Poprvé na výstavě Natura Viva se obora Lány prezentovala velmi zajímavou expozicí trofejí. Je to součást nového trendu, jak se otevřít víc veřejnosti?
Ano je to součástí naší nové strategie a také je to jedno z přání pana prezidenta – obrazně řečeno představit Lesní správu Lány a Hrad veřejnosti, a být co možná nejvíce otevření a transparentní. Příběhy z nedávné minulosti spojené s oborou jsou opravdu temné, a my prostě nechceme, a ani nemáme důvod, cokoliv tajit. I proto jsme uvítali možnost se v Lysé nad Labem na největší myslivecké výstavě v ČR ukázat. Je to opravdu poprvé, kdy se Lesní správa Lány na výstavě prezentovala. Ne, že bychom v minulých letech nechtěli, ale bohužel se většinou výstava termínově kryla s naší vlastní akcí, kdy už 23 let pořádáme poslední pátek v květnu přehlídku shozů z Lánské obory.
Lánská obora má stále renomé a úctyhodnou historii. Byly sice doby, kdy úroveň kolísala, ale jsem přesvědčen, že se máme čím chlubit. Nebavíme se ale jen o oboře, protože ta tvoří menší polovinu spravovaného majetku, větší část majetku spravujeme mimo oborní plot. Chtěli jsme tedy na výstavě ukázat jak výsledky chovu zvěře, tak také představit aktivity, především v oblasti osvěty, které rozvíjíme a budeme rozvíjet i v budoucnu. Například jsme zřídili středisko služeb veřejnosti. Zájem o něj překonal veškerá naše očekávání.
Jako nový ředitel jste podědil například ukázkovou obůrku…
Ta vznikla v roce 2005 za pana ředitele Jandy. Původně se v areálu nacházely lesní školky jejichž provoz byl ukončen a hledal se další způsob využití celého areálu. Již v té době byl tlak veřejnosti na otevření obory, což však je z bezpečnostního, a i hospodářského hlediska nemožné. Proto pan ředitel Janda rozhodl, že se zde vytvoří demonstrační část obory, díky které si každý dokáže představit, jak to ve velké oboře vlastně vypadá. Součástí je i naučná stezka a v plánu je také otevření muzea, v němž bychom chtěli představit historii obory, podat informace o flóře a fauně, kterou je možné vidět, ale také prezentovat roli Lesní správy Lány při státotvorných událostech od dob první republiky až po současnost. Obora byla místem, kudy kráčela historie, událo se v ní mnoho zajímavých schůzek a jednání, což mělo následně vliv na celé politickoekonomické dění v Československu potažmo v České republice.
My chceme informace o oboře, její úloze a historii rozpracovat trošku více, a právě k tomu bude sloužit zrekonstruovaná budova sýpky, kde by se pořádaly různé semináře a akce pro laickou i odbornou veřejnost. Muzeum by mělo být úzce propojené právě s demonstrační obůrkou.
Chápu správně, že se s nástupem nového prezidenta vše více uvolnilo, otevřely se nové možnosti?
Přesně tak. Pan prezident chce odstranit negativní auru kolem Lesní správy Lány a sebrat prostor pro dohady a spekulace. Cílem je opravdu být transparentní a nic neskrývat. Nakonec i proto jsme začali vloni s pilotním projektem „Otevřená brána Lánské obory“ a pořádáme komentované prohlídky pro veřejnost. Vloni to byl pilotní projekt, měli jsme jen dva zkušební termíny, kdy jsme si chtěli vyzkoušet, jak budou návštěvníci reagovat a jaký vůbec bude o prohlídky zájem. Jako „pokusní králíci“ nám sloužili kolegové z Hradu, ať už to byla hradní stráž nebo kolegové z jiných odborů Kanceláře prezidenta republiky nebo Správy pražského hradu. Po spuštění přihlašování jsme byli velmi překvapeni. Ohlas byl mnohem větší, než jsme předpokládali. V letošním roce jsme tedy počet termínů rozšířili, ale vzhledem k tomu, že jde pořád o oboru a areál se zvláštním režimem, tak počet prohlídek je limitován na osm termínů ročně. Vynechali jsme loveckou a zimní sezónu, kdy je potřeba zajistit v oboře klid a bezpečnost.
