Důvodem je nejen rostoucí rezistence řady kmenů bakterií, původců nebezpečných onemocnění. Dalším důvodem je cross-efekt, dávno popsaný mechanizmus při setkání bakterií, kdy si patogeny předávají informaci vedoucí k posílení či vytvoření rezistence vůči léčivé látce. Prokazatelně existuje přenos z veterinární do humánní sféry.
Jedním z řešení je jejich (zatím) částečná náhrada přírodními rostlinnými účinnými látkami, fytoncidy. Některým z nich můžeme pro jejich velmi účinné působení plným právem říkat přírodní antibiotika.
Obecně platí, že tato přírodní antibiotika dovedou bojovat s bakteriemi, viry a plísněmi, které ohrožují lidi i zvířata. Jejich působení také komplexně posiluje imunitní systém. Na rozdíl od těch „klasických“ antibiotik také posilují naši imunitu. Neničí střevní mikroflóru a jsou tělem zpracována beze zbytku – bez závažně působících reziduí, které nacházíme v odpadních vodách.
Ideální cestou je pro mysliveckou chovatelskou praxi v oborních a voliérových chovech využití zkušeností z aplikace fytoncidů v chovu hospodářských zvířat. Důvodů i cest je několik. Předně, ekonomická závažnost v chovu hospodářských zvířat v prevenci i léčení parazitóz a tlak na zmíněné omezování léčivých látek s jejich negativními stránkami. To přináší rozvoj a řadu poznatků i úspěšných výsledků.
Dobrý příklad je přípravek AdiCox, sypká směs mikronizovaných rostlinných extraktů a jejich frakcí (Myslivost 8 / 2024), který prostřednictvím krmných směsí pro drůbež a králíky úspěšně absolvoval cestu od amatérských chovů až do chovů na profesionálních farmách. V počátcích byl využíván k preventivnímu a aktuálnímu tlumení kokcidií i histomonóz.
Dalším krokem byla aplikace v chovu skotu, zejména při problémech i prevenci v odchovu telat. Potlačuje nejen kokcidie, ale i řadu dalších prvoků. K tomu i bakterií a plísní. Hlavním cílem, tedy i důvodem je minimalizovat rozvoj rezistencí cizopasníků i některých bakterií.
Dále se prosazují preparáty na bázi oreganového oleje, rovněž ryze přírodní látky schopné potlačovat patogeny trávicího traktu, část cizopasných prvoků i dietetické problémy – zejména u mláďat. Rostlinných přípravků vyzkoušených a zkoušených v chovatelské praxi rychle přibývá. Je tedy logické předpokládat, že si tyto přípravky najdou postupně cestu i do oborních a voliérových chovů zvěře.
Je ale také nutno věcně konstatovat, že jsme zatím urazili jen malý kus cesty. Na řadu závažných cizopasníků ještě stále musíme použít antikokcidika typu ivermektin nebo mebendazol + rafoxanid, některé bakteriální nákazy zatím není reálné léčit aplikací fytoncidů. Nicméně, oficiální i neoficiální zprávy o pokračujícím vývoji jsou v tomto smyslu reálně nadějné.
Podmínkou dalšího rozvoje je široké a kvalifikované využívání přípravků, které jsou k dispozici. Komerční zájmy jsou nositelem pokroku stejně jako vědecká práce. Perspektiva využívání je silným motivem vývoje. Stejně silným zájmem je dobrý zdravotní stav hospodářských zvířat i zvěře, úspěšné odchovy a genetický pokrok. K tomu přistupují tradiční chovatelské metody, kterými je pozitivní i negativní selekce, životní podmínky, a hlavně kvalitní výživa. A ta je zase možností k aplikaci správně zvolených přírodních léčivých látek.
Jak bylo zmíněno v předcházejícím čísle, přípravky tohoto typu nepodléhají žádným oficiálním povolením a rovněž nemají ochrannou lhůtu, během které jsou živočišné produkty vyloučeny z konzumace po aplikaci většiny antiparazitik nebo jiných léčivých látek.
K chovateli se mohou dostat dvěma způsoby. Jednodušší možnost je, jsou-li pro hospodářská zvířata i oborní zvěř, stejně tak i zvěř pernatou v odchovnách zamíchány v krmných směsích. Jedná-li se o směsi kompletní, je to postup skutečně nejjednodušší. Je víceméně přesně i téměř spolehlivě dáno, kolik směsi zvíře na kus a den přijme, a tudíž i účinné množství těchto fytoncidních látek. Podle krmivářských pravidel či zvyklostí a zákona jsou definovány jako doplňkové látky a musí být v této kategorii uvedeny na etiketě krmné směsi co do druhu a včetně údaje o množství příjmu krmiva na kus a den. Chovateli může využití přípravku nabídnout výrobce směsi, nebo jej takovou možnost upozorní odborný článek, zkušený kolega atd.
