ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Září / 2024

Odhad věku živé srnčí zvěře

Myslivost 9/2024, str. 26  Pavel Scherer
aneb záludnosti a úskalí, která mysliveckou praxi doprovází (IV.)
 
V minulém příspěvku jsem čtenáře seznámil s jedním zcela novým biologickým poznatkem a skutečností, do jaké míry se promítá do odhadu věku, resp. průběrného odstřelu srnců. V tomto článku exaktně doložím ucelené obrazové soubory předmětného jevu opřené o mnohaletý privátní výzkum biologie srnčí zvěře.
Dlouholetým pozorováním srnčí zvěře podle známého biologického věku jsem kromě jiných skutečností zjistil, že ročkům s nejvyšší chovnou hodnotou zesilují krční partie a v průběhu letních měsíců se výrazně mění celá postava.
V začátcích jarního přebarvování nečiní myslivecké veřejnosti problém rozeznat průběrného či chovného ročka od ostatních starších jedinců. Jeho postava je stále ještě štíhlá, opticky dlouhá, neosvalená a na vysokých bězích. Také krk je v té době stále charakteristický pro roční srnce – je slabý, opticky dlouhý s vysoce nesenou hlavou.
 
Revoluční poznatek v oblasti anatomicko-morfologických ukazatelů
 
V průběhu letních měsíců ovšem dochází k výrazným anatomicko-morfologickým změnám v oblasti krční partie a posléze i celé postavy, což myslivce později přivádí k chybnému posouzení věku a mnohdy i předčasnému ulovení pozorovaného jedince.
S blížící se srnčí říjí se pohlavně dospívajícím jedincům začne výrazně zvedat hladina testosteronu, která tyto morfologické změny ještě více umocňuje.
V období říje, kdy je hladina samčího hormonu – testosteronu na nejvyšší úrovni, mají chovní jedinci zpravidla nejsilnější postavu, a to zejména v objemu krčního svalstva. Pokud bychom pozorovaného jedince bezpečně nepoznali podle architektoniky parůžků, budeme tvrdit, že před námi stojí úplně jiný srnec. Na základě postavy lze v období říje konstitučně silného ročního srnce s vysokou chovnou hodnotou přirovnat bez problémů i k tříletému, středně založenému jedinci.
Na doprovodných snímcích jsem pro demonstraci zachytil několik ročních srnců s vysokou chovnou hodnotou, kterým se v průběhu letních měsíců změnil nejen objem krčního svalstva, ale i celé postavy.
Jak je z ucelené fotosérie patrné, vykazuje srnec v době jarního přebarvování ještě typicky učebnicovou postavu, charakteristickou pro roční srnce. O měsíc později se však postava mění, obvod krku zesiluje a začátkem srpna by každý myslivec pochyboval, že před ním stojí roček!
 
Úskalí a chovatelské chyby v období srnčí říje
 
Jsem přesvědčen, že na základě celkového vzezření a náhodného kontaktu s prezentovanými srnci by potenciální pozorovatel srnce vyhodnotil jako tříletého a z největší pravděpodobností také ulovil. O správnosti jeho úsudku a rozhodnutí k odstřelu by ho utvrzovaly dosud nižší parůžky srnce, které by u tříletého srnce měly dosahovat stupně rovného šesteráka, o délce lodyh kolem 18 až 20 cm s výsadami délky 3 cm (nutno posuzovat individuálně podle místních kritérií chovnosti). Těchto trofejových parametrů ovšem dosáhnou jen ti nejkvalitnější roční jedinci s nejvyšší chovnou hodnotou.
Tato skutečnost je jeden z hlavních důvodů, proč se v období říje dělá tolik chovatelských chyb a přehmatů právě u mladých chovných srnců.
Na doprovodných snímcích jsou pro demonstraci zachyceni dva dvouletí a dva tříletí srnci z mého chovu, které jsem vyfotografoval v různých časových periodách doby lovu. Také u těchto srnců jsou zcela zřetelné progresivní změny na tělesných partiích zvláště v objemu krčního svalstva.
Tyto skutečnosti včetně časového průběhu případnému pozorovateli lehce uniknou, protože v terénní praxi a čistě náhodném kontaktu se srncem nejsme schopni tyto morfologické progresivní změny opticky postřehnout a včas vyhodnotit. Také získat objektivní fotodokumentaci zachycující tyto morfologické úkazy ve volnosti je téměř nemožné, protože identického srnce je nutno fotografovat opakovaně v určitých časových periodách doby lovu, za příznivých světelných podmínek, v dostatečné vzdálenosti z bočního pohledu a samozřejmě nekrytého okolní vegetací. Jinak není možné získat kvalitní a vypovídající obrazovou fotodokumentaci, která by výstižně zachycovala popisované morfologické skutečnosti u volně žijících srnců.
 
