V areálu Mysliveckého spolku Lišák Petroupim probíhal předposlední týden prázdnin příměstský tábor Kroužku mladých myslivců Liščata. Vedoucími byly Bc. Hana Dušková a Gabriela Mošovská, Dis. Zatímco vedoucí Gábina zabavila děti kynologickou ukázkou s několika plemeny loveckých i služebních psů, s vedoucí Hankou Duškovou jsme si povídaly o činnosti Liščat během roku i při tomto letním setkání.
Jak dlouho již trvá činnost kroužku Liščata Petroupim?
Myslivecký kroužek dříve fungoval při Domě dětí a mládeže (DDM) v Benešově. Nyní je již čtvrtým rokem v Petroupimi. Naši základnu jsme přesunuli, protože se kroužek rozrostl a prostory v Domě dětí a mládeže nám začaly být těsné.
Požádali jsme Myslivecký spolek Lišák Petroupim o spolupráci
a vytvořili si tak detašované pracoviště DDM v jejich myslivně.
Jste vy, vedoucí, také členky MS Lišák?
Jediná vedoucí kroužku, která je členkou mysliveckého spolku, je v současné době na mateřské dovolené. Já osobně nejsem členkou mysliveckého spolku, ale manžel vykonává funkci mysliveckého hospodáře. Zbylé vedoucí jsou myslivkyně, ale fungující v jiných spolcích.
Zapojují se myslivci nějak do chodu kroužku?
V zimě se v myslivně topí kamny, takže starší členové, kteří jsou v důchodu, nám tu zatopí, starají se, aby tu děti měly pohodlí, což je moc milé.
Také nám třeba říkají, kde jsou jezevčí hrady nebo něco zajímavého k pozorování.
Někdy také pozveme některého z myslivců, aby dětem povyprávěl o konkrétním tématu, muži umí zaujatě povídat a trochu vyváží tu ženskou převahu ve vedení.
Kolik máte v kroužku dětí?
Současný celkový počet je 30, ale máme děti rozdělené na dvě skupiny v poměru 18:12.
Skupiny jsou rozděleny nejen podle věku, ale i podle úrovně znalostí. Zohledňujeme i délku docházení do kroužku.
Věkově máme děti od první do deváté třídy. Stále k nám dochází jeden středoškolák, který v současnosti navštěvuje kurz adeptů o první lovecký lístek. Starší děti se snažíme zapojit jako pomocníky pro ty mladší.
V letošním roce jsem pracovala v mateřské školce, a proto jsem se rozhodla nabídnout myslivecký kroužek dětem ve školce. Říkala jsem si, že pokud začnu s deseti dětmi, tak to bude úspěšné. Nakonec se jich přihlásilo 47.
Hlavním cílem bylo naučit děti poznat naši zvěř a vědět, kdo ke komu patří. Ze začátku to bylo úsměvné. Na otázku, kde se bere maso nebo mléko, zněla odpověď, že v obchodě. Také mláďata měla zajímavé názvy – pes měl pesátko a podobně... Ale po roce v kroužku už děti věděly, že samice srnce je srna a mají srnčata a tak dále.
Měly jste někdy akce nebo aktivity pro děti ze všech skupin, tedy včetně školkových?
Ano, například jsme ve školce připravili myslivecké odpoledne, zapojily se starší děti z kroužku
a také rodiče. Jindy jsme uspořádali společný výlet, s malými dětmi také jel někdo z rodičů. Bylo to pěkné a zajímavé pro všechny zúčastněné.
Malí myslivečci ze školky se také účastnili okresního kola Zlaté srnčí trofeje.
Příští rok už nebudu ve školce působit, ale předškoláci, kteří přijdou do první třídy, nastoupí do kroužku v Petroupimi.
Chodí obě skupiny v jeden den nebo jsou rozdělené?
Děti dochází do kroužku každý čtvrtek odpoledne, mladší skupina začíná dříve a starší skupina na ně navazuje.
Vedoucí jsme celkem čtyři, z toho jedna na mateřské dovolené a druhá na rodičovské dovolené.
Většinou jsme tu tedy já a Gábina, ale dá se to zvládnout, případně se domluvit. Když jsme nemohly ani jedna, předaly jsme připravené materiály a zastoupila nás paní Amlerová, zaměstnankyně DDM.
Jakým způsobem financujete činnost kroužku?
Díky zaštítění Domu dětí
a mládeže, získáváme dotace
a příspěvky od zřizovatele, Města Benešov, MŠMT a OMS Benešov, za které pořizujeme výukové materiály, preparáty, výlety a drobné odměny. ČMMJ nás podporuje výukovými materiály.
Jaké máte cíle ve vašem kroužku?
Snažíme se, aby si sem děti přišly pohrát, pobavit se a u toho se něco naučily.
Ze všech určitě myslivci nebudou, ale určitě budou mít rády přírodu a budou se v ní umět chovat. To je jeden z hlavních cílů našeho kroužku.
V Lysé nad Labem, na výstavě Natura Viva, jste se účastnili soutěže Mladý trubač. Kolik dětí se mysliveckému troubení věnuje?
Dvě, oba jsou to moji synové. Starší hraje déle, a to na lesnici a lesní roh, mladší se začíná učit na borlici. Účastní se trubačských táborů, pořádaných Mgr. Petrem Dudou a Klubem Trubačů ČMMJ.
Pro troubení se rozhodli sami. Impulzem pro ně byly návštěvy mysliveckých akcí jako Svatohubertská mše, Hubertský průvod
a další kulturní akce.
