Pokud vím, tak v nedávné době se zcela změnilo vedení OMS Prachatice. K jakým změnám a proč došlo?
Pavel: Ano, od loňského roku máme kromě dvou členů úplně nové vedení, to původní se téměř celé rozpadlo , členové skončili ze dne na den, museli jsme tedy oslovovat nové kandidáty do nové okresní myslivecké rady. Aktuálně tedy máme novou
osmičlennou radu plus novou jednatelku.
Nechci nijak dopodrobna rozebírat příčiny a sahat nikomu do svědomí, ale začátky byly pro nás dost složité než jsme se aspoň trochu zorientovali. Byli jsme tak trochu hozeni rovnýma nohama do neznáme vody. Například nebyly vůbec nahlášeny kynologické zkoušky, tak se ani nemohly konat, plno skutečností se objevovalo postupně a měli jsme snahu zachránit alespoň to, co vůbec zachránit šlo.
Na letošní rok díky tomu, že začaly řádně fungovat odborné komise, už bylo vše řádně naplánováno a věříme, že poběží zdárně ke spokojenosti členů.
Asi nebudu daleko od pravdy, když si myslím, že úskalím asi byly i finance…
Pavel: Samozřejmě, že finance jsou podstatou fungování. Naštěstí ne, že by bylo podezření, že někdo něco zpronevěřil, ale skromné finanční prostředky byly na účtu, kde byl v podstatě nulový úrok, museli jsme si nejprve udělat přehled a pořádek, nebyly elektronické podpisy a přístupová práva. Vše jsme museli nastavovat znovu a třeba taky zrevidovat majetek. Například jsme se chtěli zúčastnit loňského dětského dne na Ohradě, ale neměli jsme stan, vybavení, snažili jsme se narychlo něco dokoupit a vůbec se doteď materiálně vybavujeme, protože jsme převzali vybavení spolku ve zcela tristním stavu.
Když jste vybírali členy do okresní myslivecké rady, byl problém je přesvědčit?
František: Přiznám se, že nejprve jsem si myslel, že to tu asi raději zabalíme, protože jsem neviděl nikoho, kdo by se chtěl ve svém volném čase a zadarmo zapojit do činnosti OMS a něco dělat, že asi padneme pod OMS Český Krumlov nebo České Budějovice. Ale pak jsme si řekli, že se přece musíme někoho přesvědčit. Pavla jsem přesvědčil já. Jsme oba v asi nejvíce fungujícím mysliveckém spolku na okrese, přesvědčil jsem ho, že než aby šel do důchodu, tak by bylo lepší pokusit se zachránit okres.
Mysliveckou komisi zase vede zootechnik z naší zemědělské firmy Ing. Pártl. Přesvědčil jsem taky našeho jednatele MS Pavla Jilečka, který dělá předsedu dozorčí rady OMS. Já zemědělsky hospodařím okolo Prachatic a v mysliveckém spolku Nebahovy, kde máme většinu pozemků, na kterých hospodaříme a s myslivci jsem tedy skoro denně ve spojení, jsem přesvědčoval mysliveckého hospodáře Honzu Fafejtu a předsedu HS Ing. Pavla Kleina, aby šli pomoci zachránit okres. Dnes jsou oba v OMR a jsou také jedni z těch, kteří si zaslouží poděkování, a mají také zásluhu, že jsme nespadli pod Budějovice nebo Krumlov.
Udrželi jste tedy okres, kolik aktuálně máte členů? Už se projevilo to, že někteří myslivci, kteří nebyli členové a vidí, že je nové vedení, tak se přihlásí?
František: Když jsem byl v radě v letech 2009 až 2013, tak nás bylo asi 950, dneska evidujeme 557 členů, což je málo. Ale děláme si naději, že se najdou myslivci, kteří v minulosti byli členy a ať už z jakýkoliv důvodů odešli, by se mohli vrátit a třeba uvidí a uvědomí si změnu, že se nové vedení snaží dělat věci trochu jinak a budou nás chtít podpořit. Myslím si, že by jsme v nich měli probudit mysliveckou čest a hrdost, že jsou členy nejsilnější myslivecké organizace v ČR.
Pavel: Když jsme měli chovatelskou přehlídku trofejí, tak jsme tam také stihli svolat poradu hospodářů, kde jsem se je všechny snažil oslovit a představit jim představy nového vedení. A mám taky snahu postupně objet všechny místní myslivecké spolky na okrese, kterých tu máme celkem 72, a podiskutovat o spolupráci a podpoře OMS. Bohužel je těžké informace jinou cestou ke členům dostat, zatím nemáme ani na většinu členů mailové spojení, a pokud máme, tak není aktualizované. Takže si myslím, že by bylo lepší aspoň jednou do roka spolky objet a informovat je, co se podařilo, co se udělalo, co se nepodařilo. Já chci poznat lidi ve spolcích, oni aby poznali mě, a proto chci objet výroční schůze. Budu rád za jakékoliv nápady a i na výtky, na co bychom se měli zaměřit. Také s lidmi diskutovat, proč nejsou členy ČMMJ.
