Předpověď pro každý rok je poměrně jednoduchá. Výrazně podceněné počty jarních kmenových stavů, rostoucí odstřely jednotlivých druhů spárkaté, u černé zvěře každý druhý rok rekordní odstřel, méně drobné a více ulovených šelem a usmrcených nepůvodních invazivních živočichů. Je to opět tak, ale takhle snadno bychom to přejít neměli. Navíc právě myslivecká statistika by měla být základem pro úvahy, jak dál.
Umíme být opravdu myslivci?
Samozřejmě se můžeme nadšeně bít v prsa, jak jsme dobří a kolik statisíců kusů jsme opět nalovili.
Zároveň ale můžeme mít i druhý pohled, který je naprosto opačný a přináší obavu z budoucnosti.
Zvládneme to i v dalších letech?
A bude to ještě myslivost?
Umíme si vůbec poradit s regulací stavů zvěře?
A chceme vůbec zastavit nárůst stavů?
Je evidentní, že zásadním problémem naší myslivosti ve vztahu ke stavům zvěře je naše myslivecké plánování. Za desítky let užívání se silně zažilo, legislativně bylo nařízeno pod sankcí nepřekročení normovaných stavů při sčítání a díky tomu mnoho myslivců, a zejména mysliveckých hospodářů, si odmítá připustit realitu.
Celý systém mysliveckého plánování je sice skvěle a logicky vymyšlen, ale chybí vazba na reálný stav a v současné myslivecké praxi je naprosto nepoužitelný.
Základem jsou jarní kmenové stavy získané sčítáním zvěře. Už to samotné je špatně, protože jsme se zejména v posledních letech přesvědčili, že spočítat zvěř ve volných honitbách prostě nelze. A i přes současnou skvělou techniku pro noční pozorování nejsme schopni zvěř ani přibližně spočítat, jak si někteří zastánci nočního sčítání myslí.
Důvodů pro nesprávná čísla však může být více. Samozřejmě tím hlavním může být prostá neznalost poměrů v honitbě. Počítat jenom to, co uvidím ve dne nebo v noci prostě nestačí.
Další je obava, aby něco v honitbě zůstalo, a s heslem „co bychom lovili za rok nebo dva, raději se držme hodně u země“.
Další a poměrně častý důvod jsou reálné možnosti lovců, protože jak víme, loví vždy jen malá část členů spolků. Ponechám stranou to, kolik aktivních a schopných myslivců opravdu žije a funguje v honitbách v místě svého bydliště a může být opravdu každodenně v honitbě.
Další důvod je nechuť cokoli měnit, protož to tak děláme roky. A následuje spousta dalších důvodů (výmluv) proč.
Přitom ale nic nebrání tomu, abychom plány lovu zvedli sami, bez ohledu na sčítání. Stačí, když držitel honitby posvětí svým souhlasem plán lovu. A jako myslivci, odborníci na chov zvěře se zkouškami, bychom přece měli reagovat na situaci sami, bez tlaku vlastníků nebo dokonce státu.
Faktem je totiž to, že zpětný propočet nás vždy usvědčí. Protože těch samic, které kladou či metají přírůstek musí být v některých případech několikanásobně více, než „nasčítáme“. Proto také tvrdím, že nejtěžší část budoucího zákona o myslivosti bude myslivecké plánování, které musí být nastaveno tak, aby přineslo výsledky ve směru k regulaci stavů zvěře. Uvědomme si s plnou vážností, že to, co bylo navrženo v poslední novele zákona, kdy stát měl rozhodovat o výši plánu lovu bez přihlédnutí k podmínkám každé honitby, a my jsme toto tvrdě kritizovali, byl jenom důsledek našeho (ne)přístupu k rostoucím stavům zvěře.
Pojďme ale okomentovat alespoň některé výsledky aktuální myslivecké statistiky.
Základní údaje o honitbách a obhospodařování honiteb
Základní údaje o honitbách se dlouhodobě mění jen málo. Celková výměra honební plochy oproti minulému roku vzrostla o 11 753 ha na 6 585 542 ha (bez honiteb národních parků). Je jasná souvislost s poklesem v předchozím roce a změnami v době končících nájemních smluv. Celkový počet honiteb se zvýšil na 5765. Průměrná výměra honitby je tedy asi 1142 ha. V tom je zahrnuto i 192 obor s výměrou 44 495 ha a 282 bažantnic s výměrou 87 750 ha.
