Pokud jste stejně jako já sběratelé nožů, pak takovou situaci dobře znáte. Necháte si vyrobit nůž, ovšem ten vypadá tak fenomenálně, že zvažujete, zda ho budete vůbec používat v honitbě, nebo zda by neměl raději získat čestné místo ve vitríně. Podobně už jsem uvažoval o několika nožích, ale nakonec vždycky vyhrála moje zvědavost. Je ten nůž pouze pěkný, nebo je také praktický?
A i když se pak ve vitríně či na poličce nůž ocitl, stejně před tím zapracoval na vývrhu, zpracování zvěřiny, nebo i při práci se dřevem na oheň apod. Jasně, nůž by měl být především k užitku, ale beztak s sebou nemohu na lov nosit v tašce všechny.
Krásná kazeta s nožem a knihou
Tento nůž, který mi vyrobil pan Martin Vasil (své nože vyrábí pod značkou MV Knives) již před více než rokem, mi dokázal ale hodně rozzářit oči, jakmile jsem poprvé otevřel dárkovou dřevěnou kazetu, ve které byl uložený. A to spolu s certifikátem a moc pěknou knihou, ve které je zmapovaná jeho výroba od začátku až do konce. A musím říct, že i samotné balení, když je takto perfektně dotažené, dokáži náležitě ocenit. Už jen proto, že i s ním si dal výrobce nože práci.
Samotné výrobě nože samozřejmě předcházela komunikace s nožířem. Pan Vasil mě nechal vybrat tvar nože, jeho formát, ale také materiály, ze kterých bude vyrobený a v neposlední řadě i gravírování. Zvolil jsem pro mě důležitý motiv – prvního daňka, kterého jsme střelili s mým výborným kamarádem Karlem Richterem, což pro mě bude navždy jedinečný a nezapomenutelný zážitek. A navíc jsem nechal přidat své iniciály, což jsem u žádného předchozího nože ještě neudělal. Ale tohle prostě bude památeční nůž. Ten, který třeba jednou předám svému synovi. Ale dost už nostalgických témat, pojďme si nůž prohlédnut v detailu.
Prémiová čepel i špičkové gravírování
Celková délka nože od pana Vasila je 25 cm, přičemž čepel je dlouhá 12 cm. Délku 12 až 14 centimetrů pokládám obecně za ideální délku pevného loveckého nože, který má primárně za úkol zvládnout vývrh, ale také další práci se střeleným kusem - stahování, rozrušení a v ideálním případě také rozlomení zámku. Ovšem co se zámku týče, tak na ten mám s sebou v kapse většinou zavírák s masivní pilou. Proč? Protože některé nože při rozlamování zámku prostě nerad trápím.
Ale zůstaňme ještě chvíli u čepele nože s názvem Daněk, který mu dal jeho tvůrce. Má klínový výbrus, je dosti atypická vzhledem ke své výšce, a to konkrétně 4,3 cm na konci ostří směrem k rukojeti. Za koncem z praktických důvodů oceňuji choil, díky kterému je broušení ostří jednodušší. Jednoduše řečeno brousíte jen ostří a ne materiál pod ním. Nicméně mě na čepeli baví také lehké zkosení hřbetu, tloušťka čepele 4 mm (jeden z ukazatelů odolnosti čepele) a v neposlední řadě výrazné ricasso, což je zesílení čepele nad rukojetí, které v některých případech sahá až daleko pod hřbet nože směrem k jeho špici. Právě tento prvek využil nožíř ke gravírování daňčí trofeje (které je mimochodem mimořádně zdařilé i v jemných detailech) i k usazení značky výrobce na druhé straně ricassa.
Čepel je vyrobená z prémiové oceli s označením M390, kterou vám rozhodně pro výrobu vašeho nože doporučuji. M390 je totiž nejen nerezovka s vysokým obsahem chromu (okolo 20 %), o kterou není třeba se nijak extra starat, ale navíc je tato ocel velmi houževnatá (vydrží velké mechanické zatížení), snadno brousitelná, a přitom dokáže extrémně dlouho udržet ostří. S M390 není problém, jak jsem si sám ověřil, vyvrhnut a rozrušit více než pět střelených kusů zvěře, aniž by bylo třeba nůž dobrousit. A to je v rámci loveckého nože zcela zásadní benefit. Podobně dlouhou drží ostří práškové oceli jako je Elmax nebo ještě lépe RWL34, které se v rámci mých nožů samozřejmě také vyskytují.
