V některých regionech byla a dosud je střečkovitost značně rozšířena, jak uvádějí některé publikace zabývající se problematikou střečkovitosti spárkaté zvěře a jejím léčení (prof. Lamka, doc. Bukovjan, Ing. Macháň a další). Proto je třeba stále zdůrazňovat význam léčení za účelem útlumu, resp. snížení výskytu parazitů, v důsledku omezení produkce vajíček a larev střečků a tím s minimalizací všech nepříznivých dopadů na zdravotní stav zvěře.
Vzhledem k tomu, že SVS ČR v tomto roce nevydala mimořádné veterinární opatření, které v předchozích letech umožňovalo léčení střečkovitosti ve volných honitbách, zaměřili jsme se po projednání na SVS ČR na sledování účinnosti a bezpečnosti tohoto léčivého přípravku pouze v několika oborách. Proto jsme spolupracovali s příslušnými odbornými pracovníky v oborách na Moravě - LZ Židlochovice, Náměšť n.O. a další.
Je zřejmé, že léčba volně žijící zvěře je limitována plachostí a migrací zvěře, a proto požadavky na účinnost, bezpečnost a kvalitu VLP pro jejich aplikaci jsou přísnější. Vyžadují tedy vysokou účinnost léčiva a dostatečnou terapeutickou šíři s nízkou toxicitou, dále s dobrou snášenlivostí a s dobrým příjmem medikovaného krmiva zvěří. Nicméně důležitou podmínkou aplikace je nezanechávání reziduí v organismu léčených zvířat
Úspěch léčby je zcela zásadně podmíněn výběrem vhodného léčiva s vhodnou aplikační formou. Prozatím se ukázala jako nejvhodnější aplikace antiparazitik v krmivu, a to v lékové formě pulvis nebo premix, avšak i tato aplikační forma má svá omezení v léčbě daná již zmiňovanými podmínkami a specifiky příjmu krmiva zvěří.
Potřebný účinek léčby také plně závisí na výběru vhodného léčiva na základě parazitologického vyšetření, na dodržování požadavků uvedených v příbalových informacích a jejich správnou aplikací v terénu, včetně následného vyhodnocování výsledků léčby.
Léčení volně žijící zvěře a aplikace antiparazitik jsou tedy zásadně omezeny podmínkami příjmu medikovaného krmiva zvěří. Pro perorální aplikaci antiparazitik platí, že je třeba zajistit správné a dostatečné dávkování veterinárních léčivých přípravků tak, aby nedocházelo ke vzniku rezistence.
Stejně jako při použití antiparazitik u domestikovaných zvířat platí, že u volně žijících zvířat se veterinární léčivé přípravky používají pouze v případech, kdy je jejich použití odůvodněno podrobným posouzením zdravotního stavu zvířat ošetřujícím veterinárním lékařem v příslušné honitbě a veterinární léčivý přípravek je použit v souladu se schválenou příbalovou informací.
V současné době jsou na trhu pouze dva VLP určeny k léčbě parazitóz lovné zvěře. Námi sledovaný IVERMIX 0,15 mg/g (výrobce Tekro) se používá ve dvou lékových formách – premix pro medikaci krmiva a perorální prášek s obsahem účinné látky ivermektin.
Ivermektin je účinné ekto a endoparazitikum se širokým spektrem účinnosti na nematody a arthropody. Do spektra účinnosti jsou zahrnuti rovněž původci střečkovitosti (včetně střečkovitosti jelenů a srnců). Tento léčivý přípravek je určen pro cílové druhy jelen, daněk, srnec, muflon v doporučené dávce 0,3 -0,4 mg/kg ž.hm./den a je doporučeno opakovat léčbu v odstupu jednoho týdne. Před vlastní aplikací léčivého přípravku je třeba podávat po dobu 7 až 10 dní návykové krmivo, tj. shodná krmná směs bez zamíchaného přípravku.
Ze všech uvedených lokalit byly zjišťovány výsledky nálezů larev střečků podkožních po stažení kůže ulovených nebo uhynulých kusů srnčí zvěře.
Zjišťování larev nosohltanové formy tohoto onemocnění je však značně náročnější, poněvadž ne všichni pracovníci, kteří připravují trofeje nebo vyšetřují nosní dutiny zvěře, zjištěné nálezy předkládají.
Rovněž jsme získali výsledky nálezů střečkovitosti z výkupu zvěřiny organizace Moravialov v Kravsku u Znojma, kde jsou zpracovávány vykoupené trupy spárkaté zvěře z jižních Čech a ze střední a jižní Moravy.
Také jsme podle možností sledovali i účinnost na některé endoparazity, ale v důsledku provozních potíží v průběhu pokusu (především zajištění potřebných vzorků exkrementů) se nám nepodařilo realizovat hodnocení nástupu rezistence parazitů vůči použité účinné látce.
Výsledky sledování účinnosti
Aplikace léčivého přípravku proběhla bez problémů vesměs v zimním období po ukončení loňské lovecké sezóny. Výsledky nálezů larev střečků zjišťované ve vybraných oborách (celkem 6 lokalit) od května do konce roku 2025 jsou v procentech nálezu larev střečků uvedeny v tabulce 1.
K výsledkům uvádíme, že je významné, ze kterého ročního období pochází nálezy larev. V letním období u většiny stažené zvěře jsou nálezy ještě málo zřetelné, a proto jsou nálezy larev nízké. Při hodnocení koncem roku jsou pak nálezy larev jasně patrné a procento zamoření je až 20 % u srnčí a 30 % u jelení zvěře z některých obor.