A máte přehled, kolik je vůbec dohromady myslivců v okrese Prachatice?
František: Odhaduji to na 1100 myslivců, z toho je asi polovina nečlenů ČMMJ. Takže by bylo ideální v dohledné době se pokusit přesvědčit ke členství další tři až čtyři sta prachatických myslivců.
Co řeknete myslivci, když přijedete jako nový předseda, proč by měl být v ČMMJ?
Pavel: Já chci argumentovat hlavně tím, že za myslivce, ať jsou to v soukromých honitbách nebo u státních lesů, ale za myslivost jako takovou, prakticky vystupuje a vyjednává s vládou nebo s Poslaneckou sněmovnou nebo při změnách zákonů pouze ČMMJ. Takže ČMMJ, přestože má dnes asi 50 tisíc členů, tak zastupuje myslivce, kterých je odhadem přes sedmdesát tisíc. Čím víc lidí, tím větší síla při vyjednávání, to je hlavní argument. Samozřejmě by to měla být stavovská čest.
A co třeba pro členy nějaké výhody?
František: Mají slevy na zkoušky psů, střelecké akce, nabízíme zkoušky adeptů, nakupujeme minerální krmiva na dotace od kraje, pachové ohradníky, sůl a minerální doplňky. My letos investujeme kolem 150 tisíc, ale vlastně pro všechny myslivce, měla by to být výhoda jen pro členy, ti přispívají, ale dostanou podporu i ostatní.
V budoucnu bychom chtěli pomoci s vyřízením dotací, ale zatím je to jen úvaha, zatím jsme to zkoušeli jen v našem mateřském místním spolku. Je to náročné vyřídit, ale dá se to, takže podle našeho vzoru by mohly začít žádat i další spolky.
Vy jste okres, kde bude asi velká část myslivců lesáků. Podle vašeho odhadu, mají lesáci zájem být členy OMS?
Pavel: Záleží jak kdo. Zajímavé je, že ředitel Lesního závodu Boubín nebo jeho náměstek jsou členy ČMMJ. Pokud lesníci u lesů nemají režijní honitbu ve svojí režii, tak mysliveckého vyžití moc nemají, takže proto je hodně hajných v místních spolcích. Otázkou ale je, zda se stávají i členy ČMMJ, navíc když jsou samostatně pojištěni od zaměstnavatele.
Kromě toho, že se snažíte získat nové členy, chodíte třeba do škol a školek a oslovujete mladou generaci?
František: Přednášky dělám, protože mě to baví. Máme i dětský kroužek, který vede paní Smolová. Mám spolužáka ředitele školy v Ústí nad Labem, který každý rok jezdí na Šumavu a vozí sem děti ze 7. až 9. třídy, dělám pro ně každý rok přednášku o myslivosti. Některé děti to zajímá, některé samozřejmě ne, ale je dost dětí, které se vyptávají, je potřeba začít u malých dětí. U puberťáků se to již nedožene. Dále také náš člen MS Honza Kahuda také obchází školy a školky na okrese a vypráví dětem o přírodě a jaké poslání mají myslivci. Jinak v naší zemědělské firmě děláme pravidelně akce pro školy. Chceme, aby mladí viděli, že zemědělství a myslivost mají spojitost i budoucnost. Potřebujeme ukázat, že myslivost je hospodaření v přírodě ne jenom střílení zvířátek.
A proto taky připravujeme na sobotu 20. června mysliveckou akci na prachatickém náměstí, kde chceme veřejnosti představit myslivce a jejich činnost, zpropagovat tradice a krásy české myslivosti.
Pořádá se tu myslivecký ples nebo dětské dny?
Pavel: Jako okres zatím ne, ale myslivecké plesy pořádá pár spolků. V našem mateřském spolku jsme už měli jubilejním šedesátý myslivecký ples. My jsme měli letos 60. ples historicky, mluvím o plese našem v domácím spolku. Okresní ples zatím nepořádáme.
Celou dobu zmiňujete váš domovský myslivecký spolek, pojďme ho taky trochu představit…
Pavel: Myslivecký spolek Stráž Lažiště je společenstevní honitba s rozlohou 1860 ha, z toho je 600 ha lesa, zbytek louky, pole, vody minimálně. Podhorská honitba v podhůří Šumavy od 580 do 850 m n.m.
