Bohužel i v této biologické oblasti se mohou vyskytnout různé anomálie, o kterých obyčejný myslivec nemá často ani potuchy. O srny, které při kladení uhynou, se obvykle postará „úklidová četa“ z řad predátorů, takže většina těchto aspektů uniká naší pozornosti a my žijeme v přesvědčení, že se to neděje a vše je vlastně v naprostém pořádku.
Případy patologické reprodukce
Dovolím si nyní zařadit dva příspěvky, které z důvodu zveřejněného obrazového materiálu nebudou ladit oku mnohému čtenáři a milovníku přírody, zato budou mít vysokou vypovídající hodnotu potřebnou pro pochopení všech níže uvedených biologických souvislostí a skutečností.
Každý rozumný a problematiku chápající myslivec mi dá jistě za pravdu, že v oblasti biologie srnčí zvěře se někdy vyskytují neuvěřitelné, mnohdy až přímo patologické jevy, které nejsme schopni exaktně a racionálně pochopit a vysvětlit. Jednou z takových oblastí, může být i oblast reprodukce srnčí zvěře.
Případy, které popíši coby důkazy patologických forem reprodukce se vymykají běžným fyziologickým standardům a zákonitostem. Všechny níže popsané případy doložené rozsáhlou obrazovou dokumentací mají velmi vysokou vypovídající hodnotu a svoji originalitu a autentičností pomáhají pochopit složitou oblast biologické reprodukce a všech jejich aspektů.
Za 27 let svého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře jsem v oblasti reprodukce ve svém chovném zařízení zaznamenal pouze dva atypické, nestandardní, až přímo nevídané případy. V prvním případě se jednalo o biologicky pětiletou srnu Lízu, kterou mně jako malinké srnče přinesli místní občané v domnění, že je opuštěné. Srna měla v průběhu svého života tři kladení, vždy s vyrovnaným poměrem pohlaví. Navzdory skutečnosti, že porodní hmotnosti srnčat byly vždy výrazně nadprůměrné (přes dva kilogramy), nikdy jsem u srny v nezaznamenal žádné porodní komplikace.
Neuvěřitelný příběh srny Lízy
V roce 2012 byla Líza pokládána biologicky dvouletým srncem. Celé období prenatálního vývoje probíhalo naprosto fyziologicky, o čemž svědčila skutečnost, že se břišní partie srny progresivně, měsíc od měsíce opticky zvětšovaly. To nasvědčovalo skutečnosti, že se plod vyvíjí tak, jak má.
Termín kladení jsem stejně jako v předchozích letech očekával v polovině května, což bylo u této srny naprosto standardní. V tomto termínu však srna nekladla a měsíc květen se přehoupl do měsíce června. Zpoždění v kladení jsem si zdůvodňoval tím, že v tomto inkriminovaném termínu u nás doma probíhala generální rekonstrukce výběhů a opakované vyrušování srny v důsledku stavebních činností a pohybu pracovníků mohlo oddálit fyziologický termín porodu. Podle mého zjištění totiž většina srn dokáže v případě nebezpečí (nepřízni počasí či jiných rušivých faktorů) kladení fyziologickou cestou „pozdržet“ a oddálit.
Regresivní morfologické ukazatele na břišních partiích
Srna se však ke kladení neměla ani v polovině června. V druhé polovině měsíce jsem pozoroval morfologické změny na postavě a zejména břišní partie srny se začaly opticky zmenšovat. V průběhu července břicho Lízy doslova zmizelo. Srna se celou dobu chovala přirozeně, s chutí přijímala potravu, na všechny podněty reagovala naprosto klidně a přirozeně.
Po konzultaci s erudovanými veterinárními lékaři jsem tak nabyl dojmu, že srna prošla falešnou březostí. S tímto jevem jsem se však za 27 let výzkumu biologie srnčí zvěře nikdy nesetkal! Naprosto záhadná pro mne byla skutečnost, že se srna toho roku neúčastnila říje, přestože byla ve výběhu se srncem.
Koncem září Líza zcela fyziologicky přebarvila do zimní srsti a nastal říjen. Na srně jsem stále častěji pozoroval, že není „ve své kůži“, špatně přijímá potravu a při chůzi je až nepřirozeně nahrbená. I přes dlouhou zimní srst, která je schopna dokonale skrýt regresivní znaky stáří a různého onemocnění, bylo opticky patrné, že srna ztrácí tělesnou hmotnost a výrazně hubne.
Symptomy pozdního kladení
Začátkem listopadu v dopoledních hodinách jsem pozoroval Lízu, kterak leží v nepřirozené poloze a ze svírky si opakovaně něco vylizuje. Po detailním zkoumání jsem zjistil, že srna má porodní kontrakce spojené s výtokem čiré tekutiny. Stále intenzivnější peristaltické stahy dělohy dávaly tušit, že srna se připravuje ke kladení.
