Časopis Myslivost

 
Poranění prutu
Lovečtí psi si často v terénu poraní prut. Bez pečlivého ošetření se zranění špičky prutu pravděpodobně nezahojí a mohou se rychle vyvinout v chronické krvácející rány. Ty psovi způsobují bolest a utrpení, nemluvě o cákancích krve po stěnách a koberci, když pes prutem nadšeně vrtí, když se vracíte z práce.
Předejít poranění špičky prutu může být obtížné. Zranění špičky prutu je třeba ošetřit neprodleně. Neléčené nebo nesprávně ošetřené úrazy a kožní infekce mohou vést k infekci tkání, osteomyelitidě, dlouhodobým problémům vedoucím k amputaci.  Na co byste si měli dát pozor? Pokud si všimnete poranění a pes si prut olizuje nebo žvýká, okamžitě zasáhněte. Ať už jste v terénu, nebo doma, snažte se ránu vyčistit a ovázat ji, abyste zabránili olizování nebo kousání, dokud nenavštívíte veterinárního lékaře. Veterinář vám kromě předepsání antibiotik, léků proti bolesti a ochranného límce poradí, jak nejlépe zajistit ochranu, než se špička prutu zahojí. Dříve se často používaly ochranné prostředky z obalů na injekční stříkačky, obvazů a pěnové izolace, ale nyní existují speciálně navržené síťové obvazy, které poskytují tlumení a napomáhají hojení.
 
Syndrom mrtvého ocasu
Tento problém se odborně nazývá akutní kaudální myopatie a může vašemu čtyřnohému příteli způsobit velkou bolest. Zdá se, že největšímu riziku jsou vystaveni pracovní psi, zejména ti, kteří byli v posledních 24 hodinách nadměrně namáháni a vystaveni chladnému počasí nebo velmi studené vodě. Na co byste si měli dát pozor? Obvykle se zdá, že pes má prut svěšený mezi nohama a nehýbe jím, nebo naopak může trčet rovně dozadu. Tento stav je často velmi bolestivý, takže jim může být nepříjemné sedět nebo se v podřepu vyměšovat. Postižení psi se obvykle plně zotaví během několika dnů až týdne, a to za pomoci odpočinku a nesteroidních protizánětlivých léků
 
Kulhání
Kulhání u psů může být způsobeno čímkoli od proříznutého polštářku nebo utrženého drápu až po natažený sval, poranění křížového vazu nebo zlomeninu. Většina kulhání se zlepší odpočinkem a podáváním protizánětlivých léků, proto sledujte, jak se váš pes pohybuje. Pokud u svého psa zpozorujete výrazné kulhání nebo odlehčování končetiny, je to důvod k veterinární péči.
Některá plemena jsou bohužel náchylná k dědičným onemocněním, jako je dysplazie kyčelních, resp. loketních kloubů, proto je vhodné štěňata kupovat od renomovaných chovatelů, kteří nechali vyhodnotit kyčelní a loketní klouby u svých fen a krycích psů. Nejčastěji rozpoznatelné příznaky dysplazie kyčlí u mladých psů ve věku šesti až 12 měsíců jsou: hopkavá chůze, obtížné vstávání, ztuhlost nebo kulhání. Přestože dysplazie kyčelních kloubů má genetickou složku, existuje řada faktorů prostředí, které k ní přispívají – patří mezi ně nadváha a nadměrný pohyb zvláště po kluzkém povrchu u mladých psů.
Dysplazie kyčelního a loketního kloubu může vést k osteoartróze. Toto onemocnění způsobuje dlouhodobou, nevratnou degeneraci kloubů a postihuje chrupavku, kost a kloubní tekutinu. Mnozí připisují změny v chování nebo aktivitě věku nebo množství práce, kterou pes vykonával. Ve většině případů však váš pes pouze „nezpomaluje“. Artritida je bolestivá a kvalita života vašeho psa se může výrazně zlepšit úlevou od bolesti.
Ke zlomeninám může dojít, když pes přeskočí překážku a nešikovně dopadne na nerovný terén. Mezi další nehody patří srážky s jinými psy, zakopnutí nebo pád při běhu a bohužel i nehody s vozidly. V závislosti na závažnosti zlomeniny může být nutný chirurgický zákrok, po kterém následuje klidový režim a rehabilitace, které napomáhají úplnému zotavení.
Kvůli rychlým zatáčkám při pohybu a nerovnému terénu, na kterém psi pracují, mohou být běžné natržení a podvrtnutí svalů. K podvrtnutí nebo natržení svalu dochází při namáhání svalových vláken uprostřed svalu nebo v místě, kde se sval a šlacha spojují, tedy v muskulotendinózním spojení. Obvykle majitel psa nechá odpočívat a počká několik dní až týden, než vyhledá veterinární pomoc. To často znamená, že mnoho zranění, kterým by prospělo včasné ošetření, je přehlédnuto. Přetěžování svalu postupně vede k rozpadu vláken, což následně vede k závažnějšímu zranění, delší době rekonvalescence a zvýšenému riziku opakovaného zranění v budoucnu. Často dochází ke snížení výkonnosti a pohyblivosti. Svaly v oblasti ramene, v dolní části zad a na zadních končetinách jsou nejčastějšími svaly, u kterých dochází k přetržení a natržení.
U pracovních psů může dojít také k poranění šlach, i když je méně časté než poranění vazů. Nejčastějším poraněním šlach je zřejmě bicipitální tenosynovitida, kdy dochází k zánětu šlachy bicepsu nebo jejího okolního synoviálního pouzdra, které se nachází na přední noze. Často se vyskytují také problémy s křížovým vazem, konkrétně poranění kraniálního křížového vazu v koleni. Křížový vaz je zodpovědný za stabilizaci kolene a k jeho poškození může dojít jak traumatickou cestou, tak degenerací.
 