Rukojeť postavená na olši a mamutí stoličce
Co se týče rukojeti, tak to je další óda na krásu a vynikající zpracování. Má lehce hranatý, ale přitom příjemně zaoblený tvar, díky čemuž sedí perfektně v ruce. Nejedná se jen o to, že vás nikde nic netlačí do dlaně ani prstů, ale přitom máte při práci pocit, že máte díky kvalitní ergonomii nůž ideálně pod kontrolou. Horní část s bezpečnostním tvarováním pro ukazovák (v zásadě suplement záštity) je vyrobená z nerezovky v podání N690. A právě tuto součást rukojeti zvolil pan Vasil pro oboustranné gravírování mých iniciál, a byla to rozhodně výborná volba.
Střenky nože (jedná se samozřejmě o konstrukci nože fulltang) tvoří z větší části stabilizovaná olše s moc pěknou kresbou, která byla ještě vylepšena o poměrně vysoký proužek z mamutí stoličky. Ten je orámovaný mosaznými plátky a v mosazi jsou také dva nýty, které střenky fixují k ocelové konstrukci nože.
Hruška rukojeti (zakončení) má velmi zdařilý a poměrně výrazný tvar, ale především v ruce dává jistotu při náročné práci. Zkrátka celou rukojeť máte při dlouhé práci dokonale pod kontrolou. A abych nezapomněl, tak pod střenkami sedí ještě relativně tenký černý fíbr, který už jen dokresluje precizní řešení celé rukojeti.
Celý nůž je v rámci mé sbírky neobvyklý ještě jednou věcí - vyvážením směrem poměrně hluboko do rukojeti. To nedává noži až takovou pádnost na čepel, ale zato citlivost v jemných řezech, což není vůbec špatné kritérium. Nůž je také celkem těžký a váží 380 gramů. Prostě není to nůž pro slečinky, ale pro sveřepého myslivce, který nějakou tu sílu v ruce má. Každopádně nůž je výborně zpracovaný do nejjemnějších detailů. A z tohoto pohledu mu nemám absolutně co vytknout. Klobouk dolů před šikovností mistra nožíře.
Masivní pohledné pouzdro z hověziny
A co je ještě důležitou součástí pořádného pevného nože? Ano, samozřejmě jeho pouzdro. V našem případě se jedná o poctivou masivní hovězinu. Pouzdro má mimořádně pěknou barevnost, ale také tvar a silné, byť jednoduché prošívání. Je to prostě nejen pohledné, ale i fortelné pouzdro, které nůž dobře drží (nůž se z něj nedá vyklepat), a přitom se z pouzdra nůž překvapivě snadno a rychle vytahuje, nebo chcete-li, tasí. Pouzdro nůž rozhodně krásně kompletuje. Poutko pouzdra je nýtované, vypadá opravdu odolně a navíc nabízí prostor i pro vysoký opasek. Za mě naprostý ideál.
Pokud vás zajímá, na kolik mě tento nůž vyšel, tak vězte, že na 13 000 korun. A to rozhodně není vysoká cena. Ba přímo naopak. Divím se, že takovýto výjimečný nůž nestojí jednou tolik.
Jak se stal pan Vasil nožířem?
Zajímá vás, kdo je ten šikovný nožíř, který stojí za takto výjimečným dílem? Martin Vasil pochází ze středního Slovenska z města Martin, které sedí v malebné přírodě mezi Velkou a Malou Fatrou. Do kontaktu s ocelí a dřevem se pan Vasil dostal ve svých 18 letech, kdy pracoval jako ostřič nářadí.
Když bydlel ještě u rodičů, zvykl si na balkóně trénovat gravírování. Od úplných začátků rodiče pana Vasila podporovali v jeho úsilí a podle jeho slov mají právě oni velkou zásluhu na tom, co dnes dělá a kam až se dostal ve své práci. A je jim za to také patřičně vděčný.
Každopádně po vzoru svých kolegů si pan Vasil zkusil vyrobit svůj první nůž, což ho zaujalo natolik, že se rozhodl vyrábět stále lepší a kvalitnější nože, aby se postupem času líbily nejen jeho zákazníkům, ale především jemu samotnému.
Každopádně řemeslu nástrojaře se pan Vasil věnoval dvacet let a při zaměstnání zvládl ještě absolvovat truhlářskou školu, protože ho zajímala práce se dřevem. A to vše nakonec zúročil v práci nožíře, které se s láskou a nadšením věnuje dodnes.
