Varianta 1 je označena jako „
Základní varianta, jejíž cílem je snížení početnosti spárkaté zvěře a změny ustanovení podle zkušeností a požadavků praxe“ obsahuje většinu přijatelných, ale i kontroverzních nebo nepřijatelných změn Zákona o myslivosti (dále ZOM). Například ruší kategorii normovaných stavů, ale současně zavádí nepřijatelnou definici závazné minimální výše lovu zvěře spárkaté. Zakazuje také chov zvěře sičí mimo obory.
Kladem této varianty je ustanovení, že držitelé státních honiteb při výběrovém řízení na propachtování svých honiteb musí nově zohlednit myslivecké spolky například podle doby jejich činnosti, místa sídla spolku, počtu členů s bydlištěm uvnitř honitby nebo její blízkosti a minimálně nadpolovičním počtem členů s loveckým lístkem na dobu neurčitou.
Pozitivní je i zrušení věty, že
„členové honebního společenstva ručí za závazky honebního společenstva“.
I digitálním systém evidence myslivosti je už v této variantě začleněn.
Už v této variantě je začleněna zásadní změna systému plánování lovu. Nově formulovaný § 36 kromě jiného stanoví, že podkladem pro vypracování plánu je posouzení stavu lesa a z něj stanovená již zmiňovaná minimální výše lovu spárkaté s pohrůžkou finanční sankce při nesplnění.
Součástí je také kontroverzní povolení možnosti lovu lukem.
Počítá se zde i rozšířeným pojetím možnosti snižování stavů spárkaté zvěře nebo zrušením jejího chovu podle § 39 na žádost uživatele honitby nebo vlastníka nebo pachtýře honebního pozemku, nebo z moci úřední rozhodnutím. V navrhovaném systému se ale vůbec nepočítá s hlasem držitele honitby a podmínkami, za kterých mu honitba uznána.
Uvedeny jsou tu i změny v zakázaných způsobech lovu, jako např. uvolnění nočního lovu.
Vrací se také možnost lovu na čekané již od 100 m od hranice honitby.
Tato varianta obsahuje i nově zaváděný Elektronický systém evidence myslivosti včetně elektronické evidence ulovené nebo nalezené uhynulé zvěře s její digitální fotodokumentací a údajích o místě ulovení nebo nálezu. To se týká i nového způsobu evidence škod.
Varianta 2 je rozšířenou Základní variantou údajně o nové znění definice myslivosti (§ 2 písm. a), které však v žádném dokumentu poslaneckého tisku č. 732/0 není obsaženo.
Je zde už i nepřijatelný návrh na snížení minimální výměry volné honitby na 250 ha.
Důležitá změna je v novelizaci ustanovení myslivecké stráže. Návrh by podával držitel honitby s tím, že alespoň jeden návrh podává uživatel honitby. Tím by se posílila kontrolní činnost držitele honitby, tedy vlastníků honebních pozemků honitbu tvořících. Háček je ovšem v tom, že u propachtované honitby menší než 500 ha nebude mít držitel honitby právo ani na jednu mysliveckou stráž.
Tato varianta také obsahuje nově paragraf 18a, řešící možnost rozdělení stávající honitby hlavně v souvislost se změnou minimální výměry na 250 ha.
Začleněny jsou zde i změny, které se týkají honebních společenstev. Za negativní lze považovat např. návrh na to, že nebude na Valné hromadě možné projednat záležitost, která nebyla uvedena na pozvánce. Pozitivní by naopak měla být změna hlasovací práva tak, že člen bude pro hlasování mít tolik hlasů, kolik metrů čtverečních mají jeho honební pozemky ve společenstevní honitbě, což by mělo vyloučit možnost přehlasovat majoritní většinu.
Pozitivní bude automatické členství v Honebním společenstvu od 1. ledna kalendářního roku následujícího po podání přihlášky. Podle §32 odst. 2 bude tak mít každý vlastník nárok na výkon myslivosti na společenstevní honitbě, a tím i právo na ochranu vlastních pozemků, stejně jako podle §32. odst. 6 v případě pronájmu (propachtování) společenstevní honitby mysliveckému spolku.
