Preparace v dobách minulých
Myslivostí se zabývám od svých sedmnácti let, a tak jsem za dobu více než čtyřiceti let měl tu možnost mnohé vidět a poznat jak v oblasti lovu, tak i v oblasti zpracování loveckých trofejí. Za socialismu se preparací loveckých trofejí věnovali lidé spíše jako koníčku a byli v tom více či méně dobří. Povětšinou to ale byli preparátoři samoukové spíše méně dobří. Mnohdy jejich výtvory vypadaly spíše jako karikatury zvěře a trvanlivost takovýchto výtvorů tomu také odpovídala. Ostatně pořídit si na našem trhu kvalitní prostředky na preparaci bylo téměř nemožné, improvizovalo s kde čím.
Taktéž u nás nebyl nikdo, kdo by profesionálně vyráběl třeba skleněné oči pro potřeby lovecké preparace, proto se hodně často využívaly i oči odstřižené z plyšových hraček nebo velké korálky, čímž docházelo až ke strašidelným výrazům preparovaných kusů. Například preparát výra velkého doplněný o plastové oči z velkého plyšového medvěda dokázal vyděsit nejednoho člověka, který na toto setkání nebyl připraven. Myslivci a lovci, kteří si chtěli nechat vypreparovat nějakou význačnou trofej, se proto snažili najít někoho, kdo by se dokázal co nejvíce přiblížit skutečné podobě uloveného kusu a zároveň aby preparát ještě za života lovce nezničili moli a rušník muzejní.
Kouzelník preparátor
Mně osobně se poštěstilo poznat člověka, který pracoval v Moravském zemském muzeu jako preparátor a jehož preparáty byly na opravdu vysoké úrovni. Od té doby se pan Vlasák stal mým „dvorním“ preparátorem.
Jeho preparáty ptáků jsou naprosto dokonalé, a byť už není mezi námi, tak jeho práce, na které dával garanci trvanlivosti padesát let, jsou stále ozdobou nejednoho loveckého pokoje nejenom v Jihomoravském kraji.
Když jsem mu předával některý z mých úlovků, tak se vždy ptal, jak si ho přeji vypreparovat. Když už jsme se více znali, jsem mu vždy odpověděl:
„Chtěl bych ho oživit a posadit na klacek pravou stranou ke zdi.“ Na to mi odpověděl jak kouzelník v pohádce: „Staniž se“ a po několika měsících jsem si odvážel jako obživlou straku, sojku nebo preparát muflona či siky.
Savce preparoval ještě klasickým způsobem na sádrové kopyto, které musel ručně vytvarovat na základ z dřevěných komponentů. Sílu a obvody základny vytvářel podle rozměrů každého uloveného kusu, takže každý preparát na dlouhém krku znamenal pro něj jak stavitelsko-sochařskou práci, tak práci koželuha, chemika, krejčího a malíře.
Velkou devizou u něj byla možnost použít skleněné oči, které nakupovalo muzeu ve velkém ze zahraničí a jako zaměstnanec si je mohl od muzea odkoupit a využít na preparáty, které zpracovával po večerech doma pro ostatní myslivce.
Nutno podotknout, že preparáty trofejové zvěře na dlouhém krku byly díky použitým materiálům docela těžké a vyžadovaly pevné ukotvení do zdi.
Ovšem přišel den, kdy se životní pouť pana Vlasáka uzavřela a nastal problém, kam se obrátit s preparací případných dalších úlovků.
Nejdříve jsem si řekl, že už nebudu chtít preparovat žádný další úlovek, ale potom se mi naskytla příležitost lovu kamzíka ve Slovinsku. V lovu jsem byl úspěšný a přivezl jsem si trofej i s kůží pro případnou preparaci. Podvědomě se mi do preparace ale moc nechtělo, protože jsem měl obavu, jak by mohla dopadnout. Uložil jsem tedy kůži do mrazáku a trofej vyvařil klasickým způsobem. Náhoda mne však jednoho dne přivedla do loveckého pokoje ke kamarádovi, kde preparát raritního srnce působil, jako by mne soustředěně pozoroval živý srnec. Zjistil jsem, že srnce preparovali v nové preparátorské dílně ve Chmelíku u Svitav. Nikdy jsem o této dílně neslyšel a kamarád mi slíbil, že mě tam zaveze a pokud se mi bude jejich práce líbit, mohl bych si tam dát vypreparovat kamzíka, jehož kůži jsem měl již delší dobu v mrazáku. Souhlasil jsem a za týden jsme společně vystupovali v nenápadné vesničce Chmelík u přízemní budovy, jejíž fasáda měla višňovou barvu.
