Jak jsem ještě před odesláním otázek zjišťoval, pan poslanec je myslivec a člen MS Čeperka- Hrobice v Pardubickém kraji, povoláním je stavební inženýr a více než půl svého pracovního života strávil na různých pozicích ve stavebnictví.
Pane poslanče, byl jste jediný z poslanců vládní koalice, který v lednu hlasoval proti zařazení novely zákona o myslivosti na program jednání Poslanecké sněmovny. Předpokládám, že to chtělo velkou osobní odvahu?
Jednoduché to nebylo. Obecně je velký rozdíl, pokud jste poslancem za koalici, kde se od vás očekává určitá podpora předkládaných návrhů, anebo za opozici, kde se mnohdy hlasuje proti jen z principu. Ale již při složení poslaneckého slibu jsem musel deklarovat, že budu svůj mandát vykonávat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Tím jsem se při hlasování řídil.
Pokud novela zákona o myslivosti Sněmovnou neprojde, jak by se podle vašeho názoru mělo postupovat dál?
Ještě nepředbíhejme, protože v Parlamentu si člověk nemůže být nikdy jistý. Ale po nekonečných diskuzích s mnohými kolegyněmi a kolegy věřím, že i oni cítí, že není správné přijít s tak zásadní novelou takto narychlo. Nicméně bylo by velmi krátkozraké oslavovat, že novela neprošla, protože dřív nebo později se podobný návrh znovu objeví. Proto bychom jako myslivci měli napnout veškeré úsilí k tomu, aby se začaly tvořit základy zbrusu nového zákona.
Kdo by tedy měl jednání o základech nového zákona iniciovat?
Kdo jiný než myslivci a ČMMJ jako nejpočetnější myslivecká organizace by se měli snažit posadit k jednomu stolu představitele všech organizací, které mají vliv na hospodaření v přírodě. Přizvat je samozřejmě potřeba také zástupce z výzkumu a akademické půdy. Společně musíme hledat přijatelné kompromisy pro nový moderní zákon. Je třeba si ale uvědomit tu podstatu, že zákon o myslivosti není zákonem jen o myslivcích, ale zákonem o zvěři a přírodě. I proto by se myslivci měli prezentovat nikoli tím, že by chtěli prvoplánově řešit lov, ale především klást důraz na správu přírody a péči o zvěř. To by našemu mediálnímu obrazu jen prospělo.
Nový zákon ale nepůjde vytvořit bez právních znalostí…
Mezi myslivci je schopných právníků dost. V Pardubicích je například Petr Tomášek, který psal stanovy ČMMJ a pomáhá mysliveckým spolkům napříč republikou. Existuje také organizačně-právní komise ČMMJ. A jsou i další. Ale pozor, bylo by naivní si představovat, že si skupina právníků sedne a začne sepisovat paragrafové nového zákona. Prvotní musí být to, že se odborníci shodnou na hlavních principech nového zákona. Teprve potom se mohou začít vytvářet paragrafy.
Dobrá, jaké jsou tedy podle vás ty hlavní části anebo zásady?
Zcela zásadní bude vydiskutovat si, co je posláním myslivosti v dnešní krajině. Nesmí se zapomenout, že myslivost má nejen hospodářský význam, nýbrž i význam pro ochranu přírody. Významný je také společenský a kulturní přesah myslivosti, zvláště pro venkovské regiony. Vždyť nakonec i proto byla myslivost zapsána do seznamu nehmotného kulturního dědictví.
Neuralgickým bodem navrhované novely a důvodem největších diskuzí je vztah vlastník pozemku versus nájemce…
Souhlasím. Podmínkou vzniku všeobecně akceptovatelného zákona je vyjasnění si postojů v rámci vztahu mezi myslivci a vlastníky, resp. nájemci zemědělských a lesních pozemků. Určitě by se v této souvislosti měla respektovat ta skutečnost, že zvěř nikomu nepatří, není svázána s pozemkem a nikdo ji neovládá. Ostatně současná úprava náhrad škod způsobených zvěří je v tomto směru, promiňte mi, naprosto šílená. Pokud myslivci splní plán lovu, proč by měli hradit škody?
Asi by chtělo se zamyslet i nad tvorbou a fungováním honebních společenstev…
Ono to velmi souvisí s postavením vlastníků pozemků, kteří ze svého pohledu logicky požadují co nejvíce práv. Ale je nutno říci, že už dneska takové možnosti mají. Vždyť honební společenstvo nemusí honitbu pronajmout a může ji spravovat ve vlastní režii. A pokud ji mysliveckému spolku pronajme, tak mají vlastníci právo na přednostní vstup do něj. To předkladatelé novely pominuli, neboť v důvodové zprávě není žádná zmínka o tom, jak vlastníci pozemků svá práva dnes vykonávají.