Už hráli i na naháňkách, při zahájení a zakončení. Starší syn třikrát zahajoval myslivecký ples v Petroupimi, který se tu pořádá pravidelně každý rok.
Další dvě děti o troubení uvažují, což je dobrá zpráva.
Snažíme se s dětmi zpívat signály, aby znaly texty, věděly, kdy se který používá. Také si zpíváme a troubíme Konopišťskou fanfáru, protože vznikla nedaleko odsud.
Dokonce se náš kroužek spolupodílel na zahájení 49. ročníku Memoriálu Richarda Knolla, pořádaného OMS Benešov v loňském roce.
Uvažovaly jste i o klasickém táboře, že byste vyjeli někam se stany? Nebo dáváte od začátku přednost příměstskému?
Máme zkušenost s oběma typy táborů, ale ochutnaly jsme výhody příměstského tábora a je to pro nás výhodnější. Také některé děti ani nechtějí na klasický tábor. Obě si na to čerpáme dovolenou, tak alespoň večer můžeme pobýt doma s rodinou, případně něco udělat, zařídit...
Poslední večer tábora zde přespáváme. Chodíme na šoulačku
a také opékáme buřty, stejně jako na klasickém táboře.
Téma letošního tábora jsou zbraně a historie lovu. Některé větší děti chodí na airsoft, a tak se chtějí pochlubit a ukázat své dovednosti se zbraněmi mladším. Je to pěkné, protože menší děti k těm starším vzhlíží. Lépe od nich vstřebají informace. My jen doplňujeme. Snažíme se tím ty starší podpořit, aby se naučily mluvit před lidmi
a vysvětlovat.
Součástí táborového, ale i školního programu jsou i různé výlety, například do Sázavy, do různých obor, do muzea Vlašim se stálou expozicí Sellier & Bellot. V takovém případě se scházíme v Benešově na nádraží a nejčastěji vyrážíme na výlet vlakem.
Jsou na táboře všechny děti z kroužku?
Na táboře je 22 dětí, nejsou to tedy všechny, ale je to velká část.
Absolvovaly jste s kolegyní kurz pro vedoucí v Hranicích?
Ano, obě jsme ho s Gábinou absolvovaly a bylo to velmi přínosné. Pomohl nám hlavně utřídit myšlenky a získat inspiraci.
V začátcích fungování kroužku nás tu také mentorovali manželé Vaníčkovi, když ještě bydleli ve Vlašimi, což byla opravdu velká pomoc.
Povězte mi, jak probíhá činnost kroužku v průběhu roku, chodíte více ven nebo se soustředíte na teorii a aktivity v myslivně?
Pokud nám to počasí dovolí, chodíme ven. Náplň kroužku přizpůsobujeme ročnímu období. Každý rok se snažíme přidat něco nového.
Pro vyřádění si upravujeme klasické dětské hry na myslivecké. Například místo „Cukr, káva, limonáda“ máme „Les, pes, kulovnice, brokovnice“, když se řekne kulovnice, musí se děti zastavit samy, když brokovnice, tak se zastavují ve dvojicích. Tato hra je na postřeh.
Ze hry „Rybičky, rybičky, rybáři jedou“, máme „Bacha, bachna s rudlem!“
Výuku mysliveckých tradic jsme pojaly tak, že děláme jako naháňky, výřad, myslivecký soud, přijímání mezi myslivce, pasování. Zábavnou formou si děti vyzkouší různé role a úkony.
Na podzim vyrábíme lojové koule pro ptáčky. Lůj bereme z jatek. Vyrábíme ptačí budky. Rozvěšujeme nově vyrobené a čistíme staré. Chodíme k rybníkům a posloucháme a pozorujeme vodní ptactvo. Na podzim si děti velmi rády z přírodnin vyrábí různá zvířátka a jiné předměty.
Na Vánoce zdobíme stromeček zvěři.
Na jaře se s kroužkem účastníme pravidelně každý rok akce Vyčisti les. Stále odpad nacházíme, ale musím říci, že je ho výrazně méně. To nás moc těší.
Myslivna je velmi příjemné místo… Využíváte ji i pro další akce?
Ano, na konci léta zde myslivecký spolek pořádá myslivecký den pro děti. Samozřejmě ji využívá i k dalším mysliveckým akcím jako jsou kynologické zkoušky, naháňky, přátelská setkání a jiné.
Působí na Benešovsku více mysliveckých kroužků?
V okrese máme devět mysliveckých kroužků. Proto na okresním kole Zlaté srnčí trofeje je veliká konkurence. Přesto se našim dětem daří a některé se zúčastnily i národního kola.
Díky přátelství navázanému v Hranicích jsme se zúčastnili soutěže o Liščí oháňku. Tuto soutěž pořádá Pavel Kodad z OMS Tábor.
Setkáváte se někdy s nepochopením, že vedete děti k myslivosti?
Většinou ne. Naopak se tato činnost lidem líbí, protože vede děti k pobytu venku. Najdou se ale i lidé, kteří nás stále považují za „zelená individua, která jen loví zvířata“. V takových případech se dětem snažíme vysvětlit, že dohadovat se s dotyčnou osobou nemá smysl. Jediné, co doporučujeme, je: ať se toho „rýpala“ zeptají, kolikrát byl v lese nasypat zvěři krmení.
Díky moc za rozhovor!
Kamila KAASOVÁ