Demonstrační obůrka je v trochu jiném režimu, ta funguje mimo zimní měsíce v podstatě neustále, v květnu a červnu snad nebyl jeden den bez návštěvy či nějakého programu pro školy a školky spojeného s lesnictvím a myslivostí. Jsme schopni připravit i program na míru. Dokonce se nám ozvala i skupina nevidomých, což byla pro nás velká výzva, ale protože ohlasy byly velmi pozitivní, tak se nám snad podařilo přání vyplnit ke spokojenosti všech.
Pokud jste zmínil pana prezidenta Pavla, dovolím se zeptat na jeho osobní přístup k oboře. Vnímá jí taky myslivecky a lovecky či lesnicky, anebo spíš více jako součást Hradu vhodné k tomu, aby se tu konala diplomatická a jiná společenská či politická jednání či schůzky se zahraničními návštěvami?
Pan prezident vnímá, že Lánská obora a Lesní správa Lány sehrály významnou roli v historii státu. Zároveň je ale obora účelovým zařízením pro lov a chov zvěře a k tomu je nutné přihlížet. Prostory Lánské obory a bažantnice Amálie se proto nevyužívají tak intenzivně pro státní návštěvy a velvyslance.
Chceme ukázat, že Lánská obora je unikátní území jak z pohledu přírodního, estetického, ale také hospodářského, a že dokážeme skloubit lesnickou činnost i s tou mysliveckou a zároveň s ochranou přírody. Samozřejmě zvěř nemůže přežívat v oboře jen tak sama o sobě, musíme s ní hospodařit a z toho vyplývá potřeba zajistit z myslivosti a lovu zvěře nějaký příjem. Lovit v oboře se musí, takže chceme i nadále poskytovat lovecké zážitky. Naším cílem je zaměřit se více na kvalitu než na kvantitu s preferencí našeho hlavního druhu zvěře, kterým je jelen evropský.
Když mluvíme o prostředí, historii, zvěři, jaký je váš názor na myšlenky, že by se Lánská obora mohla stát centrem stále diskutovaného Národního parku Křivoklátsko?
Já jsem u záměru vyhlášení národního parku byl téměř od začátku, protože u mého bývalého zaměstnavatele jsme spravovali porosty, které měly být součástí národního parku. Téměř padesát let je celé území zařazeno do CHKO Křivoklátsko, funguje tu lesnický park Křivoklátsko, který dokazuje že se daří velmi dobře skloubit ochranu přírody s hospodářskou činností. Vždyť to vezměme i historicky, téměř všechny porosty, které jsou na Křivoklátsku, jsou dlouhodobě po staletí ovlivněny lidskou činností. Proto si já osobně myslím, že vytvářet tady národní park je přinejmenším nerozumné. Například argument, že se vznikem národního parku se zvýší návštěvnost je absurdní, protože už teď v letních měsících je na Křivoklátsku hlava na hlavě a tlak na přírodu je obrovský. A i náklady na zřízení a udržování národního parku jsou poměrně veliké. Jsem přesvědčen, že jak Lesy ČR, tak soukromí vlastníci, kteří tu pracují a léta hospodaří dokáží konsenzus s ochranou přírody a s hospodařením najít a chce to jen konstruktivně a rozumně jednat. Z mého pohledu tedy není potřeba pro Křivoklátsko zvyšovat režim ochrany přírody na úroveň národního parku.
A asi se shodneme, že Křivoklátsko je krajina vzniklá staletími péčí lesníků, myslivců a dalších lidí, není to neposkvrněná nedotčená původní divočina…
Co to znamená původní? Budu – li citovat bývalého ředitele jednoho nejmenovaného národního parku, tak na dotaz. Co tu bylo původně? Zazněla odpověď: Původně tady bylo moře! Takže pojem původnosti je velmi relativní. Křivoklátsko je území, které bylo významně ovlivněno lidskou činností a porosty, které tu dneska máme, tak jsou tu jen díky tomu, že tu lesníci vždy byli a odborně tady hospodařili.
Tím, že je Lánská obora ohrazená vysokým plotem a je to unikátní kus přírody i v rámci krásného Křivoklátska by bylo nerozumné ji dát v plén veřejnosti. Otevřít bránu a říct lidem jděte se podívat, by byl nesmysl. Vnímám zájem veřejnosti, ten by ale ve svém důsledku vedl k nenapravitelnému zničení tak unikátního místa. Proto jsme se s panem prezidentem domluvili na řízených komentovaných prohlídkách, kdy zájemce vezmeme do obory, aniž by docházelo k narušování či poškozování vzácných biotopů, které se v oboře nachází.
