Biologické invaze představují celosvětově jednu z nejvýznamnějších současných výzev v ochraně biodiverzity, neboť jsou spojeny s řadou negativních dopadů pro původní ekosystémy. Jedním z nejvýznamnějších dopadů biologických invazí je ohrožení původních druhů, včetně zvláště chráněných organismů. Invazní druhy zároveň ovlivňují i každodenní lidské aktivity a mohou vést ke vzniku konfliktních situací.
Problematika invazních živočichů významně zasahuje i do oblasti myslivosti a managementu volně žijící zvěře, jelikož tyto obory hrají v podmínkách Evropy klíčovou roli při kontrole a omezování jejich šíření. Na základě implementace právní úpravy Evropské unie je v České republice šest invazních druhů zařazeno mezi tzv. druhy vyžadující regulaci, které je možné celoročně usmrcovat, pokud jsou uvedeny v povolence k lovu daného myslivce.
Jedním z těchto druhů je mýval severní (
Procyon lotor), jehož populace v České republice každoročně narůstá, o čemž svědčí trend počtu usmrcených jedinců. Zatímco v roce 2015 bylo v České republice usmrceno 762 jedinců mývala severního, poslední dostupná data z mysliveckého roku 2024 již evidují 3453 usmrcených mývalů.
Tento trend naznačuje, že se populace mývala severního na našem území nadále rozšiřuje a postupně posiluje. Jako typický příklad dynamického šíření a nárůstu populace, může ostatně posloužit sousední Německo. V sezóně 2014/2015 lovili němečtí kolegové 96 165 jedinců mývala severního, zatímco poslední data z roku 2023/2024 udávají již 239 162 mývalů!
S nárůstem početnosti mývala severního souvisejí také rizika pro původní ekosystémy, kterými se budeme v budoucnu věnovat podrobněji.
Jedním z méně nápadných, avšak významných rizik, je zavlékání nepůvodních parazitů, které mýval přenesl ze svého původního areálu výskytu v Severní Americe. Jedním z nejvýznamnějších je škrkavka mývalí (
Baylisascaris procyonis), jejíž výskyt byl v Evropě v posledních letech opakovaně potvrzen, například v Německu, Polsku, Dánsku, Rakousku nebo Itálii. Navzdory probíhajícímu šíření mývala severního však dosud chyběly konkrétní potvrzené údaje o výskytu tohoto parazita na území České republiky.
Škrkavka mývalí je parazitická hlístice, která byla do Evropy zavlečena spolu s mývalem a nakazit se jí mohou nejenom mývalové, ale i celá řada dalších živočichů, včetně člověka.
K přenosu může dojít pozřením vajíček, která jsou vylučována trusem infikovaných mývalů a mohou se nacházet na srsti mývala anebo na místech, kde se pohybuje, například v půdě či na vegetaci. Vajíčka mohou být náhodně pozřena při neopatrné manipulaci s mývalem a zanedbání hygieny či například konzumací kontaminovaného ovoce, zeleniny či lesních plodů.
Riziko přenosu je relativně vzácné a případy přenosu na člověka jsou popsány především ze Severní Ameriky, kde se nachází velmi početná populace mývala. Výrazně zvýšenému riziku jsou však vystaveni zejména myslivci a další osoby manipulující s usmrcenými jedinci, u nichž může při nedodržení hygienických zásad dojít k náhodnému pozření infekčních vajíček.
Riziko je vyšší také díky růstu evropské populace a s rozšiřováním mývala do urbánního a suburbánního prostředí.
Po pozření infekčních vajíček se ve střevě líhnou larvy, které u člověka, jakožto necílového hostitele, migrují různými tkáněmi a nedokončí svůj vývojový cyklus. Larvy přitom mohou proniknout do centrální nervové soustavy se závažnými následky, které mohou být pro člověka i fatální. V USA jsou prozatím zaznamenány desítky případů infekce člověka, avšak počet je pravděpodobně vyšší, jelikož přítomnost tohoto parazita nebývá u člověka primárně ověřována.
S ohledem na probíhající šíření mývala severního a dosavadní absenci údajů o výskytu tohoto parazita v České republice bylo cílem této studie ověřit jeho přítomnost na našem území.
Pilotní ověření přítomnosti škrkavky mývalí bylo provedeno mezi roky 2023 až 2025 na vzorku deseti usmrcených jedinců z oblasti Doupovských hor, kde se nachází nejpočetnější známá subpopulace mývala severního v Čechách. Další významná subpopulace se vyskytuje také na jihovýchodní Moravě.
