Německá firma GPO (German Precision Optics) vznikla z popudu bývalých zaměstnanců Zeiss Optik, kteří byli přesvědčeni, že kvalitní optika se dá vyrábět i jinak a jinde než u Zeisse. Personální obměna se tehdy vymkla více firmám, například i firmě Leupold a dalším, výsledkem byl vznik nebo vzkříšení celé řady nových optických firem. GPO se od té doby zařadila do vyšší střední kategorie loveckých optických přístrojů, občas i s ambicemi sáhnout si o kus výš.
Jádro týmu tvoří bývalí „zeissáci“, ale je tam i několik bývalých „meopťáků“ a vůbec, jedná se prostě o znalé lidi, žádné rychlokvašené kecky. Hezkým důkazem toho, co umí je zaměřovací dalekohled pro střelbu na velké vzdálenosti GPO Spectra 6x4,5-27x50i, o kterém jsme psali v Myslivosti 10/2024.
Nejúčinnějším způsobem střelby na velké vzdálenosti je týmová práce pozorovatele a střelce. Na tohle přišli již před notnou dobou armádní odstřelovači. Starostí pozorovatele je najít cíl a sledovat dopad střely, starostí střelce je cíl zasáhnout.
O pozorovacích monokulárech jsem psal již mnohokrát, mám je rád a sám je dokonce i vlastním. Pokud se nepletu, tak naposledy jsem psal o monokuláru Nikon Pro Staff 16-48x60 nebo Swarovski STC 17 40x56, které v mých očích představují z uživatelského hlediska jakýsi mezikrok mezi klasickým univerzálním binokulárem a pozorovacím monokulárem.
Velká většina monokulárů je přímá nebo má stranově vyhnutý okulár. Obě koncepce mají svoje výhody i nevýhody a stejně tak své příznivce. Tak trochu stranou stojí pozorovací monokuláry, které mají optickou osu zalomenou do písmene Z. Výsledkem je délkově kompaktní přístroj, který má osu objektivu mimo osu okuláru. Původně bývala osa objektivu pod okulárem, vojáci ale dnes tyto monokuláry převrátili o 180°, takže osa objektivu je nad osou okuláru.
Výhoda tohoto uspořádání je, že se můžete celý krýt a nad kryt vyhlíží jenom objektiv. Zase, nic nového pod sluncem, takhle fungovaly již nůžkové (též periskopické) dalekohledy za první světové. války. Firma GPO nabízí jedno takové Z pod označením GPO TAC SPOTTER 15-45x60.
Je to přístroj kovové, magnéziové konstrukce, s optickými členy z optického skla, tedy žádný laciný plast. Výhodu je odolnost a trvanlivost takového přístroje a optická kvalita. Zaplatíte za něj hmotností, ale podle mě (zdůrazňuji, jsem konzervativní jedinec a nemusím mít každou sezónu novou hračku) je poměr 1390 gramů za 60x zvětšení v případě GPO TAC SPOTTER 15-45x60 ve prospěch uživatele. Výhodou koncepce do Z je větší kompaktnost. Ale opět, nic není zadarmo.
V porovnání s přímou koncepcí dalekohledu má Z o nejméně dva odrazy víc, takže ať chcete nebo nechcete, světelná propustnost bude o nejméně o 2 % menší, než jinak technologicky shodný dalekohled přímé koncepce. A také nezapomeňte, že každé zrcadlo (Z bude s největší pravděpodobností využívat ke zlomu paprsků zrcadlo, nikoliv hranol.) vám každou drobnou výrobní optickou chybu zdvojnásobí. Takže teď babo raď.
Faktem je, že když si věříte, můžete si troufnout i na Zetko. Pokud vím, kromě GPO si na Zetko troufli u Leupoldů, u Minoxe a také u Bushnellů. Mimochodem, ten Bushnell Legend Tactical 15-45x60 jako by GPO TAC SPOTTER 15-45x60z oka vypadl. Ale pojďme od obecného ke konkrétnímu.
