Ke všem doposud publikovaným tématům mám ve své fotogalerii nashromážděny desetitisíce originálních autentických snímků, které zachycují srnčí zvěř a různé biologické aspekty a charakteristiky. Jedinou oblastí, kde jsem měl dlouhou dobu značný obrazový deficit, byla oblast reprodukce srnčí zvěře. V této oblasti mně k jejímu ucelení scházely snímky zachycující detailně kladení (porod) srny.
Pohled do minulosti
I přes skutečnost, že jsem míval ve svém chovu každoročně k „dispozici“ alespoň jednu srnu plnou a v době blížícího se kladení srnčat jsem opakovaně navštěvoval výběhy, neměl jsem štěstí kladení zachytit a pokaždé jsem přišel až k „hotovému“. Většina srn v mém chovu kladla buďto v noci, nebo brzy ráno.
V jednom případě jsem kladení „propásl“ skutečně jen o pár vteřin. Bylo to v roce 2009, kdy jsem v odpoledních hodinách spatřil srnu, jak klade. Než jsem však stačil doběhnout pro fotoaparát, bylo srnče na světě. Prostě letitá smůla. Jediné, co jsem stihl obrazově zdokumentovat, byla skutečnost, jak srna těsně po kladení požírá placentu a plodové obaly.
V květnu roku 2012 se konečně ledy prolomily a smolný den pátek třináctého byl pro mě a moji privátní výzkumnou práci nejšťastnějším a nejštědřejším dnem.
U jedné srny se mi podařilo zachytit a obrazově zdokumentovat kladení, respektive všechny tři jeho fáze. Přibližně dvě hodiny jsem měl možnost „asistovat“ srně při kladení a z bezprostřední blízkosti všechny biologické skutečnosti fotografovat a natáčet.
Každá činnost nese svá úskalí a potenciální nebezpečí. Tak tomu bylo i v mém případě. Ve výběhu, společně se srnou, se totiž nacházel kapitální tříletý srnec – biologický otec srnčat, který mi fotografování výrazně ztěžoval a opakovaně dával najevo, že se nacházím v jeho teritoriu. Věda, výzkum a příležitost získat nové unikátní snímky zachycující fenomén zrození byly však silnější než potenciální nebezpečí poranění srncem.
Takže mohu přinést čtenářům časopisu nejnovější informace a originální autentické snímky zachycující kladení tříleté srny, respektive narození dvou srnčat samčího pohlaví. Tento zveřejněný materiál považuji z hlediska biologie za jeden z nejcennějších, který se mi podařilo obrazově zachytit.
Biologické aspekty reprodukce
Srny kladou srnčata v závislosti na věku, zdravotním stavu a geografické poloze státu časově individuálně rozdílně, většinou v časovém rozmezí duben až červen. Kladení v jiných měsících je u srn vzácností a vzniká důsledkem „atypické“ říjnosti srny, vlivem vnějších podmínek ovlivňujících hormonální činnost žláz a též nestabilní latencí v konkrétním roce.
V našich zeměpisných polohách a podmínkách jsem nejvíce kladení zaznamenal v průběhu měsíce května, většinou však v jeho druhé polovině. V České republice nejsou výjimečné ani dubnová kladení, a proto spatřit v druhé polovině dubna srnu vodící srnče není žádnou vzácností.
O přežití časně kladených srnčat prioritně rozhodují klimatické a povětrnostní podmínky v konkrétním roce. V letech s nízkými dubnovými teplotami, mnohdy doprovázenými intenzivními dešti či studenými větry s potenciálním sněžením, může uhynout na podchlazení velká část časně kladených srnčat. Také intenzivní deště v časově přirozenější době (v květnu), srnám výrazně ztěžují přirozené podmínky kladení. Srny jsou nuceny klást za mokra a chladna a srnčata nemohou přirozeně oschnout.
Srst srnčete je bezprostředně po kladení splihlá a zvlhlá, takže tou dobou srst neplní svou tepelně izolační funkci. Odpařování plodové vody z mokrého mláděte také působí ztráty jeho tělesné teploty a déletrvající deště tuto skutečnost ještě více umocňují. Vlivem těchto exogenních faktorů hyne na podchlazení určité procento tělesně slabších srnčat.