Při celkovém hodnocení nálezu larev po léčení bylo zjištěno u srnčí zvěře 16 % pozitivních kusů a u jelení zvěře 24 % (procento nálezů je ale zřejmě ovlivněno vzorky z jedné lokality, kde se v roce 2024 neléčilo Ivermixem). Nálezy larev z roku 2025 jsou tedy nižší o 6 % u srnčí a o 14 % u jelení zvěře oproti roku 2024.
Celkově je třeba konstatovat, že nálezy larev z jednotlivých obor nejsou zcela shodné, a to i v závislosti na tom, zda a jak dlouho byla zvěř v předchozích letech léčena antiparazitiky. Zároveň uvádíme, že se jedná o první etapu sledování, takže je třeba počítat s určitými ne zcela jednotnými postupy používanými v jednotlivých lokalitách (předkládání medikovaného krmiva, hodnocení spotřeby a sledování příp. vedlejších účinků, atd.). To je také důvodem uvádění výsledků léčení pouze v procentech nálezu larev u ulovených kusů.
I přes tyto drobné metodické nedostatky však došlo k jednotnému hodnocení účinnosti použitého léčiva a celkem jednoznačně byla vyjádřena vhodnost a potřeba léčby v lokalitách s předchozím nálezem larev střečků. Při aplikaci medikovaného krmiva bylo vždy v průběhu dne spotřebováno veškeré předložené krmivo. V období po aplikaci nebyl zjištěn žádný úhyn u sledované srnčí zvěře a stejně tak nebyly prokázány žádné vedlejší účinky, jako například průjem či nechutenství.
Je třeba uvést, že ve většině obor probíhalo v předchozích letech léčení Ivermixem, takže je zřejmé, že aplikace v tomto roce plně potvrdila význam léčení zvěře proti střečkovitosti, kdy se nadále udržují velmi nízké nálezy larev střečků u ulovené zvěře.
Rovněž pokládáme za významný a zajímavý poznatek perforace kůže srnčí zvěře larvami podkožních střečků již koncem ledna oproti doposud známým údajům
Nálezy larev v oborách jsou odlišné od nálezů zjišťovaných ve výkupně zvěře Kravsko u Znojma, kde jsou nálezy larev v podkoží sledované zvěře nadále velmi vysoké (v roce 2025 probíhalo léčení antiparazitikem ve volných honitbách). Podle názoru pracovníků zpracovatelského závodu došlo k vysokému nárůstu nálezů larev v podkoží srnčí i jelení zvěře (až 95 % pozitivních kusů), což si vysvětlují také neléčením Ivermixem ve volných honitbách v roce 2025. Nález larev v podkoží u černé zvěře poklesl ve stejném období na 25 % (tab.č.2).
Také je třeba konstatovat, že je zřejmé, že bohužel nejsou nálezy larev zjišťovány proškolenými osobami, které by přitom měly zvěř vždy po ulovení důkladně prohlédnout a zaslat případné nálezy na příslušnou SVS. Přitom při jednáních na SVS na jaře 2025 nám bylo přislíbeno, že při školeních těchto pověřených osob jim bude jasně připomenuta tato povinnost tzn., že by jednoznačně měli prohlížitelé předkládat potřebnou fotodokumentaci nálezu larev s příslušným popisem narušeného podkoží či svaloviny při zjišťovaných vyšetřeních zvěře po ulovení. Bohužel, jak jsme byli informováni, žádné nálezy nejsou hlášeny, což je při porovnání s počtem nálezů ve výkupně zvěře alarmující a jednoznačně je třeba apelovat na prohlížitele, aby nezapomínali na tuto povinnost.
Přitom sledování výskytu onemocnění střečkovitostí je u srnčí zvěře poměrně snadné oproti sledování onemocnění endoparazitózami. Při dobré komunikaci a spolupráci mezi prohlížiteli a lovci v mysliveckých spolcích lze zjistit nálezy larev na kůži při stahování kusů.
Zjištění a hlášení nálezů nosohltanových larev je už náročnější, poněvadž larvy u srnčí zvěře, zvláště srn, jsou v nosohltanových dutinách zjišťovány často jen cíleným hledáním.
V každém případě evidentně stále narůstající počty nálezů podkožních larev střečků u srnčí zvěře z volných honiteb ukazují na potřebu léčení.
Je třeba také uvést, že se nepodařilo zajistit odběr vzorků od ovcí pasoucích se v sousedství lesů, abychom mohli vyšetřovat i možný nárůst resistence parazitů vůči použitému ivermektinu.
Také je třeba zveřejnit výsledky sledování spotřeby ivermectinu podle údajů výrobce léčivého přípravku Ivermix 0,15 mg/g perorálního prášku. Zde můžeme pouze konstatovat, že snížená spotřeba je v důsledku nemožnosti léčení spárkaté zvěře ve volných honitbách (tab.č.3).
Závěrem je nutno zdůraznit, že onemocnění spárkaté zvěře střečkovitostí vyvolává utrpení a bolest postižených zvířat, často i jejich úhyn, poškozuje zdraví zvířat produkcí toxinů a často znehodnocuje zvěřinu pro další kulinářské zpracování a také vede ke konfiskaci ulovené zvěře v důsledku silného zamoření larvami v podkoží.
Jestliže budou i z více regionů zjišťovány obdobné poznatky jako z námi sledované oblasti výkupu zvěře v Kravsku (Moravialov), kde dochází k nadále vysokému nálezu larev střečků u srnčí a jelení zvěře, budeme informovat SVS s doporučením na opětovné budoucí umožnění léčení spárkaté zvěře i ve volných honitbách.
prof. MVDr. Alfred HERA, CSc.
Ústav pro státní kontrolu veterinárních
biopreparátů a léčiv