Nejen z pohledu ochrany přírody, ale i lesnicky je obora velmi zajímavá. Rozumím snahám chránit unikátní lokality i za cenu vyhlášení bezzásahových klidových zón, ale když do lesa nebudeme zasahovat, tak se sám rozpadne a nezbyde nic. Pokud nebudeme obnovovat, bude postupně docházet ke snižování druhové diverzity, což asi nikdo z nás nechce. V oboře je asi 1400 ha přestárlých porostů, některé jsou i více než dvě stovky let staré, jiné jsou už na pokraji rozpadu a máme problém je obnovit. S ohledem na výše uvedené skutečnosti jsem se s panem prezidentem domluvil, že se pokusíme vytvořit strategii hospodaření minimálně na dalších čtyřicet let, tedy strategii, která bude fungovat dlouhodobě bez ohledu na prezidentské funkční období. Naší snahou je udržet rozumnou linii hospodaření s ohledem na všechny aspekty ochrany přírody. Tedy abychom cenné porosty zachovali, podpořili je a zároveň je obnovili pro budoucí generace.
Když už mluvíme o původnosti a nepůvodnosti, pojďme ke zvěři. V oboře je jelen sika, hrozí, že bude vyhlášen jako nepůvodní druh a byla by tím pádem snaha jelena v oboře vyhubit…
Jedna z otázek mého výběrového řízení na ředitele Lesní správy Lány mířila právě na to, jak jeho chov v oboře uchopit. Jelen sika byl do Lánské obory přivezen před více než sto lety. Nechci tvrdit, že je původní zvěří, to opravdu ne, ale z hlediska genofondu musím zdůraznit, že náš chov je jeden z nejlepších v Evropě. Proto by nebylo rozumné jej z obory úplně vyřadit. A to ani z hospodářského hlediska. Zatímco za deset let jsem schopen vychovat dva velmi kvalitní jeleny sika, trofejního jelena evropského vychovám jen jednoho. Poplatkový lov siky je proto relevantním zdrojem příjmu. O siku mají zájem zejména zahraniční lovci, protože tak kvalitní chov jako u nás je opravdu málokde.
Je pravda, že sika v současnosti poněkud zastiňuje náš hlavní druh - jelena evropského, kde nám bohužel po minulých hospodářích chybí třetí věková třída. Trofejoví silní starší jeleni musí teprve dorůst.
Třetí druh, o kterém se debatovalo, je muflon. Je to další nepůvodní druh - divoká ovce dovezená z Korsiky, nicméně u nás muflon zdomácněl a dnes máme v České republice jedny z nejsilnějších světových trofejí. V Lánské oboře byla mufloní zvěř tradičně spíše doprovodným druhem. Myslím si ale, že zájem o ni brzy poroste, a to zejména proto, že ve volných honitbách mufloní populaci likvidují vlci. Muflon nebude nikdy v Lánské oboře hlavním druhem, ale nějaký podíl mít budeme.
Velký problém máme se zvěří daňčí, která se v oboře bohužel přemnožila. Stavy daňčí zvěře stoupají v celé republice, protože daňci jsou neskutečně přizpůsobiví a často vytlačují zvěř srnčí. S populačním nárůstem sice stoupá nabídka trofejových daňků, ale zároveň se po nich snižuje poptávka. Pokud připočteme farmové chovy i to, jak se některé spolky k chovu a lovu staví, máme tady nízkou atraktivitu dančích trofejí v porovnání s ostatními druhy zvěře. My se sice snažíme v oboře nabídnout zajímavé akce na lov daňků, využíváme toho, že Lánská obora má renomé, ale i tak s poplatkovým lovem daňků zápasíme. Ne, že bychom je u nás do budoucna nechtěli, ale budeme se snažit udržovat jejich populaci na minimálních stavech.
A hned mě napadla otázka na černou zvěř…
Ta nám v oboře způsobuje ještě větší problémy než daněk. Samozřejmě je to zvěř, která je velmi žádaná na naháňkách, nicméně se velmi špatně reguluje, jak ve volných honitbách, tak i v oboře. Normované stavy pro oboru jsou 50 kusů, ale každý rok nastřílíme kolem 300 kusů. Černá nám ničí louky a tím nám zvyšuje náklady na úpravu luk a následný osev. Louky nestačí dorůst a snižuje se tak úživnost pro ostatní zvěř. V Lánské oboře máme část zaplocenou jako tzv. prasečí obůrku, kam se v minulosti nachytala zvěř z velké obory a pak se tam konaly naháňky. Tuto obůrku chceme v budoucnu využít pro vybudování kvalitního chovu, sice menšího počtu zvěře, ale zase o to kvalitnějších trofejových kňourů.
