Nejen na sociálních sítích se počátkem prosince 2024 začalo poměrně živě diskutovat o fotografii z výřadu společného lovu v režijní honitbě Lesní správy Hořice státního podniku Lesy České republiky. Zaujalo zejména několik desítek kusů srnčí zvěře a aniž by kdokoli z diskutujících o akci cokoli věděl, shodla se většina na tom, že je to hnus, odpornost, likvidace zvěře a úpadek české myslivosti. Spektrum vulgarismů padajících na hlavy myslivců, kteří byli na místě, si můžete snadno domyslet.
Co se ale skutečně stalo a proč je dnes, kdy je na mnoha místech zvěř přemnožená, potřeba nebrat myslivost jen jako hobby, ale racionálně během společných lovů plnit plán lovu zvěře, včetně té srnčí? Pokusím se tedy představit si názor lesníka a myslivce, který se snaží hledat způsoby, jak to jde, a ne důvody, proč to nejde.
Dosud mi nikdo z erudovaných myslivců nebyl schopen vysvětlit, čím je srnčí zvěř natolik odlišná, že její lov na naháňkách považuje většina za nepřijatelný. Nad lovem královské jelení zvěře, zvěře sičí, mufloní a daňčí na společných lovech se nikdo ani nepozastaví a loví ji s velkým potěšením, srnčí je ale tabu. Ve většině evropských států je lov srnčí zvěře naprostou samozřejmostí. Tak proč by to nešlo u nás?
Jedním z dopadů aktuálně projednávané novely zákona o myslivosti, popř. jakékoliv novely v dalších letech, budou zvýšené nároky na myslivce, a to i v podobě nutného navýšení lovu spárkaté zvěře. V době, kdy má málokdo čas trávit v honitbě desítky hodin na jeden ulovený kus, považuji za mnohem vhodnější variantu lovu zvěře, včetně srnčí, na společných lovech. V den společného lovu je tak veškerá zvěř stresována pohybem honců, psovodů a psů. Naopak srnčí zvěř pak často stresujeme ještě minimálně jednou při lovu individuálním. Není k tomu ale žádný důvod.
Myslím, že je pro zvěř rozhodně lepší dobře organizovaný společný lov veškeré, zejména holé, zvěře všech druhů, která má stanovenou dobu lovu, než ji takřka permanentně stresovat častými návštěvami honitby v jakoukoliv denní dobu.
Proč tedy stále považuje většina myslivců za absolutně nepředstavitelné lovit srnčí zvěř na společných lovech?
Opravdu si nestačí pouze říct, že na běžně organizované naháňce začnu lovit srnčí zvěř. Ta má přece jen svá specifika, která ale nevylučuje společný lov. Vždy se tomu musí přizpůsobit organizace celého společného lovu a aby byl úspěšný, důležité je i dodržování následujících pravidel.
Vyřízení výjimky ze zákona o myslivosti. Konkrétně se jedná o výjimku ze zakázaných způsobů lovu - §45, odst. 1, písm. u), která je spojena s rozhodnutím podle § 39 tohoto zákona.
Precizní a bezchybné naplánování a zorganizování celé akce. Závodčí již dopředu musí znát svá zaváděná stanoviště. Lovci musí dostat přesné instrukce na svém stanovišti o bezpečnosti, pohybu honců, možnostem střelby apod. To samé platí i pro vedoucí jednotlivých skupin naháňky. Všichni účastníci také musí mít instrukce, jak naložit s ulovenou zvěří – její přiblížení, svoz apod. Zjednodušeně řečeno: každý musí přesně vědět, co má dělat a jak se má chovat.
Zvěř je nutné spolehlivě přečíst. Na to je v době podzimu, kdy má většina srnců shozeno, potřeba mít prostor a čas. Nevhodné jsou tedy obstavené leče nebo střelecká stanoviště umístěná na průseku, cestě nebo svážnici. Střelecké stanoviště musí být nejlépe umístěno v porostech, kde má střelec dostatečný přehled a vidí zvěř včas přicházet, aby ji mohl spolehlivě přečíst a následně lovit.
