Představte mi prosím, v jaké jsem honitbě…
Honitba Dobešice je školní honitbou Střední zemědělské školy v Písku na severním okraji města. Jako taková funguje již více než dvacet let převážně na pozemcích města, já jsem se sem dostal před třemi lety, i když přímo v honitbě bydlím už dvanáct let.
Již před mým působením v honitbě se tu předchozí uživatelé snažili jít koroptvím naproti a vysázeli několik remízů, aby postupně došlo k částečné přípravě krajiny na vlastní vypouštění koroptve polní.
Vzhledem k tomu, že na většině polní části honitby hospodaří Školní statek Střední zemědělské školy v Písku, jsme schopni se domlouvat na některých krajinných opatřeních v průběhu roku, které jsou vhodné při vypouštění koroptví. Vlastní honitba má rozlohu asi 650 ha, z části je lesní a z části polní. Po pár letech zkušeností již víme, že ne každé pole je vhodné pro koroptve.
Za poslední tři roky vidím velký nárůst populace drobné zvěře, ať už zmiňovaných koroptví, ale i zajíců a bažantů
V péči o honitbu klademe hlavní důraz na přikrmování drobné zvěře a vytváření vhodných podmínek pro život. Velmi důležité jsou napajedla pro zvěř, ty máme v honitbě tři, všechny vytvořená uměle. Díky fotopastem můžeme sledovat, že jsou tyto hojně využívána.
V rámci využití prostoru honitby se snažím každý rok s kolegy umisťovat ptačí budky, a to jak pro pěvce, tak pro kachny. Za tři roky máme umístěno asi 150 budek pro pěvce a 60 budek pro kachny, jelikož se v honitbě nachází několik rybníků. Je velmi zajímavé pozorovat rychlé obsazení těchto budek.
Čím a jak krmíte či přikrmujete?
Na ploše honitby máme vytvořeno 11 zásypů pro drobnou zvěř, které ale využívá i zvěř srnčí a v neposlední řadě i spousty zpěvného ptactva. V lesní části jsou zřízena tři krmeliště pro zvěř černou, u kterých se ale neloví, abychom zamezili škodám na polích. Přikrmujeme hlavně odpadem z pšenice, a přidáváme trochu drcené kukuřice a slunečnice. Toto krmení dostávají i koroptve před vypuštěním do honitby. Máme vytvořenou i síť stojanových krmítek, která využívá jak drobná zvěř, tak i ptactvo. Všechna krmná místa doplňujeme jednou týdně.
Takže jste vytvořili pomyslnou síť krmných a napájecích míst?
V podstatě ano. Před lety jsem působil jako sokolník v Belgii a tam měli hospodáři na svých polích tento systém. Jedná se o to, aby drobná zvěř věděla, že když dojde v jedné části honitby k rušení, tak se může posunut o kus vedle a tam najde tu samou lákavou skladbu potravy. U těchto krmných míst v zimě předkládáme i krmnou řepu a mrkev, kterou hojně využívají zajíci, kteří jsou u nás zatím na vzestupu.
Jste sokolník a chováte sokoly. Daří se Vám skloubit tento koníček s fungováním v honitbě?
Jsem sokolník v Klubu sokolníku při ČMMJ od roku 1999. Sokolnictvím jsem byl odjakživa fascinován a vždy se snažil o to, mít možnost vlastnit sokola a moci ho cvičit. To, že se v průběhu let k tomu připojí i chov sokolů bylo jenom součást velké vášně jménem myslivost. V dnešní době mám na zahradě kolem 45 sokolů a je to práce vlastně na plný úvazek.
Nicméně každý sokolník je i myslivec a těší ho, když okolo sebe vidí živou krajinu a ne jen zbídačená pole. Mám dva syny, kteří mne s prací v honitbě pomáhají. Díky tolerantní manželce se daří skloubit práci v honitbě, sokolnictví a zaměstnání.
Pojďme ale k honitbě a jejímu fungování
Uživatelem honitby Dobešice je Střední zemědělská škola v Písku. Je nás v tuto chvíli 5 členů.
Je to optimální počet, vzájemně se doplňujeme a kooperujeme se zemědělskou školou. Intenzivně lovíme černou zvěř a zvěř škodící v myslivosti. Ale lov je pouze vrcholem naší myslivecké práce. Vzhledem k tomu, že kdykoli mohou studenti zemědělské školy nahlédnout do honitby a podílet se na jejím fungování, musíme se snažit dělat věci správně.
A jak probíhá vlastní vypouštění koroptví?