U směsí doplňkových, kdy je kromě krmné směsi podáváno seno, popř. sláma, zelená hmota, obiloviny nebo jakákoliv další krmiva je třeba dodržet doporučenou dávku doplňkové směsi i příkrmu. Jen tak se zaručí, že zvíře přijme potřebné množství doplňkové látky. Jak víme z dřívějších zkušeností, toto bylo skutečně slabé místo aplikace tradičních antikokcidik pro volně žijící zvěř. V oborách se metodika podávání přece jen dařila lépe.
Další možností je aplikace doplňkové látky do napájecí (pitné) vody. Nic nového, tento postup byl a je používán zcela běžně. I pro některé přírodní doplňkové látky byla vytvořena varianta SOL (solution – roztok) pro aplikaci v jakémkoliv typu chovu. Jistěže existují i v „pevné“ formě, ale tato aplikace je vázána na poněkud složitější podávání – napřed přesné navažování, pak homogenní zamíchání do krmiva, což je vždy pracnější než odměření objemu v ml či litrech a jednoduché zamíchání v nádrži před napáječkou.
A zatímco fytoncidy aplikované v kompletní krmné směsi si chovatel opatří na výrobně krmných směsí či v chovatelských obchodech, použití v samostatném balení předpokládá kontakt s dodavatelem. Neboli, tento způsob aplikace v chovech by měl být vždy vázán na konzultaci se specialistou na výživu a krmení zvířat či věci znalého veterinárního lékaře. I použití v doplňkové směsi je vhodné konzultovat nebo si nechat od specialisty doporučit sestavení receptury směsi s obsahem fytoncidy.
V současné době stojíme proti proudům a tendencím, které se nositelům tradic oborních chovů i dobře vedených volných honiteb nemohou líbit. Patří sem i nepatří tendence uvolnění vstupu veřejnosti do obor. Patří, protože ruchy znamenají zhoršení výživného stavu zvěře, tudíž i snížení zdravotní odolnosti.
A nepatří? – zdánlivě se jedná o úplně jiný problém z legislativního soudku. Jenže, rušená zvěř způsobuje škody a jejich řešení, to je také legislativa. Tedy opět, jako v živém organizmu i přírodě, vše souvisí se vším. Takže, jen patří. A skutečný majitel obory musí mít právo o svém majetku plně rozhodovat.
Ale hlavně, tendence našich západních sousedů dlouhodobě protestovat a snažit se omezit léčení zvěře u nás trvají aspoň deset – spíše desítky let? Ale na druhé straně, nevypadá u nich péče o zvěř zcela jinak?
Veterinární správa systematicky a snad i promyšleně omezuje dříve tak často prováděné zimní antiparazitární kůry. Rád bych připojil – prováděné s úspěšným výsledkem, ale spokojme se s kompromisem, většinou s dobrým výsledkem. Přesto, neodpustím si, třeba v souvislosti se střečky se důsledek odmítání přeléčení už mnohdy dotýká zákona o týrání zvířat. Chci rozumět tomu, že nespolehlivost přesného příjmu léčivé látky musí farmakologa skutečně demotivovat spolu se skutečností, že na počátku antiparazitárního zákroku je občas docela obyčejný šlendrián. Nicméně, na druhé straně hlasitě propagovanou výhodou ivermektinu byla jeho velmi nízká toxicita, tedy tolerance organizmu i při vysokém předávkování. Otevřená je ale otázka rezistencí jako reakce populace parazitů na podprahové dávky.
Ale, znovu, na část druhů parazitů a v určitých konkrétních podmínkách se k použití „tvrdých“ antiparazitik ještě po nějaký čas musíme přidržet. Jistou šancí na zmírnění negace nutného použití ivermektinu či mebendazol + rafoxanid, popř. fenbendazol jako Helmigal by snad mohlo být využívání fytoncidů. Neboli omezení klasických antikokcidik na skutečně nezbytnou míru ve skutečně nutných případech a podmínkách.
Prvním krokem by měla být široká diskuze myslivecké veřejnosti, nebo ještě lépe vyslovení názorů chovatelů zvěře na tuto problematiku. Chci věřit, že po získání jasného stanoviska se vyjádří i veterinární správa – věcně a objektivně. A to nikoliv formálním výkladem legislativy, ale způsobem vhodným a vstřícným, pro chovatele a zvěř od veterinárního lékaře. Ne od úředníka vykládajícího zákon místo hledání možností pomoci chovateli.