Hladina testosteronu v přímé interakci s růstem svalové tkáně
 
Z praktického pozorování je zřejmé, že tento časově omezený průběh hypertrofie krčního svalstva a posléze celé postavy urychluje v průběhu doby lovu hladina samčího hormonu – testosteronu, se kterým je růst svalové tkáně v interakci. Tento efekt se nejvýrazněji projevuje právě u pohlavně dospívajících chovných ročků s velmi vysokou chovnou hodnotou a také u dobře založených srnců dvouletých a tříletých. A to je také důvod, proč se právě u těchto ročníků nejvíce chybuje.
U slabých průběrných ročků (paličkáčů, knoflíkáčů či slabých špičáků), kteří mají v letních měsících konstantnější hladinu testosteronu, se tento anatomicko-morfologický jev prakticky vůbec neprojevuje, a to většinou ani v době vyššího biologického věku jedince.
Ve volnosti jsem se ještě nikdy nesetkal s průběrným paličkáčem či knoflíkáčem, který měl v období říje krční partie výrazně silnější. To je také důvod proč slabí, průběrní ročci s nižší hladinou testosteronu na rozdíl od svých silnějších vrstevníků neprojevují výrazné známky teritoriálního a reprodukčního chování.
 
Stále dokola omílaná problematika lovu paličkáčů a knoflíkáčů
 
Předmětem dohadů mezi mysliveckou veřejností bývá řešení otázky, zda je správné vyřazovat z chovu roční srnce se slabým parožím tzv. knoflíkáče, paličkáče či slabé špičáky. Tato otázka rozdělila mysliveckou veřejnost na dva tábory, jedni tvrdí paličkáče lovit tzv. na potkání, druzí prosazují názor tyto jedince šetřit, aby mohli ukázat svůj parožní potenciál v následujících letech.
Na svých přednáškách o srnčí zvěři vždy myslivcům zdůrazňuji, že si musí v oblasti chovu srnčí zvěře předem stanovit priority a především vědět, co chtějí – kvalitu nebo kvantitu.
Pokud chceme zachovat kvalitu, tak doporučuji vyřazovat předmětné srnce z chovu tzv. na potkání a čím dříve, tím lépe, a to z jednoho prostého důvodu. Pokud slabý paličkáč unikne průběrnému odstřelu či ho úmyslně pustíme na milost s cílem, že ho ulovíme v dalším roce se silnější trofejí (v některých honitbách se to tak běžně praktikuje), buďme si jisti, že už ho v dalších letech nikdy nepoznáme. V druhém roce svého života se totiž dokonale „ztratí“ mezi ostatními chovnými ročky. V tomto roce nasadí většinou parůžky nad slecha a myslivec ho podle svého nejlepšího vědomí a svědomí vyhodnotí jako chovného ročního jedince a pustí ho dál.
Tímto způsobem může srnec unikat průběrnému odstřelu i několik let a už ho nikdy nebudeme schopni poznat mezi ostatními mladšími ročníky. U takového jedince totiž nedochází v závislosti na věku k výrazným anatomicko-morfologickým změnám na tělesných partiích, jako u geneticky a trofejově kvalitních vrstevníků.
Svou postavou a svým celkovým vzezřením se bude stále podobat mladému jedinci a po celou dobu svého života bude slabšího tělesného rámce s tenkým krkem a subtilní postavou.
Je nutno také počítat s tím, že se bude aktivně zúčastňovat reprodukce a svůj špatný genetický potenciál předávat dál.
Myslím, že každý rozumný a problematiku chápající myslivec by měl pochopit, že tito jedinci nejsou cílenému chovu srnčí zvěře ku prospěchu, ale spíše naopak. Z pohledu přenosu genetického potenciálu sice více záleží na srnách, než srncích, ale je neoddiskutovatelnou skutečností, že by do říje měli vstupovat, pouze ti nejkvalitnější jedinci! To je nakonec smyslem a zejména cílem kvalitního chovu srnčí zvěře!
 
