Časopis Myslivost

Na honební pozemky jsou to samozřejmě vlastníci pozemků a osoby, které v honitbě vykonávají právo myslivosti a pracovní povinnosti. Stále častěji jsme v poslední době ale svědky bezohledné a obzvlášť hlučné jízdy motorkářů nebo čtyřkolkařů jak v lese, tak i na polích. Určitě se mnohým z nás také stalo, že v ten nejnevhodnější okamžik se u posedu objevil pěší turista, jezdec na koni, cyklista, keškař nebo hluční houbaři.
Může například houbař nebo člověk na procházce volně vstoupit na jakýkoliv pozemek mimo cestu nebo projít volnou krajinou, aniž by se vystavoval riziku konfliktu s majitelem pozemku nebo třeba myslivcem?
Jak to tedy u nás je s možností vstupu nebo vjezdu do volné krajiny, a tedy i do honitby?
A jak řešit případné konflikty při neoprávněné vstupu?
Především je třeba rozlišit mezi pojmem vstup, resp. průchod a pojmem vjezd. Jiná je také situace v lese a jiná v zemědělské krajině. Rozhodující je přitom i forma vlastnictví pozemků.


 
Kdo je oprávněn vstupovat do volné krajiny?
 
V principu u nás platí možnost volného průchodu, čili i vstupu na pozemky ve volné krajině, a tedy i na ty, které jsou součástí honitby a jsou veřejně přístupné. Vstup do volné krajiny mimo les řeší § 63 zákona č. 114/1992 Sb. Zákon o ochraně přírody a krajiny, kde se v odstavci 2 píše, že „Každý má právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv. Je přitom povinen respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní předpisy“.
Takovým obecně závazným předpisem je i Zákon o myslivosti. Z toho se dá odvodit, že každý, kdo prochází honitbou, resp. přes honební pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, je povinen respektovat i nerušený výkon práva myslivosti.
V textu § 63 je důležité si všimnout dvou skutečností. Za prvé se jedná pouze o průchod, čili i vstup a nikoliv o vjezd a za druhé se tento paragraf netýká vstupu na pozemky ve vlastnictví fyzických osob.
 
Volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby ovšem neznamená, že každý může ve volné krajině vstupovat kdykoliv na jakýkoliv pozemek ve vlastnictví či nájmu uvedených subjektů. Podle odstavce 3 se volný průchod totiž nevztahuje na „zastavěné či stavební pozemky, dvory, zahrady, sady, vinice, chmelnice a pozemky určené k faremním chovům zvířat. Orná půda, louky a pastviny jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při pastvě dobytka“.
Rozhodne-li se ovšem vlastník či nájemce některý z pozemků s volným průchodem oplotit nebo ohradit, je podle odstavce 4 povinen technickými nebo jinými opatřeními „zajistit možnost jejich volného průchodu na vhodném místě pozemku“.
 
Veřejně přístupné jsou podle odst. 1 především tzv. „účelové komunikace, stezky a pěšiny mimo zastavěné území“ zřizované se souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody.
Podle téhož odstavce „obce vedou přehled o veřejně přístupných účelových komunikacích, stezkách a pěšinách v obvodu své územní působnosti“. Tam si také může každý zájemce zjistit, kterou z uvedených komunikací by mohl kdykoliv a bez problémů použít, a to bez ohledu na jejich vlastnictví, protože podle § 9 Silničního zákona „vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba“.
Účelovými komunikacemi jsou podle Silničního zákona § 7, zákon č. 13/1997 Sb. „pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků“. Z toho je zřejmé, že je na ně možný nejen vstup, ale také vjezd motorovými vozidly.



Takovou typickou veřejně přístupnou účelovou komunikací s možností vjezdu motorovými vozidly je ve volné (zemědělské) krajině zpravidla polní cesta. ČSN 73 6109 ji definuje jako účelovou komunikaci, „která slouží zejména zemědělské dopravě a může plnit i jinou dopravní funkci, jako cyklistická stezka nebo stezka pro pěší... a umožňují provoz motorových vozidel“. Slouží i pro vedení turistických tras (pěších, cyklistických, jezdeckých, lyžařských).
Na některou účelovou komunikaci (polní cestu) ale může být přístup omezen. Odstavec 1 paragrafu 7 Silničního zákona totiž uvádí, že „Příslušný silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s Policií České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci“.
Přístupnou veřejnosti je podle § 63 zákona o ochraně přírody a krajiny také tzv. pěšina. Ta je na definována jako „úzká vyšlapaná cestička v přírodním terénu, určená převážně pro pěší provoz, která nevznikla cílenou stavební činností, avšak mohly na ní být provedeny dodatečné místní stavební (zemní) úpravy“. Ne každá vyšlapaná pěšina je ovšem volně přístupná. Veřejně přístupnou je pouze v případě, že je podle § 63 zákona 114/1997 Sb. zaevidovaná na příslušném obecním úřadě do jehož územní působnosti náleží.
 
