Jakákoliv lidská činnost, při níž dochází k zabíjení zvířat, může být těmi, kteří je mají rádi, považována za nehumánní. Také při jakékoliv lidské činnosti mohou nastat excesy, s nimiž se samozřejmě nelze ztotožnit, avšak norování je starým osvědčeným způsobem lovu, pro nějž byla vyšlechtěna celá řada plemen psů, kteří tuto schopnost mají v genech. Existuje řada důvodů hovořících ve prospěch zachování norování, proto je třeba se na otázku zachování či zákaz norování dívat pragmaticky a se zdravým selským rozumem.
Nelze zastírat, že například vlivem dopravy či drátů vysokého napětí dnes a denně hynou stovky volně žijících zvířat a ptáků, po kterých také samozřejmě zůstávají opuštěná mláďata, která uhynou, a přesto, že tyto počty jsou neporovnatelně vyšší než počty liščat uhynulých kvůli norování, nenajde se nikdo, kdo by požadoval zákaz jezdit motorovými vozidly, vlaky či dokonce zakázal elektrické vedení. Proto vyslovení absolutního zákazu norování by bylo do jisté míry pokrytectvím.
Existuje i řada důvodů proč zachovat norování
Na norování je třeba nahlížet jako na správně provedený selektivní lov, kdy je třeba si uvědomit, že díky mnoha umělým zásahům člověka do přírody se již bez regulace a dalších zásahů příroda neobejde. Lišek je v dnešní době opravdu hodně. Vždy, když si odepřete jeden způsob řešení problému, pravděpodobně se nám velmi zkomplikuje další dosažení jiného cíle. V tomto případě je to redukce lišek na únosnou mez, nikoliv jejich vyhubení.
Norování je tedy potřeba zachovat, protože tímto způsobem lovu jsme schopni udržet početní stavy lišek a dalších invazních druhů zvěře pro své okolí v rozumné míře. Přiměřenými stavy lišek zabraňujeme snižování početních stavů drobné srstnaté a pernaté zvěře i domácích zvířat, ale i třeba srnčí zvěře a srnčat, které nejsou problém pro lišku ulovit.
Lišky i další predátoři mají nejvyšší spotřebu potravy v období rozmnožování. Tlumením stavů v jarních měsících, tedy i norováním, řešíme nejen ochranu zvěře, ale i populaci chráněných živočichů zejména ptáků, kteří hnízdí na zemi např
. tetřev hlušec, tetřívek obecný, křepelka polní, chřástal polní, koroptev polní, z vodního ptactva kachny a z dalších druhů např. zajíc, králík, žáby a ještěrky. Mnoho druhů, které má liška na svém jídelníčku je u nás dokonce chráněno!
Na zachování a zvýšení populace některých druhů pernaté i srstnaté zvěře se vypisují dotační programy, a pokud by se neregulovala zvěř škodící těmto druhům právě v době, kdy je to nejvíce potřeba, jsou tyto kroky zbytečné a vynaložené finanční prostředky, stejně jako úsilí těch, kteří se na ochraně podílí, by přišly vniveč. Liška je všežravec, který má na svém jídelníčku až několik stovek druhů živočichů a několik desítek druhů rostlin.
Také musíme brát v potaz, že chováme celou řadu loveckých psů (norníků), na jejichž vyšlechtění a upevnění některých jejich výjimečných schopností se intenzivně po dlouhá desetiletí pracovalo, a jejich pracovní náplní a posláním je právě norování. Prakticky každé plemeno norníků (jezevčíků a teriérů) má v sobě vrozené kódování – liška je škodná číslo jedna a chová k ní s náležitou ostrostí, a takového psa nemusí nikdo proti lišce štvát či ho nutit k práci. Pokud bychom jim neumožnili vykonávat tuto činnost, mohlo by dojít k přechodu chovu na jiné plemeno a do budoucna by se mohl zakazovat i další druh lovu.
Liška má v přírodě své místo, ale její stavy je potřeba udržovat a regulovat, a to i ze zdravotních důvodů. Nikdo nemá zájem lišky vyhladit. Přemnožené lišky, budou-li mít nedostatek potravy, začnou ztrácet svou plachost, a proto se začnou stahovat k lidem blíže a blíže, protože v případě výpadku potravy ve svém teritoriu je liška schopna se rychle přeorientovat a dá přednost tomu, co je snadno dosažitelné. Nikdo z nás by nechtěl potkat lišku na městském sídlišti a bát se nákazy vzteklinou či dalšími nemocemi, které může přenášet. Liška je také přenašečem svrabu, prašiviny, tasemnice liščí, psinky a dalších nemocí, které mohou lišky přenést i na hospodářská zvířata, domácí mazlíčky, ale i na člověka. Ačkoliv u nás aktuálně vzteklina rozšířená není, v okolních zemích je nákazová situace jiná a se zvyšujícím se počtem lišek hrozí riziko jejího opětovného výskytu i v naší zemi, což jistě nikdo nechce.
