S vidinou nemalého zástřelného pro zaměstnance některých honiteb není problém ulovit třeba několikadenního koloucha, kterého po zaevidování (a vyinkasování zástřelného) pak klidně pohodí zpět do lesa. Ano, i to je bohužel realita dnešní doby!
Již před osmi lety jsem v našem časopisu napsal „Pokud něco zničí naši myslivost, budou to vysoké stavy zvěře“. A tím ničením myslím především morální stav držitelů loveckých lístků, protože to, co je nyní nastartováno, půjde jen s velkými obtížemi vrátit, zda vůbec. Přesto jsem přesvědčen, že snížení stavů je možné i za dodržení zásad průběrného odstřelu
Základy průběrného odstřelu publikoval již v letech 1920 a 1923 Raesfeld, u nás následovali mnozí další, především Komárek, Javůrek, Nečas, Lochman, Kolář, Vach a Scherer. Všichni tito autoři se shodují v tom, že průběrný odstřel holé je důležitější než průběr trofejové samčí zvěře. Přesto se to do praxe jaksi nikdy nedostalo.
V posledních letech sílí kritika průběrného odstřelu srnčí zvěře. Kritici poukazují na fakt, že ani po mnoha desetiletích průběrného odstřelu výsledky nejsou a spíše se kvalita srnčí zvěře ještě zhoršuje. Průběrný odstřel podle nich nikam nevede.
Co tedy děláme špatně?
Prakticky úplně vše a podle mého názoru dlouhodobě ničíme genofond srnčí zvěře.
První problém je myslivecké plánování.
Stavy srnčí zvěře od dob Nečase stále rostou. A s nimi samozřejmě i vnitrodruhový stres. Ať už jsou příčiny jakékoli, a nechuť k lovu holé je určitě jednou z nich, výsledkem je výrazné překročení normovaných stavů prakticky ve všech honitbách. Dá se odhadnout, že skutečné stavy jsou v poměru k těm normovaným vyšší třikrát až sedmkrát, a to je velmi střízlivý odhad.
Reakcí je sice vyšší počet ulovených kusů, ale bohužel celé myslivecké plánování je stále nastaveno na normované stavy. Ze zákona je totiž možné nasčítat maximálně pouze tyto stavy, nikoli skutečné, vypočítat přírůstek a stanovit plán lovu.
Pokud máme ale v honitbě překročený normovaný stav například pětkrát, měli bychom mít také plán lovu pětkrát vyšší, abychom postihli alespoň roční přírůstek a zároveň ulovili co nejvíce kusů nevhodných pro chov. Skutečnost je ale taková, že po splnění plánu lovu nám dál po honitbě chodí stále dost paličkáčů, slabounkých srnčat a srn, v mnoha případech více, než jsme jich ulovili.
Pokud se nezmění myslivecké plánování, zejména přístup mysliveckých hospodářů a držitelů honiteb a budeme i nadále ignorovat realitu, nemůžeme vůbec hovořit o nějakém chovu zvěře. A tím nemám na mysli snižování stavů, i když by to bylo pro srnčí jen ku prospěchu. Jedná se o pouhý odstřel přírůstku.
V přezvěřených honitbách kvalitní zvěř nikdy nebude.
Druhý problém je přístup k lovu holé zvěře
Snažím se pochopit i to, že postavení plánu lovu je omezené tím často zmíněným „A kdo to naloví?“ Bohužel. Nechuť k lovu holé zvěře je výrazným znakem mnoha českých myslivců. Jsou spolky, kde holou neloví vůbec, ale plán lovu mají každoročně "splněn", další loví jen málo a plán lovu plní samozřejmě také, pak jsou další, které sice plán lovu holé fyzicky splní, i když o kvalitu odstřelu se málokdo zajímá. A je jen velmi málo honiteb, kde v rámci plánu loví výhradně slabé kusy.
Když se k tomu přidají navíc velmi mírné zimy a vše neduživé přežije, je logickým výsledkem plošný nárůst stavů, bohužel pochybné kvality, která je dále negativně ovlivněna horšícím se poměrem pohlaví. Výsledkem jsou paličkáči bez problémů v říji pokládající srny.