Rozhodně by stálo nejen za úvahu, ale za rozhodnutí chovatelů zvěře (jsem pevně přesvědčen, že pojem chovatel zvěře by měl důstojně i věcně převyšovat oficiální vyjádření „provozovatel honitby“) vyjádřit své názory, předpoklady nebo přání v přístupu k postupné inovaci léčení zvěře.
Další vývoj je plně v našich rukou. Za první krok si dovoluji považovat nikoliv možnost, ale nutnost široké diskuse o současném stavu a účinnosti antiparazitárních opatření, jejich perspektivě, a hlavně možnostech dalšího vývoje. Tou je především využití fytoncidních látek a minimalizace „tvrdých“ léčiv. Současnou nutností je důsledné sledování zdravotního stavu zvěře, tedy pravidelné koprologické rozbory, sledování a posouzení orgánů při rušení ulovené zvěře a rovněž jejich pravidelné vyšetření.
Stůjme pevně na zemi. Nezbývá než uznat, že tradičním způsobům antiparazitárních nebo jiných léčivých kůr ve volných honitbách odzvonilo nebo brzo odzvoní. Snad můžeme tvrdit, že si zvěř v přírodě najde příznivě působící byliny. Jenže, takových destinací či konkrétních volných honiteb je pramálo. Je to podobná situace, jako s rozpory o přikrmování zvěře. Zvěř si v přírodě zdroje najde. Ale jen v přírodě skutečně zachovalé, s botanicky pestrými a nutričně hodnotnými porosty. A navíc v přírodě s minimem ruchů a rozumně vedenou agrotechnikou nebo lesním hospodářstvím.
Nebo budeme tvrdit, že selekce zvěře je prováděna správně, tj. nejen u samčích kusů vzhledem k perspektivám výběru „otců“, ale stejně tak u samičích kusů se záměrem posílit mohutnost či hmotnost dalších generací, protože nositelem tohoto parametru je právě matka? Ostatně, i pro parametry vývoje i kvality trofeje. Že počty odlovených kusů jsou v souladu s přírůstkem? Že způsoby a technika přikrmování zvěře plně zachovává hygienu podávání krmiv a údržbu krmných míst a že jejich počet a údržba odpovídá stavům zvěře?
Že jsem snad zabloudil k jiným souvislostem? Věřím, že ne. Všechny tyto parametry a podmínky u hospodářských zvířat dobří chovatelé dodržují a vědí, že jejich zanedbání vede k vážným problémům v chovech. Ty se nakonec projeví ve zhoršení zdravotního stavu a ten řeší právě antibiotiky a antiparazitiky. I tyto skutečnosti musíme brát vážně.
Vraťme se k lékům a léčení. Po rozhovorech s několika provozovateli obor slyším pevné stanovisko, že podmínky obor, tedy relativně malá plocha a vyšší stavy zvěře, znamenají nutnost preventivních i léčebných zákroků. A ještě jednou porovnání s hospodářskými zvířaty. Plocha pro pastevní chovy přežvýkavců platí, že na jednu velkou dobytčí jednotku (500 kg ž. hm.) by měla připadnout plocha pastviny o výměře 0,5 ha. Při intenzivního systému spásání, a to oplůtkovou pastvou, je doporučené zatížení pastviny 2,2 až 2,5 DJ na 1 ha. Jsou-li v oboře stavy ve vyšších relacích, následné zdravotní problémy oborníci dobře znají. O následcích nedodržování základních zoohygienických pravidel nemluvě.
Jinou kapitolou jsou voliérové chovy. Budeme raději vycházet ze skutečnosti, že jsou vedeny k posílení přírodních populací pernaté zvěře, byť reálně tomu tak vždy není. Dlouholeté zkušenosti v odchovnách bažantů prokazují naprostou nutnost preventivních i léčebných zákroků, zejména vůči kokcidiím a dalším cizopasným prvokům. I zde jsou prokazatelně porovnatelné výsledky použití fytoncidů.
Čeká nás doba, kdy musíme vyjasnit mnoho rozporů. Zažíváme spoustu převratných změn, od vývoje techniky, rozvoje tradičních i zcela nových vědních oborů, způsobu života až po mezilidské vztahy. Musíme dokázat přijmout změny, které člověk a civilizace způsobila v přírodě, zemědělství i v naší myslivosti. Musíme se více naučit být chovateli zvěře. Bez tohoto principu neudržíme nejcennější tradice myslivosti a ztratíme mnoho v dosavadním způsobu jejího provozování.
Měli bychom věcně a bez rozpaků vyjádřit své názory, náměty a hlavně zkušenosti. Pokud dokážeme najít rozumná a věcně správná řešení, dostane se nám odborné pomoci komerčních i vědeckých specialistů na výživu i farmakologii.
Ing. Martin MOHELSKÝ