Celkem máme 33 členů a 3 stálé hosty a 4 čekatele. I u nás je asi jen polovina členů ČMMJ. Většinu máme místních, za nové členy přijímáme přednostně členy honebního společenstva a jejich rodinné příslušníky. Jsme jeden z mála spolků na okrese, který bere mladé lidi, ale ne cizí, prověřené místní kluky, kteří o myslivost mají zájem, zkoušíme si je jako adepty. Když se osvědčí, nemáme problém je vzít jako členy. A ve spolku máme taky čtyři mladé ženy.
František: Myslivecký spolek zde funguje už 62 let, u založení byl můj děda, otec je členem, teď jsem já a takových lidí, kteří mají dlouholeté vazby je tam hodně, myslivost se zde dědí.
Takže asi s majiteli pozemků problémy nemáte…
František: Občas problémy jsou, snažíme se domluvit, dáváme jim zvěřinu. Když mají škody, tak nám volají a my se snažíme ihned problém řešit. Vidíme, že nejlepší co může být, je komunikovat se zemědělci. Ale nemáme v revíru žádný velký zemědělský subjekt, jen několik menších zemědělců, tedy i menší rozlohy polí, soubor malých polí a luk, kdy asi žádné pole nemá více než 15 ha.
Jak vycházíte jako myslivecký spolek s obecním úřadem? Na kolika katastrech fungujete?
Pavel: Na šesti - Horouty, Lažiště, Dvory, Kratušín, Zábrdí a Švihov a s úřady vycházíme dobře. Starosty zveme na schůzi honebního společenstva a výroční schůze MS, komunikujme s nimi. Známe se všichni. Obce mají v honitbě lesy, zemědělskou půdu, takže spolupráce se starosty je a musí být dobrá.
Jste v turistické oblasti, máte problém s cyklisty, houbaři?
František: Cyklisti jezdí všude, houbaři chodí v noci s čelovkami, je to opravdu problém.
Pavel: Největší zlo jsou čtyřkolky, motorky, krosky po lesích. To je skoro horší než houbaři. Je pravda, že dřív to nebývalo, dneska lidi vlezou kamkoliv. I ve skalách, kde by je člověk nečekal, tak jsou tam.
Pojďme ke zvěři…
František: U nás nejhojnější zvěří je srnčí, dále zvěř černá, vysoká a posledních pět šest let se objevila daňčí zvěř a její stavy rychle narůstají. Myslím, že už máme aktuálně v honitbě kolem třiceti kusů daňčí zvěře a mám obavu, abychom z toho neměli brzy problém.
Normovaný stav srnčí zvěře je 67 kusů, lovíme asi 18 srnců, 18 kusů zvěře holé. Snažíme se nalovit hlavně holou, v minulosti bývaly problémy, nikdo ji nechtěl lovit, srnci se přitom vždy nastříleli. Dali jsme si ale do provozního řádu, kdo kus holé neuloví, tak zaplatí 1000 Kč do pokladny. Holá se najednou začala lovit a v rámci kvality zvěře by se určitě taky průběrně lovit měla. Stavy máme stabilní, ale víme všichni, že reálné počty zvěře v honitbě jsou, tak jako v jiných honitbách vyšší.
Docela paradoxně trofejová kvalita srnčí zvěře není špatná, ale je to jistě dané také tím, že máme slaniska s minerálními přísadami a dáváme minerály do směsí. Mícháme si sami směsi a dáváme do samokrmítek, při přípravě směsí spolupracujeme s VVS Verměřovice. Je to vidět na kondici zvěře a na síle paroží. Dneska máme kusy, které jsme tu v minulosti nikdy neměli, ročci mají nasazené slabé šesteráky nebo vidláčky, slabých bulkuřů je čím dál tím méně. Vloni jsme ulovili dobrého stříbrného srnce 121 bodů CIC, rok předtím byl také jeden medailový, ne že bychom jich měli moc, ale na Šumavu máme dobrou kvalitu zvěře a rok od roku se kvalita a váha zvěře zvyšuje.
František: Máme také v honitbě rysa, stabilně je tu od konce 80. let. Na začátku 90. let, když si srnčí zvykalo na rysa, tak jsme mívali velké ztráty, dneska si na rysa srnčí už zvyklo. Jediné, co se změnilo je chování, v noci srnčí vytahuje ven, nechce být moc v lese. Ale jinak se šumavské srnčí naučilo s rysem žít a nemáme velké škody. Pokud najdeme pět kusů od rysa stržené srnčí zvěře za rok, tak je to asi tak maximum.
A co jeleni?