A ruku na srdce, každý si na srnce čas udělá, ale kolik z úspěšných lovců srnců uloví také alespoň kus holé?
Třetí problém jsou "chovatelské" přehlídky trofejí
Jsem přesvědčen, že k tomuto stavu výrazně přispěly i naše "chovatelské" přehlídky trofejí. Je to výborná záležitost, i když se k tomu samozřejmě přistoupilo "po našem". Drtivá většina těchto přehlídek hodnotí pouze trofeje samců a holá zvěř jsou pouze čísla na papíře. Ano, nad parožím se rozhodně lépe, déle, vášnivěji a moudře diskutuje než nad dolní čelistí srny nebo srnčete. Jenže právě tak se k tomu přistupuje v praxi a naprostá většina lovců a často i mysliveckých hospodářů se vůbec nezajímá ani o věk ulovené srny.
Mnoho mysliveckých hospodářů se navíc po každoročním předložení kolekce paličkáčů doplněné několika "chudáčky" v druhé věkové třídě pyšní tím, jaký zase dobrý průběrný odstřel provedli. Neuvědomují si, jak se tím sami usvědčují z nesprávně vedeného chovu, z toho, že chovu zvěře vlastně nerozumí.
Rád bych věděl, jak by si poradili s tím, kdyby každý uživatel honitby měl povinnost předložit alespoň každý druhý až třetí rok trofejově silného zralého srnce s bodovou hodnotou odpovídající prostředí, aby tak předvedli, že zvěř dokáží chovat.
Jsem toho názoru, že nemáme vůbec právo nazývat onu většinu současných přehlídek přehlídkami chovatelskými, trofej jako výsledek chovu jsme degradovali na jeho hlavní prostředek. Navíc to někde vypadá, že cílem chovu jsou právě ty velmi slabé kusy s mizernou trofejí.
Pokud se nezačnou na chovatelské přehlídky předkládat a následně hodnotit čelisti holé zvěře podle stanovených kritérií, nedojde ke změně. A změna myšlení je nutná, protože podstatou současné myslivosti přece chov zvěře stále je.
Nejdůležitější prostředek v chovu spárkaté zvěře je kulovnice
Povídačky o lovu jako třešničce na dortu jsou nesmyslem, který snad vznikl ve snaze zalíbit se veřejnosti. Ve skutečnosti se myslivost liší od pouhého lovu tím, že se jedná o cílený chov zvěře a myslivci byli vždy vnímáni jako skupina odborníků zaměřená právě na chov kvalitní zvěře.
Proto je lov nejdůležitější činnost v chovu zvěře. Základem každého chovu je odstranit slabé, neperspektivní jedince a vynaložené prostředky i úsilí věnovat těm silným a vhodným pro chov. Věnujeme-li se tedy v chovu hlavně srncům, nad jejichž trofejemi jsme ochotní vést dlouhé a vášnivé diskuze, a přitom zapomínáme na srny, které jsou pro chov podle mých zkušeností výrazně důležitější než srnci, nikdy nedocílíme zlepšování chovu, i když příroda s námi bojuje velmi efektivně a téměř vždy nám v honitbě nějaké silnější srnce nachystá.
Srny jsou z pohledu chovu základem, a i když jim uznáme jen poloviční podíl na genetickém základu jejich potomka (ve skutečnosti je výrazně větší a vlohy k parožení předává pouze srna), tak právě srny určují to, co žádný srnec ovlivnit nemůže, a to je doba kladení srnčete.
Srna klade každoročně ve stejném termínu a tím svému potomkovi předurčuje jeho budoucnost. Srnče kladené v červnu má oproti srnčatům z dubna a začátku května ztrátu 4 až 9 týdnů a tu v prvním roce života nemůže dohnat. Růst srnčat se zastaví s příchodem zimy, na tom nic nezměníme i v případě, že vlastně žádná zima nenastane, protože tento proces je řízen délkou dne.
To je právě důvod, proč bez průběrného odstřelu srn založeném výhradně na kvalitě srnčat nelze očekávat změny k lepšímu. Proto jsou na obvyklých místech v honitbě každoročně paličkáči, a dokud neulovíme jejich matku, budou tam dál, protože i její potomci samičího pohlaví jsou na tom podobně, navíc s předpokladem pozdního kladení jako dědičné vlastnosti.
