Populace koroptve polní v obou zemích mezi lety 2005 a 2015 klesla přibližně o 50 % v Česku a o 70 % na Slovensku. V posledních letech se v České republice počet koroptví pohybuje kolem 30 tisíc, na Slovensku kolísá na hladině 3000 jedinců.
Historicky je pokles populace koroptve polní v obou zemích mnohem dramatičtější. Ještě v polovině 20. století se velikost populací koroptve pohybovala v řádu milionů.
Hlavní příčina je všeobecně známá. Jedná se o změnu struktury zemědělské krajiny v důsledku spojování menších polí do obrovských lánů, nasazování stále větší mechanizace a využívání chemických postřiků v zemědělském hospodaření. Z počátku byla změna spojená s kolektivizací autoritativního komunistického režimu, v posledních třiceti letech se nepříznivý stav krajiny a populace koroptve pojí se zaměřením většiny zemědělských podniků na zajeté intenzivní zemědělské hospodaření a nezájmem velké části vlastníků půdy o stav jejich majetku.
Koroptev polní je v obou zemích zvláště chráněným druhem živočicha. V českých honitbách koroptev polní již přes čtyřicet let nepatří mezi lovnou zvěř. V honitbách na Slovensku je možný lov jen tam, kde byly koroptve vypuštěny. Na zvláště chráněné druhy živočichů se vztahuje přísnější legislativní ochrana. To se v České republice promítá také do snah o podporu její volně žijící populace formou vypouštění jedinců odchovaných v zajetí. Ke každému držení, chovu a vypouštění koroptve polní je potřeba získat výjimku ze zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v platném znění, kterou uděluje místně příslušný krajský úřad.
Na stránkách časopisu Myslivost se v pravidelných intervalech objevují lovecké statistiky ze Slovenska. Můžeme se tak dočíst, že v roce 2023 bylo vypuštěno 1170 jedinců, přičemž jich v tomto roce bylo uloveno 700 (Myslivost 8/2024). V podobné statistice k roku 2021 (Myslivost 8/2022) je psáno v doprovodném textu "
V uvedenom roku bolo vypustených 4052 jarabíc, z ktorých sa ulovilo 2867 jedincov, čo predstavuje iba 70 % úspešnosť odlovu.".
V tomto konstatování vidím zásadní rozdíl motivace vypouštění koroptve polní mezi českými a slovenskými myslivci, která je daná možností lovu v honitbě. Zájem o ochranu a podporu populace ohroženého druhu mi přijde na slovenské straně převážen potřebou zajištění zvěře k lovu. Podle výše uvedených dat počet koroptví na Slovensku v průběhu posledních 20 let klesl z úrovně 15 tis. na úroveň okolo 3 tis. jedinců. Je logické, pokud chce slovenský myslivec koroptev lovit, musí si ji do honitby vypustit, protože bez vypuštěných jedinců, by pravděpodobně na žádnou koroptev nenarazil. Počty vypouštěných jedinců koroptve polní na Slovensku se v posledních pěti letech blíží úrovni početnosti celé její populace.
Můžeme předpokládat, že se v případě vypouštění stovek až tisíců jedinců jedná o koroptve z velkochovů, ve kterých není možné zajistit, aby si mladé koroptve osvojily alespoň základní návyky k hledání potravy, úkrytu či partnera k hnízdění. Jedná se tedy o poměrně snadný úlovek pro člověka a ještě snazší kořist pro predátory. Mizivá část vypuštěných jedinců, které lovci i predátoři přehlédnou, má pak šanci získat partnera a zahnízdit.
Podle výzkumu z roku 2013 je však pravděpodobnost úspěšného vyvedení mláďat rodiči bez správných návyků prakticky nulová. V případě, že se partnerem takového jedince stane volně žijící jedinec, dochází tak navíc ještě k oslabování této divoké populace. Také tento vliv můžeme promítnout do dlouhodobého setrvalého poklesu populace koroptve polní na Slovensku až k hranici vymření druhu na daném území.
Zákaz lovu koroptve polní v českých honitbách můžeme z tohoto pohledu brát jako výhodu. Do vypouštění koroptví se zde pouští snad výhradně jen opravdoví nadšenci, kteří mají zájem o zachování koroptví ve své honitbě a pro další generace. Práce je to náročná a často bez kýženého efektu, ale podle výše uvedených dat pravděpodobně jistým dílem přispívají k tomu, že se populace koroptve polní v České republice v posledních letech drží nad 30 tisíci jedinců.
Ovšem mnohem důležitějším faktorem je přítomnost vhodných biotopů, míst k hledání potravy, úkrytu a hnízdění, v zemědělské krajině. Současná velikost populace koroptve se s největší pravděpodobností blíží tomu, co je zemědělská krajina schopna uživit a pojmout. Vždyť provázanost koroptve polní se stavem zemědělské krajiny je důvodem, proč ji považujeme za bioindikátor, tedy ukazatel toho, jak zdravá a živá naše krajina je. Zde je ten hlavní prostor k podpoře a ochraně populace koroptve polní, ve vytváření zdravé, pestré a živé zemědělské krajiny.
