Růst parůžků je velmi závislý na průběhu látkové výměny. Pro konečný tvar a pevnost parůžků jsou důležité převážně minerální látky, zejména pak vápník a fosfor. Pokud jich srnec nemá v době parožení dostatek nebo trpí-li poruchou tyto látky produkovat, resp. přirozenou cestou využít, mohou mu narůst parůžky neobvyklého atypického tvaru, myslivcům známé pod názvem „vývrtkáč“. Parůžky těchto srnců mívají zakřivené lodyhy do tvaru nepravidelné spirály většinou s kratšími výsadami, jejich konce jsou vlnitě až točitě utvářené.
Různorodost a variabilita vývrtkovitého paroží
Parůžky „vývrtkáčů“ bývají velmi variabilních a proměnlivých tvarů. Růstový hrot hlavní lodyhy nedodržuje přirozený směr růstu, ohýbá se někdy dovnitř, ale nejčastěji bývá celé paroží rozehnuté do stran.
Paroží vývrtkáče se může vyskytovat v různých fázích vývoje a v různých stupních, z toho důvodu bývá tvar vývrtkovitého paroží velice proměnlivý a různorodý.
Proces osifikace rostoucích vývrtkovitých parůžků neprobíhá paralelně s procesem růstu lodyh. V zásadě vzniká tak, že rostoucí chrupavčité lodyhy i výsady nejsou včas mineralizovány, takže v určité fázi vývoje působením zemské tíže a také pohyby hlavy poklesnou a odchýlí se od původního směru růstu. Při tomto stáčení a „vyosování“ se cévy s největší pravděpodobností na jedné straně lodyhy natahují, což může mít za následek nerovnoměrné prokrvení rostoucího vrcholu. Tato skutečnost růst tohoto patologického útvaru ještě více podnítí.
Vrcholek lodyhy má však vrozenou tendenci růst proti směru gravitace, takže, pokud je to možné, natáčí se a pokračuje v růstu směrem vzhůru. Jakmile však doroste větší délky, v důsledku své hmotností opět klesá, čímž parůžek získává stočený vývrtkovitý tvar. Takto vzniklý patologický útvar následně celý zmineralizuje a uchovává si svůj pokroucený tvar až do shození.
Mýtus nebo dogma?
Autoři některých vědeckých prací ve svých výzkumech tvrdili, že forma vývrtkovitého paroží je spojena se silným napadením plicními cizopasníky. Mohu však oponovat a argumentovat tím, že dosud nikdo neprováděl v oborách či experimentálních zařízeních cílené exaktní pokusy, při kterých by se uměle přenášeli endoparazité na různé druhy jelenovitých přežvýkavců a následně zkoumali jejich vlivy na tvorbu a vývoj paroží.
Zatím tedy není známo, zda vývrtkovité paroží opravdu způsobují svými specifickými toxiny cizopasníci, resp. zda se jedná o projev celkové zesláblosti organismu srnce po zimním strádání nebo nejpravděpodobnější příčiny poruchy látkové výměny.
Jestliže by tento jev vyvolávaly toxiny vnitřních parazitů, pak by se při jiných nemocech nevyskytoval. Podle názoru některých vědců například tuberkulóza, která vysiluje a ničí organismus, sice oslabuje parožní růst, ale nevyvolává vznik vývrtkovitého paroží.
Vývrtkovité paroží bývá zpravidla přirozenou cestou kalcifikováno a dříve či později vytlučeno. Tato skutečnost tedy svědčí o tom, že poruchy mineralizační činnosti byly ke konci růstové fáze odstraněny.
Porucha látkové výměny
Mechanismus vzniku vývrtkovitého paroží se tedy zpravidla pojí s poruchami látkové výměny, zejména nedostatečného transferu vápníku a fosforu. Stáčení výsad a lodyh a takzvané pokroucení celých lodyh může vyplývat z celkové tělesné podvýživy nebo i biologického stáří, a to i bez přítomnosti vnitřních parazitů. Jedna skutečnost je však velmi pravděpodobná – cizopasníci jsou iniciátory vzniku poruch látkové výměny a odebírají tělu vápník a fosfor.
V souvislosti s vývrtkovitými parůžky bych chtěl konstatovat, že podle mého názoru a dlouholetého sledování parožení srnců tyto patologické útvary nejsou dědičné. Pokud se jedinec „uzdraví“ a dojde k fyziologické reaktivaci složitého systému látkové výměny, nemusí se již takový parožní útvar u daného srnce opakovat a v následujícím roce jedinec nasadí obvyklé a jemu typické paroží.
Příklady z praxe
V odborných pracích byli popsáni srnci chovaní v oborách, kteří v jednom roce nasadili vývrtkovité paroží, kdežto v následujícím relativně silné parůžky standardního typu stupně šesteráka. Takovou „vadu“ podle autorů proto není třeba odstraňovat odstřelem, jelikož není podmíněna geneticky. Rieck (1970) dokonce ve svých odborných publikacích zmiňuje, že odstřelem srnců s vývrtkovitými parůžky způsobil v jedné oblasti nepříznivou selekci. Tento nedostatek se projevil u starších srnců se silným parožím pravděpodobně proto, že byli citlivější na nepříznivé potravní a klimatické podmínky. U ročních srnců, u kterých parožní vývoj začíná výrazně později, se již tato vada neprojevila.
Zajímavou skutečností však je, že se vývrtkovité paroží někdy vyskytuje i u tělesně silných a jinak zdravých srnců se silnými pučnicemi, což samo o sobě může reflektovat skutečnost, že se jedná o poruchu pouze dočasnou, probíhající právě v době, kdy paroží fyziologicky rostlo.
Některé trofeje s vývrtkovitými parůžky, které jsem měl možnost hodnotit a posuzovat, byly silné a svojí hmotností a objemem dosahovaly i medailových parametrů. V tomto pohledu může tedy být zcela běžné, že srnec, dříve normálně parožící, nasadí najednou parůžky „vývrtkáče“, načež po shození nasazuje opět svoje obvyklé parůžky. Prokázané periodické nasazování vývrtkovitého paroží po více let je proto jevem poměrně velmi vzácným.
Osobně mohu říci, že v průběhu svého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře, který jsem prováděl celých 27 let, se mi v žádném roce nepodařilo odchovat srnce s touto neobvyklou fenomenální parožní anomálií.
Resumé a závěr
Navzdory celé řadě faktorů ovlivňující parožní vývoj, může být příčinou růstu vývrtkovitého paroží potenciální strádání srnců v kruté zimě, často spojené se stresem, silné napadení cizopasníky či jiná onemocnění a z toho plynoucí poruchy látkové výměny.
Tato neobvyklá forma paroží se ale může pojit i s aktuálním nedostatkem vitamínu D. U „vývrtkáčů“ se většinou jedná o poruchu dočasnou, probíhající právě v době parožení, proto nelze jednoznačně konstatovat, že jsou těmto srncům dány dědičné dispozice takové parůžky nasazovat pravidelně.
Zpravidla se ve volnosti mohou vyskytovat srnci „vývrtkáči“ ve větším počtu jen v určitém roce a určité oblasti či lokalitě, načež v následujícím roce bývá podobný útvar spíše vzácností nebo se nevyskytuje vůbec.
Z toho důvodu je nutno tuto fenomenální parožní anomálii posuzovat v kontextu se všemi faktory ovlivňujícími růst a vývoj paroží.
Pavel SCHERER
člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí a Klubu autorů