S honebními společenstvy, kde mají hodně pozemků Lesy ČR nebo Vojenské lesy a statky, pak souvisí i otázka nájemného. V praxi platí, že kdo nabídne více, ten honitbu dostane. Ale na myslivost přece nelze hledět jenom jako na byznys. Prioritou by měla být hlavně koncepce dlouhodobého hospodaření. A to dnes postrádám.
Měla by se nějak změnit třeba tvorba honiteb, resp. uvažovat alespoň o úpravách hranic? A nemyslím tím primárně zmenšování minimální výměry.
Tvorbu nového zákona lze využít i k diskuzi nad přehodnocením pohledu na tvorbu honiteb. Dnešní honitby jsou útvary, které se vytvořily historicky a pro které se regulují aktivity myslivců. Sama příroda ale takové hranice nezná. Vzhledem k různorodému charakteru krajiny bychom měli na honitby do budoucna nahlížet spíše tak, aby měly své přirozené a logické hranice a aby odpovídaly svojí velikostí druhům zvěře, která v lokalitě žije. Uznávám nicméně, že se jedná spíš o idealistický než realistický cíl.
Uvažování o honitbách se v poslední době bohužel soustředilo jen na nekonečné diskuze o minimální výměře, což je ze strany některých zájmových skupin jen špatně skrývaná snaha o rozdělení současných honiteb na menší, a to ve prospěch vlastníků pozemků a bez ohledu na potřeby zvěře. Zmenšování honiteb by ale vedlo jen k tvorbě nových hranic, které jsou již dnes mnohdy nesmyslné v podobě pole/les. Také by se zvýšil počet sporných míst mezi sousedícími honitbami. Mementem by nám mělo být, že poslední historické zmenšování velikosti honiteb vedlo pouze ke zvýšení stavů spárkaté zvěře a tím i zvýšení škod. Pokud chtějí předkladatelé těmto škodám účinně bránit, proč tedy zmenšení honiteb navrhují?
Takže jste zásadně proti malým honitbám?
S navrhovaným zmenšením honiteb z minimálních 500 ha na 250 ha zásadně nesouhlasím. Kdyby se v budoucnu měla vést diskuze o menších honitbách, tak jen těch, kde převažuje jako hlavní zvěř drobná. Pro většinu spárkaté zvěře je třeba naopak uvažovat o větších honitbách či o jakýchsi oblastech, které by zahrnovaly z hlediska péče o spárkatou zvěř vícero menších honiteb. Prostě se dívat na tyto skutečnosti z mnohem většího nadhledu a s vědomím širších souvislostí.
Nevoli ze strany myslivců vzbudil také návrh na vypuštění ze zákona těch druhů, které nemají dobu lovu. Je to rozumné a nutné?
Myslivec by neměl být zaměřen jen na druhy živočichů označované postaru jakožto lovné či lovitelné. Pokud má být myslivec zodpovědným hospodářem v přírodě, pak měl mít přece za úkol nejen lovit a redukovat počty, ale také vytvářet podmínky a ochranu i pro ty druhy živočichů, které v honitbách žijí a které nejsou předmětem lovu. A to ve spolupráci i s lesníky, zemědělci, ochránci a dalšími skupinami.
Kdo by měl mít vůči zvěři rozhodující slovo, vždyť zvěř nepatří nikomu a myslivci jsou pod velkým tlakem, že si zvěř zašetřují, aby mohli více lovit? Zvěř je přece naším společným přírodním bohatstvím…
Jelikož zvěř nepatří nikomu, ale je neopominutelnou součástí našeho přírodního bohatství, měla by být v novém zákoně posílena veřejná správa. Vstupovat do rozhodování o vývoji myslivosti by mohly i místní samosprávy. Ty zpravidla nejlépe znají krajinu a navíc jsou schopni jejich představitelé s myslivci vést dialog. K tomu je ale nutné veřejnou správu personálně posílit, což nakonec novela obsahuje, ale také hlavně s úředníky permanentně pracovat v rámci jejich vzdělávání. Z mého pohledu by měl být úředník zastupující stát ne nějakým drábem, ale jakýmsi respektovaným mediátorem. Úředník přece nemůže jen pracovat u stolu v kanceláři, musí především znát jemu svěřené honitby, pravidelně je navštěvovat, diskutovat se všemi a dívat se na věc i v širších souvislostech. Má být prostředníkem mezi vlastníky pozemků, myslivci a dalšími skupinami. Tak aby každoročně došlo k domluvě o plánu a způsobech hospodaření v honitbě.
