A tak se jako zpovídaný host před kamerou další epizody podcastu MysliHost posadil
Tomáš Třeský, předseda Klubu vábičů, zkušený jelenář a myslivec a lesník, který má to štěstí, že se může profesionálně věnovat jelenům v podmanivé oblasti brdských lesů.
A protože Toma znám ještě z doby jeho středoškolských lesnických studií, samozřejmě také z akcí pořádaných Klubem vábičů, proběhl rozhovor s přátelské formě tykání.
Tomíku, jsem moc rád, že jsi v rámci mnoha pracovních povinností našel čas na popovídání před kamerou a redakčním mikrofonem. Budeme se bavit o vábení jelení zvěře, o jelení říji, ale protože nás budou poslouchat i nemyslivci či myslivci „nejelenáři“, zkus prosím pro začátek stručně vysvětlit, jak je to s jelení říjí, kdy začíná, kdy končí, jak probíhá, jaký má vliv počasí…
Děkuji za pozvání, jsem rád, že můžeme lidem otevřít další kapitolu podcastu věnovanou vábení zvěře. Jelení říje spadá do období od druhé poloviny září do druhé poloviny října, jako vrchol jelení říje se uvádí svátek sv. Václava, což je 28. září. Pokud jsem koukal na dlouhodobou předpověď, tak se předpovídá že až do konce října má být nadměrně nebo neobvykle teplé počasí, což jistě průběh říje může ovlivnit. Jelení říje má ráda chladnější průběh počasí, takže uvidíme, co se bude dít, spíše to vypadá, že letošní říje nebude tak hlasitá. Jelen, aby se dokázal správně rozohnit, tak potřebuje chladné počasí.
Uvidíme, jak to bude, natáčíme koncem srpna, tak uvidíme. Ty profesionálně funguješ na Brdech u Vojenských lesů a statků. Nechci probírat nějaké interní podrobnosti, ale bude tam ještě co lovit? Vždyť se vyhlásila spárkaté zvěři doslova válka v souvislosti se škodami na lesních porostech…
Myslím, že ještě letošní rok se nějakých jelenů dočkáme. To, že tu nyní jeleni nejsou, tak neznamená, že tam nebudou, jeleni postupně táhnou na svá oblíbená říjiště. Jsou stále pravidelná typická říjiště, naše lesní správa není až tak zasažená kůrovcovou kalamitou a zatím se nějak zásadně nezměnila poloha říjišť jelenů. Konkrétně na naší lesní správě jsou tři hlavní tradiční místa říje.
Ale v té souvislosti bych chtěl uvést jeden zajímavý poznatek. Já pocházím z Krušných hor a tady na Brdech jsem poznal něco nového. Tady začíná troubit jeden úsek, říje je tam třeba týden a pak se postupně přesune přes kopec do dalšího úseku, kde zase probíhá zase nějaký čas a pak se říje přesune na další říjiště. Ne, že by na dalších úsecích jeleni netroubili, ale jakoby přecházely vrcholy, resp. hlasitost říje, postupně po jednotlivých říjištích.
A nemá vliv nadmořská výška, počasí, teplota?
Nadmořská výška s tím podle mne nesouvisí, spíš si myslím, že to ovlivňuje právě teplota, ta hraje hlavní roli. Jak jsem se učil na zkouškách, je dobré používat slovo zpravidla, protože někdy může být teplé počasí a překvapí vás, že jeleni budou troubit jak utržení ze řetězu a naopak přijdete, řeknete si, jaké je krásné chladné ráno, dnes to bude troubit a na říjišti je úplně ticho.
Když říkáš, že přicházejí jeleni na říjiště, tak se u vás objeví třeba jeleni z Křivoklátska?
Ano, jsem přesvědčený, že to takto stále funguje, i když je migrační trasa z Křivoklátska na Brdy přerušená dálnicí a vlakovým koridorem. Bohužel nejen zde jsou dopravní stavby problémem z hlediska přirozené migrace zvěře.
Dá se vůbec ještě říci, že je typický brdský jelen?
Já tu působím od roku 2019, tedy nejsem ten správný pamětník, ale staří dlouholetí pamětníci tvrdí, že na Brdech stále ještě jsou typičtí brdští jeleni z hlediska tvaru paroží.
