Hmota parohu je přibližně z poloviny tvořena vodou a zbytek pak proteiny a minerály. Ani jednoho nemá zvěř na rozdávání. Mohutné parohy proto mohou nasadit jen ti jedinci, kteří jsou po všech stránkách zdraví a plní sil.
Paroží sice roste v období hojnosti potravy, ale jeho intenzivní růst a ukládání živin nastává hned po zimě, kdy jelen zároveň potřebuje dohnat ztráty z období nouze. Na to ale není čas a jelen musí mobilizovat výkon celého metabolismu a tělesné rezervy.
Životospráva dospělého jelena, byť se nám to nemusí zdát, není žádná procházka růžovým sadem. Sice mu ostatní uhýbají z cesty, ale on sám je po většinu roku ve stresu, kdy hubne, nebo se naopak ze všech sil snaží zotavit a připravit na nadcházející náročné události. Během období vegetace tak nejprve řeší, jak vybudovat paroží, pak přijde krátké období tučnosti, jež je ovšem ukončeno říjí, kdy o podstatnou část svých rezerv zase přijde a po jejím skončení je fyzicky i metabolicky značně vyčerpaný. Nedivme se tedy, že jeleni využívají paroží i k tomu, aby jim ostatní dali přednost u krmelce.
Tím nechceme říct, že laně žádné výzvy neřeší, ale jen ukázat, že metabolicky i psychicky je život dospělého jelena provázený neustálými výzvami s krátkými periodami odpočinku.
Vzhledem k tomu, jak náročné je paroží vytvořit, jedná se o velmi dobrý ukazatel kondice, zdraví, tělesné síly a metabolické výkonosti. Proto je paroží dobře použitelné pro hodnocení kvality jedince a je chovatelsky správné silné jeleny považovat za chovatelsky vhodné. To platí zejména, pokud porovnáváme jeleny žijící na jednom území.
Je potřeba si uvědomit, že velikost paroží je do značné míry dána i podmínkami prostředí, zejména výživou, ale i stresem, a proto využití velikosti paroží pro odhad kvality genofondu populací jelení zvěře z různých oblastí je ošidné. Geneticky mohou být obě populace úplně stejné a ta, která se nám jeví jako kvalitnější či lepší, má jen štěstí na potravní podmínky, klid v honitbě, případně žije v nižší početnosti. S vlivy prostředí je potřeba vždy počítat a dobře si to uvědomují chovatelé, kteří přes dobrou výživu mohou dosáhnout značného pokroku i bez jakékoliv selekce či osvěžování krve.
Další důležitou podmínkou pro využití paroží jako indikátoru kvality jedince je nutnost vztáhnout dosaženou velikost paroží k věku jelena. Tím, že je růst paroží tak náročný, a že souvisí i se sociálním postavením jelena a jeho schopnostmi optimálně využít veškeré možnosti, dosáhnou jeleni maxima až v době, kdy jsou na skutečném vrcholu svých sil. Ke kulminaci tak dochází relativně pozdě, až jsou jeleni nejen tělesně dospělí, ale mají za sebou i životní zkušenosti, dokázali se prosadit v tlupě a vybudovali si tělesné rezervy. Kdybychom jelena porovnávali se sportovci, tak rozhodně nejde o gymnasty nebo tanečníky, kteří jsou na vrcholu ještě před prahem dospělosti, ale spíše o MMA zápasníky, u kterých se vrchol výkonosti dostavuje mnohem později. Tělesná síla a celková schopnost uspět v boji prostě vyžadují určitý čas.
Věk, kdy ke kulminaci mohutnosti paroží dochází, tak nastává mezi 8. až 12. rokem života jelena a pro chovatele se jedná o velmi důležitý údaj. Zejména předčasné ulovení jelena znamená, že jednak přicházíme o část hodnoty trofeje, a jednak současně i o potomky, které by tento jelen ještě mohl zplodit. Ale ani promeškání vrcholu parožení není ideální. Pozitivní na tom je, že jsme jelena nechali působit v chovu, ale za cenu několika let držení v chovu, nákladů na chov, rizika úhynu a snížení hodnoty trofeje. Zejména u nejsilnějších kusů tak je rozhodování o ulovení velmi odpovědné.