Objektiv má 60 mm v průměru, to vám dává průměr výstupní pupily 4 až 1,33 mm (podle zvětšení). Moje zkušenost je taková, že je právě průměr výstupní pupily, který rozhoduje o pohotovosti dalekohledu. Čím je menší, tím pomaleji najde oko pozorovaný obraz. Naopak, výstupní pupila větší než 6 mm již podle mě tak trochu ztrácí smysl. Zornička není schopná se tak roztáhnout a pozorování obrazu šikmo, mimo optickou osu, také nedává ideální výsledky.
GPO se moudře přidržela rozumného středu, jak uvidíte dál v textu, podle mě se jí to vyplatilo. Průměr výstupní pupily 1,33 mm při maximálním zvětšení je pořád ještě v pohodě (komfort se podle mé zkušenosti začíná vytrácet někde pod hranicí 1 mm) a 4 mm při 15x zvětšení (minimum) je vlastně docela komfortní a umožňuje poměrně pohodlné použití i z ruky, bez stativu.
Povrch GPO TAC SPOTTER má povrch v kombinaci černé a pískové (nebo kojotí) hnědé. Na boku objektivového tubusu je lišta s logem GPO. Dopředu vyčnívá malý límeček objektivu, ve kterém je ještě před čočkou několik vnitřních závitů. Na vnějším povrchu límečku je nasazená jednoduchá pryžová krytka. Do vnitřních závitů lze do menšího vnitřního závitu zašroubovat barevný filtr (touhle možnost využívá jen málo myslivců a pozorovatelů vůbec, ke své vlastní škodě; do vnějšího závitu lze zašroubovat voštinové stínítko, které účinně brání odleskům při odpoledním a večerním pozorování, kdy slunce je nízko a odraz světla o povrch čočky může být hodně demaskující.
Směrem dozadu vyčnívá poměrně hodně dlouhý (10 cm) válec, který na sobě má tři oddělená točítka – seřizovací kroužky. Všechny jsou potažené středně měkkým plastem s výrazným obdélníkovým vzorem, který zajišťuje dobré úchopové vlastnosti.
Ten nejvíc vepředu nejširší, umístěný kroužek slouží k seřizování zvětšení, na svém obvodě má jedno nepříliš výrazné žebírko. Jeho přesunem zprava doleva se zvětšení zmenšuje a naopak.
Prostřední kroužek slouží k ostření. Otáčením proti směru pohybu hodinových ručiček se ostří na vzdálenější předměty a naopak. Na jednu stranu – k ostření je potřebný poměrně hodně velký pohyb (kroužkem se dá otočit asi 2x kolem dokola, okulár se přitom povysune přibližně o 15 mm). Na druhou stranu se díky tomu dá zaostřit tak precizně, že skoro bojíte, abyste si o ten ostrý obraz nepořezali oko.
Úplně vzadu je nejužší kroužek, který slouží k ostření záměrného obrazce.
Na konci okuláru je výsuvná očnice, výsuv je ve třech stupních, ale očnice drží i v mezipolohách, sama vlastním třením.
Po obou stranách dalekohledu a na jeho horní straně jsou celkem tři lišty MilStd1913 („pikašína“), vyrovnané do optické osy pozorování. Dole je klasický „fotografický“ 1/4“ závit, který slouží k upevnění dalekohledu na stativ.
Podívejme se nyní na optické vlastnosti. Obraz je opravdu ostrý a velmi dobře čitelný. Svůj podíl na tom má nejenom přesné ostření, ale také kvalitní kontrast a příjemné barevné podání. Je mi jen trochu líto, že jsem testoval dalekohled na rozhraní podzimu a zimy, kdy dny jsou šedivé, podmračené, docela by mě zajímalo, jak by barvy vypadaly třeba na zelení hýřícím jaře nebo v tvrdými barvami sálajícím létě.
Marně jsem hledal poduškovou nebo soudkovou vadu. Hledal jsem poctivě, s pomocí stativu, ale navzdory vší tak trochu škodolibé snaze jsem hledal marně. Jen těsně u okraje při dostatečně velkém kontrastu jsem našel na hraně tenounkou modrou aberaci („ducha“).