Střelecké stanoviště. Nejvhodnější jsou naháňkové posedy, kdy má střelec nejen větší přehled, ale také při střelbě může využít oporu, a tím spolehlivěji umístit zásah. Z vyvýšené pozice je navíc střelba mnohem bezpečnější.
Nestřílet v běhu. Na srnčí zvěř se v běhu nestřílí. Za prvé je to velice nejisté a za druhé to není potřeba. Srnčí zvěř je specifická tím, že při zvednutí ze stávaniště nepřebíhá rychle do jiné krytiny, ale často se zastaví, ohlédne, popojde, jistí, a to jsou právě chvíle, kdy ji lze přečíst, ale také spolehlivě lovit.
Odpuštění si výstřelu. Pokud si nejsem jistý, zda se jedná o samčí nebo samičí pohlaví, tak nelovím. Zároveň pokud nemám výhodnou střeleckou pozici ve vztahu ke zvěři, tak si výstřel odpustím a zvěř může v klidu odejít, přijít znova anebo jinému lovci.
Zkušení myslivci a lovci. Přestože všichni myslivci složili zkoušky a považují se za erudované odborníky, v praxi je stále hodně těch, kteří nedokážou bez paroží rozeznat srnu od srnce, natož v několika málo sekundách nebo minutách. A samozřejmě musí vnitřně souznít s lovem srnčí zvěře na naháňce.
Tlumiče hluku. Nejen vzhledem k vlastnímu sluchu, ale i ke zvěři považuji použití tlumičů hluku za optimální. Ozvěny hromových výstřelů nejsou přínosem pro ostatní zvěř v honitbě ani pro laickou veřejnost v okolí.
Těchto několik názorných zásadních pokynů ke společnému lovu předcházelo výřadu na fotografiích. Lovu se účastnilo 28 lovců, byl organizován jako dvě leče formou naháňky se slíděním. Výměra každé leče měla přibližně 400 hektarů, celkem padlo asi 120 výstřelů.
Na výřadu bylo celkem 96 kusů spárkaté zvěře, z toho 34 srn, 31 srnčat, 8 lončáků, 15 selat, 5 muflonek a 3 muflončata. Ano, opravdu ani jediný srnec! To svědčí o obrovské zkušenosti, ukázněnosti a střeleckých dovednostech lovců.
Po několika týdnech od naháňky musím konstatovat, že se srnčí zvěř v honitbě naprosto běžně vyskytuje a pohybuje, ale už v takových početních stavech, které jsou únosné pro lesní ekosystém, takže nejsou nutné oplocenky v takovém rozsahu jako v předchozích letech. Ve střednědobém horizontu navíc očekáváme navýšení druhové pestrosti přirozeně obnoveného lesa. Znamená to tedy, že zvěř v porostu zůstává, ale už ho nelikviduje.
Z mysliveckého pohledu je to počet určitě zajímavý a z lesnického taky, protože nemá zásadní negativní vliv na lesní hospodaření a úspěšnou obnovu porostů.
Společný lov srnčí zvěře není a nikdy nemá být povinností, ale jen možností. Může pomoci s plněním plánu lovu v honitbách, výřad se navíc stane početně atraktivnějším. Rozhodně ho ale nelze praktikovat plošně, a to i z důvodů, které jsou už uvedl.
Je zřejmé, že striktně negativní přístup k lovu srnčí zvěře na společných lovech je v myslivcích zakořeněný kvůli stále platnému zákonu o myslivosti z roku 2001. Od té doby ale uplynulo třiadvacet let a za tu dobu se celá společnost zásadně proměnila. A jiné jsou i požadavky lesníků, zemědělců nebo ochránců přírody. Pokud tedy něco povede k úpadku tradiční myslivosti, není to lov srnčí zvěře na naháňkách, ale neochota nebo neschopnost velké části myslivců těmto požadavkům svůj výkon práva myslivosti přizpůsobit.
Lesu a lovu Zdar!