Je všeobecně známo, že to byl dříve uzavřený vojenský prostor. I když jsou tam dodnes prostory s omezeným přístupem veřejnosti, mnohé části se otevřely lidem. Jak toto vnímáte jako lesáci a myslivci? Jak to ovlivňuje lov a myslivost?
Bývalý vojenský újezd se otevřel od roku 2016 a tlak veřejnosti sále jen a jen stoupá. Na jednu stranu se nedivím, je to moc zajímavá krajina, jsou tam neskutečně krásná místa, nakonec i ta jelení říje je lákadlem pro lidi. Protože je prostor otevřený, lidé navštěvují stále více i ona tradiční říjiště, z mého pohledu je to zásadní a nežádoucí vliv. Zvěř se začíná chovat jinak, posunuje se do alespoň trochu klidnějších částí, každé narušení lidským pachem se projeví, ale bohužel nemáme možnost to lidem nějak zakázat, obecně je příroda pod velkým tlakem civilizace.
Ty jako zkušený myslivec, vidíš také, že zvěř se stává více noční právě pod tímto tlakem?
To rozhodně. Zvěř nemá klid pro svoji přirozenou aktivitu, jsou narušeny hlavně pastevní periody. Tam, kde zvěř vytahuje na louky a pastevní plochy, tam bychom ji měli v klidu nechat pastvit, aby se v klidu nasytila. Pokud ji nenecháme v klidu, bude se zdržovat v lesních porostech, pak tam ale bude škody páchat mnohem větší. Přehlíží se ale třeba i to, že jsou kazatelny nastavené právě kolem pastevních klidových ploch, sami myslivci někdy přispívají lovem na nevhodných místech ke zneklidnění zvěře a následně vlastně taky ke zvýšení škod. Zvěř dobře ví, kde a kdy je v krajině nebezpečí, kde je rušená, takže vychází spíš v noci anebo setrvává v hustších mladších porostech. I když právě u jelenů během říje aktivita zvěře výrazně stoupá, je větší pravděpodobnost, že se potkáme se zvěří za světla. Ale v průběhu roku se zvěř stěhuje do nočních hodin.
Nechme kritiky, pojďme k vábení. Začněme obecně, třeba i pro naprosté laiky, když chce myslivec vábit, jak a proč se vábí? A je vůbec správně říkat vábení jelenů?
Je to činnost či umění, kdy se napodobením hlasu jelena snažíme toho skutečného jelena přilákat k sobě, aby zareagoval. Nevyužíváme tak jako třeba u srnčí zvěře hlas srny, abychom přilákali srnce toužícího pokládat srnu. U jelenů vábíme hlasem konkurenčního jelena, jedná se tedy spíše o jakousi provokaci, na základě které si buď jelen přijde prověřit, co je to za soka, anebo se jelen třeba jen ozve a my můžeme obeznat, kde v porostu jelen stojí a podle hlasu i můžeme poznat, jak silný či starý jelen je.
Proto také záleží, jaký hlas zvolíme, důležitá je nejen intenzita, ale i druh hlasu, vlastně hlas odpovídající věku napodobovaného jelena. Proto pokud chceme někde začít vábit, je potřeba se seznámit s místní zvěří, vědět alespoň rámcově jací jeleni a kde se v honitbě pohybují.
Pokud vstupujete do míst, kde nemáte velké zkušenosti, je lepší začínat mladším hlasem, protože zpravidla bude větší šance, že se ozvou skuteční starší jeleni. Nemůžete začít výhružkami, stejně tak napodobením hlasu staršího či silnějšího jelena byste v podstatě odradili místní mladší jeleny.
U ukázek vábení na výstavách a mysliveckých akcích vždy zdůrazňuji, že je základní vábičská abeceda. Co by měl začínající jelenář zvládnout?
Základem je umět věrně napodobit hlas mladších kategorií jelenů, hledající jeleny. Pokud začínající vábič zvládne a pochopí hlas mladšího hledajícího jelena, kde jsou jakési fráze nebo slovosled, pak toto může využívat i u ostatních hlasů. Abychom skutečně zvládli umění jeleního troubení, tak je prostě základem ovládat hlasy hledajících jelenů, od toho se odvíjí další hlasy jeleního vábení.
Mohl bys tedy okomentovat hlas mladého hledajícího jelena?