Příklady trofejové produkce paličkáčů ve vyšším biologickém věku (monitorováno v zajetí)
 
Na autentických snímcích jsem pro demonstraci zachytil srnce odchované v zajetí (bývalé paličkáče a knoflíkáče) ve věku čtyř a pěti let. Navzdory kvalitní péči chovatelů nedosáhli ani ve vyšším věku dobré tělesné hmotnosti zejména pak kvalitní členěné trofeje šesteráka.
Živá hmotnost prezentovaných srnců se pohybuje okolo 16 kg, parametry parůžků nesplňuji kritéria chovnosti, tudíž nevykazují chovnou hodnotu a jsou pod hranicí 70 b. CIC.
S odkazem na výše uvedené si dovolím konstatovat, že členitých parůžků dosáhli jen díky dobré a kvalitní péči svých chovatelů. Ve volnosti, kde je naprosto odlišné prostředí umocněné stresem, prostorovou konkurencí a mnohdy i nedostatečnou výživou, by to totiž nikdy nebyli schopni dokázat!
U srnců je také zcela patrný slabší tělesný rámec a tenký krk, což jsou všechno atributy příznačné pro srnce I. věkové třídy.
V zajetí znám samozřejmě i případy, kdy paličkáč či knoflíkáč v dobrém roce a zejména v systematicky a cíleně vedeném chovu, vyprodukoval v následujícím roce relativně silnou trofej šesteráka. Tyto případy jsou však zcela ojedinělé a výjimečné, takže je nelze prezentovat jako dogma a už vůbec ne je do myslivecké praxe nějakým způsobem „protlačovat“ a platně paušalizovat! Ve volnosti je totiž diametrálně odlišné prostředí a na tyto jedince působí celá řada negativně působících faktorů jako je stres, nemoci, potravní a prostorová či mezidruhová konkurence, parazitózy apod. A tyto všechny regresivní faktory dokáže správný chovatel u srnců v zajetí bezpochyby eliminovat!
Je zajímavé, že srnců III. věkové třídy s vysokým chovným potenciálem se popisovaný, časově omezený, anatomicko-morfologický jev - zesilování krku - už neprojevuje tak výrazně jako u mladších ročníků. Může jít však pouze o optický klam, protože tělesné proporce chovného zdravého srnce III. věkové třídy jsou už tak výrazné, že další zesilování zejména krčních partií nelze opticky už ani postřehnout.
 
Reverzibilní schopnost svalové tkáně v důsledku snižující se hladiny testosteronu
 
Po skončení srnčí říje se srncům začíná hladina testosteronu snižovat a paralelně s touto skutečností začne atrofovat svalová hmota, která předtím dělala srnce opticky silnějším a starším. Tato skutečnost je nejlépe patrná v průběhu měsíce září, kdy dochází k regresi krčního svalstva a úbytku svalové tkáně na všech tělesných partiích jedince. Na začátku podzimního přebarvování jsou srnci v očích myslivců již opět vizuálně slabší a mladší, tedy podobně jako byli pozorováni v období jarního přebarvování.
Abych čtenářům dokázal, že časově omezený průběh hypertrofie krčního svalstva a posléze celé postavy urychluje během doby lovu srnců hladina samčího hormonu testosteronu, se kterým je růst svalové tkáně v přímé interakci, přikládám autentické snímky z dlouholeté studie srnců parukáčů.
 
