Meze, remízky a volné plochy mezi poli představují v zemědělské krajině zásadní
ekologické prvky. Přispívají ke zlepšení půdní stability, zadržování vody a biodiverzity. Správně zvolená skladba
bylin, travin a keřů poskytuje potravu a úkryt drobné zvěři (zejména zajícům a bažantům), opylovačům i dalším užitečným organismům.
Volba rostlin a keřů
Byliny a traviny
Jetel plazivý, vojtěška, vičenec ligrus – bohatý zdroj nektaru, dusíkatá rostlina zlepšující půdu.
Jílek vytrvalý, kostřava červená, bojínek luční – vytrvalé trávy, které stabilizují půdu a poskytují kryt.
Svazenka vratičolistá, hořčice bílá, pohanka obecná – rychle rostoucí nektarodárné meziplodiny, atraktivní pro hmyz i drobnou zvěř.
Heřmánek, měsíček, chrpa polní, kmín – původní byliny podporující diverzitu, vhodné do směsí.
Keře a dřeviny
Hloh obecný, trnka, růže šípková – poskytují hustý kryt a plody jako zdroj potravy.
Líska obecná, bez černý, kalina obecná – vhodné na okraje mezí, zvyšují potravní nabídku a zlepšují krajinotvorný ráz.
Javor babyka, dub zimní (v menší míře) – solitéry nebo liniové výsadby, dlouhodobá stabilita, významný zdroj listové hmoty a žaludů pro zvěř.
Termíny a způsoby výsevu a výsadby
Byliny a traviny
Jarní období (březen–květen): vhodné pro víceleté směsi trav a jetelovin; semeno se seje mělce (0,5–1,5 cm), nejlépe do jemně připravené půdy. Zajištění dostatečné vláhy v prvních týdnech po výsevu je klíčové.
Pozdní léto (srpen–září): ideální pro zakládání meziplodin a nektarodárných směsí (svazenka, hořčice, pohanka); vyhneme se extrémnímu letnímu suchu a rostliny stihnou zakořenit před zimou.
Keře a dřeviny
Podzimní výsadba (říjen–listopad): sazenice se vysazují po opadu listí, do jam obohacených kompostem nebo lesní zeminou. Kořenový krček musí být v úrovni povrchu půdy, půdu po výsadbě pečlivě upěchovat a zalít. Nezapomenout na ochranu proti okusu zvěří a zajištění opory (kůly s úvazky).
Jarní výsadba (březen–duben): vhodná tam, kde hrozí zimní vysychání; je nutná pravidelné zálivka po vyrašení, ideální řešení jsou závlahové pytle.
Doporučené způsoby realizace
Zakládání travino-bylinných pásů: šířka alespoň 3 až 6 metrů (ideální pro záběr secího stroje), vedení souběžně s hranicí pole nebo vodním tokem.
Výsadba keřových pásů a remízků: nepravidelná linie, kombinace více druhů keřů, střídání časně a později kvetoucích druhů.
Velmi pozitivní je spojit remízek se stromy a keři s obkružujícím či lemujícím travino-bylinným pásem.
Mozaikovitý management: sečení jen části plochy (např. 1/3 až ½ plochy), aby zůstaly vždy úseky s krytem a potravou.
Důležitost
propojení krajinných prvků: pásy propojit s remízky, vodními prvky a stávající zelení, čímž vzniká funkční ekologická síť v krajině. Jednotlivé osamocené a menší krajinné prvky se často stávají jen kontraproduktivní ekologickou pastí.
Osévání mezí a výsadba keřů představuje efektivní způsob, jak
zvýšit odolnost zemědělské krajiny, posílit populaci drobné zvěře a zlepšit podmínky pro opylovače a další užitečný hmyz. Klíčové je využívat
původní, stanovištně vhodné druhy, volit správný
termín výsevu či výsadby a uplatňovat
mozaikovou údržbu, která respektuje životní cykly živočichů.
Jak tedy založit remízek jako kryt a zdroj potravy pro zvěř
Remízky patří k nejcennějším
krajinotvorným a ekologickým prvkům zemědělské krajiny. Poskytují
kryt a hnízdní příležitosti pro drobnou zvěř (zajíc, bažant, koroptev), drobné savce a ptáky,
potravu v podobě bobulí, semen, pupenů či žaludů a zlepšují
mikroklima krajiny (stín, závětří, vyšší vlhkost). Důležité je
propojení navazujících krajinných prvků v krajině (biokoridory).
Doporučené druhy keřů
Hloh obecný (Crataegus monogyna) – hustý keř, poskytuje výborný kryt, plody oblíbené ptáky.
Trnka obecná (Prunus spinosa) – tvoří husté houštiny, plody využívají ptáci i drobní savci.
Růže šípková (Rosa canina) – plody (šípky) jsou zdrojem vitamínů, slouží ptákům i zvěři.
Bez černý (Sambucus nigra) – rychlý růst, květy a bobule využitelné širokým spektrem druhů.
Líska obecná (Corylus avellana) – oříšky vyhledávají ptáci i hlodavci.
Kalina obecná (Viburnum opulus) – atraktivní červené bobule pro ptactvo v zimě.
Doporučené plodonosné stromy
Javor babyka (Acer campestre) – drobný strom, významný pro hmyz a ptactvo.
Jeřáb obecný (Sorbus aucuparia) – červené plody jsou potravou pro mnoho druhů ptáků.
Třešeň ptačí (Prunus avium) – poskytuje plody a hustou korunu.
Hrušeň polnička (Pyrus pyraster) – vhodná do remízků, plody využívají savci i ptáci.
Dub zimní (Quercus petraea) či dub letní (Q. robur) – zdroj žaludů, dlouhověký strom poskytující stabilní mikrohabitat.
Zásady založení remízku
Velikost a tvar: optimální plocha minimálně 0,1 až 0,5 ha, tvar nepravidelný a utvářený podle specifických místních podmínek, aby lépe splynul s krajinou. Důležitá je také komunikace s v místě hospodařícími zemědělci, aby se respektovaly požadavky na průjezd a otáčení zemědělské mechanizace.
Příprava půdy: odplevelení, základní orba nebo kypření, vyznačení linií výsadby.
Rozvržení druhů:
okraje:
trnka, hloh, růže (tvoří hustý kryt),
střední pás:
bez, líska, kalina (vyšší keře, zdroj plodů),
centrální část:
plodonosné stromy (dub, jeřáb, třešeň, hrušeň).
Výsadba: sazenice vysazovat na podzim (říjen–listopad) nebo na jaře (březen–duben), s rozestupy 2 až 4 m podle druhu.
Péče po výsadbě: pravidelné zálivky v prvních letech (závlahové pytle), mulčování, opěrné kůly, ochrana proti okusu (tubusy, oplocenky).
Mozaiková údržba: ponechávat část houštin neprořezanou; udržovat různou výšku a hustotu porostu.