Naháňky patří mezi nejnáročnější formy společného lovu a bez dobře pracujících psů by si je dnes jen těžko dokázal někdo představit. Aby však pes dokázal samostatně vyhledávat zvěř a zároveň udržoval kontakt se svým vůdcem, musí se této práci postupně naučit. Rozvoj samostatnosti v terénu je proto jedním z klíčových kroků při výcviku nahánění. Jak takový výcvik probíhá a jaké rozdíly existují mezi jednotlivými skupinami plemen psů?
Jednou z nejdůležitějších vlastností dobrého naháňkového psa je schopnost pracovat samostatně v terénu. Pes musí mít chuť opustit vůdce, systematicky prohledávat porosty a vyhledávat zvěř, kterou následně vytlačí na střelce. Právě tato samostatnost je základem úspěšné práce při naháňkách. Někteří psi ji mají téměř vrozenou, jiní však zůstávají dlouho silně fixovaní na svého vůdce a odcházejí od něj jen neochotně. V takových případech je nutné postupovat trpělivě a psa k samostatné práci postupně motivovat.
Mladý pes a první lovecké zkušenosti
Mladí psi často už v raném věku rádi sledují pachové stopy a podnikají krátké průzkumné výpravy do okolí. Pokud při takovém průzkumu narazí na zvěř, může to být jejich první skutečný lovecký zážitek. Pokud pes po návratu nenarazí na negativní reakci vůdce, ale naopak na klidné přijetí, často se tím jeho chuť hledat zvěř ještě posílí. Takové přirozené vlohy pak stačí správně usměrnit. Ne každý pes je ale stejně odvážný. Někteří jedinci zůstávají dlouho v těsné blízkosti vůdce a jen neradi se od něj vzdalují. U takových psů je třeba cíleně pracovat na rozvoji samostatnosti a jistoty v terénu.
Jak psa naučit samostatně hledat zvěř
Jednou z jednoduchých metod je vyrazit se psem do klidné části honitby, kde je dostatek zvěře. Vůdce si zvolí jedno místo a nechá psa volně pracovat.
Důležité je přitom dodržet několik zásad:
• vybrat klidné místo mimo frekventované cesty
• psa zbytečně nevolat a nedávat mnoho povelů
• zůstat na jednom místě
Zpočátku se pes bude pohybovat jen v malé vzdálenosti od vůdce. Postupně však začne rozšiřovat okruh svého pohybu. Pokud při tom narazí na zvěř, přirozeně ji začne sledovat. Velmi důležité je, aby vůdce zůstal na stejném místě. Pes si tak zapamatuje, kde svého vůdce opustil, a bude se k němu pravidelně vracet.
Podpora zvědavosti
Pokud pes nemá dostatek iniciativy a zůstává stále u vůdce, lze jeho zájem o průzkum terénu podpořit. V okolí lze například nenápadně rozmístit oblíbenou hračku, pamlsky anebo kus srsti zvěře nebo například spárek. Pes při prohledávání terénu na tyto podněty narazí a začne se pohybovat aktivněji. Důležité je psa k nim neposílat – cílem je, aby pracoval z vlastní iniciativy. Jakmile pes začne terén prohledávat samostatně, může ho vůdce podpořit krátkou pochvalou nebo směrovým povelem.
Samostatnost ano, ale s kontaktem
Při nahánění musí pes pracovat samostatně, ale zároveň nesmí ztratit kontakt se svým vůdcem. Dobře pracující pes proto pravidelně kontroluje polohu vůdce a vrací se k němu. Právě tento správný poměr samostatnosti a kontaktu je jedním z hlavních cílů výcviku. Pes, který pracuje příliš blízko vůdce, nedokáže efektivně prohledat větší plochu. Naopak pes, který pracuje příliš daleko, může ztratit kontakt a stát se hůře ovladatelným.
Trpělivost je klíčem k úspěchu
Rozvoj samostatnosti nelze uspěchat. Někteří psi získají jistotu v terénu velmi rychle, jiní potřebují více času. Důležité je především netlačit na psa příliš brzy, dopřát mu vlastní zkušenosti a hlavně pracovat v honitbě s dostatkem zvěře. Pes, který získá pozitivní zkušenosti a naučí se pracovat samostatně, se postupně stává spolehlivým pomocníkem při naháňkách i při individuálním lovu.
Různá plemena, různé styly práce
Při naháňkách se setkáváme s různými rasami loveckých psů. Přestože je jejich úkol podobný – vyhledat zvěř a dostat ji do pohybu – způsob práce se mezi jednotlivými skupinami výrazně liší. Tyto rozdíly vycházejí z jejich původního využití, temperamentu i stylu lovu.
Honiči – vytrvalí pronásledovatelé
Honiči byli odjakživa šlechtěni především pro dlouhodobé sledování a hlasité pronásledování zvěře. Jejich práce spočívá v tom, že po nalezení stopy zvěř sledují a (a kromě lajek, které hlasité nejsou) hlasitě ji hlásí. Pro vůdce i střelce je taková práce velmi cenná, protože podle hlasu psa mohou sledovat pohyb zvěře v honitbě. Honiči se obvykle pohybují na větší vzdálenosti od vůdce a jejich práce je velmi samostatná. Typickým znakem honičů je výrazná vytrvalost, zvučný hlas při sledování zvěře a ochota pracovat na velkých vzdálenostech. Proto jsou velmi vhodní především pro rozsáhlejší honitby a práci na černé zvěři.
Slídiči – systematické prohledávání porostů
Slídiči pracují odlišným stylem než honiči. Jejich úkolem je především systematicky prohledávat porosty v blízkosti vůdce a vyhledávat zvěř, kterou následně vytlačí z krytu. Typický slídič pracuje v kratších vzdálenostech, často se vrací ke svému vůdci a znovu vyráží do porostu. Tento styl práce je velmi vhodný při společných lovech, protože pes zůstává v kontaktu s vůdcem a pracuje v prostoru, kde se nacházejí střelci. Zároveň tito psi často najdou zvěř, která zůstala v krytu poté, co honiči rozehnali část tlupy.
Jezevčíci a teriéři
– malí psi s velkou odvahou
Jezevčíci a lovečtí teriéři patří mezi menší plemena, ale při naháňkách dokážou odvést překvapivě velký kus práce. Jejich předností je především velká odvaha, vytrvalost a schopnost pronikat do hustých porostů, kam se větší psi často nedostanou. Díky menší postavě se dokážou pohybovat v hustém podrostu nebo v mladých porostech, kde zvěř často zalehává. Zároveň jsou velmi temperamentní a mají výraznou chuť pracovat na zvěři, proto jsou často využíváni jako univerzální psi při naháňkách, zejména v menších nebo členitých honitbách.
V praxi se při naháňkách často využívá kombinace různých typů psů. Slídiči systematicky prohledávají porosty, jezevčíci a teriéři pronikají do hustých krytin a honiči mohou sledovat zvěř, kterou tvrdým doléháním uvedli do pohybu. Správně sestavená skupina psů tak dokáže výrazně zvýšit efektivitu naháňky a zároveň přispět k bezpečnému a přehlednému průběhu lovu.
Lucie KOLOUCHOVÁ
Ilustrační snímky V. Přibáň