Poranění
Ostnatý drát, rvačka se psem nebo útok divočáka, ať už je příčina jakákoli, hluboké rány vyžadují veterinární péči.
Velmi častým zraněním loveckých psů jsou také pořezané polštářky a zatržené drápy. Rány bývají pravděpodobně znečištěny bahnem a bakteriemi, proto je okamžitá péče nezbytná.
Pokud jste v terénu a všimnete si zranění, pokuste se je důkladně vypláchnout čistou vodou, abyste fyzicky odstranili nečistoty. Po vyčištění ránu překryjte sterilním obvazem, pokud je k dispozici. Vyplatí se mít v autě lékárničku pro psy, ale v případě nouze postačí provizorní obvaz, například kapesník nebo hadřík na čištění zbraní. Povrchové rány si vystačí s vyčištěním, obvazem a léky.
Hlubší rány může být nutné sešít pod sedativy/anestetikem, což umožní nejlepší výsledek, nejúhlednější vzhled jizvy a nejrychlejší návrat k práci. Je také důležité vědět, že šití se může rozpadnout a nemusí se zahojit hned napoprvé, takže pes může být v pracovní neschopnosti déle než dva týdny.
 
Problémy s očima (světly)
Poranění očí je vždy třeba považovat za naléhavou situaci. Je možné, že jste si nebyli vědomi toho, že k poranění oka vašeho psa došlo, ale můžete si všimnout mžourání, tření si oka packou, citlivosti na světlo, zarudnutí nebo zakalení oka.  Úraz oka je známý svou bolestivostí. Poranění, jako je například trn v oku, musí být ošetřeno velmi opatrně a těleso odstraněno pouze veterinářem. Nikdy se nepokoušejte cizí těleso vytáhnout. Pokud není cizí těleso viditelné, musí veterinář posoudit závažnost poranění rohovky aplikací speciálního barviva zvaného fluorescein. To se v oku zbarví zeleně, přilne k místům ulcerace a zvýrazní je.
Malé nebo mělké oděrky rohovky budou ošetřeny antibiotickými kapkami, léky proti bolesti a atropinovými kapkami na zmírnění bolesti. Pokud nereagují na léčbu, může být nutné, aby váš veterinář odstranil z rohovky špatně se hojící místa a provedl mřížkovou keratektomii (malé škrábance na povrchu oka na podporu hojení), aplikoval kontaktní čočku nebo dočasně sešil víčka, případně provedl transplantaci rohovky.
Hlubší vředy erodující rohovku až do spodní vrstvy jsou velmi závažné. Pokud se neléčí agresivně, může dojít k úniku nitrooční tekutiny, což způsobí kolaps oční bulvy a nenapravitelné poškození. Takové oko by pak bylo nutné enukleovat (odstranit).
Základní radou tedy je sledovat a nepodceňovat stav svého psa a do terénu se vždy vybavit základní lékarničkou.
Lucie KOLOUCHOVÁ
 