Vstup na soukromé pozemky v honitbě (mimo les)
 
Paragraf § 63 zákona č. 114/1992 Sb. netýká vstupu na pozemky ve vlastnictví fyzických osob. Tady bych odkázal na vyjádření JUDr. Ondřeje Preusse, PhD. z katedry ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který na své adrese https://dostupnyadvokat.cz píše: „Řada polí a luk jsou sice v rukou soukromých majitelů (fyzických osob), a tudíž se na těchto pozemcích obecně právo volného průchodu neuplatní. Současně ale spoustě lidí běžný průchod turistů nijak nevadí a nijak je neregulují a na soukromé vlastnictví neupozorňují. V praxi tedy platí, že pokud půjdeme volnou krajinou, nikde neuvidíme žádné cedule, ploty a ohrady a nemáme povědomí o vlastníkovi pozemku, můžeme se pohybovat celkem volně. Naopak nebudeme vstupovat do oplocených zahrad, areálů továren a rozhodně také kamkoliv, kde je umístěna jakákoliv zábrana a informační cedule typu: “Soukromý pozemek, prosíme nevstupovat”. Takový vstup či užívání cizího pozemku by bylo neoprávněné“.
Autor jiného článku „Vstup na cizí pozemek bez souhlasu vlastníka“, zveřejněném na adrese https://muj-pravnik.cz rovněž upozorňuje na to, že vstupem na cizí pozemek se „neoprávněně narušuje vlastnické právo majitele“.
Zjednodušeně řečeno je vstup na pozemky ve volné krajině (mimo les), které jsou ve vlastnictví fyzické osoby možný pouze se souhlasem vlastníka. A naopak. Zakázán je vstup na pozemky fyzických osob, což  může vlastník zdůraznit cedulí informující o zákazu vstupu na soukromý pozemek.
 
Vjezd do volné krajiny mimo les
 
Paragraf 63 zákona o ochraně přírody definuje pouze možnosti vstupu na pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby a nikoliv možnost vjezdu na ně. Do krajiny mimo les je možné vjíždět motorovými vozidly pouze na veřejně přístupné účelové komunikace, pokud na ně vjezd není omezen nebo zakázán a na ostatní pozemky pouze se souhlasem vlastníka.
 
Vstup do lesa
 
Zcela jiná situace je při vstupu na do lesa. V odstavci 1 paragrafu 19 zákona č. 289/1995 Sb. Lesní zákon je napsáno, že „každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest“. A to nezávisle na tom, komu patří.
To znamená že, může vstupovat jak na lesní pozemky ve vlastnictví státu, obcí nebo právnických osob, tak na pozemky fyzických osob, a to i mimo účelové komunikace, tedy lesní cesty, pěšiny a stezky nebo tzv. „ostatní komunikace, pozemek určený k plnění funkcí lesa“, jak jsou některé nazvány v katastru nemovitostí. Návštěvníkům lesa je ale podle § 20, odst. 1 téhož zákona zakázáno kromě jiného  „vstupovat do míst oplocených nebo označených zákazem vstupu, mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních a rušit klid a ticho“.
 


Vjezd do lesa
 
Lesní zákon č. 289/1995 Sb. v odstavci 1 § 20 pod písmenem g) v lese přímo zakazuje „jezdit a stát s motorovými vozidly“ a pod písmenem j) „pohybovat se mimo lesní cesty a vyznačené trasy jinak než pěšky“.
To ale neplatí pro myslivce, protože v odstavci 7 se píše, že „zákazy uvedené v odstavci 1 pod písmeny j) a se souhlasem vlastníka lesa také pod písmeny g) se nevztahují na výkon práva myslivosti…“.
Jinak řečeno: kromě vlastníků a osob vykonávajících v lese svoje pracovní povinnosti nebo právo myslivosti je ostatním osobám zakázáno vjíždět v lese mimo veřejně přístupné účelové komunikace (lesní cesty) všemi druhy motorových vozidel a do porostu je možné chodit výhradně pěšky.
Podle § 7 zákona o lesích (zákon č. 13/1998 Sb.) jsou totiž lesní cesty definovány jako účelová komunikace, protože je zde napsáno, že „účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží... k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků a podle odst. 1 § 63 zákona 114/1992 S. jsou účelové komunikace veřejně přístupné. Ale zároveň je zde dále napsáno, že „příslušný silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s Policií České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci“.
V odstavci 4) zákona č. 289/1995 Sb. Lesní zákon je také ale napsáno, že vlastník lesa může „povolit výjimku ze zákazů uvedených v odstavci 1 písm. a) až k)“, tedy i výše citovaná písmena j) a g), což znamená, že může povolit v lese jezdit a stát motorovými vozidly a také se v lese mimo lesní cesty a vyznačené trasy pohybovat jinak než pěšky, např. na koni.
 