Ondřej PECHÁČEK,
lesní správce z Hořic (LČR)
a jeden z organizátorů zmíněného společného lovu
Redakční poznámka: Společný lov srnčí zvěře?
Smíšené pocity po přečtení článku od pana lesního správce mne vedly k napsání těchto několika řádků. Sám jsem měl informace o výsledku tohoto lovu ihned po akci od přímého účastníka a následně několikrát dorazily i fotografie z výřadu, které pravděpodobně dokola oběhly celou mysliveckou komunitu.
V článku je velmi dobře popsána organizace společného lovu, ale to by mělo platit vždy. Ano, představeno je to velmi pěkně a zdálo by se tedy snadné začít lovit srnčí na společných lovech. Ale?
První argument, proč takto ne, je v rovině myslivecké. Díky své práci se pohybuji mezi myslivci po celé republice. A musím přiznat, že jsem se nesetkal s pozitivním názorem na společný lov srnčí zvěře.
Ano, všichni máme zkoušky, ale myslivost je především o chovu zvěře, i když k základům chovu patří udržení přiměřených stavů. A z tohoto zaměření na chov plyne to, že bychom měli lovit kusy do chovu nevhodné.
Nestačí tedy poznat srnu od srnce, a mělo by to platit i při podstatném snižování stavů. A samozřejmě je to obecně problém naháněk na veškerou holou spárkatou zvěř.
Druhým argumentem, proč naháňky na srnčí ne, je rovina etická. Srnčí je obvykle v tlupách, a nemusí být snadné rozeznat, která srna má srnče a které srnče je které srny. Přitom srna se o srnče stará nejméně do konce zimy, vlastně až do doby, kdy klade další srnče.
Třetím a velmi podstatným argumentem proti společným lovům srnčí zvěře je dodržení legislativy. Toto měli oni erudovaní myslivci uvést panu lesnímu správci jako hlavní vysvětlení. Srnčí zvěř je proti ostatní spárkaté odlišná právě v tom, že srnci mají shozeno. A riziko, že se uloví srnec, je poměrně vysoké.
Půjde ihned hospodář či myslivecká stráž ohlásit orgánu státní správy myslivosti porušení zákona? Stačí si vzpomenout z nedávné doby na jindřichohradeckého jelena z naháňky, kdy myslivecké stráže i hospodář byli za nedodržení svých povinností (po ohlášení porušení zákona) potrestáni výrazně více než lovec. I když věřím, že v tomto případě by postupováno podle zákona bylo, tak proč jít problémům vstříc?
Samozřejmě vůbec nechci spekulovat o tom, proč nebyl na výřadu žádný srnec.
I když je článek velmi dobře napsaný jako obhajoba společného lovu srnčí zvěře a je zdůrazněno, že to není povinnost, praktické provedení je z výše uvedených důvodů velmi diskutabilní. Obhajoba i tím, že je v některých státech tento způsob běžný – ano, únorová či březnová videa ze společných lovů v některých evropských státech ukazují na výřadech desítku kusů veškeré srnčí i srnců s parožím v lýčí, ale to přece není myslivost.
U spárkaté zvěře nelze zatím celorepublikově tvrdit, že je přemnožená. Ano, máme vysoké stavy, některé honitby jsou přezvěřené, ale opravdu jen některé. A konkrétně u srnčí zvěře, která je zvěří teritoriální, je nejškodlivějším druhem stresu právě vnitrodruhový stres. A na vysoké stavy musíme reagovat právě my, nikdo jiný, a proto intenzivní individuální průběrný odstřel holé srnčí zvěře v období září a října je tou nejsnažší cestou, jak této krásné zvěři výrazně pomoci. Stačí, kdybychom snížili současné stavy na dvojnásobek normovaných stavů.
Nebo se raději legislativou necháme dotlačit do odstřelu bez výběru na společných lovech?
Pravdou ale také je, že za určitých podmínek, může být společný lov lepší než noční odstřel.
Miloš Fischer,
místopředseda ČMMJ pro spolkovou činnost