Když mluvíme o druzích zvěře v oboře, jaká je konkurence mezi druhy a máte tu problém s hybridizací siky s „evropákem“?
Historicky se provedly genetické testy a zjistilo se, že obě linie jsou čisté, a k hybridizaci nedochází. Když jsem zjišťoval důvody, ukázalo se, že na rozdíl od volných honiteb máme správně nastavený poměr pohlaví, navíc s velkým zastoupením „starších“ a silných jelenů evropských, kteří menšího jelena siku nepustí do říje. Samozřejmě při říji je vidět jak sikáči obíhají říjiště a snaží se zaujmout laně, ale velký jelen je k laním prostě nepustí.
Jinak k mezidruhovému rušení samozřejmě dochází, hlavně vzhledem k tomu, že máme mnoho daňčí zvěře, která narušuje životní cyklus všech ostatních druhů. Jakmile se nám podaří upravit stavy zvěře na plánovanou hodnotu, tak by mělo dojít i ke zlepšení kvality u všech trofejí.
Prosím tedy k jednotlivým druhům a základním počtům, jaký je stav a jak je na tom zvěř trofejově?
Když jsem nastupoval, tak jsem chtěl vědět, kolik zvěře máme a kolik se loví. U zvěře daňčí bylo v oboře nasčítáno 926 kusů, ale zpětným propočtem jsem se pak dostal k 1400 až 1500 kusů. Moc jsem tomu zpočátku nevěřil, ale po první lovecké sezoně si myslím, že to bylo reálné.
Sčítání, které proběhlo v letošním roce bylo už poměrně přesné, u daňčí zvěře jsme se dostali ke zhruba 830 kusům. Beru to tak, že nenasčítáme všechno a s uvažovanou rezervou deset až patnáct procent tvrdím, že v oboře je pořád zhruba tisíc kusů daňčí zvěře. Redukce je tedy více než nutná. Jelení zvěř je normována na 350 kusů, což odpovídá nasčítanému počtu, samozřejmě s drobnou odchylkou.
Je ale potřeba myslet na to, že v oboře, která má výměru 3000 hektarů, máme osm zaplocených, tzv. obnovních bloků. Ty spolu s Klíčavskou přehradou a ostatními vodními plochami pokrývají 900 až 1000 hektarů, čímž se nám snižuje pastevní plocha o třetinu a počty je proto ve vztahu k přístupné ploše nutné upravit. Z pohledu trofejové zvěře nám chybí třetí věková třída jelena evropského, což se promítá do malého lovu trofejních jelenů. Máme ale velmi slušné jeleny šesti a sedmileté, kteří potřebují jen pár let, aby dorostli. Trofejově se aktuálně pohybujeme tak maximálně kolem 200 až 220 bodů CIC. Nejsilnějšího jelena máme s hodnotou 253 bodů, ale to je plemeník, který má svoji vlastní obůrku, a do budoucna jsou jeho potomci velkým příslibem pro opravdu kapitální trofeje.
Z vašeho pohledu máte v oboře chov typického křivoklátského jelena?
Historicky už ne. Snahy křivoklátského jelena „vylepšit“ tady byly, přivezla se sem v minulosti i karpatská krev. Klasický křivoklátský jelen je krátký, členitý, my potřebujeme dostat do trofejí délku a hmotu. Dlouhodobě na tom pracujeme a budeme i v budoucnu. Cílem je mít trofejové jeleny minimálně kolem 230 bodů CIC.
A co další druhy zvěře?
Jeleni sika jsou opravdu dobří, normovaný stav je tři sta kusů. V současné době máme něco kolem čtyř set kusů ve prospěch zvěře holé. Intenzivnějším lovem si stavy upravíme do požadovaného množství. Dalšího chovu siky bych se proto nebál, máme dobrou perspektivu.
U mufloní zvěře máme asi o osmdesát kusů více, než jsou normované stavy, opět ve prospěch zvěře holé. Trofejově to není špičková kvalita, muflon je ale u nás pouze doplňkovým druhem.