Nyní nastal čas na test světelné propustnosti. Ten dělám pomocí obrazce ISO 12233 a etalonu – dalekohledu se známou světelnou propustností. Umístím obrazec na svislou desku a pozoruji jej při nastávajícím soumraku zkoumaným dalekohledem i etalonem. Sleduji, kdy splyne vnitřní šrafování v ISO obrazci d šedé plochy. Podle rozdílu doby, kdy k tomu dojde, usuzuji na světelnou propustnost. Aby byla metoda precizní, musím mít stejné zvětšení a stejnou výstupní pupilu. Etalon je binokulár Leupold Tactical 10x50 s výstupní pupilou 5 mm a 10x zvětšením. GPO mi jako nebližší hodnotu nabídl zvětšení 15x a výstupní pupilu 4 mm.
Podle mé zkušenosti dvě oči vidí víc než jedno oko, proto jsem usoudil, že je oba přístroje jsou porovnatelné. Na první dobrou jsem zjistil převahu Leupoldu o asi 1 až 2 minuty. Tohle je na hraně, pokus jsem opakoval znovu s políčky s hrubším šrafováním. Celkem jsem udělal během dvou dnů sedm pokusů s výsledkem 4:3 ve prospěch Leupoldu, ale rozdíl byl pořád jen řádu nízkých jednotek minut.
Nebudu vás ale napínat. Po krátké úvaze považuji světelnou propustnost obou přístrojů za shodnou, asi 87 %. V případě GPO TAC SPOTTER 15-45x60 bych (pokud chci být velmi poctivý a v případě GPO skeptický) tak v rozmezí 85 až 87 %. To je ale pořád na pozorovací monokulár, nota bene na Z koncepci, velmi dobrý výsledek.
Pomocí improvizované geodetické latě jsem na 100 metrech zkontroloval dílcovou osnovu – nemám, co bych připomněl, osnova je v první rovině zobrazení a seděla přesně i při změnách zvětšení. Dílcová osnova se zvětšuje se zvětšením, pokud to s ní umíte, může fungovat jako dálkoměr a dobře se s ní odhaduje přesazení na dálku střelby. Její přítomnost vnímám jako jednoznačný přínos a děkuji svému tátovi do nebeského revíru, že mě naučil s podobnými stupnicemi (je jedno, zda je to dílec, úhlová minuta nebo „cosi“) pracovat.
Nyní je čas na klimatický test – dalekohled nechám na okenním parapetu, aby jej sluníčko pořádně nahřálo. Pak jej zanesu do sprchového koutu, pověsím na poličku a osprchuji se. Vodní páry a vodní tříšť, odražená od mého těla (tedy nikoliv přímý proud vody ze sprchové růžice) mohou dopadat na přístroj. Když jsem se osprchoval, přenesl jsem jej do chladničky s teplotou 5° Celsia.
Po asi půl hodině jsem zkontroloval, zda vodní pára nepronikla dovnitř, kde by zkondenzovala. Výsledek byl kladný, žádný kondenzát se neukázal, GPO TAC SPOTTER 15-45x60 je tedy těsný.
Následně jsem monokulár vložil do igelitového sáčku (aby mi nepřimrznul ke stěnám) a vložil do mrazničky s asi -17 °C. I zde jsem monokulár nechal asi půl hodiny. Nyní jsem vyzkoušel funkci seřizovacích kroužků totálně promrzlého dalekohledu.
Testovaný přístroj byl nový, již za tepla byl chod kroužků tuhý a po vyjmutí z lednice byly kroužky už hodně zatuhlé. Subjektivně netužší byl ostřicí kroužek, následovaný kroužkem dioptrické korekce. Ostřicí kroužek byl z nich nejsnáze ovladatelný. Všechny tři kroužky byly jen tak tak na hraně pro ovládání rukou v pletené rukavici.