Biologické skutečnosti tří fází kladení
Těsně před kladením je srna neklidná, pohybuje se pomaleji, nežere a nepije. Je u ní možné pozorovat častější ždímání a kálení. Pokud je srna v době blížícího se kladení rušena, či má pocit nejistoty nebo strachu, její organismus má schopnost kladení o několik hodin oddálit, tedy alespoň na nezbytně nutnou dobu, kdy se situace v honitbě zklidní.
Kladení srny probíhá většinou v té části dne, kdy určitý druh zvěře při běžném denním režimu odpočívá. Pokud kladení probíhá v noci, pak spíše až v její druhé polovině.
Vlastní kladení je u srny řízeno poměrně složitou hormonální regulací. Rozeznáváme tři fáze kladení.
První fáze začíná otevíráním děložního krčku a začátkem děložních kontrakcí. Srna v této době bývá obvykle hodně neklidná, zvláště pokud se jedná o prvorodičku a nemá s kladením žádné zkušenosti. Časově lze tuto první fázi ohraničit přibližně jednou až dvěma hodinami.
Druhá fáze je proces vlastního vypuzování plodů, trvající podle mého pozorování pouze pár desítek minut.
Ve třetí fázi pak dochází k vypuzení placenty. Druhá a třetí fáze se mohou vzájemně prolínat. Pokud by nedošlo k úplné evakuaci plodových obalů z dělohy, hrozí velké riziko poporodních komplikací.
Fyziologické ukazatele a skutečnosti při kladení
Srna nejčastěji klade vleže, ale též i vestoje. Srnčata klade v krátkých intervalech tak, že doba vypuzování plodu od vyhřeznutí plodových obalů až po narození posledního srnčete trvá přibližně dvě až tři hodiny.
V průběhu kladení je možné pozorovat, jak srna opakovaně vstává a opět zaléhá a často přitom hlasitě naříká. U srny se při porodu výrazně zrychluje frekvence tepu a dechu a dýchá podstatně rychleji, než by fyziologicky odpovídalo teplotě okolního prostředí.
Před kladením se pohlavní ústrojí srny silně prokrvuje a vytéká z něho hlen (nejdříve čirý, později tmavý), který se uvolňuje v děložním krčku. Jeho výtok může spontánně začínat už den před kladením. Pánevní vazy a břišní svaly těsně před kladením srně ochabnou, břicho poklesne, boky vpadnou, a tím se zvýrazní žebra, výběžky obratlů a křížové kosti. Uvolňuje se také svalstvo zádi a beder a pánevní vazy se po ochabnutí prodlužují.
U srny prvorodičky, která je od mládí tělesně slabá a podvyživená, bývá obvykle úzká porodní cesta, takže plod se obtížně protahuje. U těchto srn bývá kladení těžké a pro srnče i matku často i velice nebezpečné.
Plodový obal a jeho funkce
Srnče je v děloze během svého prenatálního vývoje obaleno plodovými obaly, které se při porodu postupně protrhávají. V plodových obalech je uzavřená plodová voda, která chrání plod před nárazy a hlukem přicházejícím zvenku. Plodové obaly také poskytují imunitní ochranu plodu.
Vnější obal plodového vaku obvykle v děložním krčku praskne. Další dva obaly zůstávají na plodu většinou až do doby, kdy vyjde z dělohy. Po prasknutí plodových obalů a výtoku plodové vody dochází ke zvlhčení porodních cest, což usnadní rychlejší vypuzení plodu. Časové odstupy mezi jednotlivými stahy svalů se ve vypuzovací fázi stále zkracují.
Přítomnost plodu v porodních cestách podnítí zvýšenou produkci hormonu oxytocinu. Ten podmiňuje během vypuzování plodu rytmické stahy děložních i břišních svalů. V důsledku stresu ale může dojít ke snížené produkci tohoto hormonu a k nedostatečným děložním stahům a těžkým porodům.
Průchod plodu pánevním kanálem
Jak už bylo řečeno, vlastní kladení sestává ze tří fází. Začíná fází otevírací, která je provázena stále se stupňujícími stahy děložních svalů. Stahy dělohy přispívají k roztažení děložního krčku a vtlačení plodu do krčku. Dochází k intenzívním peristaltickým stahům na děloze. Zvýšený tlak tekutiny v prvním plodovém vaku zpravidla vyvolá jeho prasknutí a výtok plodové vody.