Srnčí holá - průběrný odstřel
Lov srnčí holé není vůbec snadnou záležitostí, zejména pokud vezmeme v úvahu změny chování zvěře v posledních letech. Navíc musíme být schopni dobře odhadnout kondici každého kusu jak v srsti letní, tak i v zimní, která navíc až do konce roku stále dorůstá na délku.
V říjnu měří zimní srst asi dva centimetry, aby pak v prosinci měla již centimetrů šest. Na rozdíl od srnců, kde při průběrném odstřelu posuzujeme především vyspělost parůžků ve vztahu k věku jedince, je u srnčí holé zvěře posuzování chovnosti dáno především kvalitou srnčete/srnčat a až na druhém místě sílou ve zvěřině/tělesnou hmotností.
Odhad věku je velmi důležitý vlastně jen u ročních srnek. Hmotnost se ale stává jediným ukazatelem u srnčat, ročních srn a srn bez srnčete. Pro dobrý odhad tělesné hmotnosti kusu je důležitý pozorovací talent se smyslem pro detaily a množství zkušeností, ke kterým je třeba se "prostřílet".
Bez toho, že u každého kusu pečlivě odhadneme hmotnost a přibližně věk a následně u uloveného kusu určíme co nejpřesněji věk a hmotnost, žádné zkušenosti nezískáme.
Přitom při pečlivé prohlídce kusu před samotným odstřelem, zapamatování si jednotlivých znaků a následné kontrole věku a hmotnosti se zkušenosti dají získat poměrně rychle, i když je situace ztížena nutností umět posoudit kusy jak v letní srsti, tak i při přebarvování a v srsti zimní. Jednoznačně těžší je posouzení v zimní srsti. To vše ale vyžaduje velmi častý kontakt se zvěří.
Zároveň je nezbytné mít nastavena i kritéria pro vyhodnocení chovnosti. Jednoznačně to musí být hmotnost kusu vyvrženého bez hlavy a běhů a výborným ukazatelem je i délka čelisti.
Odhad hmotnosti po vyvržení a bez hlavy a běhů se dá naučit s chybou odhadu na živém kusu menší než kilogram, takže lze odhadovat velmi přesně i samotné kusy bez možnosti porovnání.
Z poloviny by proto měl průběrný odstřel holé srnčí zvěře proběhnout v září, kdy se také zvěř ještě v letní srsti nejlépe posuzuje.
Další důležitý měsíc je říjen, konec přebarvování nám totiž výborně ukáže stav kusu, kdy bychom se měli dostat minimálně na devadesát procent ze schváleného plánu lovu. Do sta procent bychom měli plán splnit do konce listopadu a v prosinci by již měla zvěř mít klid.
Je nutné mít na paměti to, že srny jsou základem chovu jako nositelky vloh pro parožení a posouzení chovnosti holé zvěře je obtížnější než u srnců.
Naštěstí stále existují honitby jako světlé výjimky, kde oproti zaběhlému systému přidělování povolenek na holou všichni, na srnce podle zásluh, přidělují povolenky tak, že na srnce všichni a na holou jen několik těch nejzkušenějších.
Jedna nadějná srna vydá za pět nadějných srnců.
Tímto pravidlem se řídím a v praxi to znamená i to, že z odstřelu chovných srnců se často dělá tragédie, odstřel chovných srn se ale přejde mlčením. Mělo by to být naopak!
Proto je dobré i začátečníkům vystavit vždy povolenku na srnce a až podle jejich přístupu a když vidíme, že se snaží poučit z chyb, teprve pokračovat s holou.
Srnčata
Správné určení chovnosti srnčat je z celého průběrného lovu nejdůležitější, protože nám zároveň ukazují chovnou hodnotu jejich matek.
Srnčata jsou z hlediska posouzení chovnosti jednodušší než srny, posuzujeme "pouze" hmotnost, ale je třeba je mít v oku, porovnávání velikosti se srnou může být zavádějící.
