Zatímco člověk odvádí teplo především pocením, pes disponuje pouze omezenou schopností ochlazování. Potní žlázy má jen v oblasti polštářků tlapek a hlavním mechanismem termoregulace je zrychlené dýchání a odpařování vlhkosti z dutiny ústní. Tento systém však při vysokých teplotách nebo zvýšené fyzické aktivitě přestává být dostatečně účinný. Organismus psa se pak přehřívá mnohem rychleji, než si většina lidí uvědomuje.
Lovecký pes není „stroj“
Právě u loveckých plemen bývá problém ještě výraznější. Mnozí lovečtí psi mají mimořádně vysokou ochotu pracovat a značný pracovní drive. Pes v zápalu práce často překračuje vlastní fyzické možnosti a pokračuje i ve chvíli, kdy už organismus nezvládá efektivně odvádět teplo. To platí zejména u retrívrů, slídičů, ohařů nebo honičů s vysokou pracovní motivací. Řada psů navíc v přítomnosti zvěře nebo během intenzivního výkonu téměř nevnímá únavu.
Vůdce proto musí být tím, kdo aktivitu ukončí včas. Schopnost psa pracovat ochotně totiž neznamená, že je práce v daných podmínkách bezpečná.
Vysoké teploty zároveň významně ovlivňují kvalitu výkonu. Klesá koncentrace, pes se rychleji unaví, zhoršuje se schopnost práce nosem a prodlužuje se regenerace. Proto by měl být letní výcvik výrazně kratší, klidnější a lépe plánovaný než během chladnějších měsíců.
Nejrizikovější je kombinace tepla a excitace
Velké riziko představuje spojení vysoké teploty a silného vzrušení. Typickým příkladem jsou letní tréninky aportů, intenzivní práce ve vysokém porostu nebo delší dohledávky v horkém počasí. Organismus psa je v takové chvíli zatížen nejen teplotou okolí, ale i vysokou svalovou aktivitou a psychickou excitací.
Právě excitace přitom často maskuje první známky přehřátí. Pes pokračuje v práci, i když už jeho tělesná teplota nebezpečně stoupá. Proto je chybou hodnotit kondici psa pouze podle jeho ochoty pokračovat.
Obzvlášť ohrožená jsou mladá štěňata, starší psi, obézní jedinci, tmavě zbarvení psi a plemena s hustou srstí nebo kratší lebkou. Vyšší riziko však existuje i u velmi temperamentních a pracovně extrémně motivovaných jedinců.
Přehřátí nevzniká jen v autě
Když se mluví o přehřátí psa, většina lidí si vybaví ponechání psa v automobilu. To je bezpochyby jedna z nejnebezpečnějších situací a stále bohužel patří mezi časté příčiny úhynu psů během léta. Teplota uvnitř vozu stoupá extrémně rychle a ani pootevřená okénka nebo stání ve stínu nepředstavují bezpečné řešení.
Přehřátí však velmi často vzniká i při běžných aktivitách. Rizikové mohou být dlouhé procházky na přímém slunci, výcvik v poledních hodinách, běh u kola nebo pohyb na rozpáleném povrchu. Asfalt, dlažba nebo štěrk se mohou rozpálit na teploty, které způsobují bolestivé popáleniny polštářků. Podle doporučení odborníků je vhodné provést jednoduchý test rukou – pokud člověk neudrží hřbet ruky několik sekund na povrchu, je příliš horký i pro psa.
Voda je důležitá, ale nestačí
Samozřejmostí by měl být neustálý přístup k čerstvé vodě. Přesto mnoho psů během práce nebo pohybu nepije dostatečně, zejména pokud jsou silně soustředění nebo excitovaní. Vůdce proto musí psa aktivně kontrolovat a nabízet mu vodu pravidelně i během kratších aktivit.
Stejně důležité je plánování aktivit. Delší procházky, výcvik i pobyt v honitbě by měly probíhat především v časných ranních nebo večerních hodinách. Polední horko není vhodné pro intenzivní práci, ani pro fyzicky náročné hry.
Velmi vhodné je také využívání stínu, chladnějších lesních úseků nebo možnosti kontrolovaného ochlazení ve vodě. Ani zde však není vhodné jednat bez rozmyslu. Přehřátý pes by neměl skákat do ledové vody náhle, protože prudké ochlazení může zatížit oběhový systém. Bezpečnější je postupné ochlazování tlapek, břicha a hrudníku.
Pozor na koupání a stojaté vody
Mnoho loveckých psů vodu miluje a koupání představuje v létě výbornou možnost ochlazení. Přesto i zde existují rizika. Ve stojatých vodách se během vysokých teplot mohou množit sinice, které představují vážné zdravotní nebezpečí. Pes by neměl pít vodu z neznámých nebo podezřelých nádrží, zvláště pokud je voda zakalená nebo zapáchá.
Po koupání je vhodné psa osušit, zejména u plemen s hustou srstí a podsadou. Dlouhodobě vlhké prostředí může podporovat vznik kožních problémů nebo zánětů zvukovodu.
Zvýšenou pozornost je třeba věnovat také psům, kteří nejsou přirozeně dobrými plavci. Ne všechna plemena mají vhodnou stavbu těla pro delší pohyb ve vodě a únava může přijít velmi rychle.