Proto jsme se zkusili podrobněji podívat na vývoj paroží několika jelenů, od kterých existují vývojové řady paroží s cílem odhadnout věk kulminace. Zaměřili jsme se na rozdíly nejsilnějších a průměrných jelenů.
Mohutnost paroží narůstá kontinuálně a dlouho
Porovnávali jsme jeleny z obor, kde má jelení zvěř zajištěny dobré podmínky i během zimy a touto péčí jsou tak značně eliminovány meziroční výkyvy, které by ve volnosti mohly být způsobeny rozdíly v průběhu zimy.
Pokud během života jelena nedochází k nějakým významným výkyvům v úživnosti a jelen je zdravý, tak mohutnost jeho paroží rok od roku roste. Pouze v jednom případě jsme zaznamenali malý meziroční výkyv dolů.
U jelenů, které jsme hodnotili, se hmotnost paroží meziročně zvyšovala v průměru 1,5krát. Přírůstek u nejlepších pokračoval až do dvanáctého roku, kdy mezi desátým a dvanáctým rokem hmotnost narostla o v průměru 0,6 kg. To je sice u trofeje, která váží 10 kg pouze 6 %, ale tento rozdíl může být u špičkových trofejí významný jak z hlediska jejich postavení v tabulkách, tak i z hlediska ceny za poplatkový lov, kdy se zpravidla platí každý bod nad určitou hranici. Zejména u špičkových jelenů je skutečně klíčové sledovat vývoj jejich paroží, odhadovat věk a dobu kulminace.
Rozdíly průběrných a nejlepších
Každý jelen má svůj genetický strop, kam se s hodnotou paroží může dostat a postupný nárůst se týká jak nejlepších, tak i průměrných jelenů, u nichž je maximum logicky nižší. Důležité ovšem je, že u slabších jelenů dochází ke kulminaci výrazně dříve, většinou ve věku 6 až 8 let. V prvních letech života tak jsou třeba jen o něco málo slabší, ale brzy se zastaví, zatímco ti nejlepší s růstem paroží pokračují.
Čím je jelen slabší, tím můžeme očekávat, že ke kulminaci dojde dříve. Slabší jedinci se zároveň vyznačují výraznějšími výkyvy během let. Je to tím, že menší velikost jejich paroží je důsledkem různých vlivů (genetika, nemoc, zranění, metabolická nedostatečnost) a ty se během života mohou měnit.
Pokud jelen žije v dobrých podmínkách a hlavní vliv má genetika, tak budou výkyvy malé. Pokud ale třeba měl nějaké onemocnění, ze kterého se postupně vyzdraví, nebo si nedokázal v mládí zajistit slušné postavení v tlupě, tak může v pozdějším věku, až tyto problémy vyřeší, hodnotu paroží neočekávaně zvětšit. Jen těžko se ale z průměrného jelena stane ve dvanácti letech špičkový.
Naopak u nejsilnějších jelenů je typické, že hodnota jejich trofeje plynule roste (pokud nepřijde nějaká nepříznivá událost). Je to zkrátka tak, že aby jelen byl špičkový, tak se musí sejít všechny příznivé okolnosti a po dlouhou dobu.
Jako příklad jsme vybrali ze sledování dva jeleny. Na přiložených grafech je vidět i určitý nesoulad mezi vývojem bodové hodnoty a hmotnosti paroží. U slabšího jelena došlo ke kulminaci obou parametrů v devíti letech a poté začala hmotnost klesat výrazněji, než body. U silnějšího došlo naopak k tomu, že bodově kulminoval již v 11 letech a v dalším roce měl nepatrně nižší hodnotu, zatímco hmotnost byla ve 12. roce nejvyšší. Vypadá to tak, že silný jelen byl ve 12. roce schopný do paroží uložit ještě o něco více materiálu, ale rozměry se již nezvětšovaly, zatímco slabší už šel nezadržitelně dolů i s hmotou.