Vábím na plastovou trojdílnou řevnici, Faulhaber, je moje oblíbená, a to z toho důvodu, že jsem na ní začínal jako zkušenější vábič. Jinak moje první pokusy o vábení byly na cylindr od petrolejové lampy, potom přišla na řadu obyčejná plastová novodurová trubka, kterou jsem si malinko upravil, protože vstupní otvor jsem potřeboval zúžit, utíkal mi vzduch okolo. Na Faulhaberu mi vyhovuje jak měnitelná délka, tak průměr vstupního otvoru. Jsou to základní vlastnosti, které dokáží dost výrazně ovlivnit samotný hlasový projev.
Typické pro hlas mladého hledajícího jelena je na začátku hlasu takové výrazné „A“, ne, že by to bylo vyloženě mluvené „A“, je jakoby polknuté, zastřené. Tón má spíš stoupající tendenci, hlas je spíše tenčí, není hluboký a hrubý. A také by se v hlasu měla objevit touha, je tam i trochu smutek, jelen touží po laních, a to se musí snažit vábič také do hlasu dostat. Není na škodu, když občas při hlasové ukázce hlas trochu přeskočí, je to v pořádku, protože u hlasu mladých jelenů, stejně tak jako u mladých chlapců, je to přirozené, i mladí jeleni vlastně mutují.
Co po zavábení následuje?
Když máte štěstí a je v honitbě jelenů víc, tak sice ne hned, ale třeba po třetí ukázce, začnou jeleni odpovídat. Samozřejmě pokud hlas napodobíte tak, že se přibližujete skutečnému troubení, proto bychom měli chodit do lesa vábit až pokud hlas opravdu umíme.
Neumělými pokusy jen zvěř rušíme a stresujeme, vnášíme neklid, jelen rychle pozná, jakmile zazní něco, co nepatří do přírody, pak automaticky ztichne, odchází pryč.
Pokud ale vábíte dobře, jelen vás bere jako soka a začíná si s vámi povídat. To je to krásné na vábení v jelení říji, když máte štěstí a narazíte na jelena, který není moc bázlivý a chce se s vámi potkat, vadíte mu, protože vstupujete do jeho teritoria, tak máte krásné zážitky. Jelen přichází blíž a blíž, slyšíte, jak troubí a můžete si dovolit na hlase přidávat taky. Čím víc začnete hlasem hrubnout nebo zesilovat, tím víc ho rozdráždíte, když zvolíte správně stanoviště a budete-li mít štěstí, setkáte se někdy i s jelenem, který doslova na pár metrů před vámi parožím mlátí do trávy, vyhazuje trávu nebo v náletu smrkového porostu mlátí parožím do stromků. A je až neuvěřitelné dívat se, jak je jelen rozohněný.
Když jsem začínal vábit v Krušných horách, tak jsem si stanovoval své osobní rekordy, jak blízko dokážu jelena přivábit. Dodnes na to vzpomínám s neskutečným obdivem. Například tehdy u vodní nádrže Přísečnice se mi povedl přivábit jelen, na tři metry ode mne, stál jsem za náletovým smrčkem, viděl jsem zblízka detailně svírák a světla jelena, cítit takového mohutného jelena v bezprostřední blízkosti je zážitek, na který se nezapomíná.
Prosím tedy okomentuj hlas silnějšího nebo trochu staršího jelena. Čím by měl být charakteristický tento hlas?
Je to hlas, který při jelení říji používám nejraději. Je to věková kategorie, která bývá nejvíce zastoupená. Proto si také můžete tak trochu s hlasem hrát, protože zde je možná asi největší škála variant. Každý jelen netroubí stejně a já mám zkušenosti, že jelena nejvíc rozdráždíte tím, když napodobíte právě ten hlas, kterým on troubí, když se co nejvíce přiblížíte k hrubosti jeho hlasu. To jeleny dokáže nejvíc rozohnit a dokážete si s nimi krásně popovídat.
Hlas středně starých jelenů není tak vysoký, na začátku není výrazné „A“, ale spíše přehlasované „E“, více zastřené, víc spolknuté. A v hlasu udržujeme jakousi rovinu, stoupá jen trochu nahoru a je hrubší, než u mladého jelena.
Pokud se ale bavíme o vábení v přírodě, nebudu brát v potaz soutěžní vábení, je potřeba zdůraznit, že se snažíme i v této věkové kategorii imitovat hlas hledajícího jelena, může tam být touha, ale vkládají se tam už prvky, jako by byl jelen na říjišti, už se projevuje, že má někde v okolí laně a na hlasovém projevu by to mělo být slyšet. Vlastně se zde tak trochu prolínají jednotlivé hlasové pasáže všech ostatních disciplín.
Je pravda, že jelenář použije k věrnosti imitace i to, že třeba schválně šlápne na větvičku nebo klepne loveckou holí o strom?
Jsou to zajímavé doplňky jeleního vábení, já sám je rád používám. Někdy stojíte před mlazinou, víte, že jelen tam je, je na kousek, ale nechce se ukázat, troubí jako zběsilý, ale ví, že vytáhnout z mlaziny není úplně bezpečné, takže se tam drží. Proto nosím v batohu občas i jelení shoz, někdy i dva, můžete klepnout do těch větví shozy o sebe, tím jelena dokážete mnohdy perfektně vytáhnout ven, přijde se na vás podívat, co se děje.
Asi nejvíce se laikům líbí hlas starého jelena, který ale asi v přírodě zase tak často neuslyšíme…
Přesně tak, asi jako u lidí, hlas nejstarší věkové kategorie jelenů slyšíte během říje opravdu ne tak často. Ale když zazní, tak jasně víte, že máte na doslech starého jelena. Já jen o tom mluvím, tak mám husí kůži, protože když takový mohutný hlas v honitbě slyšíte, když máte to štěstí a jelen je docela blízko, je to obrovský emoční zážitek. A pro jelenáře je neskutečná výzva se takovému jelenovi dostat na kobylku. Starý jelen na říjišti není v klidu, pořád se pohybuje, pořád mění směr a i místo, kam táhne, hlídá si laně kolem sebe, a vy ho musíte mnohdy nadběhnout, přibrzdit ho, otočit ho a přilákat ho k vám. To už chce opravdu nějaké zkušenosti. Říká se, pokud chcete troubit staršího jelena, tak ho tam opravdu musíte mít a musíte už o něm vědět, jak troubí.
Starý hledající jelen oproti těm dvěma předchozím hlasům je diametrálně odlišný, začíná přehlasovaným „O“, od začátku je takový široký, hrubý, má spíš klesající tendenci. A skutečný starý jelen netroubí mnohokrát, dělá dost velké pauzy mezi jednotlivými hlasovými projevy, které bychom měli při vábení napodobit i my.
Snad jen poznámku. Spousta jelenářů a starých zkušených kolegů říká, když zatroubíš starého jelena, tak to můžeš zabalit a můžeš jít domů. Většinou to tak opravdu je, ale já zažil, že jsem troubil to nejsilnější, co dokážu ze svého hrdla dostat a bylo mi houby platné, staří jeleni si dál povídali mezi sebou a na mne nereagovali. Byť jsem se snažil být hrubší, jak jsem mohl, neměl jsem šanci, byli tam silnější jeleni. Vždyť také náš hrtan se s hrtanem starého jelena nedá porovnat, ani sebelepším nástrojem se nevyrovnáme.
Poznáš podle hlasu jednotlivé jeleny?
Dá se to poznat. Znám dokonce kolegy, kteří dokáží jednotlivé jeleny poznat i přes rok při další říji. Už se těší, až jeleni přitáhnou na říjiště a podle troubení chlapi poznají, kteří jeleni se zase vrátili. Zkušenější kolegové říkají, že pro jelení vábení není tak důležitý hudební sluch, ale hudební paměť. Pokud si dokážete zapamatovat určitá specifika jeleního hlasu, tak pak ten konkrétní hlas bezpečně poznáte.
Pojďme, obrazně řečeno, do jelení říje. Vždy při komentování ukázek anebo soutěží říkám, že nesložitější, nejpestřejší a nejdelší hlas je hlas jelena stojícího u laní…
Je to hlasový projev, se kterým se v přírodě setkáváme velmi často, když je pokročilejší čas jelení říje. To je hlas jelena, který je sebevědomý, jelen má radost z toho, že je na říjišti, má kolem sebe laně a sebevědomí jelena se projevuje i v samotném hlasovém projevu. Spokojený hlas, který jelen vydává, je doplňován i hlasem, který reaguje na boční jeleny. V takové situaci je pak docela složité do říje hlasově vstoupit a snažit se jelena odlákat od laní, aby přišel k vám. To už zasluhuje nějakou zkušenost a nějakou známku umění vábit.