To ale navrhovaná novela chce řešit podle stavu poškození lesa a prostřednictvím celostátního úřadu, dříve UHUL, dnes NIL…
V prvé řadě je třeba opustit rigidní plánování na nějakou dlouhou dobu, protože každý rok je klimaticky i z jiných pohledů specifický. Souhlasím s tím, že by maximální doba plánování měla být z roku na rok, samozřejmě třeba s pohledem několik roků zpět a naopak do budoucnosti.
S plánováním podle poškození lesa nemám problém, ale pak opravdu lokálně a s dostatečným počtem srovnávacích ploch. A musí se také jasně stanovit, jak se bude plánovat v převážně zemědělské krajině. Za špatné proto považuji vytváření a stanovování nějakých koeficientů a velikých oblastí od stolu někde v kancelářích NIL. O tom by měl přece rozhodovat zmiňovaný úředník přímo v dané lokalitě a se znalostí místních podmínek.
Kontrola ale musí být…
Ano, a proto souhlasím s tím, že by se v novém zákoně měla, stejně tak jako v jiných oblastech, řešit elektronizace, zjednodušení výkazů a kontrola úlovků. Stejně tak se ale musí hledat cesty, jak takovou komunikaci starším myslivcům usnadnit, např. vytvořit možnost alternativy v rámci třeba mysliveckých hospodářů. Bylo by velmi nešťastné, aby se tvrdým a okamžitým vyžadováním elektronické komunikace odradili ti myslivci, kteří si sice s moderními formami tolik nerozumí, ale pro honitby a zvěř vykonají spoustu potřebné práce. Vše je proto třeba trpělivě a názorně vysvětlovat, určitě ne strašit nějakými sankcemi. To je další věc, která se mi na novele nelíbí. Vždyť už dnes má mnoho mysliveckých spolků obrovský problém, aby měl funkci mysliveckého hospodáře vůbec kdo dělat.
Našlo by se asi ještě více kontroverzních nebo diskutabilních momentů, jak a proč zákon a jeho paragrafy změnit…
Samozřejmě bychom asi dlouho mohli mluvit o způsobech a dobách lovu, o vydávání povolenek, přístupu k nepůvodním a invazním druhům nebo o náhradě škod způsobených zvěří. K tomu všemu je ale potřeba nejprve odborná diskuze, kterou jsem zmiňoval. Ti lidé se musí dostat k jednomu stolu a diskuze se musí odborně, ale také manažersky vést. A kdo jiný, než ČMMJ by měl mít eminentní snahu dostat všechny zainteresované ke stolu a který by měl prostřednictvím svých odborně zdatných a vyjednávaní schopných zástupců iniciovat debatu o základech nového zákona o myslivosti. Nečekejme na to, že někdo jiný zákon připraví a my se k tomu budeme až následně vyjadřovat. My musíme být tou silou, která ve vlastním zájmu musí s návrhy přijít a partnery k jednání oslovit. Potom věřím tomu, že bychom mohli vytvořit zákon o myslivosti dobrý, moderní, a hlavně také fungující v delším horizontu let. Jinudy cesta nevede.
V čem a jak by se ale měla změnit samotná ČMMJ?
ČMMJ má nesporně zásluhu na dlouholeté výchově mladých myslivců, pořádá zkoušky adeptů, zastřešuje kynologické, sokolnické, střelecké, kulturní a další aktivity myslivců. Měla by se ale zamyslet sama nad sebou, jak změnit formy fungování a jednání, aby se lépe vyprofilovala jako respektovaný a seriózní partner a zvýšila si svoji prestiž. Tak aby všichni členové byli na vlastní organizaci hrdí a cítili ji jako svoji oporu a záštitu. Respekt a místo na slunci si musíme zajistit sami, to za nás nikdo neudělá. Pokud se nám to podaří, tak pak si dokážu představit i tu možnost, že by mohla být taková organizace pověřena třeba i přeneseným výkonem některých agend státu týkajících se myslivosti.
Logicky mne napadá otázka na závěr, jak se v tomto směru chcete angažovat Vy sám?
Sám nad tím přemýšlím. Myslivci z různých koutů republiky mi říkají, že by bylo dobré využít mé zkušenosti s legislativou a státní správou ve vedení ČMMJ, že bych mohl a měl ČMMJ čím prospět. Vážím si toho a takovou možnost zvažuji. Nicméně myslivosti budu vždy rád pomáhat, ať už ve vedení ČMMJ budu či nikoli, anebo ať již budu nebo nebudu poslancem. Tento podzim nás čekají volby do sněmovny a po nich také volby do ČMMJ. Ihned poté by měla začít tvorba nového mysliveckého zákona. Odborně a po široké diskuzi, nikoli šitá horkou jehlou, jako je stávající novela.
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA