimatická opatření, žadatel provede ve lhůtě od 16. srpna do 15. září roku podání žádosti o seč s odklizením biomasy nebo pastvu s likvidací nedopasků.
Pěstování meziplodin
Pěstování meziplodin je známou agrotechnikou; je prováděno především za účelem zvýšení kvality půdy, ale také za účelem celkové obnovy prostoru, ve kterém se zemědělsky hospodaří.
Pěstování meziplodin slouží k regeneraci ekosystémových funkcí, které jsou během pěstování hlavních plodin potlačeny.
Porosty meziplodin neošetřují zemědělci herbicidy nebo jinými přípravky na ochranu rostlin.
Plochy meziplodin stejně jako úhory slouží k zastavení poklesu druhové rozmanitosti (biodiverzity). Přitom podle nového schváleného evropského nařízení Nature Restoration Law bude požadována obnova přirozeného biotopu na 30 % celkového území České republiky do roku 2030 a právě meziplodiny patří mezi standardní polyfunkční nástroj k udržení dlouhodobé úrodnosti půdy a zemědělské krajiny.
Mezi nejvýznamnější funkce meziplodin patří:
- rychle pokrývají povrch půdy po sklizni předplodiny;
- odčerpávají reziduální dusík z půdy;
- jsou zdrojem kvalitní organické hmoty;
- některé druhy mají fytosanitární účinky;
- bobovité druhy meziplodin fixují vzdušný dusík do půdy;
- významný zdroj pylu a nektaru pro hmyz;
- potravní zdroj pro zvěř, atd.
Výzva a hrozby pro drobnou zvěř?
Vědí myslivci, co se v jejich honitbách na zemědělské půdě reálně odehrává?
S výše popsanými zemědělskými opatřeními se tedy z pohledu myslivců souvisí několik významných skutečností.
Všechna opatření jsou již v podmínkách našeho státu zemědělci vcelku běžně prováděna, přičemž se na zemědělské půdě očekává ochrana a zvýšení půdní úrodnosti, prevence kontaminace a lepší hospodaření s vodou a pokud je opatření prováděno správně, mělo by podpořit biodiverzitu krajiny. Z pohledu myslivců by jmenovaná opatření měla pomoci k zastavení poklesu, resp. zvýšení druhové rozmanitosti rostlin a tím následně podpoře populací volně žijících živočichů včetně zvěře.
Pro hospodaření se zvěří je ale také významná související komplexní agrotechnika, tedy nejenom způsob zakládání, pěstování, ale především následné operace s produkovanou rostlinnou biomasou.
U meziplodin, stejně jako u ochranných pásu a úhorů, se využívá stejná zemědělská technika. Pokud není využito herbicidů pro „umrtvení“ bylinného patra, významná část zemědělců provádí mulčování prostřednictví široká škály různě pracujících žacích strojů či nožových řezacích nebo lámacích válců. Agregace jsou prováděny tak, aby stroje pracovaly rychle, moderní mulčovače či řezací válce rostlinnou hmotu snadno a rychle podrtí, rozřežou a zajistí její kontakt s půdou za účelem rychlého rozkladu organické hmoty.
Jsou ale prováděná opatření skutečně funkční, jsou pro zvěř přínosem?
S ohledem na mnoho důvodů, a především s ohledem na operace spojené s produkovanou biomasou (sečení, mulčování, chemická ochrana….), nemůžeme hovořit pouze o pozitivech opatření. Bohužel s novými trendy z hlediska agrotechniky nelze hovořit o návratu koroptve polní či volně žijícího bažanta obecného do intenzivně obhospodařované krajiny, což potvrzují prokazatelné sčítané (ne lovené) stavy indikátorových druhů zvěře, které jsou stanoveny například podle jasně definovaných metodik v rámci projektů České společnosti ornitologické.
Obr.3 Meziroční vývoj početnosti bažanta obecného (Phasianus colchicus) a koroptve polních (Perdix perdix) v ČR (zdroj: ČSO/JPSP 2024) Údaje jsou uvedeny v %, přitom výchozí rok 1982 odpovídá vždy 100%.
Pokud pomineme téměř zanedbatelnou podporu žádaných aktivit ze strany uživatelů honiteb (myslivců), vyčlenění neprodukčních ploch jako nechtěné dítě ze strany zemědělců, od kterých se kromě pěstovaných meziplodin téměř distancují (jakoby s nimi neměli nic společného) a dělají je pouze proto, že je po nich chce jako podmínku plateb (dotací) stát, nelze očekávat „svítání“ na lepší časy. Nezájem, tedy neznalost těchto prováděných opatření ze strany myslivců, je skutečným problémem stejně jako averze a nepochopení významu opatření ze strany významné části zemědělců.
Tím největším „proviněním“ je však „opomenutí“ cíle těchto opatření, kterým je podpora biodiverzity, tedy vytváření podmínek v agroekosystému právě pro koroptve, bažanty, zajíce, srnčí zvěř s cílem následné ekologizace zemědělství. Pokud ale založením zatravněného ochranného pásu kolem vody či vytvořením úhoru vytvoříme prokazatelně velmi dobré potravní, krytové, klidové stanoviště; pak bohužel jen do doby, než se začne s tzv. údržbou podle stanovených agrotechnických podmínek souvisejících dotací.
Bohužel zemědělci jsou „nabádáni“ závaznými podmínkami, aby v období, kdy se právě v ekologicky přínosných porostech nachází juvenilní jedinci koroptví, křepelek, bažantů, zajíců a srnčat prováděli seče s odklizem píce či mulčování. Následkem této zemědělské „údržby“ a díky nečinnosti mnohých uživatelů honiteb se z cílené podpory biodiverzity stávají ochranné pásy kolem vod, úhory a velmi často i meziplodiny, skutečnou „ekologickou“ pastí. „Pomulčování“ těchto porostů bez přijatých opatření k prevenci zraňování, usmrcování či poškozování hnízdišť zvěře je neomluvitelné. Myslivci často neví, co se jim v honitbě odehrává, zemědělci zase nevnímají smysl opatření a ti, kteří opatření navrhli a monitorují jen indikátory účinnosti pro evropskou komisi, mlčí, nebo mají zavřené oči….
Mulčování (promísení posklizňových zbytků s částí půdy) je možno provádět různými způsoby, různou technikou a v různém čase. Z praxe zemědělců se jako perspektivní a nejvíce používané, s optimálními náklady, jeví mulčování ochranného pásu kolem vody nožovými řezacími válci, které jsou agregovány v několikametrových záběrech za traktor s pojezdovou rychlostí až 25 km.hod
-1 (viz připojený snímek). Použití této technologie je však vůči volně žijícím živočichům vysoce konfliktní a pokud se mulčuje ve druhé polovině měsíce července, hnízdící zvěř, juvenilní zajíci ani bažantí kuřata nemají „šanci“ s ohledem na rychlost stroje a pracovní záběr zareagovat.
Obdobně je postupováno u mulčování úhorů a meziplodin. Zde se využívá také environmentálně nebezpečná zemědělská technika (viz další snímek). Lámací válce umístěné před přední nápravou traktoru pro drcení porostu úhoru nebo zeleného hnojení (momentálně velmi nabízená novinka dovozci zemědělské techniky) umožňují vysokou efektivitu stroje díky pracovní rychlosti až 25 km.h
-1. Díky nožovému válci s noži ve tvaru šroubovice se záběrem až 7 m je umožněn rychlý a hladký pojezd, ale volně žijící živočichové nemají šanci na záchranu.
A tak se se nám bezprostředně po předepsané „údržbě“ ekologicky zaměřené kompenzační plochy nabízí velmi často pohled nejen na posečenou biomasu, ale také na nežádoucím způsobem usmrcenou zvěř.
Obr. 4 Mulčování ochranného pásu kolem vody
Obr. 5 Detail nožového řezacího válce
Obr. 6 Mulčování úhoru lámacím válcem (zdroj: www. grontech-pavlovice.cz)
Obr. 7 Detail lámacího válce stroje na úpravu biomasy porostů (zdroj: www. grontech-pavlovice.cz)
Pokud není praktikující zemědělec současně místním „myslivcem“, je povědomí o tom, jak se na honebních pozemcích významné části polních honiteb hospodaří, pro uživatele pozemků velkou neznámou. Ví uživatel honitby, co je meziplodina, co je pomocná plodina, co je úhor, co je biopás či kde zemědělec ochrání čejku chocholatou? Jaké jsou agrotechnické lhůty, jak se v rámci jednotlivých opatření hospodaří?
Najít odpověď není asi složité, daleko významnější, především pro budoucnost smysluplné myslivosti, je však najít řešení tohoto stále významnějšího problému.
Vzdělávání, demonstrační farmy a honitby zaměřené na správnou praxi a odpovídající techniku, centrum environmentálně bezpečné zemědělské techniky
Dlouho známým faktem je, že zemědělské aktivity jsou nerozlučně spjaty s myslivostí, nakonec pojednání o tomto napsal již v roce 1934 prof. Dyk. Myslivost je stále více a správně vnímána jako hospodaření, které je založeno na souboru vědění, znalostí a zkušeností. Myslivecké hospodaření lze tedy proto nemožné oddělit od hospodaření zemědělského (a i lesnického); nelze plánovat péči o zvěř a úpravy životního prostředí, pokud neznáme plány hospodařícího zemědělce, záměry správců lesa a zájmy samotných vlastníků pozemků. Bohužel stalo se v dnešní době nezřídka pravidlem, že tito hospodáři v krajině, pokud nejsou jednou osobou, spolu nekomunikují, a pokud ano, tak velmi málo. Někteří se dokonce neznají a pokud dojde na řešení problémů, je vše velmi složité.