Velkou inspirací byl pro Martina Vasila nožíř Maďarič. Dodnes prý má schované jeho články z novin s jeho fotkami jeho výrobků.
Požadavky zákazníků na prvním místě
Co se týče stylu a zaměření nožů, je zajímavé, že tento nožíř nemá žádné vlastní preference ve smyslu tvaru a účelu nožů, ale že zcela respektuje přání svých zákazníků. Líbí se mu sledovat radost zákazníků z toho, že mají možnost si svůj nůž zcela navrhnout podle svého přání a jsou tím více, jak sám říká, šťastní z finálního výrobku.
Pokud se jedná o materiály, nejraději pracuje s damaškovými a damasteel ocelemi, ale také například s N690, kterou vnímá jako velmi dobrý poměr cena/výkon.
Na rukojeti rád používá různé typy dřeva, ale i paroží a umělé materiály jako je juma, akryláty či umělá slonovina. Ze vzácných materiálů se zaměřuje na mamutovinu, což je případ i testovaného nože.
Kožená pouzdra na nože si pan Vasil nevyrábí sám, ale spolupracuje v tomto ohledu s šikovným kolegou Stanem Mišutem. Ovšem pokud se jedná o speciální zakázky (pouzdro ze dřeva apod.), tak ta si vytváří nožíř sám.
Nejméně týden práce, ale i mnohem déle
Zeptal jsem se pana Vasila také na to, jak dlouho mu vlastně trvá výroba jednoho nože.
„
To záleží na druhu nože zadaného zákazníkem. Nože, které nevyžadují speciální typ gravírování, vyřezávání do dřeva apod., tak ty dokáži vyrobit i do týdne. Ovšem pokud se jedná o složitější návrh například s 3D gravírováním, které vyžaduje velký cit pro detail, tak v tomto případě přestává hrát čas roli a výroba takového nože se pak i notně protáhne. To samozřejmě hned na začátku vysvětluji i zákazníkovi.
Nůž, na kterém jsem patrně strávil nejvíce času, jsem pojmenoval Mamut. Byla to nejnáročnější práce, na které jsem si chtěl dokázat, co všechno zvládnu svýma rukama vyrobit. Součástí čepele je gravírovaný mamut v podobě 3D rytiny. Záštity zdobí rytiny lovce a šavlozubého tygra a rukojeť tvoří materiály Elforin a mamutí stolička obohacená o scrimshaw stop lovce a tygra. Je to můj vůbec nejznámější nůž.
Cenové rozpětí mých nožů je poměrně široké. Ceny začínají na 2500 korunách, nicméně se mohou vyšplhat také až do výše desítek tisíc korun. Cena se odvíjí od zákazníkovy představy o jeho budoucím noži. Roli v ní hrají jak použité materiály, tak pracnost s gravírováním či řezbářskou prací.“
Nože od mistra Vasila jsou skutečně úžasné, a tak mě vůbec mě nepřekvapuje, že má kromě České republiky a Slovenska řadu zákazníků po celém světě. Ovšem nejvíce si prý váží toho, že jeden z nožů vyráběl pro vysoce postaveného japonského mistra karate. Mít svůj výrobek v Japonsku prý pan Vasil vnímá jako velkou poctu.
Sportovec, který se chce vrhnout i na zavíráky
Zajímalo mě také to, co baví pana Vasila v jeho osobním životě.
„Už od dětství se rád věnuji sportu. Vždycky jsem měl rád judo, jen už jsem dnes na postu trenéra. Také ale s kamarády jezdím lézt po skalách a v zimě dělám skialpinismus. Ovšem nepohrdnu ani klasickou turistikou, na kterou mimochodem velmi rád vzpomínám již z dětství. Jezdili tehdy po výletech s celou rodinou.“
Co se týče plánu do budoucna, prozradil mi pan Vasil, že hodlá věnovat více času vlastní autorské tvorbě, kdy se chce ještě zlepšovat v rytectví a řezbaření. V neposlední řadě ho láká také výroba zavíracích nožů, které se rozhodně hodlá v dohledné době věnovat. V tom mu samozřejmě budu držet palce a přeji mu, ať mu rostou počty tak spokojených zákazníků, jako jsem já sám.
A pokud byste se rozhodli si nechat vyrobit nůž právě od něj, pak si jeho práci můžete prohlédnout na facebooku, na Instagramu, anebo brzy také na novém webu
www.mvknives.sk. Zde také najdete kontakty, případně se můžete s panem Vasilem setkat na nožířských výstavách v Bratislavě a v Brně.
Jiří LOUTHAN