Norování není způsobem lovu jen lišky obecné, ale i psíka mývalovitého - nepůvodního druhu, který se dokáže velice rychle rozmnožovat, ale také občas jezevce lesního.
Při norování v zimě se do předem obeznané a obsazené nory vpustí lovecky upotřebitelný pes norník, který byl po dlouhá léta pro tuto práci šlechtěn, který z nory vyžene lišku. Často je možno vidět i vyhnání několika lišek, které jsou následně myslivci uloveny. Tento lov probíhá v době kaňkování lišek. Při dobře provedeném norování lze tedy efektivně snižovat stavy lišek, pokud by se mělo norování zakázat či omezit, mohlo by to mít i fatální následky na přilehlá stavení a chov domácích zvířat v okolí nebo na chovy bažantí zvěře v bažantnicích.
V umělých norách je norování jednodušší, v přírodních norách se jedná už o záležitost náročnou hlavně pro myslivce. V tomto období se musí početní stav lišek regulovat právě proto, neboť liška může vyvést až devět liščat a v tomto období má liška větší potravní spotřebu, proto ráda navštěvuje domácí chovy zvířat.
Otázku nehumánnosti norování by bylo možné vyřešit ustanovením doby lovu pro lišku obecnou tak, aby byla doba hájení v době odchovu mláďat například od 1. 2. do 30. 4., čímž by se vyhovělo kritice, že mnohá mláďata po ulovení svých rodičů uhynou opuštěna v noře.
Marcela Medková a Vladimíra Tichá
Argumenty pro zachování norování jako možného způsobu lovu
Požadujeme zachování norování, jako možného způsobu lovu z několika důvodů:
1. Liška je přenašečem celé řady nemocí – nejznámější je na lidi přenosná – vzteklina a svrab. Aktuálně v ČR sice není výskyt vztekliny potvrzený, ale je zde riziko zavlečení nákazy z okolních států. Výskyt dalších nemocí je periodicky závislý podle početnosti možných přenašečů. Optimální stav lišek je podle řady autorů 1 až 5 ks na 1000 ha při zachování její funkce v potravním řetězci přírodě. Aktuální stavy lovu jsou 5 až 25 ks na 1000 ha, proto považujeme stavy lišky za přemnožené a zákaz možnosti lovu norováním by mohl její stavy dále navýšit s nevratným stavem na místní faunu a případné šíření nemocí přenosných i na člověka!
2. Invazivní druhy – šakal obecný a psík mývalovitý a jejich expanze napříč celou střední Evropou roste geometrickou řadou s velkým negativním dopadem na místní faunu. S jejich expanzí dochází k šíření dalších nemocí, které u nás nejsou běžné.
3. Podpora tetřevů, tetřívků, jeřábků, koroptví a dropů. Aktuálně funguje několik dotačních programů na záchranu těchto druhů a není možné lokálně podporovat tyto druhy a souběžně mít omezení v lovu jejich predátorů. Lokálně jsou stavy lišek nad 50 kusů na 1000 ha. Není možné pak v zájmových oblastech zajistit ochranu těchto druhů a zbytků populace drobné zvěře.
4. Zákaz norování má vliv loveckou kynologii. Zákaz norování ovlivní i zkušební řády loveckých psů. V ČR máme pouze zkoušku bezkontaktní. Při této zkoušce se projevují vrozené vlohy, které byly základem chovu této skupiny loveckých psů po několik staletí.
5. Norování v zahraničí. V několika zemích došlo k omezení v provádění zkoušek za účelem snížení zranění lišky a psa omezením jejich vzájemného přímého kontaktu, stejně tak jako u nás v ČR, kdy máme zkoušky v noře pouze přes mřížku. Samotný lov norováním je ale ve většině EU povolený a běžně se provádí. Například v Německu, Rakousku a Švýcarsku mají zkoušku při lovu v přirozeném prostředí.
6. Českomoravská kynologická unie, která je zastřešující organizací chovu psů s průkazem původu a je členem Federation Cynologique Internationale a Českomoravská kynologická jednota, jejímiž členy jsou chovatelské kluby norníků akceptují stanovisko chovatelských klubů.
Trváme tedy na zachování norování a možnosti provádět zkoušky v bezkontaktním norování, protože dnes nevíme, jak početné mohou být stavy lišek, šakalů a psíků v následujících letech, stejně tak nevíme, jaký to může mít dopad na šíření nemocí přenosných i na člověka.
Dopis zaslaný kluby chovatelů norníků poslancům Parlamentu