Již za doby profesora Dyka bylo osudovou otázkou myslivosti, jak zabezpečit a ochránění existenci zvěře a nejinak či ještě více je tomu i v době dnešní. Terminologie „zabezpečení a ochrana zvěře“ je však nahrazena novými slovními „obraty“; stále hlasitěji se volá po zastavení poklesu biodiverzity, tedy volá se po návratu života do krajiny. Evropská komise apeluje na vlády členských států Evropské unie, aby udělaly maximum v oblasti zajištěné odpovídající krajiny, ochrany půdy, vody a především podpoře druhové rozmanitosti rostlin a živočichů. Důvod je jednoduchý, biodiverzitu my lidé nezbytně potřebujeme jako základ pro odpovídající tělesné a duševní zdraví.
Na základě získaných zkušeností a poznání prováděné aktuální zemědělské a lesnické praxe, je nezbytné zaměřit pozornost myslivecky vlivných osobností na inovaci mysliveckého vzdělávání s cílem zvýšení znalostí a orientace myslivců v moderních trendech zemědělského a lesního hospodaření, a současně se pokusit zajistit povědomí o způsobu a významu žádaných a prováděných opatření ve vztahu k biodiverzitě a volně žijící zvěři.
Máme naději na zlepšení?
Pokud bude při všech plánovaných změnách zohledněna i biodiverzita, mají nově prováděná opatření společné zemědělské politiky významný ekonomický a environmentální přínos. S ohledem na dosud prováděný systém „údržby“ a použitou zemědělskou techniku je však prokazatelně zanedbávána ochrana volně žijící zvěře. Nelze upírat pozornost pouze na zakládání ekologicky zaměřených kompenzačních ploch, ale také na způsob a praxi na při jejich údržbě tak, aby opatření plnila očekávané funkce a služby posilující stabilitu ekosystému. Environmentálně bezpečná (nekonfliktní) technika a agrotechnika a především kompetentní zemědělský a myslivecký personál by měl být základem, aby se z prováděných dobře míněných opatření stávaly funkční nástroje podporující návrat drobné zvěře do našich honiteb.
Je třeba si uvědomit, že v souladu s tímto trendem byla již v minulosti zakotvena, v rámci tehdejších československých agrotechnických požadavků, povinnost pro zemědělce pracovat s odpovídající zemědělskou technikou. Už před mnoha lety se požadovalo vybavovat tu nejvíce konfliktní techniku funkčními asistenčními systémy (např. od roku 1985 měly být žací stroje a sklízecí řezačky povinně vybaveny účinnými zařízeními pro minimalizaci ztrát na zvěři a hmyzu). Bohužel, zemědělská technika a mechanizace, až na výjimky (např. žací lišty Pottinger se systém Sensor Safe), účinnými zařízeními pro minimalizaci těchto škod ani v roce 2024 vybavená není …. Snad jen s výjimkou v podobě v posledních letech využívání dronů pro vyhledávání srnčat před sklizni píce.
Již v minulosti byly u nás i v zahraničí vyvíjeny různé techniky a zařízení pro snižování ztrát, různé řetězy, plachty, hřebeny, optické blikače a zvukové plašiče, které se však pro nízkou účinnost nebo jiné negativní vlivy na obsluhu mobilního prostředku nebo zemědělské techniky v praxi neuplatnily.
Na základě zkušeností z použití těchto zařízení víme, že zemědělská technika či asistenční systém musí být jednoduchá a nesmí vyžadovat náročnou obsluhu a údržbu, musí mít odpovídající účinnost a nízkou spotřebu energie, nesmí snižovat výkonnost ani kvalitu práce zemědělské techniky a mechanizace a nesmí být v rozporu s požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci.
Pro skutečné zájemce o řešení tohoto problému se nabízí možnost využít nabídky demonstračních farem a vzorových honiteb a souvisejícího odborného vzdělávání s cílem získání povědomí o komplexní správné praxi vedoucí k udržitelnému zemědělskému a mysliveckému hospodaření. Jedna z takto zaměřených demonstrační farem, kde je prováděno i odpovídající poradenství a vzdělávání, je Ekofarma Petra Marady v Šardicích na Hodonínsku. Zde ve spolupráci s Ústavem zemědělské, potravinářské a environmentální techniky – oddělením výzkumu environmentálně bezpečné zemědělské techniky Mendelovy univerzity v Brně jsou ověřovány a vyvíjeny takové postupy a techniky, které jsou prokazatelně v reálných podmínkách využitelné a účinné.
V případě potřeby informací o správné praxi, ověření, inovaci nebo provedení aplikovaného výzkumu v související oblasti je možné aktivně spolupracovat (informace na
www.proprirodu.cz).
doc. Dr.Ing. Petr MARADA,
Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky
Mendelova univerzita v Brně