Zároveň je nutné se naučit vnímat rozdíly během doby lovu, a to jak v letní srsti, tak i během přebarvování.
Nejen pro dobu, kdy jsou srnčata v zimní srsti, je pro posouzení chovnosti významná výška kusu v porovnání se srnou či ostatními srnčaty. Síla ve zvěřině se v zimní srsti posuzuje nejhůře, porovnání s ostatními srnčaty nemusí být spolehlivé i kvůli různé struktuře zimní srsti (délka, huňatost) jednotlivých kusů.
Výborným znakem nejen pro ty méně zkušené je v září „grošování“ na kýtách srnčete. Pokud je v optice i jen slabě rozeznatelné, je to jasný znak opožděnosti vývoje a tím i důvod k odstřelu.
Další pomůckou je přebarvení do zimní srsti, kdy dobře vyvinutá srnčata jsou na konci září opticky přebarvena. Pokud tomu tak není, je nutné srnče pečlivě posoudit a rozhodnout se. Pokud ještě ani nezačalo přebarvovat, je nutné kus ihned ulovit.
Správné je, aby srna měla pouze jedno srnče. V případě dvou srnčat je v dobře vedeném chovu moudré ihned na začátku doby lovu jedno ze srnčat ulovit, protože doba laktace trvá do poloviny listopadu, a to je pro zbylé srnče důležité. Odstřel je nutný opravdu ihned v první dekádě září, protože jinak se význam tohoto kroku snižuje.
Pokud je mezi srnčaty viditelný rozdíl, lovíme to slabší bez ohledu na pohlaví. Pokud jsou srnčata porovnatelná a různého pohlaví, lovíme přednostně srnečku kvůli poměru pohlaví.
Rozdíly mezi srnčaty v honitbě jsou dány jednak genetickými předpoklady, zejména ale velikost srnčete určuje doba kladení. Srnčata kladená v dubnu nebo hned na počátku května získávají oproti ostatním srnčatům kladeným koncem května a v červnu obrovský náskok. Rozdíly dané tímto zpožděním nemohou tato srnčata už nikdy za svůj život dohnat a nejvíce jsou tyto rozdíly patrné právě na podzim v prvním roce života.
Srny
Lov srn, které mají srnče či srnčata, je naprosto jednoznačně dán kvalitou jejich potomků. Vůbec nezáleží na věku srny a ani na její hmotnosti, resp. síle ve zvěřině. Zkušení lovci srnčí holé jistě potvrdí, že ta nejsilnější srnčata nemívají ty největší srny, naopak jsou to často srny průměrné. Brzy ale kladou a výsledkem je srnče, které na konci roku velikostí prakticky svoji matku dožene.
Vždy je tedy důležitý jen a jen potomek. Pokud má srna silné srnče, svědčí to o jejím dobrém zdravotním stavu, o tom, že se o srnče umí postarat a zároveň i o tom, že brzy klade, a i to bude jako dědičný znak přeneseno na její potomky. To jsou důležité genetické předpoklady pro chovnost srny. Ideální proto je ihned a zároveň se srnčetem či srnčaty ulovit i jejich matku, a případně i jejího loňského potomka. Naprosto nesprávná je praxe vydávání povolenek pouze na srnče či srnu, je nutné je lovit současně!
Ale ulovit srnu se srnčetem nebo srnčaty se snáze řekne, hůř provede. Pro takto provedený odstřel se mi osvědčilo několik jednoduchých zásad:
- srna i se srnčaty musí být v naprostém klidu, bez náznaku nervozity z jakéhokoli zneklidnění. Klidná zvěř obvykle nereaguje na ránu odskočením.
- srna i se srnčaty by měla být co nejdále od krytu, po ráně na druhé srnče srna obvykle odskočí asi 20 až 50 metrů, a pokud je nablízku kryt, půjde do něj.
- střílíme první vždy srnče, případně druhé srnče a nakonec srnu.