Geocaching a vstup do honitby
 
V poslední době se množí případy, kdy se setkáme s člověkem procházejícím honitbou mimo cesty nebo pěšiny a při chůzi zahleděným do mobilu. Může se jednat o běžného turistu, ale také může jít i o takzvaného keškaře, tedy účastníka Geocachingu (čti „geokešingu“), což je mezinárodní hra na pomezí sportu a turistiky, při které se pomocí zeměpisných souřadnic hledají v přírodě ukryté schránky zvané kešky. I tato hra má ale svá pravidla a podle nich má keškař respektovat zásady průchodu krajinou jako kterýkoliv jiný člověk, běžný turista nebo houbař. Možnost průchodu volnou krajinou jsou popsány výše.
Také umisťování kešek nemůže být chaotické a má svá pravidla. Na webu https://gcwiki.atlassian.net v části Keše v polích a na pastvinách se o tom píše: „Nepovolují se keše umístěné uprostřed obdělávané zemědělské půdy bez příjezdové cesty či oficiální pěšiny. Důvod je prostý - ničení zemědělských plodin. Neschvalují se keše umístěné na ohrazených pastvinách“. A dále, v části Krmelce je napsáno, že se „Nepovoluje umístění keší v nebo poblíž krmelců a jiných shromaždišť zvěře (napajedla). Doporučená vzdálenost umístění keše je alespoň 50 metrů od těchto objektů“.
Z praktického hlediska, ale i proto, aby se předešlo konfliktům mezi keškaři, vlastníky pozemků nebo myslivci, by bylo vhodné, aby si každý keškař předem zjistil povolenou trasu průchodu krajinou (honitbou). Také držitel, resp. uživatel honitby by měl mít přehled o keškách umístěných v jeho honitbě a o případném souhlasu vlastníků soukromých pozemků k přechodu po jejich pozemcích při hledání kešek. Umístění kešek lze zjistit v mapách po založení účtu a přihlášení na Geocaching.com nebo informace může poskytnout Provozovatel internetového obsahu, kterého lze vyhledat na Mapy.com po zadání Geocaching.cz do Hledání.
 
Kdo je oprávněn zastavit, případně kontrolovat totožnost osoby procházející honitbou?
 
Především je třeba zmínit, že zastavit a kontrolovat osobu ve volné krajině může být někdy ošemetné, a ne každý je k tomu oprávněn. I osoby, které takové oprávnění mají by při tom měly být obezřetné, jednat slušně, klidně, s rozvahou a zjištěné přestupky se snažit řešit především domluvou. V závažnějších případech je vhodné povolat k součinnosti Policii ČR. Kdo takové oprávnění ale má?
 
V každém typu honitby, polní, lesní nebo smíšené a bez ohledu na držitele honitby nebo jiného uživatele je to především myslivecká stráž. Ta je podle Zákon č. 449/2001 Sb. § 14, odst. 1, písm. c) „oprávněna „zadržet osobu, kterou přistihne v honitbě při neoprávněném lovu nebo při jiné činnosti tímto zákonem zakázané“. Takovou zakázanou činností je podle § 9, odst. 1) „plašit zvěř jakýmkoliv způsobem, s výjimkou opatření k zabránění škodám působeným zvěří a dovolených způsobů lovu. Dále je zakázáno rušit zvěř při hnízdění a kladení mláďat a provádět další činnosti záporně působící na život zvěře jako volně žijících živočichů, pokud nejde o činnosti při obhospodařování pozemků nebo o činnosti při návštěvách honiteb jako součástí krajiny.“
Tady by asi bylo zapotřebí upřesnit, co je po právní stránce myšleno citovanou návštěvou honiteb jako součástí krajiny. Co si lze představit pod pojmem návštěva honitby, kdo je míněn tím návštěvníkem? Je to pěší turista, lyžař na běžkách, cyklista, houbař, jezdec na koni nebo keškař? Jaké činnosti může návštěvník v honitbě jako součásti krajiny provádět? Existuje vůbec honitba, která není součástí krajiny?
 
