A samozřejmě jako první by do diskuze měly být zapojeny místní obce, jejichž občané po staletí tuto krajinu budovali a kultivovali. A současně s nimi lesníci, kteří už téměř 300 let o křivoklátské lesy pečují a byli to oni, kteří současné lesní porosty zakládali a vychovávali.
Kdo už delší dobu sleduje dění okolo Křivoklátska, tak ví, že po národním parku zde nikdy nebyla žádná společenská poptávka a že neexistuje ani nyní.
A tak se ptám, proběhlo něco takového v případu vyhlašování NP Křivoklátsko?
Současný zákon o ochraně přírody a krajiny, resp. jeho novela z roku 2017 nic takového neukládá. Příslušnému resortu, kterým je MŽP, ukládá s dotčenými obcemi tento záměr pouze „projednat“. Projednání pak v praxi vypadá tak, že zástupci MŽP příslušné obce navštíví, sdělí jim pár nesouvislých a ničím nepodložených představ o tom, jak by měl nový národní park vypadat a fungovat. Obce řeknou, že s tím nesouhlasí a tím je povinnost MŽP splněna. Mediím sdělí, že obce sice s národním parkem nesouhlasí, ale že to nevadí, protože oni mají politickou moc, která jim umožňuje na tomto záměru dál pracovat a že nový národní park bude vyhlášen do dvou let.
Ptáte se, jak je to možné?
Na to vám snadno odpovím. Je to tím, že společenská poptávka byla nahrazena poptávkou „politickou“. Ta křivoklátská vznikla 21.6.2021 při zasedání krajského zastupitelstva Středočeského kraje Praze. Byl jsem při tom. Návrh přednesla zastupitelka Jana Skopalíková, radní pro životní prostředí a zemědělství Středočeského kraje. Byla to snůška polopravd, úplných nesmyslů i prázdných frází, jako například že NP Křivoklátsko je nezbytné vyhlásit, aby se křivoklátské lesy zachovaly i pro příští generace.
Podpořili ji někteří zastupitelé, kteří už měli s novým parkem své záměry, zejména podnikatelské, lovecké i osobní. Ochrana přírody byla formálně proklamovaná, ale věcně se z toho vytrácela, protože ji silně převyšoval zájem o zvýšení turistického ruchu v regionu.
Zazněl tam i názor, že návrh na národní park byl už před několika lety na stole, narazil ale na tvrdý odpor obcí a nakonec neuspěl, v té době dokonce i pro nesouhlas Středočeského kraje. Několik zastupitelů se tam předhánělo v tvrzení, že situace se změnila, že obce nebudou proti a jedná se jen o to, dobře vysvětlit, jaké výhody jim národní park naopak přinese.
Protože hlavní podporovatelé byli z koalice z řad ODS a Pirátů, nebyl problém v konečném hlasování návrh na podporu národního parku Křivoklátsko schválit.
A neštěstí bylo na světě. Nová vláda, vzešlá z voleb, se nechala propagátory národního parku snadno přesvědčit, že s vyhlašováním dalších národních parků nebudou problémy, a tak se do jejího programového prohlášení dostal bod „Rozšíříme rozlohu velkoplošně chráněných území o dva nové národní parky, a sice Křivoklátsko a Soutok.“ Dokonce jim zatajili, že tím plochu velkoplošně chráněných území nerozšíří, protože Křivoklátsko svoji velkoplošnou ochranu ve formě CHKO už má.
Ze společenské poptávky se tak najednou stala poptávka politická.
Dnes je to vlastně jediný důvod, s kterým politici argumentují, protože žádné jiné věcné a rozumné důvody neexistují. Politická poptávka se od společenské liší zejména tím, že se v ní žádná široká diskuze nepřipouští. Ani odborná, ani ekonomická, ani jiná. Tedy, mám na mysli diskuze ze strany oponentů národního parku. Jen tak se totiž mohlo stát, že například křivoklátští lesníci, kteří v místních lesích hospodaří a dovedli je až do dnešní krásy, dostali od podniku LČR, respektujícího pokyny MZe, zákaz se k národnímu parku vůbec vyjadřovat.
Došlo to dokonce tak daleko, že námitky státního podniku LČR, které byly v zákonné lhůtě na MŽP doručeny, musel generální ředitel Ing. Šafařík na pokyn ministra zemědělství „stáhnout“ a tak nemohly být nikdy ani vypořádány. A to přitom byly námitky, které vycházely ze široké odborné lesnické diskuze, do které se zapojila, kromě pracovníků LČR, i řada lesnických osobností a institucí, jako např. obě lesnické fakulty, Sdružení vlastníků obecních lesů, Česká lesnická společnost, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, Česká akademie zemědělských věd a další.
A co na to občané křivoklátských obcí?
S podporou svých starostů a zastupitelů začali občané dávat svůj nesouhlas hodně hlasitě najevo. Sjednotili se ve svém odporu a založili Svazek obcí Křivoklátska. Petici, v které nesouhlasí s vyhlášením národního parku, podepsalo více než 11 tisíc občanů a byla již dne 31.10.2023 projednána petičním výborem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Hned nato byla vydána nová petice, tentokrát adresovaná Senátu Parlamentu ČR. Už i její archy se plní podpisy občanů, kteří tím vyjadřují svoji nespokojenost s kroky vlády, směřujícími přes jejich odpor k vyhlášení NP Křivoklátsko.
A co opakovaně vzkazují křivoklátské obce politikům?
„
Vážení politici, nechceme mít na katastru naší obce žádný národní park. Na území, které vlastní dřinou, potem i krví vytvořily generace našich předků. Nenecháme se zlomit na duchu ani uplatit penězi, které krajští zastupitelé i ministerští úředníci z našich daní tak štědře nabízejí. Žádáme Vás o ujištění, že se můžeme spolehnout na dodržení slibu, který jsme ve věci zřízení NP Křivoklátsko dostávali po dlouhá léta od vašich předchůdců, a sice, nebudou-li dotčené obce se zřízením národního parku souhlasit, žádný NP nebude.“
Ing. Miroslav PECHA
Česká lesnická společnost
Pobočný spolek Křivoklát
NP Šumava po více než třicetileté péči MŽP
NP České Švýcarsko po více než dvacetileté péči MŽP
Křivoklátské lesy po více než 300leté péči křivoklátských lesníků