Moje dcera si bude za dva roky volit střední školu. Proč by si měla zvolit právě šluknovskou „lesárnu“?
V první řadě byste se měl zeptat dcery. Není dobré, když rozhodují rodiče za své děti. I když také pár takových máme. Lesnická škola není jen o lese. Studenti se tu dozví o myslivosti, o zvěři, o přírodě. Je to všestranné vzdělání.
Jaké obory u vás mohou studenti absolvovat?
Lesnické střední školství v ČR má dva stupně vzdělávání. Učňovské a maturitní. Učňovský obor je zaměřen na práce v lese. Připraví pracovníka, který pečuje o les od sazeničky, až po těžbu s motorovou pilou nebo za pomoci modernějších technologií. Maturitní obor je nadstavba. I v něm si člověk vyzkouší praxi. Měl by mít ale dostatečné penzum znalostí, které zaručí, že tu po jeho hospodaření zůstane zdravý les pro další generace. Měl by být schopen zvážit, jaká je půda, ovzduší, klima. Podle toho zvolit vhodné stromy. Když se mu vše podaří, tak ne on, ale jeho děti by měly vidět krásný les.
Mění se na lesnických školách náplň studia?
Největší vývoj se udál za posledních pět let. Ovlivňují nás moderní technologie. Po kůrovcové kalamitě je v lesnictví nedostatek sazenic. Bylo třeba zmodernizovat lesní školky. Dnes jsou to provozy řízené počítačem, například cílené přihnojování. Co se týče taxace, pomůcky jsou modernější. Už neměříme latí. A do praxe se stále více prosazují drony. Jsou dobře využitelné na ochranu lesa, ale třeba i pro ochranu zvěře.
Zmínil jste kůrovcovou kalamitu. Ta znamenala zásadní změnu v mnoha lesnických provozech. Změnilo se s tím i lesnické školství?
Je potřeba si přiznat, že klimatická změna je prostě tady. U nás převažují lesy hospodářské, což je jejich základní smysl. Ale potřebujeme udržet druhovou stabilitu. Musíme přemýšlet, co s těmi lesy bude za 60 až 80 let. Netvrdím, že u nás v tu dobu budou růst palmy nebo banánovníky, ale budou zde jiné stromy. Chce to najít rovnováhu mezi přístupem ekologů, kteří jsou radikálně proti tomu, abychom vysazovali introdukované dřeviny, a hospodářským přístupem. Podle mě racionální přístup lesníka je nakonec výhodný pro všechny.
Které předměty jsou u studentů nejoblíbenější? A máte i pověstné „strašáky“?
Strašákem většiny žáků je matematika. To je škoda, protože matematika je úžasná věda. Navíc na ni některé obory navazují. Nejvíc asi hospodářská úprava lesa, což je v podstatě aplikovaná matematika. To je další žákovský strašák. Ale je to nutný předmět. Ostatně část našich absolventů se jím živí. Jsou to lidé, kteří dělají lesní hospodářské plány, taxace atd. Mezi nejoblíbenější předměty patří myslivost. I student, který není z myslivecké rodiny, u nás zjistí, jak je myslivost úžasná. Vždyť už jen usednout v krásném lese a pozorovat zvěř - to přeci musí chytit za srdce každého.
Z jakého prostředí přicházejí vaši studenti? Je většina z lesáckých rodin?
Musím říct, že když jsem začínal, tak přes 90 % bylo z lesnických rodin. Tahle děděná hrdost na povolání lesníka pochází už z dob Marie Terezie. Skoro v každé české pohádce máte přeci myslivce nebo hajného. Jenže časy se mění a s nimi i hospodářská politika. V lesích vznikly akciové společnosti. Tam už hajný nemá hájovnu, kde vyrůstaly děti. Generační linie se přerušily. A tak i k nám nastupují děti, které nejsou z lesnických rodin. Není to špatně. Jednak mohou přinést nové myšlenky, a zároveň na školu přichází i studenti z velkých měst, kteří by se dřív na lesnickou školu vůbec nehlásili.
Co ženy?
Do roku 1989 se na lesnické školy nesměla hlásit děvčata. Nejspíš to souviselo s tím, že by fyzicky nezvládla některé požadované dovednosti, především práci s motorovou pilou. To se v roce 1989 změnilo. Kuriozitou je, že jsme museli ve škole přistavět třeba dámské toalety, protože s nimi na lesnické škole původně nikdo nepočítal. Dnes už to ale nikomu nepřijde. A máme mnoho absolventek, které pracují opravdu v lesním provozu, nejen v kanceláři, jak by možná někdo předpokládal. Ale věřím, že první absolventky po roce 1993 musely být v tomto odvětví tak trochu průkopnice.
Š
luknov je trochu svéráznější část naší republiky. Zapustil jste tam své kořeny?
Abych řekl pravdu, já si už nedokážu představit žít jinde. Sice drsnější sever, ale neskutečně rozmanitá krajina. Mým největším koníčkem je cestování. A neznám malebnější kus naší republiky, než je Šluknovsko. Máme tam rybníky, pahorkatinu, nádherné podzimy. Tam vás to okouzlí. Jen s pracovními příležitostmi je to slabší. A to je zejména pro mladé lidi problém.
Co se snažíte vštípit studentům v oblasti myslivosti?