Revize biologického poznatku (ve vztahu k omezené produkci testosteronu) na srncích parukáčích
 
Podobné anatomicko-morfologické změny na tělesných partiích, jako jsem zachytil v průběhu doby lovu u srnců, jsem měl možnost pozorovat u uměle kastrovaného šestiletého srnce Joklíka. Jeho silný a objemný krk zachycený na snímku před kastrací, který byl objemově typický a příznačný pro zdravého šestiletého srnce, se vlivem absence pohlavního hormonu testosteronu v průběhu růstu paruky zcela „ztratil“. Postupem týdnů jsem pozoroval, jak se objem krčního svalstva Joklíkovi progresivně mění, svalstvo na tělesných partiích atrofuje a všechny tělesné proporce se jakoby opticky zmenšují. V podzimním období měl Joklík doslova vizáž srny.
Tyto pozorované a obrazově zachycené skutečnosti zcela jasně dokazují, že pohlavní hormon testosteron, respektive jeho nestabilní hladina, je příčinou výrazných změn na tělesných partiích jedinců v průběhu doby lovu.
 
Poučení z chyb a přehmatů
 
Za ojedinělé chovatelské chyby není proč se stydět. Právě díky těmto chybám a chovatelským přehmatům se stále učíme, a tím získáváme schopnost správně odhadovat věk živé zvěře. Bylo by tedy velikou chybou podobné případy před ostatními myslivci zatajovat a trofeje chybně ulovených chovných jedinců účelově „schovávat“ (tyto trofeje se totiž na chovatelských přehlídkách objeví jen velmi zřídka).
Nikdo z myslivců a chovatelů srnčí zvěře se ulovením silného chovného ročka jistě rád nechlubí, a proto jsou tyto chovatelské chyby a přehmaty mezi ostatní mysliveckou veřejností opakovaně utajovány. A to je myslím, veliká škoda! O těchto omylech, chovatelských chybách přešlapech by se naopak mělo více psát a častěji diskutovat. Jinak se tyto skutečnosti nedostanou mezi mysliveckou veřejnost, která má pak o některých aspektech chovu srnčí zvěře zcela zkreslené představy.
Většina myslivců má totiž v představě zakořeněno ročního (chovného) srnce s primitivním stupněm špičáka s lodyhou po výšku slechů, maximálně členitých parůžků stupně slabšího vidláčka s krátkými předními výsadami. Pokud se v honitbě objeví trofejově silnější roček ve stupni šesteráka, zpravidla ho nikdo z myslivců už za ročka nepovažuje a je většinou předčasně uloven. Zvláště nese-li vnější atributy starších jedinců, nebo se nějakým způsobem vymyká běžně uváděným charakteristikám ročků. Tím opakovaně přicházíme o potenciálně nejkvalitnější srnce v našich honitbách.
 
Trofejový potenciál nejkvalitnějších chovných ročků
 
Je nutné, aby myslivci měli na paměti, že geneticky kvalitní roček dokáže v letech dobrých pro parožení vyprodukovat trofej ve stupni rovného šesteráka v bodové hodnotě i přes 90 b. CIC! A to není myslivecká latina, ale skutečnost!
Na tomto místě ale chci vyvrátit tvrzení některých mysliveckých komisařů z CIC, že hodnotili ročka s medailovou trofejí, dokonce s trofejí zlatou. Jak jsem již ve svých pracích obrazově doložil, tyto sporné trofeje byly podstoupeny důkladné revizi a na základě přesné laboratorní Mitchelovy metody se ukázalo, že se jednalo o srnce dvouleté! Dvouletý srnec s dobrým parožním potenciálem zlatou trofej bez problémů dokáže vyprodukovat.
V prvním díle knižní trilogie Srnčí zvěř (ve stati o parůžcích) jsou zachyceny trofeje několika předčasně ulovených silných ročků šesteráků přesahující hranici 80 b. CIC.
V souvislosti s okresními přehlídkami trofejí si dovolím napsat ještě jeden postřeh z naší myslivecké praxe. Pokud se trofej silného a předčasně uloveného ročka náhodně objeví na okresní chovatelské přehlídce, stane se okamžitě předmětem četných diskuzí a dohadů mezi všemi přítomnými návštěvníky přehlídky, kteří se snaží správnost rozhodnutí hodnotitelské komise zpochybnit. Většina myslivců totiž nevěří, že by silná a členitá trofej mohla patřit skutečně ročnímu jedinci.
Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že i mezi samotnými hodnotitelskými komisaři bývá v tomto směru několik názorových střetů a rozepří, zvláště mají-li silnou trofej šesteráka uznat jako ročka. Pokud byl roček uloven koncem doby lovu (září) a chrup již nese známky většího úbrusu, většinou se trofej chybně zařazuje mezi srnce dvouleté. Při návštěvách chovatelských přehlídek různých okresů (v rámci svých přednášek) si této skutečnosti velice často všímám. Mnohdy se jedná o trofeje ročků přesahujících v parůžcích i 80 b. CIC. Z mého pohledu je to ale veliká chyba, protože se tím jen utvrzují mýty a dogmata o nemožnosti produkce silné trofeje u ročků.
 