Neměl jsem bohužel možnost zkontrolovat vyrovnání „pikašín“, ale cením je. Na lišty se dá naistalovat laserový dálkoměr, kolimátor usnadňující rychlé zamíření, prostě nejrůznější příslušenství, které funkci pozorovacího monokuláru může zpříjemnit nebo citelně zrychlit. Tři lišty mi připadají docela dost, spokojil bych se i s pouhými dvěma.
Dovolte mi teď trochu subjektivních dojmů a konečný souhrn mé zkušenosti s GPO TAC SPOTTER 15-45x60. Vozil jsem monokulár v honitbě a používal jsem ho k pozorování srnčí holé při průběrném podzimním odstřelu. Musím říct, že teprve při psaní článku jsem si udělal rešerši, kolik se vlastně nabízí monokulárních dalekohledů s charakteristikou 15-45x60 a zaskočilo mě, kolik jich je. Jedním z nich je FOMEI 15-45x60 Leader. Jenže ten jsem neměl k dispozici, takže jsem použil k porovnání svůj FOMEI 23-70x70 Leader.
Bylo to tak trochu porovnání hrušek s jablky, maximální zvětšení GPO je jen mírně nad polovinou rozsahu zvětšení FOMEIe. Proto jsem porovnával pouze v rozsahu zvětšení 23 až 45x. První dojem byl, že se potvrzuje staré pořekadlo, že člověk dostane je to, co si zaplatil. FOMEI je navzdory většímu zvětšení a průměru objektivu k mání za necelých 11 000 Kč, to není ani polovina ceny GPO. A obraz tomu odpovídá. Na GPO prostě neměl.
FOMEI umožňoval (při zvětšení do 45x) pohodlné čtení srnčí holé daleko za 200 metrů, GPO dokázal to samé, ale měl lepší čitelnost obrazu a hlavně – měl lepší ostrost a pohodlnější ostření.
Zkoušel jsem GPO i za soumraku s nasazenou sluneční protiodrazovou clonou – obraz trochu ztmavl, ale neztratil na kvalitě.
Hmotnost obou dalekohledů je podobná, ale když jsem zkoušel pracovat s dalekohledy, uvědomil jsem si, jak rozdílně se chovají. GPO se dá dobře rukou přitisknout například na kmen stromu, díky menší délce a poměrně velké opěrné ploše boku „zetka“ je velmi stabilní. FOMEI je bez stativu podstatně vratší. Ale zase se s ním lépe nahrubo zaměřuje.
Když jsem upnul GPO do držáku na skle bočního okénka mé věrné Octavie, byl rozdíl v komfortu opravdu mohutný. Krátká stavba GPO umožňuje mnohem pohodlnější práci s dalekohledem. Délka totiž skoro znemožňuje pozorování FOMEIem při zavřených dvířkách, nakonec dospějete k nájezdu šikmo napříč k pozorovanému objektu a dvířka si aspoň o kousek pootevřete.
GPO do zavřené kabiny ani zdaleka netrčí tak hluboko a není problém jej na okénku otáčet i do pravého úhlu k ose vozidla, aniž byste museli pootevřít dvířka vozidla. Ani s jedním ze zmíněných monokulárů nasazeným na sklo bočního okénka ale nedoporučuji dlouhodobě pojíždět. Kolega zkoušel jezdit s nasazeným FOMEIem po polní cestě a otřesy způsobily prasklinu ve skle. Hmotnost přes 1 kg ve spojení s dynamikou danou hrboly na polní cestě prostě nejsou něco, na co by sklo okénka bylo stavěné.
Co GPO jednoznačně vyčtu je jednotný povrch kroužků na okuláru. Stejný povrch kroužku stavění zvětšení, ostření obrazu a ostření dílcové stupnice vede k tomu, že člověk si občas místo změny zvětšení přeostřil obraz nebo stupnici. Je pravda, že na kroužku stavění zvětšení a ostření stupnice je malé podélné žebírko, ale jsou nevýrazná. Kdyby se jednalo o můj přístroj, asi bych si alespoň na kroužku ostření udělal nějaký povrch, který mi bez koukání na první pomat bude říkat, že pod prsty je ostření obrazu. Poněkud postrádám nějakou přenosnou brašnu, ale poradil bych si.