Neporoučej, zkus to pochopit a najdi rovnováhu. Tak by se to dalo shrnout. V přírodě má vše svá pravidla. Myslivost je v naší přírodě nutná činnost, protože příroda si sama nepomůže. Možná jsme v minulosti udělali některé chyby. Až příliš jsme šetřili určité druhy zvěře, a ty nám dnes tu přírodu ničí. Ale i v početních stavech predátorů je potřeba najít rovnováhu. Jednostranný přístup se vždycky vymstí.
Když přijdu do vaší školní honitby, čím se odlišuje od těch běžných?
Málokdo ví, že žák střední lesnické školy může mít lovecký lístek a zbrojní průkaz už v šestnácti letech. První, co vás tak upoutá v naší honitbě, budou nejspíš velké posedy. Důvod je nasnadě. Musí se na ně vejít vyučující s více žáky najednou. Občas si někdo myslí, že na posedech máme snad i kanape. Tak to byste tam opravdu nenašli. Snažíme se, aby všechna zařízení byla v uspokojivém technickém stavu. Záměrně přitom stavíme každé trochu jiné. Chceme, aby žáci v praxi poznali více druhů zařízení, osahali si jejich přednosti i nedostatky.
Takže vaši studenti netráví čas jen ve třídách nebo posluchárnách, ale právě třeba i na posedech v lese?
V prvním ročníku mají povinné náslechy ve večerních hodinách. Absolvují je jednou do měsíce s učitelem na posedu. Samostatně mají přidělenou část honitby, kde zakrmují. Používáme eMyslivost. Díky ní víme, kdo z žáků je na kterém zařízení. Vychovatelé jim umožňují chodit do honitby i ve večerních hodinách. Výuku odborných předmětů provádíme blokově, tak aby učitel s žáky mohl být v lese celý den. Samozřejmě je to občas trochu variabilní i podle počasí.
Praktické dovednosti si musí osvojit i žáci maturitního oboru?
Ano, i když je to u nich trochu komplikovanější. Mají třeba kurz na motorovou pilu. Musí okopávat, protože v prvním ročníku sází stromky. Chceme, aby si maturanti vyzkoušeli většinu činností těch, které pak budou v provozech řídit. Nejsme škola, kde by se nepracovalo. Někdy se rodiče diví třeba tomu, že žáci musí chodit za každého počasí ven. Ale to už k naší profesi patří.
Jak je to s uplatněním vašich absolventů na vysokých školách?
Více jak dvě třetiny absolventů pokračují ve studiu na vysoké škole. Nevím, zda je to dobře. Většina z nich jde na vysokou školu lesnickou. Ale v praxi by se uplatnili stejně dobře se středoškolskou průpravou. V důsledku toho nám pak lidé v lese schází, protože vysokoškoláci se do praxe moc nehrnou. Jsem primárně přesvědčený, že odborné školy by měly vychovávat pro praxi, a ne pro vysokou školu. Ale taková je doba. Většina míří na vyšší stupně vzdělání. A tak naši absolventi odchází třeba i na pedagogickou fakultu, ale máme už i jednoho faráře...
Kolik je v ČR středních lesnických škol a liší se od sebe navzájem?
Je jich celkem šest. Mým velkým snem bylo všechny lesnické školy propojit. Trvalo mi to přes dvacet let a před pěti lety jsme konečně založili asociaci lesnických škol, je v ní sdruženo všech šest škol. Ano, lišíme se navzájem a nikdo ani nechce, abychom byli úplně stejní. Ale asociace má řadu výhod. Například se nám daří společně připravovat a vydávat učebnice. Dnes vám totiž nikdo nevydá pro jednu lesnickou školu knížku, to je příliš malý náklad, ale pro šest škol, to už je jiná...
Asi nejdůležitější je, že se potkáváme jako učitelé. Učíme stejný předmět, ale každý jsme to dělali trochu jinak. Nemusíme spolu ve všem bezpodmínečně souhlasit, ale důležité je naslouchat názorům druhých. Já jsem z celého svého vzdělání nejvíce vděčný učitelce ve druhé třídě, která mě naučila otazník. Kdybych neuměl otazník a tázací věty, tak se v životě nikdy nikam neposunu. A to by mělo být hlavním úkolem každé dobré školy. Naučit studenty klást si správné otázky, používat otazníky.
Jak snadné nebo naopak obtížné je získat pro vaši školu kvalitní pedagogy?
To se dostáváme trochu na tenký led. Málokterého lesního inženýra přesvědčím, aby nastoupil do školství. Vydělá si tam méně, nejspíš bude mít i méně volného času. A tak je lákám na to, že u nás po nich něco zůstane. A to hned dvakrát! Jednak les, který s žáky vychovává, a jednak to, že vychoval žáka, který je hrdý na svou školu. Takový náš učitel má v jistém smyslu mnohem více potomků, než by mohl mít v sebevětší rodině.
Když se na závěr studia loučíte se svými studenty, co od Vás většinou slyší?
Že u nás mají dveře otevřené a že se můžou kdykoliv vrátit. Ale hlavně, aby měli oči a uši otevřené, protože příroda je strašně krásná a žádná chvíle už se nevrátí. Když jdete na zámek, ten stojí na svém místě po staletí a je stále stejný. Maximálně mu dají novou omítku nebo přetřou jinou barvou. Ale v přírodě se s každou minutu něco mění. A to je na ní nejúžasnější věc!
Pane ředitele, děkuji za rozhovor!
připravil Martin HORÁLEK
Epizodu s rozhovorem před kamerou najdete na YouTube anebo zvukový záznam na Spotify po zadání klíčového slova MysliHost