Hodiny ale utíkaly a stále se nic nedělo. Nabyl jsem přesvědčení, že Líza má problém a bez odborného zásahu to pravděpodobně nepůjde. Okamžitě jsem kontaktoval veterinárního lékaře MVDr. Jiřího Rožka, který má v Boskovicích soukromou veterinární ordinaci a vše mu detailně vylíčil.
Chirurgický císařský řez a neskutečné zjištění
Po krátké konzultaci s veterinářem jsem srnu naložil do auta a přivezl do ordinace. Veterinární lékař na základě vyšetření ultrazvukem konstatoval, že v těle jsou nehybné plody a je nezbytné neprodleně provést císařský řez a srnu zachránit. Tak se i stalo.
Jaké však bylo překvapení, když z dělohy srny veterinární lékař postupně vytáhl tři uhynulá srnčata ve vyšším stupni rozkladu. Byl jsem z toho doslova jako v Jiříkově vidění!
Velice zajímavé bylo, že navzdory výrazným hnilobným procesům, byla srnčata bez specifického zápachu. Jeden plod byl v děloze již značně macerovaný s optickými znaky rozložené svalové tkáně a pozůstatky kosterního aparátu.
Rychlá rekonvalescence
Po úspěšném veterinárním zákroku, regeneraci břišní tkáně a vnitřních reprodukčních orgánů byla Líza za neuvěřitelně krátkou dobu v dobrém zdravotním a výživném stavu a dobré kondici. Po náročném zákroku ji zůstala na břiše památka v podobě nevýznamné jizvy. Reprodukční orgány včetně dělohy byly z důvodu velmi vysoké chovné hodnoty srny zachovány, takže bylo v očekávání, zda Líza půjde následující rok do říje a bude opět klást a vodit srnčata. Opak byl však pravdou. Od operace uběhlo několik let a Líza již nikdy nezabřezla. Ve věku 11 let uhynula na biologické stáří.
Těžce vysvětlitelný biologický fenomenální úkaz
V oblasti biologie srnčí zvěře se můžeme setkat s různými případy, jejichž přesné vysvětlení bude stát na vratkých pilířích hypotéz. Mezi tyto případy bezesporu patří případ srny Lízy, zkušené matky, která v předchozích letech kladla naprosto zdravá a životaschopná srnčata bez jakýchkoli problémů a komplikací. Dodnes mi nikdo z erudovaných univerzitních odborníků veterinárního lékařství nebyl schopen vysvětlit, jak je možné, že Líza v děloze nosila bezmála pět měsíců tři plody ve vyšším stupni rozkladu a přitom neuhynula. Dokonce na sobě nedala dlouho nic znát. První patologické symptomy se u ní objevily až těsně před „porodem“...
Případ zmumifikovaného plodu srnčete
Druhý případ s patologickým podtextem jsem zachytil u biologicky dvouleté srny - prvničky. Srna koncem května přivedla na svět jedno srnče o průměrné porodní hmotnosti 1,65 kg. Při vyžínání výběhu jsem náhodně narazil na tvrdý neidentifikovatelný předmět velikosti zavřené mužské pěsti. Po detailním zkoumání jsem zjistil, že se jedná o zcela zmumifikované srnče, útvar o hmotnosti 310 gramů. Kromě naprosto zdravého a životaschopného potomka, srna porodila i do klubíčka stočené, nevyvinuté a výrazně zmumifikované srnče.
Další záhadné případy
Další pro mne záhadný a nevysvětlitelný případ z oblasti reprodukce, jsem zaznamenal u mého kamaráda na okrese Brno venkov. Jeho zdravá a vitální srna prvnička, kterou choval na své zahradě, v první polovině dubna náhle uhynula. Při vyvržení srny byly v její děloze nalezeny dva plody ve vyšším stupni vývoje. Příčina úhynu však nikdy nebyla objasněna, neboť u srny nebylo provedeno odborné veterinární patomorfologické vyšetření.
V roce 2014 (4. června) jsem ve volné přírodě nalezl uhynulé, čerstvě kladené srnče samčího pohlaví. Při zjišťování příčin úhynu jsem zjistil, že srnče nedosahovalo fyziologické, životaschopné porodní hmotnosti. Hmotnost srnčete dosahovala pouhých 386 gramů! Lze se tedy domnívat, že srnče bylo uhynulé již v těle matky.
V tomto článku jsem popsal a na několika autentických příkladech doložil, že i v oblasti biologické reprodukce se mohou vyskytovat patologické formy, o kterých obyčejný myslivec nemá často ani potuchy. Pro pochopení všech výše uvedených souvislostí s reprodukcí srnčí zvěře spojených, jsem proto v minulých článcích uvedl a obrazově doložit, jak by měl „normální“, tedy fyziologický porod vypadat.
Pokračování v dalším čísle
Pavel SCHERER
člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí,
člen Klubu autorů