Je důležité, aby nedošlo k nedostatku kyslíku (hypoxii). Z toho důvodu musí srnče projít nejkritičtějším místem děložního krčku co nejrychleji. Zvláště důležité je rychlé vytlačení při případné zadní poloze (zadními běhy napřed), kdy dochází ke kompresi pupeční šňůry o pánevní dno a srnče se začne dusit, protože nemá zajištěn přísun okysličené krve. Ve snaze nadechnout se vdechne plodovou vodu a zahltí se.
Poslední, třetí fáze, je poporodní, kdy jsou za plodem vytlačovány zbytky plodových obalů a placenta. Tato skutečnost je nejlépe patrná na snímcích, které jsou součástí tohoto článku.
Fyziologická poloha plodu při průchodu děložním kanálem
U srn, které mají pouze jednoho potomka, je poloha plodu ve vyšší fázi březosti zádová (tedy plod v děloze leží na zádech). Teprve těsně před porodem (přibližně 24 hodin) zaujme plod porodní pozici, která je zpravidla taková, že přední končetiny srnčete směřují k ústí dělohy, hlava je natažená a leží mezi běhy. Zadní končetiny jsou složeny v protisměru ústí dělohy. Při kladení proto opouští porodní cesty většinou nejdříve hlava a současně s ní i spárky předních běhů, které jsou obaleny elastickým povlakem. Přední běhy při průchodu z rodidel bývají již většinou oproštěny od plodových obalů. Tuto skutečnost dokonale zachycuje detailní autentický snímek z místa porodu.
Následně za běhy se objevuje hlava srnčete, krk a další části těla, naposledy vychází z matčina lůna zadní běhy. Celý proces vypuzování plodu od vyklouznutí hlavičky až po průchod celého těla trval u každého srnčete přibližně 2 minuty.
Patologické formy porodu
Někdy může dojít při porodu ke komplikaci tím, že se vysunou pouze přední běhy srnčete, zatímco hlava se zvrátí dozadu. V důsledku této skutečnosti se mládě v děloze vzpříčí a nemůže být vytlačeno ven. Takový průběh kladení má ve volnosti pro matku i mládě většinou tragické následky (tyto patologické skutečnosti včetně rozsáhlého obrazového materiálu budou zveřejněny v dalším čísle Myslivosti).
Při kladení jsem měl možnost pozorovat, jak vysunuté přední končetiny, které jsou v detailu zachycené na snímku, se důsledkem kontrakcí opakovaně vysouvaly a zasouvaly zpět do dělohy. U prvního srnčete se tato skutečnost opakovala snad dvacetkrát, u druhého pouze dvakrát.
Literatura uvádí, že u kladení dvojčat obvykle první z nich vychází v poloze čelní, tedy hlavičkou dopředu, a druhé v poloze zadní – zadečkem dopředu. Toto tvrzení však potvrdit nemohu. Jak je z pořízeného snímku patrné, obě srnčata z dělohy vycházela popředu, tedy hlavičkou napřed.
Při porodu se svalová vrstva dělohy silně stahuje, v důsledku čehož se odtrhne placenta. Placenta vychází většinou 5 až 20 minut po porodu, někdy však z těla vyjde až za 2 až 3 hodiny. Přestávky mezi děložními stahy se po vykladení srnčat prodlužují, ubývá intenzity kontrakcí, až nakonec úplně ustanou, poté se začne děloha regenerovat a stáhne se do své obvyklé velikosti.
Etologické aspekty srny před a po kladení
Při fotografování jsem pozoroval, jak se srna snaží vytékající plodovou vodu zachytit a hltavě u svírky vypít. To samé dělala i s vyhřezlými plodovými obaly a placentou, které po kusech polykala. Srna rovněž olízala všechny stopy barvy, které při porodu ulpěly na okolní vegetaci. Také rozžvýkala a pozřela placentu a všechny plodové obaly, které polykala ve velkých cárech. Říká se, že tyto obaly údajně obsahují látky, které zastavují krvácení z rodidel. Toto tvrzení však pokládám za mýtus. Pokud se srně kladoucí v zajetí obaly a placenta odstraní a zabrání se jejich pozření, nemívá to nepříznivé následky. Je pravděpodobné, že odstranění zbytků po kladení má spíše pudový charakter a funguje jako „zametání stop“ před potenciálními predátory.
Tvrdí se též, že pozření plodových obalů podporuje laktaci. Podle mého názoru pozření placenty a plodových obalů nemá žádný vliv na zvýšení produkce mateřského mléka. Odstraněním zbytků je spíše odvětráno místo porodu, nedaleko něhož jsou zpravidla brzy srnčata odložena.