V této variantě je již začleněna také značný odpor vyvolávající povinnost uživatele honitby vystavit dočasnou povolenku tak zvané hospodařící osobě k lovu vyjmenovaných druhů zvěře na honebních pozemcích, na kterých v tom roce hospodaří. Obsahuje také změny v uplatňování nároků na náhradu škody zvěří.
Varianta 3 je rozšířenou Variantou 2 o vyřazení druhů, které nelze obhospodařovat lovem a nově definované stanovení doby a podmínek lovu. Jak se zde píše „tato varianta se Programového prohlášení Vlády ČR nedotýká a na řešení hlavního cíle novely nemá vliv“. Ovšem v odstavci 4 Zprávy je naopak napsáno, že je
„kompromisní a preferovanou variantou, která jako jediná naplní oba body Programového prohlášení vlády“. Kde je tedy pravda?
Předseda Legislativní rady vlády ve svém Stanovisku k návrhu Novely v Závěrečné zprávě hodnocení regulace (RIA) v bodě 4. požaduje rozvést i další varianty řešení než variantu 1.
Proto je v Závěrečné zprávě popsáno a poslancům předloženo celkem 5 variant řešení a
Varianta 0, která znamená zachování současného znění ZOM. Ta je však považována za nejméně vhodnou a zcela nepřípustnou.
Naopak preferovanou je Varianta 3, protože, kromě jiného, jako jediná
„umožní požadovaný přesun kompetencí vyřazením druhů, které nelze obhospodařovat lovem“, jak se píše v bodě 4 Závěrečné zprávy.
Další v pořadí vhodnosti je Varianta 2 a poslední je Varianta 1.
Varianta 4. Kromě tří uvedených variant na změnu ZOM je zde také další, ale dál nekomentovaná Varianta 4. Je to varianta velice zajímavá jak svým obsahem, tak i vyjádřeními předkladatele. Pro přesnost jí proto uvádím v plném znění celou:
„Jak je výše popsáno, jedním z hlavních problémů mysliveckého hospodaření je průkaznost lovu, a tím de facto praktické možné neplnění plánů lovu. Ačkoliv vlastníci honebních pozemků mají veškeré pravomoci si nastavit podmínky pronájmu honitby, ve většině honiteb není kontrola lovu nastavena a držitel honitby tak plně nevyužívá svých možností řádně přenášet výkon práva myslivosti na uživatele honitby. Je pak tedy s podivem, že právě vlastníci byli jedním z hlavních iniciátorů novelizace zákona o myslivosti a požadovali od státu větší zásah při snížení škod způsobených zvěří.
V souvislosti s dalšími navrženými úpravami (posílení práv vlastníků, členství v honebním společenstvu) by pak zcela jednoduchou úpravou, a to zavedením povinnosti nastavení kontrolního mechanismu ulovené zvěře z pozice držitele honitby, mohlo dojít k nápravě situace.
Takovouto zdánlivě jednoduchou úpravou by nebyla potřeba zatěžovat jak finančně (zhotovení ISEM a kontrolního systému), tak administrativně (stanovení minimální výše lovu a kontrola, případné sankcionování) stát, potažmo státní správu myslivosti.
Tato varianta však nebyla v průběhu přípravy a projednávání novely zákona o myslivosti žádným z dotčených subjektů (vlastníci, lesníci, zemědělci, myslivci, ochranáři) navržena.
Jedná se o nejekonomičtější variantu, které však chybí zajištění řádného provádění lovu (stanovení minimální výše lovu, kontrola) státem, což byl požadavek většiny, aby stát zajistil funkčnost snížení škod způsobených spárkatou zvěří.“
Zdá se mi těžko představitelné, že by odpůrci novely, zejména odpůrci povinnosti minimálního lovu, povinné povolenky pro hospodařící osoby a snížení minimální hranice velikosti honitby, Českomoravskou mysliveckou jednotu nevyjímaje, tuto variantu nenavrhli.
Nebo tuto variantu k projednávání jako dotčený subjekt, uvedený mezi jinými dotčenými subjekty v odst. 1.4. Zprávy, nezveřejnilo a nenavrhlo ani Ministerstvo zemědělství?
Kde je pravda?
Pak je ve Zprávě ještě jedna, poslední
Varianta 5, ve které se píše, že
„dalším řešením hlavního cíle předložené novely zákona o myslivosti je výrazná změna v přístupu ke škodám zvěří …v podobě částečné úhrady škod z pozice vlastníka pozemku nebo držitele honitby“.
Tím, že by 50 % hradil uživatel honitby a 50 % držitel honitby, by podle předkladatele došlo k vyššímu zájmu vlastníků honebních pozemků o řádný výkon práva myslivosti a řádné plnění plánů lovu.
Ani tato varianta, stejně jako varianta 4, údajně nebyla v průběhu přípravy a projednávání novely zákona o myslivosti žádným z dotčených subjektů (tedy ani ministerstvem zemědělství) navržena.
Ještě poznámka pod čarou
Ministerstvo zemědělství v nedávné minulosti připravilo několik dokumentů o jeho představách vývoje myslivosti do roku 2030. V prvé řadě jsou to
„Strategické cíle v myslivosti do roku 2030“ a
„Metodický pokyn ke snížení škod způsobených zvěří“ z roku 2022.
Dá se tedy předpokládat, že při přípravě novely ZOM bude čerpat především z nich.
Při pročítání všech podkladů předložené novely se ale zdá, že tomu tak nebylo. Hned v úvodu Strategických cílů se např. píše, že:
„…v našich lesích žije mnoho druhů divoké lesní zvěře. Ministerstvo zemědělství plánuje zajistit zachování této zvěře zvětšením rozmanitosti krajiny a hospodaření v ní“.
Ale přitom jako červená nit prostupují všemi dokumenty předložené novely slova
„přemnožená spárkatá zvěř“ a
„redukce spárkaté zvěře“. Ani zmínka o deklarovaném
„zachování této zvěře zvětšením rozmanitosti krajiny a hospodaření v ní“, a když, tak o krajině zemědělské.
Ovšem jedna z nejdůležitějších navrhovaných změn, a to stanovení povinné minimální výše lovu spárkaté zvěře, se týká hlavně lesních honiteb, protože bude stanovena na základě stupně poškození právě lesních porostů, nikoliv zemědělských ploch, spárkatou zvěří.
Těmi hlavními strategickými cíli ministerstva údajně jsou
„optimalizace početních stavů jednotlivých druhů zvěře…, které umožňují přirozený vývoj populací a ekosystémů bez škod zvěří“ a
„usilovat o změnu tváře dnešní jednostranně intenzivně využívané kulturní krajiny střídáním plodin, rozčleněním současného velkoplošného hospodaření“.
Mezi příklady realizace těchto cílů jsou uvedeny
„vytváření vhodných stanovišť s dostatkem vody a přirozené potravy“ a
„podnítit změny v rostlinné výrobě, zvláště pak vyšší pestrosti pěstovaných plodin na menších půdních celcích“.
Uvedené cíle a formy jejich realizace jsou sice chválihodné, ale nepíše se tu nic o snižování škod zlepšováním životních podmínek spárkatá zvěře v lesních.
Navíc i druhý výše jmenovaný dokument řeší minimalizaci škod výhradně redukcí početních stavů zvěře spárkaté. Ačkoliv se dokument nazývá
„Metodický pokyn ke snížení škod způsobených zvěří“, tak hned v prvním odstavci se píše, že je metodickým pokynem
„…ke snížení početních stavů zvěře“. Vůbec nezmiňuje i jiné možnosti boje proti nadměrným škodám, jako odváděcí krmení s dostatečným počtem současně přístupných krmných míst pro všechny příchozí jedince, klidové zóny s dostatkem atraktivní přirozené potravy kombinované se zónovým lovem na ohrožených plochách, nebo nutnost dočasného omezení lesní turistiky v zájmovém území, nebo budování jednoduchých přezimovacích obůrek atd.
To vše se promítá v nedokonalosti předložené novely ZOM. Celá je v podstatě postavena jen a jen na požadavku snížení početních stavů spárkaté zvěře s odůvodněním, že je hlavní příčinou škod na lese.
Je tedy skutečným cílem novely zachování zvěře zvětšením rozmanitosti krajiny a hospodaření v ní, jak stojí v ministerském dokumentu
„Strategické cíle v myslivosti do roku 2030“,
nebo pouhopouhá „redukce spárkaté zvěře“, jak se mnohokrát píše ve zdůvodnění novely?
Kde je pravda?