Co z toho vyplývá
Především to, že stará pravda o potřebě nechat jeleny dozrát platí a kulminace trofeje se nedá příliš urychlit. Tím, že je vývoj paroží velmi náročný, tak jeho velikost ovlivňuje zejména výkon metabolismu jelena a schopnost mobilizovat tělesné rezervy. Proto je kromě genetiky na prvním místě výživa a celkově dobré životní podmínky již u jeho matky a následně po celý samostatný život. Z mnoha dosavadních výzkumů vyplývá, že čím dříve se jedinec narodí a čím má větší startovací hmotnost, tím má větší šanci na to, že z něj vyroste skutečně nadprůměrný kus. Naopak slabí kolouši a později kladení kolouši sice mohou ztrátu na své silnější vrstevníky trochu snížit, ale ne zcela dohnat.
Základem podmínek prostředí je tak výživa a klid od početí až do kulminace paroží. Tím jednak všichni jeleni mohou více projevit svůj potenciál, ale zároveň možná dosáhnou maxima o něco málo dříve, byť se na to spoléhat nedá. V tomto ohledu je tedy zásadní spolupráce honiteb ve volnosti, fungování chovatelských oblastí a odpovědnost všech myslivců.
I v případě, že máme kvalitní genofond a zvěři zajistíme špičkové krmení a potřebný klid, ale pokud nezvládneme nutkání lovit silné jeleny kolem šesti let, tak sice budeme sklízet relativně silné trofeje, ale ty budou za svým maximálním potenciálem výrazně zaostávat. Je to sice jedna z možných cest pro komerční chovy, které takto mohou produkovat mnohem více silných trofejí, ale ne pro chovy, které chtějí být opravdu na špici.
Doporučit ale nejde ani opačný extrém, kdy bychom chtěli za každou cenu hájit všechny jeleny do třeba dvanácti let. U průměrných kusů se tak dostaneme k tomu, že několik let budeme mít v populaci stagnující jeleny, kteří jen zabírají místo mladým s větším potenciálem. Ulovení průměrně založeného jelena v přibližně šesti letech je pak zcela v pořádku. Jen je potřeba dát pozor na to, aby byl skutečně průběrný jelen a ne nadějný mladík.
Zároveň je u špičkových trofejí potřeba nepromeškat kulminaci. Můžeme očekávat, že pokles bodové hodnoty bude znatelný a nezadržitelný, byť optimální životní podmínky by jej mohly zpomalit a jelena na vysoké hodnotě udržet déle. Z hlediska chovatelského má samozřejmě smysl špičkového jelena v chovu nechat, pokud se ale nejedná o získání co nejsilnější trofeje, tak předržování ničemu nepřispěje. Můžeme tak potvrdit závěr prof. Bubeníka, který uvádí, že hladina testosteronu, zodpovědná za vývoj a růst kvalitního paroží, výrazně klesá po dosažení vrcholu reprodukčního věku, což podporuje nutnost odstřelu starších jedinců.
Důležitost lovu laní
Z praktických chovatelských opatření tak vedle důsledné selekce, osvěžování krve, péče o přirozenou úživnost, klid, zdraví a přikrmování, je potřeba zdůraznit lov laní. Pokud totiž bude početnost zvěře příliš vysoká, tak potravní konkurence vymaže veškerou péči.
Důsledný lov laní a udržování celkové přiměřené početnosti jsou tak stejně důležité, jako vše ostatní. Chovatelsky optimálně tento úkol zajistíme tak, že to nepovede k významnějšímu stresu zbývající zvěře, tedy co nejrychleji. Stres zkrátka negativně ovlivňuje imunitu, trávení, zdraví, kondici a nakonec i hodnotu trofeje.
Lov laní a kolouchů je také nástrojem selekce a zejména v oborách se můžeme zaměřit i na hledisko dlouhověkosti, která má pro špičkové trofeje značný význam.
Všem chovatelů přejeme zdravou a silnou zvěř a děkujeme oborám, které poskytly materiál. Na prvním místě musíme zmínit oboru Obelisk v Lednici majitele Ing. Františka Fabičovice, ze které pocházejí modelové trofeje v grafech.
Prof. Ing. Jiří KAMLER, Ph.D.,
Bc. Michael TRČKA,
Lesnická a dřevařská fakulta
Mendelovy univerzity v Brně