- srnče, na které střílíme první ránu, by mělo být mimo zorné pole srny
- srnčata nejlépe střílíme tak, aby zůstala v ohni
- po ulovení prvního srnčete bleskově přebíjím a zároveň sleduji srnu. Pokud je srna po ráně velmi nervózní, další ránu nestřílím, počkám a pokud mi odejde, nevadí, podle zbylého srnčete ji příště spolehlivě obeznám
- osvědčily se mi spíše menší ráže typu 223, 243, u běžných ráží 7 až 8 mm je úspěšnost tohoto způsobu lovu výrazně nižší zřejmě i kvůli zvukovému efektu.
Samotné srny bez srnčete by měli lovit už ti zkušení v odhadu hmotnosti a se schopností rozeznat roční a dospělou srnu. Samotné dospělé srny lovit pouze ty podprůměrné.
U ročních srn buďme v posuzování velmi přísní, jejich lov je velmi důležitý a není sebemenší důvod dávat jim čas, aby se v budoucnu ukázaly. Navíc představa, že budeme lovit ty staré a přestárlé podle posouzení vzhledu je spíše naivní, protože viditelná zchátralost věkem přijde najednou a další zimu už kus nepřežije.
Sám jsem ulovil téměř 600 kusů srnčí holé zvěře a vzhledem přestárlé srny zobrazované v učebnicích bych s rezervou spočítal na prstech jedné ruky. Často i velmi staré kusy holé mohou vypadat relativně velmi dobře, zejména, když nemají srnče a stále mají, byť silně obroušený, kompletní chrup. Jediná chvíle, kdy lze tyto kusy poměrně spolehlivě obeznat je období konce přebarvování, což je obvykle polovina října. Kusy holé srnčí zvěře, které nejsou po patnáctém říjnu plně přebarvené jsou přinejmenším podezřelé a je vhodné je pečlivě obeznat a případně ihned ulovit, protože jsou buď velmi staré nebo častěji nemocné. Nepřebarvené kusy po dvacátém říjnu jsou jednoznačně odstřelové.
Ještě jedna důležitá pomůcka, která nám poslouží k odhadu kondice u srn i srnčat zejména v zimní srsti. Pokud si nejsem jist, počkám až se kus ke mně otočí obřitkem a sleduji tvar hřbetu na jeho konci u kýt. Silný zdravý kus tvoří v těchto místech prakticky rovinu, a čím je kus slabší, vzniká střechovitý tvar, který je již od poměrně malého úhlu spolehlivým znakem horší kondice. Extrémní je to u nemocných vyhublých kusů.
Příklad kritérií chovnosti holé srnčí zvěře
Na závěr předkládám příklad kritérií chovnosti holé zvěře, pro každou oblast je ale nutné je upřesnit.
Hmotnosti doporučuji jako minimální zejména u srn. U srnčat je nutno hmotnost stanovit pro každý měsíc lovu.
K uvedeným hmotnostem je potřebné přiřadit i délku čelisti. Při posouzení chovnosti je vždy rozhodující délka čelisti.
chovnost srnčata
hmotnost kusu výkupní (vyvržený kus bez hlavy a běhů)
září 8 kg a více, délka čelisti min. 130 mm
říjen 9 kg a více, délka čelisti min. 136 mm
listopad 10 kg a více, délka čelisti min. 140 mm
prosinec 10 kg a více, délka čelisti min. 140 mm
chovnost srny
hmotnost kusu výkupní (vyvržený kus bez hlavy a běhů)
1 rok 13 kg a více, délka čelisti min. 150 mm
2-4 roky 14 kg a více, délka čelisti min. 155 mm
5 a více 15 kg a více, délka čelisti min. 160 mm
Bohužel i na OMS Žďár na Sázavou, kde se již tradičně čelisti z holé zvěře předkládaly a vyhodnocení bylo vždy velmi poučné a rozhodně přispělo k vysoké úrovni lovců srnčí zvěře, bylo v roce 2024 předkládání čelistí holé zrušeno.
I přesto, že není oficiální požadavek na předkládání spodních čelistí ulovené holé zvěře, doporučuji každému mysliveckému hospodáři, který to myslí s chovem srnčí zvěře alespoň trochu vážně, sbírat všechny spodní čelisti z ulovených kusů a provádět vlastní hodnocení průběrného odstřelu holé.
Miloš FISCHER