Důslednost na poli i doma
 
Pokud se poslušnost a respekt začnou vytrácet v domácím prostředí, brzy se objeví trhliny i během tréninku. Není žádným tajemstvím, že jen málokdo z nás vlastní psa čistě pro pracovní účely; lidé mají rádi psí společnost a pro mnohé jsou psi velkou součástí rodinného života.
I když se psy aktivně lovíme, stejně naši psi stráví v průměru 300 dní v roce „normálním“ životem rodinného psa nebo společníka. To je důležitý údaj, který je třeba mít na paměti, zejména když se zabýváme tématem respektování pravidel, na která se zaměřuje tento článek. Je skutečně velmi dobré dodržovat režim, jehož cílem je budovat a rozvíjet respekt mezi psem a majitelem během výcviku, ale naše úsilí přijde vniveč, pokud je psovi jinak dovoleno dělat si, co se mu zlíbí. Je snadné se chytit do pasti a přistupovat k oběma prostředím – domácímu životu a výcviku/práci – odděleně, ale můžete si být jisti, že pokud se poslušnost a respekt začnou vytrácet v prvním prostředí, brzy se objeví problémy v druhém.
Nejprve si ujasněme, co přesně myslíme oním respektem, protože častým omylem je zaměňovat náklonnost psa a jeho ochotu trávit čas se svým majitelem za respekt. Ve skutečnosti se jedná o dvě velmi odlišné věci. V kontextu výcviku psů můžeme psa naučit respektovat mnoho pravidel – například neskákání na lidi, neštěkání, nežebrání, ale naopak klidné čekání na povel. To vše souvisí s tím, že pes zná své místo v sociální hierarchii rodiny a chápe, že ve všech oblastech života existují hranice a že jejich překročení bude mít následky.
Všichni jsme to zažili: tvrdý přístup, kdy je psovi dovoleno být pouze v kuchyni nebo v předsíni, se brzy rozvolní i na obývací pokoj, pak na pohovku, a než se nadějete, pes spí na posteli. Tento vývoj bývá důsledkem toho, že se majitel podvolí a nedodržuje vlastní základní pravidlo: že pes překračuje tyto hranice pouze tehdy, když je k tomu vyzván. Dalším příkladem je pes, který při první příležitosti naskočí do zadní (nebo přední!) části auta, aniž by k tomu předtím dostal povel.
To jsou dva jednoduché scénáře, nad kterými se mnozí možná ani nezamyslí, ale pes se rychle naučí, že mu rozhodování se bez povelu může projít. Takový nedostatek respektu se samozřejmě může přenést a přenese i na pole a na zkouškové kolbiště, kdy pes bude skákat na lidi a špinavý lézt do cizích aut.
Respektování prostoru je jednou z prvních věcí, které mladého psa učíme. Pes by měl dospět k pochopení, že do prostoru bezprostředně kolem nás se nevstupuje, pokud ho k tomu nevyzveme. Toto pravidlo je vlastně základem také pro chůzi u nohy: před naše koleno se nechodí. Pokud pes skáče na lidi, odstrčíme ho a ignorujeme. Pes dostane naši pozornost, až když jsou všechny čtyři tlapky na zemi. Je důležité, aby se stejné metody drželi i přátelé a rodina; jeden člověk z deseti, který vašeho psa pohladí poté, co na něj vyskočil, může zmařit spoustu tvrdé práce.
Jednoduché cviky, jako je naučit psa počkat, až otevřeme dveře, a projít do jiné místnosti - místo toho, aby kolem vás při první příležitosti proběhl – mohou pomoci vybudovat respekt a připomenout psovi, že vy jste tu autorita. Nacvičujte, aby si pes sedl a zůstal stát, a pak ho zavolejte k sobě, jakmile projdete dveřmi. Pravděpodobně zjistíte, že se to po nějaké době stane vaší druhou přirozeností a pes si začne sedat a čekat, aniž byste ho o to žádali. Je překvapivé, jak taková základní cvičení mohou mít pozitivní vliv na trpělivost psa v terénu.
Totéž lze říci o tom, že psa naučíte sedět a sledovat děti při hře s míčem, místo aby zběsile pobíhal kolem a honil se za míčem. To je překvapivě běžné – rodinný ohař tráví jarní a letní měsíce jako brankář, když děti hrají fotbal, a pak se máma s tátou diví, proč se jejich věrný přítel proboha začal honit na honě za zvěří!
Pokud pes žije v rodinném domě, je velmi důležité, aby se na jeho výcviku podíleli všichni a dodržovali stejná pravidla. Až příliš často se stává, že výcvik psa „řídí“ jedna osoba, a když není nablízku, psovi vše prochází, ostatní členové rodiny používají jiné povely a povzbuzují psa k věcem, které mu obvykle nedoporučují. Střídejte se při provádění velmi jednoduchých cviků se psem v době jídla – a zapojte i děti. Všechny poučte o správném používání povelů a o tom, co pes smí a nesmí dělat. Nejenže se pes naučí respektovat všechny členy rodiny, ale také se naučí, že stejná pravidla platí bez ohledu na společnost.
Mezi nejčastější problémy, se kterými se setkávám a které narušují respekt mezi psem a majitelem (majiteli), patří bezpochyby nedůslednost, zmatečnost a přehnaná chvála. Nedůslednost je velký problém. Správní vůdci jsou rozhodní a drží se svého – nemění stanoviska a názory a nezpůsobují zmatek. Zmatené povely psa přimějí pouze k jediné věci – přestane poslouchat a pokusí se na všechno přijít sám.
Pokud nejste schopni trvat na splnění povelu, povel vůbec nevydávejte. Povel byste měli vydat vždy jen jednou – ne dvakrát, třikrát nebo čtyřikrát za sebou; potřebujeme, aby naši psi pochopili, že povely se musí napoprvé splnit. A nebojte se úkol zjednodušit a navázat zpět na bod, ve kterém pes povel ještě zvládá, rozložit cvik na jednotlivé části, ani nechat psa udělat chybu, abyste ji mohli napravit. Spoluprací se psem si vybudujete respekt.
A nakonec chvalte. Jak moc? Jak často? Jsem velkým zastáncem tiché pochvaly, abyste psa příliš nerozdivočili. Pes musí vědět, za co je chválen. Pokud budeme na psa neustále mluvit vzrušeným, vysokým hlasem, jak bude vůbec schopen poznat, kdy máme z něčeho, co udělal, opravdovou radost?
Lucie KOLOUCHOVÁ
 
snímky Jan Tichý