Opravdu největší problém je v daňčí zvěři, i když krmíme a snažíme se zvyšovat úživnost, na trofejích je to znát. Máme velké množství daňků druhé a třetí věkové třídy, kteří jsou trofejově někde kolem 160 až 170 bodů. Na poplatkový lov je ale problém sehnat dostatek lovců.
A jak se vůbec vyvíjí v čase lovecká klientela a poměr tuzemští a zahraniční lovci?
Dle mých informací tvořili před rokem 2010 klientelu většinou zahraniční lovci. Následně se, se změnou vedoucího střediska myslivosti, poměr překlopil ve prospěch tuzemských. Nyní se vrací zpátky zahraniční, hlásí se nám lovci z Holandska, Belgie, i z jiných zemí. Myslím, že to nebude dlouho trvat a vrátíme se do doby, kdy budou převažovat.
Zatím jsme nezmínili drobnou zvěř a já pamatuji jako student, kdy jsme tu pomáhali při velkolepých bažantích honech na Amálii...
Amálie a bažantí hony, a vlastně celá bažantnice, to je sice úctyhodná historie stará více než sto let, ale pro nás aktuálně docela problém. Za poslední roky evidujeme ekonomickou ztrátu v rozsahu několika milionů ročně, a protože se ani nám nevyhnula významná kůrovcová kalamita, nejsme schopni provoz bažantnice ufinancovat. Proto jsem rozhodl o ukončení chovu bažantů a hledáme jiné smysluplné využití. Chceme ale zachovat statut bažantnice. Možná pro někoho v budoucnu bude znovuobnovení chovu bažantů opět prioritou.
Zámeček Amálie zůstává i nadále k dispozici pro potřeby Kanceláře prezidenta republiky. V současné době intenzivně pracujeme na návrzích dalšího využití areálu bažantnice, které by respektovaly tradici a důstojnost daného místa.
Amálie není jen asi sedmdesátihektarový areál, je to samostatná honitba, v níž řešíme obrovské škody zvěří, protože je tvořena zejména zemědělskými pozemky uprostřed souvislého komplexu lesů. Hledáme řešení společně s Českou zemědělskou univerzitou a největším vlastníkem, což jsou Lesy ČR. Základem musí být komplexní pohled na celý region, management zvěře musí dělat všichni uživatelé nebo držitelé honitby, jinak se problém nevyřeší.
Obora teď má jakou rozlohu?
Celková výměra obory je 3003 hektarů, prostor pro zvěř ale snižují zmiňované obnovní bloky, zabírající asi tisíc hektarů. Při obnově zejména přestárlých porostů vycházíme z dizertační práce pana Ambrože a snažíme se zapracovat jeho návrhy do celkové strategie hospodaření v Lánské oboře.
Vývoj obory je obecně zajímavý, máme dobové fotografie, které jasně ukazují, že v minulosti bylo pastevních ploch mnohem více než dnes. Obora se ale postupem času hodně zalesnila a my stojíme před otázkou, jakým směrem se vydat. Musíme mít možnost obnovovat porosty, ale potřebujeme i pastevní plochy, zdroj vody, lovecká zařízení i klidové zóny pro zvěř. Chceme vytvořit území dlouhodobě udržitelné z pohledu ochrany přírody, myslivosti i lesního hospodaření.
Když jste říkal, že jste byli postižení kůrovcovou kalamitou, jaké máte problémy s obnovou holin z důvodu škod zvěří?
Nevymykáme se zbytku republiky. Převažují nám živná stanoviště, takže je i rychlý nástup buřeně. Dalším limitujícím faktorem je, nejen na Křivoklátsku, zvěř. Jako veřejný zadavatel musíme navíc téměř všechny činnosti soutěžit, což bezesporu přispívá k transparentnosti, přiznejme si ale, že se jedná o časově náročné procesy. Proto se v případě mimořádné situace může stát, že zkrátka někdy přijdeme do lesa pozdě. Uvedu příklad – potřebovali jsme zalesnit. Soutěžili jsme proto zvlášť práci na oplocenky a na zalesnění. Vinou procesních průtahů v průběhu zakázky se ale nejprve zalesnilo, a než přišla firma stavět oplocenky, bylo už vše sežrané zvěří.
Chápu to tak, že mluvíte o zkušenostech z ploch mimo oboru? Tam hospodaříte jakým způsobem?