Pokud shrnu výše popsané, je GPO TAC SPOTTER 15-45x60 dalekohled hodně dobré optické kvality, který nabízí značný optický výkon v poměrně kompaktním balíčku. Upřímně, v jeho cenové relaci jsem tak dobrý výkon nečekal. Obzvlášť proto, že „zetko“ není opticky bez komplikace, naopak, je to tak trochu výzva. Přitom v podstatě jedinou jeho vadou je ten jednotný povrch seřizovacích kroužků, ale to by se dalo změnit nalepením nějakých žeber nebo opletením šňůrou. Jsme národ kutilů, poradíme si. Takže to pro mě není stopka a konečná.
Krytky jsou jednoduché, spolehlivě držely na objektivu i okuláru a přitom se dobře daly sundat.
Mám dojem, že tak trochu roste poptávka po kompaktních (relativně!) dalekohledech s velkým zvětšením. Vnímám to i u některých mých kamarádů, kteří mají na kulovnicích zaměřovací dalekohledy s maximálním zvětšením 25x a více (třeba Zeiss LRP S3). Proč? Používají je jako pozorovací monokulár. Ani tak ne pro střelbu, jako pro obeznání zvěře.
Výrobci zareagovali např. kompaktními monokuláry jako je Swarovski STC 17-40x56 (Myslivost 3/2023) nebo Nikon Prostaff 3 16-48x60 (Myslivost 9/2023). Ty jsou svým zvětšením zde testovanému GPO blízké a také se dají nosit v lesnické brašně. Pokud je porovnám s GPO TAC SPOTTER 15-45x60, tak jsou to přístroje, které jsou určené pro operativní pozorování – vyndám, zvednu a kouknu. Pomůcka pro střelce.
GPO TAC SPOTTER 15-45x60 je ale přístroj primárně jednoznačně určený pro práci ze stativu, nástroj pozorovatele. Umí pracovat i z ruky, ale v tom není jeho síla. Ta spočívá v solidní světelné propustnosti (jen o pár procent menší, než jakou jsem zaznamenal u Swarovského), nečekaně dobrém obrazu s dobrým zorným polem a v kompaktnosti. No a v neposlední řadě v ceně. Ta je kolem 26 000 Kč a to dává GPO TAC SPOTTER 15-45x60 vynikající poměr výkon / cena. Pokud jste například profesionální lovecký průvodce, pak je GPO velmi zajímavou volbou. A pokud znáte aspoň rámcově balistiku střelcovy zbraně, jste schopni mu poradit (například ve smyslu střílej na horní hranu hřbetu; do třetiny výšky trupu apod.)
Tři instalační lišty jsou zajímavým rozšířením možností monokuláru, ačkoliv na laserový dálkoměr, který bych mohl na lištu nasadit a spojit jej s monokulárem, ještě pořád čekám.
Rozloučím se ještě jednou informací. Dílcová stupnice v „zetku“ je identická se stupnicí v zaměřovacím dalekohledu GPO Spectra 6x 4,5-27x50i PLRi. V praxi to znamená, že střelec i pozorovatel (nebo spotter, pokud mu tak chcete říkat) mají shodnou pomůcku, podle které střelec může korigovat záměrný bod. Pokud pozorovatel viděl dopad střely tři čárky dole a dvě vlevo, předá informaci střelci a ten pak míří třemi čárkami dole a dvěma vlevo. Pokud máte zmíněný zaměřovací dalekohled GPO Spectra 6x 4,5-27x50i PLRi, pak je monokulár GPO TAC SPOTTER 15-45x60 pro vás v podstatě povinností a naopak, pokud máte monokulár, je zaměřovací dalekohled logickou a přirozenou, skoro automatickou volbou.
Ing. Martin HELEBRANT