Myslivecká zařízení zaznamenala opět výrazný úbytek, a to zejména u krmelců o téměř tři tisíce na 76 667 kusů, nárůst byl u slanisek o asi 500 ks na 96 673 a přibylo 300 napajedel, máme jich ve statistice 16 608.
Lovečtí psi
Celkový počet lovecky upotřebitelných psů zaznamenává trvalý pokles a za posledních pět let ubylo asi 800 psů na 29 195 kusů. Největší úbytek je u ohařů (klesající stavy drobné zvěře a společných honů?) a jezevčíků (otázka diskuzí kolem norování?), naopak mírný nárůst je u barvářů, honičů a slídičů. Zatím ale veškeré skupiny psů počtem výrazně překračují počty požadované legislativou.
Počet osob trvale vykonávajících právo myslivosti
Mírný nárůst z 88 337 na 88 584, tedy o 247 držitelů loveckých lístků, tedy v podstatě zanedbatelný nárůst, navíc statistika evidentně vychází z počtu vydaných loveckých lístků, reálnější údaj by byl vzhledem k povinnosti pojištění myslivců asi v počtu povinně pojištěných myslivců. Z dostupných údajů pojišťoven lze odhadovat počet pojištěných, tedy v podstatě aktivních myslivců, asi něco málo přes 70 tisíc osob.
Jelení zvěř
Již první pohled na čísla myslivecké evidence vyvolá spoustu otázek. Jelení zvěř je dobrou ukázkou toho, jak to celé funguje a nikomu včetně státní správy myslivosti to nevadí.
Normovaný stav máme 17 759 ks, jarní kmenový stav byl ve výši 32 839 ks, vykázaný odstřel ve výši 35 001 kusů, navíc včetně úhynů 37 186 kusů, znamená, že nám moc jelení zvěře v honitbách nezůstalo. Proč? Protože i se započtením přírůstku byl stav před lovem 42 264 ks. Ze zbylých asi 5000 kusů se ale nevídaným kouzlem opět dostane jarní kmenový stav na asi 27 tis. kusů. A tak to jde posledních pět let vlastně opakovaně.
Jen zpětným propočtem ale snadno zjistíme, že laní ve stavu nebylo 12 905 ks, jak vykazujeme, ale nejméně 28 288 ks! To je ale stav, kdy evidentně prohráváme, protože výše ročního přírůstku předstihuje odstřel.
Tam, kde se držitel honitby rozhodne k razantnímu řešení podpořenému vysokým zástřelným (až 2000 Kč/ks) se bohužel díky loveckému tlaku 24 hodin denně docílí toho, že slovy jednoho ze zaměstnanců „ty potvory z těch mlazin už nevylezou ani v noci“. A protože se zvěř něčím živit musí, škody mohou být i větší s nižším stavem zvěře.
Takže jen navýšení odstřelu pro snížení škod zvěří nemusí mít vždy takový efekt, jak si myslíme, protože velmi záleží i na provedení odstřelu, tedy formě a průběhu loveckého tlaku.
Daňčí zvěř
Hrozba naší budoucnosti. Je nutné si s plnou vážností uvědomit, že to, co nám předvedl jelen sika v poměrně malé oblasti nám daňčí zvěř začíná předvádět plošně! Situace je při pohledu na čísla jednoho roku jak přes kopírák stejná, jako u jelení zvěře, ale při pohledu do předchozích let vidíme extrémní růst stavů.
Před pěti lety byl odstřel daňčí zvěře ve výši 30 333 ks, za loňský rok narostl na rekordních 50 245 ks a spolu s úhynem 2206 ks překročil hranici 52 tisíc. Normovaný stav je přitom 15 431 ks.
„Čím víc ulovíme, tím více jich tu máme“. Tuhle větu jsem dříve slýchal jen z honiteb s výskytem sičí zvěře, ale poslední roky ji nejčastěji slyším v souvislosti s daňčím. Přerostlo nám prostě na mnoha místech přes hlavu a někteří uživatelé nepokrytě přiznávají, že už lovem nedokáží zastavit růst stavů. Jak mi bylo v jedné z takových honiteb řečeno „naši nejlepší lovci ve spolku uloví ročně 70 až 80 kusů holé daňčí zvěře, my ale potřebujeme, aby každý z nich ulovil alespoň 200 kusů“.
Takže, čísla myslivecké evidence opět smysl nedávají, ulovíme tolik daněl, kolik jsme jich nasčítali, daňčat téměř dvojnásobek. Dokážeme se z toho alespoň poučit a změnit náhled na činnost nás myslivců v honitbách?
Srnčí zvěř
Odstřel srnčí zvěře postupně roste posledních pět let a dosáhl rekordních 137 408 kusů. Nárůst o téměř 13 tis. kusů oproti předchozímu roku je zřejmě dán především zvýšeným loveckým tlakem ve státních honitbách. Navíc vykázaný úhyn ve výši 52 537 kusů je nižší oproti předchozímu roku o téměř 2 tis. kusů.
Tato čísla jsou nejméně důvěryhodná, spousta honiteb vůbec holou neloví, nebo jen velmi málo. U srnčí zvěře nelze věřit žádné z vykázaných hodnot včetně skutečné výše odstřelu. Zpětným propočtem zjistíme, že skutečné stavy musí být několikanásobně vyšší, než vykazované.
Zajímavé také je, že sčítáním vykazujeme vyšší počet srnců, než srn (114 tis. proti 110 tis.), ale v úhynu je počet srn téměř dvojnásobný proti srncům. Že by měly naše srny sebevražedné sklony?
Srnčí zvěř se naprosto liší od ostatních druhů spárkaté zvěře. Její teritorialita jí dává naprosto jiné postavení a zároveň i způsob chovu této zvěře. Velmi intenzivní a trvalý vnitrodruhový stres škodí této zvěři nejvíce ze všech faktorů. Proto je nutné lovit zejména holou zvěř.
Stará zkušenost říká, že ten, kdo chce snížit stav srnčí zvěře, ať neloví srny. Měli bychom lovit 8 až 10 kusů na 100 ha, tím této zvěři jen prospějeme. Obavy z toho, že zvěř vystřílíme nejsou vůbec na místě, zkušenosti z několika málo honiteb, kde se v těchto počtech trvale loví nebo i z rakouských honiteb, kde trvale loví i vyšší počty, ukazují, že srnčí zvěře tam mají stále dostatek. Mají ji totiž dostatek, a v dobré kondici, právě proto, protože intenzivně srnčí zvěř loví! Mimochodem reálná čísla a poznatky si mohou zájemci přijít poslechnout na odborné semináře týkající se srnčí zvěře, které pořádá redakce časopisu Myslivost ve spolupráci se Středoevropským institutem ekologie zvěře.
Černá zvěř
Lov černé zvěře je v posledních letech velmi stabilní v tom smyslu, že se pravidelně střídá vzestup a pokles, každý druhý rok máme rekordní odstřel. Pokud se ale podíváme pozorně na graf, tak celá tato sinusoida směřuje stále výše. Celkem 193 554 ulovených kusů v loňském roce patří k těm nízkým bodům křivky, ale mezi nimi je historicky nejvyšší.
Evidence je trochu zneprůhledněna tím, že lončáci jsou evidováni jako kňouři a bachyně, nicméně zpětným propočtem musíme mít o 30 až 40 tisíc metajících bachyní více, než vykazujeme! A vykazujeme jich necelých patnáct tisíc.
Vykázaná výše jarních kmenových stavů nám zároveň říká, že každá(!) bachyně u nás by měla metat a vodit více než 11 selat. Normovaný stav je 11 034 ks.
Je to tedy stále stejná písnička, nalovíme sice hodně kusů, ale odpor k odstřelu dospělých bachyní je trvale velmi silný a takto prováděný odstřel, byť rekordní, nepovede ani k zastavení růstu stavů, natožpak ke snížení. Dokud nebudou bachyně starší dvou let loveny ve výši minimálně 10 % z celkem ulovených kusů, nic se nezmění. Statistický vlk se tedy opět nažral a koza zůstala jako vždy celá.
Sika japonský a Dybowského
Oproti předchozímu roku byl vykázán o asi 400 kusů nižší odstřel ve výši 22 450 kusů, ale vykázaný jarní kmenový stav na konci mysliveckého roku byl naopak vyšší o 550 kusů oproti stavu před rokem, a činil 15 150 kusů. Normovaný stav je pouhých 1782 ks. Situace se už ale roky opakuje, pravidelně lovíme asi 1,5x více, než uvádíme stav zvěře. Zpětným propočtem tedy musíme mít laní zhruba 2,5x více, než vykazujeme.
Sika je sice od 7. srpna letošního roku na seznamu nepůvodních invazivních druhů, ale ve vztahu k myslivosti se podle vyjádření MZe nic nemá měnit, ať co se týká využití zvěřiny, tak ale i odpovědnosti za škody. Naopak dojde k rozvolnění způsobů lovu, což vlastně znamená celoroční odstřel bez výjimek. Legislativní úpravy proběhnou ihned na začátku nového kalendářního roku. Oba druhy siky zůstanou dále zvěří.
Mufloní zvěř
Přes stále četnější a dnes již vlastně plošný výskyt vlků je odstřel a stav mufloní zvěře velmi stabilní. V uplynulém mysliveckém roce sice lov poklesl o 400 kusů na 11 009 kusů, jarní kmenový stav poklesl také o 400 kusů na 22 631 kusů. Změna je to naprosto nevýznamná. Normovaný stav této zvěře je 10 478 kusů
Dále se ulovilo 36 ks jelence běloocasého, 55 ks kamzíka horského a 9 ks kozy bezoárové.
Drobná zvěř
Odstřel
bažantí zvěře zaznamenal opět pokles a bylo uloveno celkem 367 935 kusů, vypuštěno bylo celkem 430 256 kusů
Zajíc polní opět pokles na 36 412 kusů (poměrně výrazný oproti předchozím 40 921 ks). Budoucnost zajíce polního je aktuálně díky myxomatóze velmi ohrožena, navíc vykázaný stav zajíců je již teď hluboko pod normovaným stavem (255 tis. ks proti 465 tis. ks).
Kachna divoká s výší lovu 197 056 kusů v porovnání s loňským rokem stagnuje. Ale stejně tak jako u bažanta jen třeba nezapomenout, že statistická čísla jsou ovlivněna vypouštěním voliérově odchovaných jedinců.
Šelmy
Lov
lišek obecných dosáhl výše 85 325 ks, což je proti loňskému rekordu téměř o 3000 ks méně, přesto patří mezi rekordní. Lov lišek je díky moderní technice velmi jednoduchý a poslední roky se drží okolo 85 tis. kusů. Lovíme jednu lišku na každých 77 ha honební plochy, což je neskutečný počet. Norováním bylo uloveno jen 2566 lišek, což jsou pouze 3 % z celkového počtu a tento poměr se trvale snižuje (v předchozím roce 4,45 %).
Lov
jezevce lesního byl sice nižší, ale trvale se drží na podobné výši okolo 5000 ks. Uloveno bylo 5275 kusů.
Ostatní druhy
Za zmínku stojí
bobr evropský, jehož stavy stále rostou. Uloveno bylo 168 kusů a početní stavy vzrostly o téměř tisíc kusů na 11 757 kusů.
Bylo také uloveno 13 272
kormoránů velkých a 302
volavek popelavých
Nepůvodní a invazivní druhy
Nutrie říční se prosazuje jako nejproblémovější z těchto druhů. Počet usmrcených kusů se prudce zvyšuje, bylo usmrceno 31 204 kusů (o rok dříve 23 922 ks a několik let předtím opakovaně kolem 12 000 ks.).
Psík mývalovitý zaznamenal rekordní počet usmrcených jedinců ve výši 4908 ks.
Podobně
mýval severní s rekordním počtem 3453 usmrcených kusů.
Husice nilská se již déle drží mezi 700 až 780 usmrcenými jedinci, v uplynulém mysliveckém roce to bylo 784 kusů.
U všech těchto druhů lze předpokládat asi jen trvalý nárůst počtu usmrcených kusů.
Závěr
Z výše uvedených faktů vyplývá akutní potřeba změny mysliveckého plánování, zároveň i změny přístupu myslivců.
Další je nutnost pravidelného mysliveckého vzdělávání nás všech. Zejména myslivečtí hospodáři by měli být pravidelně školeni. Nové poznatky z výzkumů chování a života zvěře je nutné uvádět do myslivecké praxe, bez toho se pravděpodobně naše myslivost totiž pohřbí sama.
Musíme přijít i na to, jak správně regulovat početní stavy zvěře, protože jenom bezhlavý odstřel dnem i nocí může být příčinou vyšších škod při nižším stavu zvěře.
Pomůže nám intervalový lov nebo společné lovy? Dokážeme se poučit a změnit způsob výkonu práva myslivosti v honitbách?
Zároveň bude nutné jinak přistoupit i k nepůvodním a invazivním druhům, možná alespoň jakýmsi závazkem uživatelů k počtům usmrcených kusů.
Situace vyplývající z čísel statistiky se roky opakuje. Dokážeme náš přístup změnit?
Ing. Miloš FISCHER, MBA.