Reálná fakta a skutečnosti z volných honiteb
 
Z popsaného autentického případu, který byl zveřejněn v minulém čísle Myslivosti, je zřejmé, že kvalitní ročci se mohou zúčastnit reprodukce a někteří z nich mohou mít obhájena vlastní teritoria. Všechny tyto etologické ukazatele a ostatní skutečnosti případného pozorovatele jen utvrzují v chybném odhadu a předčasném ulovení jedince.
V komerčních špatně vedených honitbách, kde je nevyrovnaný poměr pohlaví (mnohdy v poměru až 1:5 ve prospěch srn), kde je špatná věková struktura s absencí teritoriálních srnců III. věkové třídy, kde kvantita zvěře převažuje nad kvalitou a kde je hustota zazvěření neúnosná životnímu prostředí, se reprodukce běžně zúčastňují i průběrní paličkáči či knoflíkáči.
Mnozí myslivci totiž stále věří mýtu, že slabý průběrný roček se reprodukce nikdy nezúčastňuje, a proto nemusíme mít obavy před předáváním nežádoucích genů. Samozřejmě by tomu tak bylo za předpokladu, pokud by byl dodržen správný poměr pohlaví a správná věková struktura zvěře. Starší srnci by totiž nikdy nedali slabému ročkovi příležitost aktivně se zapojit do reprodukce. O věrohodnosti mého tvrzení hovoří doložený snímek pořízený v jedné nejmenované honitbě.
 
Doporučení a závěr
 
Z hlediska cíleného chovu srnčí zvěře je nutno výše uvedeným anatomicko-morfologickým změnám a ostatním vnějším měřitelným morfometrickým znakům srnčí zvěře věnovat větší pozornost a do budoucna provést některá exaktní měření obvodu krčního svalstva v různém období lovu, resp. i v jiných ročních obdobích. Do budoucna půjde o zajímavé anatomicko-morfologické informace a poznatky v oblasti biologie srnčí zvěře.
Taktéž je nezbytně nutné se věnovat problematice ročních srnců s nejvyšší chovnou hodnotou a opakovaně upozorňovat na úskalí a záludnosti v odhadu jejich věku.
Musíme mít stále na paměti, že morfologické ukazatele nejnadějnějších ročků jako je primárně síla krku a celková konstituce postavy, mohou být v závislosti na dobrém genetickém založení jedince, zdravotním a výživném stavu a životních podmínkách diametrálně odlišné.
Pavel SCHERER
člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí a Klubu autorů
Privátní výzkum biologie srnčí zvěře

img001.jpg


Na snímcích je zachycen stejný chovný roční srnec v období lovu srnců. Autentická fotosérie detailně zachycuje průběh hypertrofie krčního svalstva a všech tělesných partií v závislosti na hladině testosteronu. Snímek v květnu, červnu, srpnu a září.

img002-1.jpg

Na snímcích je zachycen stejný roční srnec s velmi vysokou chovnou hodnotou více než 85 b. CIC. Tento srnec jasně demonstruje časově omezenou proměnu všech tělesných partií, zvláště objemu krčního svalstva (stav v květnu, červenci a v září). Na základě posouzení postavy lze v období srnčí říje (snímek uprostřed) tohoto jedince přirovnat k biologicky tříletému zdravému jedinci.