Fyziologické poporodní skutečnosti
Během kladení se barva v pupeční šňůře okamžitě sráží, takže srnče nemůže nikdy vykrvácet, a to ani v případě, kdy srna pupeční šňůru překousne nešetrně. Během případného pádu srnčete na zem dochází k uvolnění srnčete z plodových obalů a většinou i k neřízenému přetržení pupeční šňůry. Zbytek pupeční šňůry, který byl při kladení od placenty odtržen nebo překousnut, během několika hodin srnčeti zaschne a po dvou dnech samovolně odpadne.
Literatura uvádí, že šelmy rodí vleže a přežvýkavci vestoje. Tuto skutečnost u srny potvrdit nemohu, ale z mých zkušeností byla poloha při kladení srnčat byla převážně v ležící poloze.
Biologický poznatek z oblasti reprodukce
Při zmiňovaném kladení srny jsem obrazově zachytil jeden skutečně zajímavý biologický poznatek. Jakmile vyšla z dělohy hlavička srnčete, srna instinktivně vstala a za opakovaného naříkání udělala pár kroků. Jakmile se plod v děloze srovnal a částečně i povolilo sevření pánevního kanálu, v důsledku čehož se plod pravděpodobně i kousek povysunul, srna opět zalehla a kladení dokončila vleže. Stejná situace se opakovala i u druhého srnčete. Tímto počínáním jsem nabyl dojmu, že si srna tímto ulehčuje vypuzování plodu. Hmotnost srnčete a zemská gravitace ji zřejmě pomáhá k snazšímu vytlačení plodu.
Narozením srnčete a přetržením pupeční šňůry se přeruší placentární krevní oběh. V krvi srnčete vznikne nedostatek kyslíku a přebytek kysličníku uhličitého, což má za následek stimulaci dýchacího ústředí v mozku. Tato skutečnost bezprostředně nutí plíce zahájit dýchání. Pokud by srnče do tohoto okamžiku nebylo osvobozeno od plodových obalů, potenciálně naplněných plodovou vodou, mohlo by se v ní utopit.
U prvního z dvojčat, jehož kladení bylo časově delší, jsem měl možnost pozorovat, jak srnče po bezprostředním vyklouznutí ze svírky těžce dýchá. Vyluzované zvuky bych přirovnal k sípání, chrčení, či nepřirozenému kašlání. Plíce srnčete pravděpodobně zachytily určité množství plodové vody a snažily se jí zbavit. Za krátkou dobu však srnče začalo dýchat přirozeně, rytmicky a zcela čistě.
Pokračování v dalším čísle
Pavel SCHERER
člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí a Klubu autorů
Na snímcích je zachycena první fáze kladení, kdy ze svírky srny vyhřezávají plodové obaly naplněné plodovou vodou, zpočátku světlejší, později tmavší. Jak je vidět, srna obaly vleže prokusuje a hltavě pije tekutý obsah.
Ve druhé fázi dochází k vypuzování srnčat, trvající obvykle jen pár desítek minut. V této fázi kladení srna opakovaně vstává a zase zaléhá, často hlasitě naříká, zároveň se jí výrazně zrychluje tep a frekvence dechu. Asi za 15 minut se vysunuje první běh srnčete.
Plod obalený plodovými obaly je vtlačován do roztahujícího se děložního krčku, jsou vidět již oba běhy, v důsledku kontrakcí se opakovaně zasouvají a vysouvají.
Vrcholná chvíle druhé fáze kladení, kdy se v poloze vleže společně s předními běhy objevuje i hlavička položená mezi běhy, následně se objevuje krk a další části těla, a nakonec vychází složené zadní běhy. Jak je vidět, přední běhy jsou již bez obalů. Po objevení se hlavičky srna vstala, udělala pár kroků, kdy se evidentně plod v děloze srovnal, zřejmě došlo i k dalšímu uvolnění pánve, srna opět zalehla a kladení srnčete dokončila zase vleže. Srna se při kontrakcích bolestí zakusovala do země a natahoval všechny běhy. Celý průchod plodu od objevení hlavičky po vyklouznutí zadních běhů trval asi dvě minuty
Snímky zobrazují kladení druhého srnčete, které následovalo bezprostředně po první srnčeti. Srnče bylo vypuzeno z porodních cest o poznání rychleji a vyšlo z dělohy bez plodových obalů.