Podíl zemědělské půdy na celkové rozloze Slovenska je 48 % (2,4 mil. ha), z toho orná půda zaujímá 59 % a trvalé travní porosty 36 %. Podíl zemědělské půdy na celkové rozloze ČR je 53 % (4,2 mil. ha), z toho orná půda zaujímá 69 % a trvalé travní porosty 25 %. Zbývající jednotky procent v obou zemích tvoří zahrady, ovocné sady, chmelnice a vinice.
Obě země mají vzhledem ke společné historii porovnatelnou strukturu zemědělské krajiny vyplývající z převažujícího intenzivního zemědělského hospodaření. Proto si dovolím vztáhnout následující data z Monitoringu koroptve polní v ČR (www.koroptvicky.cz) také na slovenskou zemědělskou krajinu.
Naši pozorovatelé při odeslání záznamu pozorování koroptve polní vyplňují také kolonku o prostředí, ve kterém ji pozorovali. Proto jsme se podrobněji podívali na to, v jakém prostředí potkávají koroptev. Vzali jsme si k tomu data z let 2013 až 2022, tedy 10 let a celkem 1193 pozorování koroptve polní. Co z nich můžeme vyčíst?
Pole je nejčastějším typem stanoviště. Pozorovatelé uvádí “pole” v kolonce “Prostředí” v 60 % záznamů. Žádné překvapení se nekoná, víme, že se jedná o druh vázaný na zemědělskou krajinu. Otevřený prostor pro pocit bezpečí při pohybu krajinou může koroptvi nabídnout také louka. Tento typ prostředí se objevoval v 11 % záznamů. V zdravé a živé zemědělské krajině jsou však pole obklopena různorodou a hustou sítí krajinných prvků. Data z monitoringu nám však poskytují přehled spíše o tom, co v české krajině zbylo, než-li o pestrém výběru stanovišť poskytujících koroptvím úkryt, potravu a prostor k hnízdění. Podobně tomu bude také na Slovensku.
Ruderál je typem stanoviště, kam jsme započítali plochy ležící ladem. Na těch byly koroptve pozorovány v 5 % případů. Typicky se jedná o pozemky určené k výstavbě, zapomenuté okraje průmyslových a zemědělských areálů, opuštěné skládky různého materiálu, staveniště a dokonce zarostlé vstupy do bývalých štol stříbrných dolů.
Remízkem rozumíme prvek krajinné zeleně tvořený skupinou keřů a stromů. Vzhledem k tomu, že se koroptve cíleně drží dále od vysokých stromů, předpokládejme, že se v remízcích uváděných pozorovateli vyskytují spíše nízké stromy a keře. Našli jsme je ve 4 % záznamů pozorování koroptve polní.
Cesty, po nich se pohybují lidé a kolem nich také koroptve. K setkání obou na cestě došlo ve 3 % pozorování. Polní cesty mohou nabídnout prach a písek potřebný k ranní hygieně (popelení), a štěrk s kamínky pro dobré trávení (pomoc s rozmělňováním zrn v žaludku). Podél polních cest nacházíme výsadby dřevin a travnaté meze, které poskytují koroptvím útočiště nebo prostor pro vytvoření hnízda.
Zahrady a sady jsou vítaným útočištěm koroptví v naší zemědělské krajině. Celkem je pozorovatelé uváděli v 6 % záznamů o pozorování.
Energii věnovanou k podpoře populace koroptve polní je tedy potřeba zacílit na pole, a to klidně těch 60 %. Potřebujeme na pole dostat více představivosti a otevřenosti k postupům, které podpoří život v půdě i na ní. Klíčovým souslovím zde může být
regenerativní zemědělství. Regenerativní přístup k zemědělství je založený na postupech, které pohybují s půdou jen minimálně, omezují vnášení chemikálií do půdy, udržují na půdě zelený rostlinný pokryv, zajišťují na poli pestré složení pěstovaných plodin a jsou propojeny s chovem dobytka. K tomu si přidejme snahu o co nejvíce různorodých prvků rozdělujících velké lány na menší pole a vytvářející síť vhodných biotopů nejen pro koroptve, ale i pro další druhy drobné zvěře. A vyjde nám zdravá, živá a pestrá zemědělská krajina plná koroptví polních.
Program podpory druhu
Adoptuj koroptev (www.koroptvicky.cz) je od začátku nastaven tak, aby zároveň souběžně probíhalo vypouštění extenzivně odchovaných jedinců s obnovou jejich biotopu v místě vypouštění. Malé skupiny koroptví (do 30 jedinců) jsou ideálně odchovány rodičovským párem, příp. celibátníkem, a následně stráví nejméně dva týdny ve vypouštěcí voliéře v místě vypouštění. Mladé koroptve tak mají příležitost okoukat návyky důležité pro přežití a seznámit se v klidu s novým prostředím.
Zajímáme se, zda je krajina v místě vypouštění dostatečně pestrá a nabízí tak místa vhodná k úkrytu, hledání potravy a hnízdění. A současně motivujeme účastníky programu k realizaci dalších opatření v krajině, např. výsadby keřových remízků, tvorby potravních políček a biopásů, apod. Snad se podobný přístup uchytí také na Slovensku, aby více myslivců mělo zájem koroptev polní spíše chránit než jen lovit.