img002-2.jpg
Na snímcích jsou zachyceni roční srnci s velmi vysokou chovnou hodnotou a fenomenálním parožním potenciálem, trofeje těchto srnců dosáhly zlatých medailí. Jak je ze snímků patrné, vykazují srnci v období říje vnější znaky příslušící starším jedincům, čímž se zcela vymykají popisovaným charakteristikám ročních srnců.

img003.jpg

Na snímcích je zachycen biologicky dvouletý srnec v určitých časových periodách lovu srnců. U tohoto srnce došlo k výrazným anatomicko-morfologickým změnám v oblasti krční partie a posléze i celé postavy. V období říje by pozorovatel tohoto dvouletého srnce zařadil bezpochyby mezi srnce III. věkové třídy.

img004-1.jpg
 Na snímcích je zachycen kapitální dvouletý srnec s velmi vysokou chovnou hodnotou a fenomenálním parožním potenciálem, jehož bodová hodnota trofeje nakonec byla 181 b. CIC. Tento srnec se v období I. věkové třídy svými biometrickými a trofejovými parametry zcela vymykal běžně popisovaným a uváděným charakteristikám dvouletých srnců. Na snímcích jsou zcela zřetelné progresivní změny na tělesných partiích v době fotografování (červen, srpen, září).

img004-2.jpg

 Na snímcích je zachycen postup tělesných změn u biologicky tříletého srnce s konečnou bodovou hodnotou trofeje 125 b. CIC. Je zřetelné, že časově omezený průběh hypertrofie krčního svalstva a posléze celé postavy urychluje v průběhu doby lovu hladina testosteronu, se kterým je růst svalové tkáně ve vzájemné interakci. Snímky jsou z období duben, květen, červenec.

img005-1.jpg

Kapitální tříletý srnec (asi 140 b. CIC) na vrcholu říje jevil nejvýraznější změny tělesných proporcí. Na snímcích jsou zachyceny změny v neuvěřitelně krátkém období jen tří měsíců. Případný pozorovatel by v červenci (snímek uprostřed) tohoto srnce bezpochyby posoudil jako šestiletého jedince. Dočasný efekt zesilování tělesných partií vlivem stoupající hladiny testosteronu se nejvýrazněji projevuje u mladých srnců s velmi vysokou chovnou hodnotou. Snímky z období červen, červenec a září
 


img005-2.jpg
Snímky zachycují čtyři průběrné srnce II. a III. věkové třídy, kteří byli odchováni v zajetí a kteří v biologicky prvním roce života nasadili paličky do výše 3 cm. Navzdory kvalitní péči chovatelů nedosáhli tito srnci ani ve vyšším věku parametrů chovného srnce. Jejich živá hmotnost nebyla ani 16 kg, parůžky měly délku lodyh maximálně do 18 cm. Jak je ze snímků patrné, u těchto srnců nedošlo k anatomicko-morfologickým změnám na tělesných partiích tak, jako u geneticky kvalitních vrstevníků. Na snímcích shora tříletý srnec, dva čtyřletí a pětiletý srnec.
 


img006.jpg
Dva kapitální srnci s vysokou chovnou hodnotou a parožním potenciálem. Trofeje obou srnců byly vysoko ve zlatě, a přitom mezi srnci je pětiletý věkový rozdíl. Srnec vlevo je dvouletý I. věkové třídy, srnec vpravo je sedmiletý III. věkové třídy.
 

img007.jpg
Dva různě staří srnci I. a III. věkové třídy. Oba jsou tělesně i trofejově slabší a opticky nesou znaky charakteristické pro mladé jedince. Navzdory této skutečnosti je jeden ze srnců chovný a druhý, vzhledem ke svému věku, průběrný. Vlevo dvouletý chovný I. věková třída, vpravo pětiletý průběrný III. věková třída.
 


img008.jpg
Šestiletý srnec Joklík a jeho progresivní tělesné změny v průběhu třech měsíců po kastraci. Postava před kastrací měla typické znaky pro srnce III. věkové třídy, v průběhu růstu paruky došlo k výrazným anatomicko-morfologickým změnám na všech tělesných partiích, nejvýrazněji se změna promítla na objemu krčního svalstva. Snímky z 27.6., 26.8. a 20.9.2007






Zpracování dat...