Jedná-li se o lesní honitbu nebo pokud součástí honitby je les, pak v něm má tuto pravomoc také lesní stráž. Podle Lesního zákona, zákon č. 289/1995 Sb. § 39, odst. 2) písm. b) je lesní stráž oprávněna „zjistit totožnost osoby, která při obecném užívání lesa porušuje ustanovení tohoto zákona“. V § 20, odst. 1 písm. a) se přitom píše, že „v lesích je zakázáno rušit klid a ticho“.
Do pojmu obecné užívání lesa se dá podle mého názoru zahrnout i výkon práva myslivosti v lese a do pojmu rušit klid a ticho i rušení zvěře stejně jako to stanoví zákon o myslivosti.
 
Podobné pravomoci má i stráž přírody v honitbách, jejichž honební pozemky jsou v působnosti Agentury ochrany přírody a krajiny nebo národních parků. Podle § 81, odst. 7, písm. a) zákona 114/1992 Sb. jsou „Strážci... oprávněni zjišťovat totožnost osob, které porušují předpisy na ochranu přírody“. Takovým předpisem může být i odst. 2 paragrafu 63, který stanoví, že každý je „povinen respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní předpisy“, a obecně závazným předpisem je i zákon o myslivosti nebo lesní zákon a z nich plynoucí zákaz rušit zvěř nebo v lese rušit klid a ticho.
 
A konečně na svém pozemku ve volné krajině (honitbě) může vlastník pozemku nepovolanou osobu oslovit a ze svého pozemku pouze vykázat. K jejímu zadržení však není oprávněn. V případě konfliktu může přivolat příslušnou stráž nebo Policii ČR.
 
Ochrana příslušníků lesní stráže, myslivecké stráže i stráže přírody
 
Při plnění úkolů je podle nového trestního zákoníku příslušník lesní stráže, myslivecké stráže i stráže přírody při plnění úkolů úřední osobou. Podle § 325 trestního zákoníku, zákon č. 40/2009 Sb. je násilí proti úřední osobě včetně jeho přípravy a podle závažnosti trestáno až 12 lety vězení a podle § 326 je také pouhé vyhrožování s cílem působit na úřední osobu trestné a je trestáno odnětím svobody až na 3 roky a se zbraní dokonce až na 5 let.
 
Souhrn:
 
Možnosti vstupu a vjezdu na honební pozemky, resp. do volné krajiny jsou podle mého názoru na základě prozkoumaných výše uvedených podkladů následující:
1. Je třeba při tom rozlišovat dva druhy pozemků podle jejich vlastnictví: pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby a pozemky, které jsou ve vlastnictví fyzické osoby.
2. Jinými pravidly se řídí vstup (průchod) a jinými vjezd (průjezd).
3. Vstupovat a vjíždět do honitby, resp. na honební pozemky můžou vlastníci pozemků, osoby vykonávající zde pracovní a úřední povinnosti se zvláštním oprávněním a osoby vykonávající právo myslivosti.
4. Každý má právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv. Je přitom povinen respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní předpisy.
5. Volný průchod podle bodu 4 se nevztahuje na zastavěné či stavební pozemky, dvory, zahrady, sady, vinice, chmelnice a pozemky určené k faremním chovům zvířat. Orná půda, louky a pastviny jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při pastvě dobytka.
6. Je zakázán průchod přes pozemky ve vlastnictví fyzické osoby bez jejího souhlasu s výjimkou veřejně přístupných účelových komunikací, pěšin a stezek.
7. Pokud si soukromá osoba jako vlastník pozemku nepřeje, aby někdo vstupoval nebo vjížděl na pozemek bez jeho vědomí může to zdůraznit cedulemi s nápisem typu “Soukromý pozemek, prosíme nevstupovat”, nebo „Zákaz vstupu a vjezdu, soukromý pozemek“ a umístit jakoukoliv zábranu.
8. Obce vedou přehled o veřejně přístupných účelových komunikacích, polních a lesních cestách, pěšinách a stezkách, které jsou v obvodu jejich územní působnosti.
9. Každý má právo na volný průchod krajinou po veřejně přístupných účelových komunikacích (pěšinách, stezkách, polních nebo lesních cestách) bez ohledu komu patří, které jsou zaevidované na obci do jejíž působnosti náleží.
10. Předejít konfliktům s majiteli pozemků nebo mysliveckou či lesní stráží nebo strážci přírody je možné tím, že si návštěvník před vstupem nebo vjezdem do volné krajiny (honitby) zjistí na katastru nemovitostí vlastníka pozemků nebo na obecním úřadě veřejnou přístupnost účelových komunikací, pěšin a stezek na plánovaní trase.
11. V lese se nesmí člověk pohybovat mimo lesní cesty a vyznačené trasy jinak než pěšky. Výjimku může udělit vlastník lesa.
12. Na polní a lesní cesty jako veřejně přístupné účelové komunikace je povoleno vjíždět motorovými vozidly, pokud jsou cesty zaevidovány na obci, do jejíž působnosti náleží a nejsou označeny zákazem vjezdu.
13. Při geocachingu musí hráči (keškaři) podle pravidel respektovat nejen zásady zakládání schránek (kešek), ale také při jejich hledání platí pro keškaře stejná pravidla po průchod volnou krajinou, tedy i honitbou, jako pro jiné pěší turisty i stejné následků při jejich porušování.
14. Oprávnění v honitbě zadržet osobu při plašení zvěře jakýmkoliv způsobem, což může být i neoprávněný vstup nebo vjezd do honitby, má kromě Policie ČR také myslivecká nebo lesní stráž a strážce přírody.
15. Příslušník myslivecké i lesní stráže a stráže přírody je při plnění úkolů úřední osobou pod ochranou státu. To znamená, že za vyhrožování nebo použití násilí hrozí takovému útočníkovi - kontrolované osobě - až 12 let vězení.
 