Letní režim vyžaduje změnu přístupu
Léto by mělo být obdobím rozumného managementu, nikoliv testování fyzických limitů psa. Zkušený vůdce chápe, že skutečná kondice loveckého psa nespočívá v tom, kolik vydrží za každou cenu, ale v dlouhodobé schopnosti pracovat zdravě, vyrovnaně a bezpečně.
To často znamená zkrátit trénink, přesunout aktivitu na vhodnější dobu nebo práci úplně vynechat. Především u mladých psů je důležité si uvědomit, že negativní zkušenost spojená s přehřátím může ovlivnit jejich budoucí vztah k práci i psychickou pohodu.
Lovecké zkoušky v létě:
jak pomoci psovi zvládnout vysoké teploty
Letní termíny loveckých zkoušek představují pro organismus psa mimořádnou zátěž. Na rozdíl od běžného tréninku zde působí několik rizikových faktorů současně – vysoká teplota, dlouhé čekání v autě nebo na stanovišti, psychická excitace, fyzický výkon i nervozita vůdce. Právě kombinace těchto faktorů bývá mnohem nebezpečnější než samotné počasí.
Mnoho loveckých psů navíc pracuje „přes bolest“. Silně motivovaný pes často pokračuje v práci i ve chvíli, kdy už se organismus přehřívá. Proto je odpovědností vůdce sledovat stav psa průběžně a nečekat až na zjevné známky kolapsu. Ochota psa pracovat totiž ještě neznamená, že je jeho organismus schopen zátěž bezpečně zvládnout.
Velmi důležité je pochopit, že hydratace nezačíná až na zkouškách. Jednou z nejčastějších chyb bývá snaha „dolévat“ psa až během výkonu. Správná hydratace však začíná už několik hodin před akcí. Pes by měl být dobře napitý již ráno před odjezdem a během dne by měl dostávat vodu pravidelně v menších dávkách. To je pro organismus mnohem bezpečnější a účinnější než situace, kdy přehřátý pes vypije velké množství vody najednou.
Velmi dobře funguje lehce ochlazená voda, nikoliv ledová. Někteří vůdci přidávají do vody malé množství vývaru, aby podpořili příjem tekutin, případně používají iontové doplňky určené pro sportovní psy. Praktickou pomůckou bývají přenosné lahve s integrovanou miskou nebo cestovní napáječky, které umožňují nabízet vodu pravidelně i během přesunů mezi disciplínami.
Stejně důležité jako hydratace je správné ochlazování psa. Velkou chybou bývá polévání celého psa ledovou vodou nebo snaha zchladit ho co nejrychleji. Organismus psa funguje jinak než lidský a prudké ochlazení může být naopak kontraproduktivní. Nejvhodnější je pozvolné ochlazování míst s vysokým prokrvením, tedy spodní části krku, hrudníku, břicha, slabin, podpaží a tlapek. Používat bychom měli chladnou, nikoliv ledovou vodu.
Po výkonu je ideální psa převést do stínu a nechat ho chvíli v klidném pohybu, nikoliv okamžitě ulehnout. Proudění vzduchu pomáhá ochlazování výrazně více než samotná voda. Velmi dobře fungují mokré ručníky nebo pozvolné namáčení tlapek a spodní části těla. Naopak prudké ponoření přehřátého psa do ledové vody může zatížit oběhový systém.
V posledních letech se mezi vůdci loveckých psů stále častěji používají chladicí vesty. Kvalitní modely fungují na principu odpařování vody a pomáhají stabilizovat tělesnou teplotu psa během čekání mezi disciplínami nebo při přesunech. Největší význam mají zejména u tmavě zbarvených psů, plemen s hustou srstí nebo u psů, kteří mají tendenci se rychle přehřívat. Mezi často používané produkty patří například vesty značek Ruffwear nebo Non-stop Dogwear, které jsou konstruovány pro aktivní sportovní a lovecké psy. Velmi praktickou pomůckou bývají také chladicí podložky umístěné v přepravním boxu nebo v autě.
Velkou roli hraje také správné plánování aktivity psa během dne. Mnoho vůdců dělá chybu, že nechává psa zbytečně rozrušit dlouhým sledováním ostatních disciplín. Přehnaná excitace však sama o sobě zvyšuje tělesnou teplotu a urychluje nástup přehřátí. Klidný pes čekající ve stínu zvládne horký den výrazně lépe než pes, který několik hodin štěká, kňučí a pracuje v neustálém vzrušení.
Vůdce by měl také znát první příznaky přehřátí. Varovnými signály bývá extrémně rychlé nebo hlučné dýchání, tmavě červené sliznice, skelný pohled, nejistý pohyb, malátnost nebo zvracení. V takové chvíli musí výkon okamžitě skončit. Pes potřebuje stín, pozvolné ochlazování a v případě závažnějších příznaků veterinární pomoc.
Na letních loveckých zkouškách často nerozhoduje pouze kvalita výcviku, ale také schopnost vůdce správně pracovat s fyzickou kondicí psa. Zkušený vůdce ví, že nejlepší výkon nepodává pes přehřátý, přebuzený a dehydratovaný, ale pes klidný, dobře připravený a správně regenerující mezi jednotlivými disciplínami.
Právě management psa během horkého dne bývá často tím rozdílem mezi úspěšně dokončenými zkouškami a situací, kdy organismus psa vysokou zátěž nezvládne.
Lucie KOLOUCHOVÁ