Zůstal jsem stát v němém úžasu
Zazvonili jsme u dveří a otevřel nám Jaroslav Pekař mladší a pozval nás dál. Vstoupili jsme do místnosti a přímo na nás se u vstupu koukala puma americká, jako by se na nás chtěla vrhnout. Kolem na zdech se nacházely další preparáty naší i africké zvěře, které čekaly, až si je přijdou vyzvednout jejich majitelé.
Zůstal jsem stát v němém úžasu a po chvíli jsem se vrátil do auta a přinesl do dílny trofej a kůži kamzíka se slovy
„prosím oživit s pohledem mírně doleva.“
Po vyřízení formalit nám bylo umožněno prohlédnout si nejenom prostory, kde se nacházely již hotové trofeje čekající na vyzvednutí, ale bylo nám umožněno vidět i zázemí, kde se preparace provádějí, což je hodně neobvyklé. Jak řekl pan Pekař, nemáme co tajit a je dobře, když naši zákazníci vidí, jak se jejich trofejím postupně navrací život.
Postup preparace trofejí znám, umím si udělat i polopreparáty, ale to, co jsem viděl ve Chmelíku, u mne způsobilo naprosté nadšení. Mohli jsme si sáhnout na hotové i rozpracované trofeje, prohlédnou si materiál, který se k preparaci používá a vidět všechny postupy vzniku loveckého preparátu. Moje nadšení narůstalo, a tak jsem pana Pekaře požádal o rozhovor.
Pane Pekaři, co bylo podnětem ke vzniku vaší preparátorské dílny?
Úplně prvotně jsem preparáty dělal sám ve své dílně v Litomyšli, ale protože jsem začal využívat nové technologie preparace na polyuretanové základy a nové materiály dostupné v Evropě a v USA, začalo množství zakázek převyšovat moje zpracovatelské možnosti. Proto jsme se společně s mými přáteli Bc. Filou a Ing. Klemšou rozhodli, že založíme společně firmu Preparace Pekař, s.r.o. kde začneme zpracovávat lovecké trofeje ve větším měřítku. K založení firmy došlo na konci roku 2008.
Co bylo podle vás nejtěžší při rozběhu tohoto podniku?
Nejtěžší bylo zřejmě vybudování kvalitního zázemí ve starším domku ve Chmelíku, ke kterému jsme ještě museli dobudovat další prostory, ve kterém jsme potom mohli mít rozmístěny rozpracované preparáty.
Dalším oříškem pak bylo získání všech veterinárních a hygienických povolení, která jsou k tomuto podnikání potřebná a umožňují nám oficiálně manipulovat s trofejemi z celého světa, které do naší dílny přicházejí. Čísla těchto certifikátů máme pro transparentnost umístěna na našich oficiálních internetových stránkách.
Ze kterých kontinentů k vám preparáty přicházejí?
Největší podíl preparátů je pochopitelně z Evropy, potom následuje Afrika, kde máme dobré kontakty na lovecké destinace, potom je to Amerika, Asie a Nový Zéland. Preparáty nám dodávají jak samotní lovci, tak i lovecké agentury, které lovy u nás i v zahraničí organizují.
Na co se hlavně při preparacích zaměřujete?
Naši firmu jsme postavili na filozofii, čím větší preparát, tím lepší. Postupně jsme se dostali do situace, kdy jsme museli přizpůsobit práci našim možnostem. Přestali jsme zpracovávat preparáty ptáků, malých savců a neprovozujeme činění kůží, protože bychom vše materiálně a lidsky nezvládali. V dílně nás pracuje celkem osm a máme i některé spolupracovníky, kteří pro nás dělají dílčí práce, jako je například podšívání kůží filcem, nebo nám dodávají vyřezávané dřevěné podložky. Vše si bohužel sami vyrábět nedokážeme.
Kdo vám dodává polyuretanové základy pro preparaci?
Tyto základy jsme se naučili vyrábět sami, protože dovoz od výrobců ze zahraničí by naši práci příliš prodražoval. Díky naší šikovnosti a spolupráci s kvalitními lidmi tak naši klienti zaplatí výrazně méně, než kdybychom polyuretanové základy nakupovali u dodavatelů. Díky tomuto kroku a díky tomu, že dáváme na naši práci záruku padesát let si nás postupně našla spousta zájemců a v současnosti už pracujeme na hranici našich lidských a kapacitních možností.
Jaké největší preparáty jste v dílně dokázali vytvořit?
V naší dílně jsme dokázali vytvořit preparáty celé postavy slona afrického, nosorožce bílého, hrocha obojživelného, žirafy síťované, lva pustinného a dalších savců z celého světa. Ostatně naši preparátorskou práci prezentujeme na našich oficiálních stránkách, kde si je může každý zájemce prohlédnout a posoudit jejich kvalitu.