Jak v hlasu skutečného jelena, tak ve vašem vábení pak mohou být i výzvy na boční jeleny, výzva může být silnější, agresivnější nebo naopak taková nevýrazná, ne tak agresivní.
A co je typické pro jelena u laní, tak je tzv. sbíjení laní, pasáž, která je poměrně dosti náročná na napodobení. S tímto hlasovým projevem máme problém, když se snažíme učit zájemce o jelení vábení, jakým způsobem vysvětlit a hlavně nastavit správnou frekvenci, abychom se skutečně přiblížil k reálnému hlasu. Je potřeba, aby si hlas naposlouchat, nejlépe z přírody anebo z kvalitní nahrávky.
Ale takový hlas se asi běžně při praktickém lovu jelena v říji nepoužívá, spíše je to jen disciplína soutěžní…
Ano, většinou předvádíme jen v ukázkách a soutěžích, hlasový projev je dlouhý, tak se pro samotné vábení v praxi většinou nepoužívá. Nicméně samotné sbíjení může být zajímavé, sám jsem zkoušel několikrát napodobit sbíjení a jelen, který u sebe neměl, se přišel podívat, kdeže ty laně jsou. Ne, že by přišel bojovat, ale byl spíše zvědavý. Takže dá se i z této disciplíny využít určitá část pro praktický lov vábením.
Sbíjení je takové krátké staccatto, říkáme takové jakoby krátké zasekávací tóny, kdy je ale velmi důležité načasovat frekvenci zvuků. A tady je přesně ten moment, kdy se musíme nacítit, navnímat na jelena, představit si, jak obíhá kolem laní a vždy, když dopadne předními běhy na zem, tak vlastně vyhukne. Je to prostě hlasový projev, který je neodmyslitelně spojen, a musíme si umět představit, jak se jelen při obíhání laní pohybuje.
A ozývají se v říji nějak i laně?
Samozřejmě se také ozývají, ale hlas je tichý, decentně slyšitelný, ale přesto má neskutečně obrovský vliv na jelena. Je to vlastně hlasový projev, kdy laň dává najevo, že je říjná, že je připravená k pokládání. Pokud jste ale blízko říjiště, dokážete se dostat do centra dění, máte dobrý úkryt nebo dobrý vítr, tak je to krásně slyšitelný a opravdu zajímavý hlas.
Dá se napodobit, máme na to i vábničku. Máme ale také takovou pomůcku, kterou rádi používáme při ukázkách. Prsty si trochu zmáčknete nosní dírky a vyloudíte takový nosový hlas v podobě poněkud vrčivého „E“. Pokud máte jelena blízko někde vás, tak neříkám, že vždycky, ale zpravidla se na vás přijde podívat, protože jste pro něj zajímavý objekt.
Trochu podobný, ale hlubší je hlas laně, kterým varuje při nebezpečí. Kdo zná srnčí zvěř a slyší bekání, tak je to u laní něco podobného.
Hlas varování oproti hlasu laně připravené k pokládání je hlubší, hrubší a hlasitější, varovný hrdelní projev, kdy laň vyhrkne proud vzduchu. Když takový hlas ale uslyšíte v přírodě, nebo ho správně v přírodě napodobíte, říje v tu chvíli utichne a na lov jste tam zbyteční.
Diváci mají při soutěžích také rádi ten nejmohutnější hlas, vítězný ryk…
Vítězný ryk je soutěžní disciplína, kterou já osobně troubím nejraději. Nevím proč, ale cítím se tam takový hodně sebevědomý. V ten moment vždy ztratím nervozitu, kterou jsem hlavně ze začátku míval na pódiu. Najednou se přenesete do říjiště a soustředíte se jen na hlas, který je ze všech hlasů nejsilnější, musíte ze sebe vydat úplně všechno. Je ale potřeba správně načasovat frázování, můžete mít hlas jako víno, ale pokud nedodržíte pauzy, tak je hlas sice krásný, tak přijde vaše úsilí vniveč, protože to není jako v přírodě.
S hlasem vítězného jelena se můžete setkat v pokročilejší části říje a nemusí ho jelen vydávat vždy po vyhraném souboji. Jeleni mezi sebou svádí souboje, zaklesnou se do sebe parožím, naráží, přetlačují se, jeleni se ale také často jen pohybují kolem sebe, obchází se, okukují se, poměřují se svými hlasy a ten, který uzná, že je slabší, tak se postupně mu vzdaluje.