František: Jeleny tu máme, říjiště jen tak okrajově, protože sousedíme s režijní honitbou Lesů ČR, která vede až na Boubín. Takže jelení zvěř u nás pobývá, ale říjiště moc nevyužívá. Přes letošní zimu je tu jelení zvěře hodně, není problém, když se večer projedu, vidět třeba třicet kusů vysoké, to tu nikdy nebývalo. Ale přisuzujeme to vlkům, vlk Šumavu celou rozehnal a vysoká jde do podhůří. Vlci tu jsou, mají větší teritorium, nejsou tu ale každý den. Ale vidíme stopy na sněhu nebo na fotopastích. Týden pak není vysoká vidět, když honitbou projdou.
Lovíme 4 jeleny, 3 laně a 3 kolouchy, dbáme na správný průběrný odstřel.
Škody jelení zvěří nejsou nějak výrazné. Je pravda, že tu a tam někde něco ukousnou, ale není to žádné masivní loupání.
Největší škody dělá černá, hlavně na loukách, naštěstí polí tu není tolik. Máme zkušenosti, že jakmile padnou na Šumavě bukvice, tak prase nevidíme celou zimu, nevylezou z lesa. Když není semenný rok, tak to je to se škodami horší. Letos již máme ulovených okolo 70 prasat, většinu individuálně, a pak že prasata nejsou jak říkali někteří myslivci loni, když byl semenný rok. Jsou všude, protože letos v lese bukvice nejsou.
A daňčí? Je to tu taky časovaná puma…
František: Já myslím, že určitě. Myslím, že už asi nejsme schopní odlovit přírůstek. Vloni jsme ulovili šest kusů holé, letos máme tři kusy, což je strašně málo, na to, co bychom potřebovali odlovit. My jsme pořídili jako jedni z prvních na okrese dron, hned je vidět, že je potřeba lovit podstatně více, než si myslíme, na to, kolik zvěře jsme si mysleli, že máme v honitbě.
A co ostatní druhy zvěře?
František: Jezevců je dneska více než lišek, nemoci lišky docela zdecimovaly. Šakal se sem ještě nedostal, nutrie se už ukázala, stejně tak se začínají ukazovat bobři. Jinak je tu jestřáb, káně, moták, občas se objeví mořský orel, letos tu bylo 16 luňáků červených, to tu dříve také nebývalo.
Krkavci, to je průšvih. Likvidují telata a čekají, jakmile kráva rodí tele, tak vyklovou oči teleti, pak ještě čekají až bude kráva tlačit ven placentu a už byli i případy, že jí rozklovali pochvu a kráva skončí v lepším případě na jatkách anebo uhyne. Navíc přes honitbu lítají na okresní skládku, přeletí jich i osmdesát najednou. A když vystřelíte v honitbě, tak netrvá ani pět minut a už nad vámi lítají nad hlavou.
Jak to máte se zvěřinou?
František: Pořídli jsme si chladící box pro myslivecký spolek na dotace, ale zvěřinu do výkupu neprodáváme. V dnešních cenách se snažíme vše nechat doma nebo prodat si sami po vesnici známým, kamarádům. Protože máme prohlížitele, je to zcela legální. Dnešní cena 15 Kč za kg divočáka je směšná, do výkupu za tuto cenu nedáme nic. Dávali jsme do výkupu jen jelení zvěř, když nám dali 50 Kč za kg. Pro členy máme vybavenou bourárnu, kde si mohou ulovený kus zpracovat.
Jednoznačně bychom přivítali, kdybychom v systému prohlížitelů mohli kus taky stahovat a rozdělit alespoň na hlavní díly. Pokud někomu prodáme celý kus v kůži, tak je většinou problém se zpracováním, oficiálně stahovat a dělit na prodej nemůžeme, tak se to zbytečně obchází sousedskou výpomocí. Zatím se to toleruje, nikdy jsme se nesetkali s tím, že by přišla nějaká kontrola, proč to nemůžeme dělat jako třeba vedle v Rakousku a Německu?
Jak využíváte dotace pro spolek?
Pavel: Využili jsme finanční podporu přes místní akční skupinu a máme krásný vyšívaný myslivecký prapor, pořídili jsme chladící box, na obojí jsme dostali 80 %. Dále jsme si pořídili nový stánek 3x6 metrů i s potiskem, pivní sety, získali jsme tak ale i třeba podporu na lesnici, využili jsme dotace na nákup uniforem, takže jsme jako spolek všichni členové ve stejných spolkových uniformách. Administrace je sice poměrně náročná, ale naštěstí máme jednoho člena, který pracuje na SZIF na okrese, tak to pro něj nebylo nové, už věděl jak a co kam napsat. Je to výhoda myslivců, sejde se většinou více profesí a zkušeností, vše se dá zvládnout.