Z pohledu kůrovcové kalamity byla obora také zasažena, ale asi 80 % dřevin je listnatých, takže to nebyl zásadní problém. Mimo oboru máme asi 3,5 tisíce hektarů a porosty jehličnaté vesměs smrkové a borové vzniklé po mniškové kalamitě ve dvacátých letech minulého století Kůrovec proto zařádil poměrně hodně. Bojujeme tak s obrovskými holinami, rychlým nástupem buřeně, tlakem zvěře na odrůstající kultury apod. Snažíme se vycházet z drobných ohnisek přirozené obnovy. Dnes je to spíš o tom, že hajný musí chodit hlavně s flintou, protože zalesnit plochu je poměrně jednoduché, ale je potřeba ji neustále kontrolovat a chránit, aby zvěř neškodila.
Na plochách mimo oboru spolupracujete i s místními myslivci z hlediska mysliveckého hospodaření?
Spoléháme se sami na sebe. Máme nastavený plán lovu a chovatelský cíl toho, co chceme se zvěří dělat a jaké stavy chceme mít. Jednotliví hajní mají nastaveny počty zvěře k odstřelu, chovatelská pravidla jsme nastavili trochu volněji, protože nám jde především o úpravu početních stavů. Spolupracujeme s Lesy ČR, s Lesní správou Křivoklát, s Vojenskými lesy a statky, kteří mají jedno polesí v sousedství na Nouzově. Hlavní cíle spolu probíráme a snažíme se vše vést k rovnováze mezi stavy zvěře a lesnickým hospodařením.
Takže jasný příklad, že by se mělo spolupracovat ve větších celcích, se sousedy, z pohledu třeba i přirozených regionů populací zvěře?
Pokud chceme dochovat kvalitní trofeje, musíme se umět domluvit na společném systému. Stejně tak, pokud chceme snížit stavy zvěře. Dříve byly oblasti chovu a jednotná pravidla. Nyní ne. Lesy ČR daly jednotlivé honitby do výběrových řízení a do pronájmů. Já mám zkušenosti z práce u velkého soukromého vlastníka. Když majitel chtěl pronajmout honitby, tak jsem mu říkal, nedělejte to, ztrácíte kontrolu jak nad lesem, tak nad myslivostí. Ideální je, když vlastník hospodaří myslivecky a lesnicky. Bohužel to pak ve skutečnosti tak dopadlo. Vztah mezi nájemcem a vlastníkem bude vždy konfliktní, vždyť zájmy jsou naprosto protichůdné.
No ale zároveň se nám lesařina oddělila od myslivosti…
Pamatuji doby, někdy po roce 2000, kdy se u Lesní správy rozdělila činnost na středisko lesní výroby, které mělo na starosti jen les a na středisko myslivosti. Pak docházelo ke střetům - my lesníci jsme měli rozbité oplocenky, porosty v nich poškozené, ale kolegové ze střediska myslivosti byli nadšení, protože jeleni měli krásné černé paroží. Najít kompromis bylo velmi obtížné. Jsem přesvědčen, že les i zvěř by měli mít jednoho pána, lesník by měl být zodpovědný jak za zvěř, tak za les a měl by si vše sám korigovat.
To jste mne navedl docela dobře na otázku na závěr. Spadla nám pod stůl novela zákona o myslivosti. Z vašeho pohledu, jakožto člověka, který je v centru dění a máte myslivost i lesnictví pod palcem, je šance, aby se domluvil nový pořádný a vyhovující zákon o myslivosti po nástupu nové vlády? A měl by to být zákon o myslivosti a myslivcích, nebo by to měl být spíše zákon o hospodaření nejen se zvěří v přírodě? Je vůbec šance, abychom se domluvili jako lesníci, myslivci, ochránci, zemědělci na zásadách nového zákona?
Já to bohužel považuji za téměř nemožné, protože za posledních padesát let jsou zákopy tak hluboko vykopané, že nikdo nebude chtít ustoupit ze svých pozic. Obávám se, že konsensus na celou republiku se asi dlouho nenajde. Měli bychom nejprve zkusit hledat mezi lesníky, zemědělci a myslivci zdravá jádra těch, kteří by se dokázali domluvit na základních zásadách nového zákona o myslivosti, na kterých by se teprve až poté dal sepisovat zcela nový zákon. Bude samozřejmě záležet na složení a politické vůli budoucího Ministerstva zemědělství, ale protože do toho chce mluvit tolik různých organizací a lidí, kteří tomu rozumí, ale i mnohdy nerozumí, tak se obávám, že smysluplný výsledek v podobě všemi respektovaného zákona ještě dlouho nevznikne.
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA