Jak na to, pojďme společně krok za krokem. Část 11.
Mění se děti nebo my?
Velmi často slýcháme: „To za nás nebylo. Naše generace tohle nedělala nebo naopak zvládala. Ty dnešní děti jsou úplně jiné, než jsme byli my…“
Je to opravdu tak?
Mění se dnešní generace dětí?
Je tak jiná než ty předchozí?
Neměníme se také my?
Současná dnešní generace dětí je opravdu natolik odlišná od těch předchozích? Asi ano. Svět se zrychluje, tlak je obrovský. Děti mají kromě výuky den plný kroužků a aktivit, aby se vše stíhalo, tak rodiče je vozí autem. I to je jeden ze znaků tzv. skleníkových dětí.
Tyto děti neznají pobyt venku, jsou jen převáženy mezi místy jako je domov, škola, kroužky. Rodiče je ze strachu, úzkosti opečovávají, snaží se je uchránit před všemi nástrahami světa. Nevědomky jim ale dělají medvědí službu.
Takové dítě není připraveno na střet s realitou, ten často přijde neočekávaně a dítě dostane tvrdý úder.
Velké množství aktivit má za následek i to, že jsou děti přetížené, tlak na výkon bývá až extrémní. A to hlavní – nemají čas na sebe, na volnou hru, na vlastní zájmy, na pobíhání venku, na kamarády, na nudu. Vše mají nalinkované, neučí se komunikovat v nastalých situacích, reagovat na změny, hlídat si čas. Za to ale ony samy nemohou.
Jak je taková generace připravena na vzdělávání?
Paní učitelky v mateřských školách a v prvních třídách často vypráví, jak mají dnešní děti potíže s motorikou, grafomotorika je na špatné úrovni, ruka je zatuhlá, úchop tužky není správný. Děti nerady kreslí, jejich kresby jsou nezralé.
Dnešní děti mají potíže zaměřit a udržet pozornost, často jsou roztěkané, touží po rychlých změnách aktivit, u žádné nevydrží. Někdy bývají nesamostatné, nepoznají si své oblečení, neporadí si se sebeobslužnými činnostmi.
Na druhé straně do školy nastupují často s tím, že čtou, počítají, mají základy angličtiny, polemizují nad problémy, bádají.
Ve škole, na kroužcích, co s tím?
Máme se jim přizpůsobovat?
Samozřejmě ano. Jako pedagogové či pedagogové volnočasových aktivit, musíme reagovat na individuální potřeby dítěte/žáka, tudíž i na změny, které se týkají celé generace. Pokud tuto proměnu zaspíme, nebudeme naši práci odvádět tak, jak potřebujeme my i děti. Na změny reaguje i MŠMT změnou RVP PV a ZV. Například novým kompetenčním pojetím výuky, snahou připravit žáky na reálný svět.
Změny přicházejí i ve výuce, zaměřujeme se na práci s jednotlivci i kolektivem, dbáme o svůj i jejich wellbeing, dáváme hned zpětnou vazbu, určujeme kritéria. Děti pracují ve skupinách, účastní se projektů, učí se pracovat s informacemi, rozumět jim, zpracovávat, ověřovat a přistupovat k nim kriticky. Učí se reagovat na změny, komunikovat, argumentovat, naslouchat si a respektovat se. Zároveň si nastavit hranice a stát si za nimi.
Stihneme vše probrat?
Určitě ano. Jen podoba se promění. A tomu se musíme naučit. Někdo to zvládne rychleji, jiný bude potřebovat čas. Čím později začneme a budeme hledat důvody pro odkládání, tím větší nechuť u nás vznikne. Změna nám uteče a my už ji nedoběhneme.
Pedagogika a učitelství není o tom, že budeme stále omílat tu samou písničku dokola, ale že s každou slokou bude trochu jiná, nápaditější. Vždyť ani nás by taková práce nebavila.
Nemění se i naše generace?
Dovolím si poslední zamyšlení nad tímto tématem. Nemění se i naše generace? Nejsou na nás vyžadovány jiné věci, než byly od generací předchozích? Nemusíme se tomu také přizpůsobovat?
Ve spoustě ohledech máme život snazší. Pozor, tlak je na nás vyvíjen jinak. Pracujeme dlouho za počítačem, neustále se vzděláváme, učíme se se sociálními sítěmi, seznamujeme se s AI, vykonáváme kromě pedagogické profese i velkou administrativu, atd.
Nestává se vám, že při čtení textu odbíháte myšlenkami? Nedočtete něco a bez kontroly to odešlete? Ano? I tak vypadají změny, u kterých je naše reakce klíčová. A možná, pokud připustíme to, že se měníme my, pochopíme lépe i generace mladší.
Kolik času by dítě mělo mít na vlastní zábavu?
Záleží na věku, školní děti by měly by mít aspoň hodinu, lépe dvě hodiny denně. To znamená ne na školu a úkoly, ale opravdu pro sebe. Aby se naučily čas strukturovat a rozhodovat o tom, jak s ním naloží.
Rodiče by také neměli zapomínat na čas, kdy spolu rodina může být jen tak, povídat si, užívat si sebe navzájem bez velkých tlaků. Jenom tak vzniká a udržuje se vztah. Rodina by si tyhle obyčejné, ale důležité chvíle neměla nechat vzít tím, že budou ve stresu přejíždět mezi kroužky a kurzy a večer padnou vysílením děti i rodiče.
Největší změnu vidím v tom, jak se po roce 1989, když se otevřel svět, otevřely i nepřeberné možnosti včetně nabídky kroužků, kurzů, vzdělávání. Rodiče se v tom někdy ztrácejí. Je to, jako když vejdete do cukrárny a nevíte, jaký zákusek nebo zmrzlinu si vybrat. Všechny vypadají lákavě a vy chcete to nejlepší. Obzvlášť pro své dítě. Chceme, aby bylo připravené obstát v konkurenčním boji a chceme ho co nejlépe připravit. I my chceme obstát a vyjít z toho jako co nejlepší rodiče. Je to takový myší závod, kdo z koho.
Je také důležité, aby děti, zvláště ty mladší, vyzkoušely širokou škálu aktivit. Ve správném oddíle nebo kroužku si chvíli hrají, chvíli sportují, chvíli tvoři, zpívají, pracují apod. Vše vyzkoušet, ke všemu přičichnout a pak se rozhodnout, čemu se věnovat.
Začátek září, října je tradičně obdobím, kdy děti a rodiče vybírají zájmové aktivity. Nejlepší pochopitelně je, když dítě chodí do nějakého oddílu nebo kroužku dlouhodobě a s výběrem není problém. Prostě jen po prázdninách plynule naváže a setká se s kamarády a vedoucími.
Jak se projevuje, když je dítě přetížené?
Má z toho stres a na něj u dětí existují dvě základní reakce. Pasivita, kdy dítě začne na všechno kašlat, chodí za školu, neučí se, bojkotuje kroužky atd. Anebo začne zlobit, protože jak je pod tlakem, potřebuje se toho vnitřního napětí zbavit.
Je tam ještě nějaká fáze před tím, třeba nějaké psychosomatické projevy?
Samozřejmě, ty přetížené děti často somatizují. Protože ono jim vlastně nic jiného nezbývá, když rodiče na jejich argumenty typu „já tam nechci, mě to nebaví“, neslyší. Ty děti jsou potom pořád nemocné, bolí je břicho, hlava a podobně.
Naslouchejte a vnímejte projevy dětí, předejdete negativním projevům, zlobení, vykřikování, lhostejnosti, apatii. Jak zaujmout i ty, kteří nejeví zájem, podívejte se na stránky KMM ČMMJ, kde najdete nápady, myšlenky, materiály, ale i dětskou psychologii a jak na to.
Mgr. Jarmila VANÍČKOVÁ, KMM