Závěrem je na místě uvést, že možnost vstupu do volné krajiny, tedy i do honitby, je v právních předpisech řešena poněkud komplikovaně. Ne každý, kdo má v úmyslu jít do přírody na procházku, na houby či hledat kešky, nebo si jen tak vyjet na kole nebo na koni, si uvědomuje, že podle zákona nemůže jít nebo jet kam se mu zlíbí. Konfliktní situace může nastat už jenom tím, že houbař přejde od silnice do lesa po posečené louce a vlastníkovi louky – fyzické osobě – se to nebude líbit. Nemluvě o tom, že někteří si autem zajedou po cizí louce až k lesu.
Čistě teoreticky vzato bychom si měli předem zjistit možnosti vstupu nebo vjezdu do volné krajiny kam máme namířeno, abychom se vyhnuli možným nepříjemnostem. Prakticky to určitě nedělá téměř nikdo, a tak se může dostat do střetu se strážci. Většinou se ale jedná pouze o neznalost zákonů, a proto by se vše mělo především řešit takzvaně domluvou a s rozumem, i když „neznalost zákonů neomlouvá“. Zvláště myslivci by měli v takovýchto situacích zachovat co nejvíce asertivní jednání a v zájmu všeobecného náhledu na myslivce se snažit vyřešit případné střetové situace v co největším klidu a na základě slušné, ale zároveň důrazné domluvy či argumentace.
 
Ještě k pastvě hospodářských zvířat v lese
 
Využívám této příležitosti i k tomu, abych upozornil na to, že od 1.1.2026 se novelou lesního zákona č. 286/1995 Sb. vloženým paragrafem 36a povoluje pastva hospodářských zvířat v lese.
 
Uvádím přesné znění tohoto paragrafu:

(1) Provádět pastvu nebo výběh hospodářských zvířat v lese nebo jejich průhon lesními porosty (dále jen „pastva v lese“) je možné pouze po předchozím písemném souhlasu vlastníka lesa.
(2) Při pastvě v lese nesmí docházet k omezování práva vstupu do lesa.
(3) Ten, kdo provádí pastvu v lese, je povinen zajistit, aby při pastvě v lese nedocházelo ke škodám na lesních porostech a k narušování půdního krytu a vodního režimu ohrožujícím plnění funkcí lesa. Pokud na lesních pozemcích probíhá pastva v lese, má se za to, že případné škody na lesních pozemcích nebo na lesních porostech nezpůsobila zvěř.
 
Pastva zejména skotu na zemědělské půdě, na pastvinách za elektrickým nebo jiným ohradníkem mnohdy způsobuje problémy s výkonem myslivosti na těchto plochách zejména tam, kde se na stejné ploše pase dlouhodobě, někdy i celoročně, a dobytek se mezi pastvinami nepřehání.
Na takových plochách je téměř vyloučena plnohodnotná myslivost včetně zřizování mysliveckých zařízení a možností lovu.
Nově povolená pastva v lese může ještě více ovlivnit myslivost na těchto ohrazených plochách a fakticky ještě více zmenšit honitbu. Proto by byla na místě včasná domluva mezi vlastníkem lesa, majitelem pasených hospodářských zvířat a držitelem nebo jiným uživatelem honitby o všem co s touto novou možností lesní pastvy souvisí.
 
Ing. Alexandr VÍT