S Radkem se už nějakou dobu znám a moc mě vždy bavilo sledovat jeho zápal při práci s lidmi na vesnici. A jak sám říká:
„U nás jsou lidé ještě normální a myslivců si tady váží.“
Radku představíš, prosím, čtenářům honitbu, kde působíš?
Naše honitba se nachází na Vsetínsku v obci Pržno, která leží na levém břehu řeky Vsetínská Bečva, přibližně 7 km severozápadně od Vsetína, na úpatí Hostýnských vrchů, v nadmořské výšce okolo 330 m n.m. Honitba má výměru 717 ha, je spíše smíšená s převahou lesních porostů a je součástí tradičního valašského regionu s bohatou mysliveckou historií.
Díky pestré krajině, která kombinuje lesy, louky a vodní toky, poskytuje vhodné podmínky pro chov a lov zvěře. V honitbě, kterou obhospodařujeme, se nachází převážně zvěř srnčí, ale v posledních letech k nám hodně migruje zvěř černá, vysoká a daňčí.
Vím od kolegů, že váš myslivecký spolek je znám pro svoji historii a mezi občany máte spousty příznivců…
Je to pravda. Myslivecký spolek má bohatou a zajímavou historii, jak z hlediska výkonu práva myslivosti, dlouholetému chovu a lovu zvěře, ale i z hlediska bohatého kulturního a společenského života. Občané obce o nás vědí a myslím, že naše vzájemné vztahy jsou na perfektní úrovni. Počet členů je úměrný velikosti honitby a skládá se z větší části z občanů obce Pržno. Je nás aktuálně dvacet a problém většiny mysliveckých spolků, že nejsou mladí a aktivní členové, se na nás netýká.
To mě zajímá, povídej…
U adeptů a mládeže bych se na chvilku pozastavil, jelikož musím konstatovat, že prozatím oproti jiným spolkům nemáme problémy s přijímáním mladých členů. Důležitou věcí, díky které tyto problémy nemáme, bylo založení mysliveckého kroužku. Dnešní mládež je bohužel někdy odstřižená od reality a v době sociálních sítí a médií, které jsou z větší části proti myslivcům, je důležité tato fakta a mnohdy i mýty vyvrátit od útlého dětství.
A také je to práce s veřejností, kdy nejen místním lidem ukazujeme, jak je to doopravdy s myslivostí, co a jak dělají myslivci a proč jsou pro přírodu a zvěř potřební. Když se dělá propagace a práce se spoluobčany správně, lidé vás chápou, uznávají a respektují.
Myslivecký spolek v naší obci se ale nestará pouze o chov a lov zvěře, nebo jen o honitbu, ale je taktéž velice aktivní a důležitý v pořádání kulturních akcí, které jsou u nás takřka přes celý rok. Tradiční myslivecký ples, myslivecké odpoledne s občerstvením a přednáškami, besedy v základní a mateřské škole, kynologické akce a další akce, je jich za rok opravdu hodně. Na všech akcích je hodně návštěvníků, kteří dávají rychle zpětnou vazbu, zda to děláme dobře nebo ne. Samozřejmostí je také dobrá spolupráce s dalšími místními spolky, s kterými si navzájem pomáháme.
Jak to funguje, když se skloubí výkon funkce starosty a předsedy spolku?
Zastávat současně obě tyto role znamená poměrně velké časové vytížení a na ostatní koníčky už moc času nezbývá a osobní život občas trpí. Pro spolky všeobecně je dobré, když je starosta obce, případně i zastupitelé, součástí nějakého spolku. Jako starosta se ale musím vždy chovat nestranně, být v roli řádného hospodáře. V naší obci je velká výhoda v tom, že polovina zastupitelů je členem nějakého spolku působícího v obci, hned je lepší vazba a propojení spolků s obcí. Spolky, které mezi sebou spolupracují a navzájem si pomáhají, to je pro obec obrovitánská výhoda, kterou nám hodně okolních obcí závidí. Když se vrátím k myslivosti, tak je také velmi důležité spolupracovat nejen s obcí, ale taktéž s místními zemědělci, majiteli lesních pozemků a s vlastníky honebních pozemků, to je naprostý základ, bez kterého jako myslivci dál fungovat nebudeme a nemůžeme. Je to cesta, jak se problémům včas vyhnout, případně jaká opatření při problémech zvolit, aby byla spokojenost na všech stranách. Zkrátka se vůči ostatním nesmíme jako myslivci chovat nadřazeně a musíme spolu hlavně lidsky komunikovat.
Vím, že tě dost trápí mnohdy negativní postoj části veřejnosti k myslivosti zejména na sociálních sítích…
Vztah mezi myslivostí, sociálními sítěmi a pomluvami se v posledních letech stal citlivým a složitým tématem, který mě opravdu trápí. Některé skupiny lidí využívají sociální sítě ke kampaním proti myslivcům, často bez sebemenšího pochopení mysliveckého zákona či reality v terénu. Pomluvy a konflikty šířené na sociálních sítích mohou vážně poškodit nejen jednotlivé myslivce, ale i celé spolky a vnímaní myslivosti veřejností. Klíčové je nastavit si etická pravidla, komunikovat otevřeně a v případě pomluv se nebát právní obrany. Já jsem moc rád, že naši místní občané si myslivců váží a že tyto problémy zde nemáme.
Kam bys chtěl jako předseda dál posunout myslivecký spolek?
Mým cílem v následujících letech je zapojit myslivce a případně i dobrovolníky pro vybudování mysliveckých políček a obnovit zpět neobhospodařované pozemky, které budou celoročně zasety různými plodinami pro zvěř. Taktéž máme možnost vybudovat tůně a mokřady. Chceme také vytvořit větrolamy, které budou chránit půdu před erozí a opět chceme obnovit další staré ovocné sady. V loňském roce jsme jeden již zrealizovali.
Díky skvělé spolupráci s ostatními spolky, obcí a veřejností, jsme do krajiny vysázeli více než stovku původních odrůd ovocných stromů. Je důležité se toho pořádně chopit, a hlavně vědět proč a pro koho to děláme, a co po nás do budoucna zůstane. Myslivec se stará nejen o zvěř, ale také utváří krajinu, ve které žije. To je totiž také to, čím se můžeme velmi pozitivně prezentovat jako myslivci před ostatními obyvateli obce, ukázat, že úpravy v krajině neděláme jen pro sebe a zvěř, kterou lovíme, ale že je to pozitivní změna pro všechny, kteří tu žijeme.
Na závěr chci poděkovat našemu spolku za důvěru a spolupráci, a také našim rodinám za celoroční tolerování tak nádherného koníčku jako je myslivost.
Mgr. Lubomír HAJNÝ