Ten silnější jelen cítí, že se mu sok vzdaluje, tak ho začíná prohánět a v této situaci může jelen troubit vítězný ryk. Maximum hlasu při vábení musíte udržet do samotného konce, nesmí vám na konci dojít dech a hlas useknout, nesmíte hlasem spadnout dolů.
My divákům předvádíme ale také jeden hlas, který je pravým opakem…
Je to hlasový projev jelena, kdy odpočívá po jelení říji, nazývá se odpočinkové mrmlání. Je nejméně slyšitelný, my ho neradi napodobujeme, protože potřebujeme z hlasivek dostat tichý hlas, který má ale svoji frekvenci, kterou musíte dodržet. Při soutěžích se rád využívá, protože to je to tak trochu prubířský kámen jelenářů nebo vábičů.
Napodobit tento hlas není úplně jednoduché, strašně těžko se učí. Musíte najít v hrtanu záklopku, musíte ji správně rozkmitat, abyste se přiblížili skutečnému mrmlání, jak to ten jelen dělá. A je důležité, aby při samotném mrmlání byl hlas doplněný také o jakousi vzpomínku na říji. Jelen se tímto hlasem projevuje zpravidla v kališti, když odpočívá. Naloží se do chladivé lázně, je mu dobře, občas se tam i položí, ale pořád poslouchá okolní boční jeleny a myšlenkami se vrací na říjiště. Takže je třeba, abyste opepřili onen tichý mrmlavý hlas i vzpomínkou, krátkých zvýšením hlasu, takovou hlasitější vlnkou, pak je to doslova bomba jak pro porotce při soutěži, tak ale i v samotné říji v přírodě.
Sám jsem to zažil ve společnosti mistra ve vábení Honzy Brtníka. Vyzkoušel jsem si to také osobně v praxi. Slyšel jsem troubit jelena, plížil jsem se k němu po čtyřech, a když ulehl jelen do kaliště, napodobil jsem odpočinkové mrmlání. Pro jelena to bylo tak vzrušující, že vylezl z kaliště a přišel přišel ke mně na pět metrů. Postavil se na zemní val přede mnou, zaklonil hlavu a začal troubit. Když tam tak klečíte a díváte se na to obrovské zvíře, tak všemi smysly vnímáte tu nádheru okamžiku, krásu přírody a majestátnost jelení zvěře, běhá vám mráz po zádech. Je to neskutečně silný zážitek. Takže i odpočinkové mrmlání se dá v praxi využít.
Ještě na závěr bychom měli zmínit, kde by se zájemci o vábení mohli něco naučit nebo případně kde by mohli diváci slyšet hlasy vábení?
V rámci Klubu vábičů pořádáme kurzy ve vábení zvěře, nejen jelenů, ale i ostatních druhů. Samozřejmě nejen já, ale i ostatní kolegové, kteří se věnují této disciplíně, jsme velice rádi když můžeme umění vábení předávat dál. Teď je rozjetých několik projektů, zejména na středních lesnických školách, kde se vyučuje myslivost a je předpoklad, že mladí studenti budou působit v lese, ať už jako hajní, myslivci nebo jako lidé, kteří mají rádi přírodu.
Pokud by diváci chtěli slyšet špičkové jelenáře, tak vždy poslední sobotu v červnu na Národních mysliveckých slavnostech na Ohradě pořádáme mistrovství republiky ve vábení jelenů, dokonce jsme už třikrát pořádali Mistrovství Evropy ve vábení jelenů, které naši jelenáři před čtvrtstoletím zakládali.
Jako Klub vábičů se snažíme představit vábení divákům, kteří třeba nikdy neslyšeli vábení jelena. Předvádíme ale i jiné vábení a hlasy zvěře, pořádáme také Mistrovství republiky ve vábení jiných druhů zvěře.
Na závěr bych rád přál každému, aby zažil krásu jelení říje, chladné ráno, kdy se ozývají jeleni a kdy z té krásy až běhá mráz po zádech.
připravil Jiří KASINA
Epizodu o vábení jelenů si můžete poslechnou na platformě YouTube a Spotify v rámci epizod podcastu MysliHost. K vyhledání stačí jen zadat klíčové slovo MysliHost, případně si můžete poslechnout po načtení a stažení prostřednictvím připojeného QR kódu.