Přítomnost škrkavky mývalí byla ověřována jak okulárně, tak i genetickou DNA analýzou s využitím PCR primerů, jelikož mýval může být hostitelem širší škály endoparazitů. Z celkového počtu ověřovaných jedinců mývala severního byla škrkavka zjištěna u třech z nich, a to v počtu jednoho, dvou a osmi jedinců škrkavky. Z tohoto počtu bylo osm samic a tři samci o délce 4,2 až 10,1 cm a šířce 1 až 3 mm.
Celkový pohled na samce a samici škrkavky mývalí (vlevo) a mikrofotografie morfologických detailů: přední konec s typickými pysky (B1); zadní konec samce se špičkou spikuly (B2); a zadní konec samice (B3).
V rámci provedené studie se tak podařilo potvrdit první výskyt škrkavky mývalí v populaci mývala severního na našem území, konkrétně v západní doupovské subpopulaci.
Byť se zdá zjištěný výskyt škrkavky u 3 z 10 ověřovaných mývalů poměrně vysoký, je třeba tento výsledek interpretovat s opatrností vzhledem k omezenému rozsahu pilotního souboru dat. Zkušenosti z okolních zemí již nyní ukazují, že prevalence tohoto parazita může být výrazně vyšší. Například v Německu bylo infikováno 95 % z celkem 234 vyšetřených mývalů (Dörge et al. 2023), což potvrzuje vysokou míru rozšíření tohoto parazita v etablovaných populacích.
S ohledem na pokračující šíření mývala severního a nárůst jeho početnosti lze očekávat i další šíření tohoto parazita na území České republiky.
Záchyt
B. procyonis v České republice představuje významný nález z hlediska monitoringu invazních parazitů i z pohledu veřejného zdraví. Data ze západní části České republiky potvrzují pokračující šíření
B. procyonis mimo jeho původní areál výskytu v Německu směrem do sousedních států. Vzhledem k zoonotickému potenciálu parazita a jeho schopnosti způsobit závažné ohrožení zdraví, může jeho přítomnost v České republice vyvolat oprávněné obavy z kontaminace prostředí a z potenciálního rizika pro další volně žijící živočichy, ale také pro člověka a domácí zvířata, zejména psy.
Výsledky ukazují, že nebezpečí, spojené s šířením jednotlivých invazních druhů, resp. druhů vyžadujících regulaci, se nepojí pouze s jejich přímými dopady na původní ekosystémy. Další rizika lze spatřovat právě v zavlékání s nimi úzce spjatých nepůvodních organismů, včetně parazitů.
Invaze mývala severního současně přispívá k šíření parazitických druhů, které si tento invazní druh přenesl ze svého původního areálu výskytu a které se nyní mohou dále šířit v nově osídlených oblastech.
V tomto kontextu je proto klíčová včasná eradikace mývala a omezení jeho dalšího šíření. Myslivci přitom hrají v našich podmínkách nezastupitelnou roli, protože mají zásadní roli v usmrcování druhů vyžadujících regulaci, což může aktivně přispět ke kontrole početnosti tohoto invazního druhu a snížení rizika dalšího šíření jeho parazitů.
V souvislosti s probíhajícím výzkumem invazních druhů si proto čtenáře Myslivosti dovolujeme požádat o vyplnění krátkého dotazníku, který je zaměřen na vnímání a zkušenosti s těmito druhy. Dotazník byl nejprve testován na vzorku široké veřejnosti a nyní je určen také odborné veřejnosti, včetně myslivců a pracovníků v ochraně přírody.
Dotazník je dostupný na následujícím odkazu:
https://fs27.formsite.com/bp5IS7/01gtcpukjd/index
Příspěvek vznikl v rámci projektu „Zhodnocení dopadů výskytu invazních druhů a návrhy efektivních řešení jejich regulace“ podpořeného Národní agenturou pro zemědělský výzkum (QL24020333).
Ing. Jan CUKOR, Ph.D.1,2
RNDr. Ondřej MIKULKA, Ph.D.3
Ing. Michal BENOVICS, Ph.D. 3,4
Ing. Kateřina BRYNYCHOVÁ, Ph.D. 1
1Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti
2 Česká zemědělská univerzita v Praze
3 Mendelova univerzita v Brně
4 Univerzita Komenského v Bratislavě