Já tuto honitbu pamatuji už před dvaceti lety, když jsem byl mladý, pamatuji, že tu koroptve vždy byly. Tak jsem se rozhodl stav koroptví nějak podpořit. Nejprve jsem zkusil koroptve líhnout, ale to se nedařilo, mám svoje zaměstnání a musel bych se koroptvím věnovat v podstatě profesionálně. Takže jsem se rozhodl, že budu nakupovat už vylíhlá kuřata. Zkusil jsem to s jednodenními kuřaty, ale to se mi taky neosvědčilo, tak jsem nakonec šel metodou nákupu šesti až sedmitýdenních kuřat.
V honitbě máme momentálně šest vypouštěcích míst a plánujeme rozšíření ještě o jedno místo, to už ale je kapacitně maximum. Bylo by skvělé, kdyby se chtěli přidat některé sousední honitby, aby došlo k plošnějšímu zazvěření koroptví v širším okolí.
Vypouštěcí místo se skládá z vypouštěcí bedny a oplocenky s vhodným krytem. Bedna je z části krytá, aby byly koroptve chráněny před nepřízní počasí.
V bednách krmíme směs BŽ s přídavkem drcené pšenice, je to zbytek od kombajnu a je tam tisíc semínek z trav, které se zároveň s obilím posečou. A to je krmení velmi dobré, neboť už tak kuřata navykáme na to, co budou mít po zbytek roku. Koroptev je velmi choulostivá na změnu krmení. Když se mi někdy stane, že z klecí vezmu koroptve zpátky domů, pokud bych jim nedal to samé, tak okamžitě dostanou průjem.
Bedna je zakrytá smrkovými větvemi tak, aby se protáhla malá koroptev, ale aby liška nebo jestřáb k bedně nemohli. Dvířka bedny jsou od osmého týdne věku otevřena, ven se koroptvičky dostávají úzkými tunely mezi smrkovými větvemi. Venku už je to celé na nich, ale ony u bedny dál žijí, většinou tam spí, chodí tam žrát, mám to tak vypozorované. V osmi týdnech už taky pěkně létají. V tuto dobu jsou vypuštěné koroptve ven z bedny, ve které ale 2 až 4 ks zůstávají.
Část hejna, která je vypuštěna, se pravidelně k bedně vrací na krmení, vodu a do úkrytu, jak čas postupuje do podzimu, tak se hejno osamostatňuje a k bedně lítají pouze spát do krytu.
Je ale dobré taky vytipovat správný čas na vypuštění, nejhorší je, když se netrefíte do počasí a druhý den zaprší. A někdy je potřeba obsekat porost kolem, koroptev je náročná na oslunění. A taky potřebuje suchá prašná místa, proto tam, kde v polích zaniknou všechny prašné cesty, tam koroptev nikdy nemůže trvale být. Koroptve prostě prašné cesty milují.
Takže už z vypouštěcích beden se vlastně vytvářejí rodinná hejnka. A i kdyby byly dvě bedny nedaleko od sebe, tak se nevytvoří jedno společné hejnko?
Nestalo se, že by se hejnka spojila, ale stalo se nám, že jedno místo bylo zpredované, pak jednu koroptvičku cizí hejnko přijme, ale ne pět, ne tři. Větší počet berou jako konkurenci.
Vy máte vypuštěné koroptve nějak označené? Jaká je úspěšnost vytvoření párů v přírodě? A přežitelnost v přírodě?
Úspěšnost určitě je, vypuštěné koroptve označuji kroužkem a už jsem pozoroval pár vytvořený z vypuštěného a divokého jedince. Troufám si tvrdit, že přežitelnost první rok je možná až padesát procent a z toho zbytku pak asi 15 až 25 % kusů vyvede kuřata. V přírodě koroptev žije 2 až 3 roky.
Co tedy udělat pro slušné stavy koroptví v honitbě?
Když budete pravidelně vypouštět, tak určitě koroptve v honitbě udržíte, ale není možné si myslet, jak radikálně zvýšíte stav. Pokud je prostředí honitby vhodné pro šest hejn, tak jen vypouštěním ale nezvýšíte počet třeba na dvojnásobek hejn. Zásadní je to, jak vypadá krajina a pokud chce myslivec společně se zemědělcem třeba 15 hejn, tak musí krajinu změnit. Stačí třeba, kdyby místo kukuřice na vhodném místě udělal dvě řady brambor. Samozřejmě jsme už mluvili o místech pro oslunění, popelení a napití. Koroptev se nikdy nenapije z rybníka nebo řeky, ona potřebuje ideálně louže.
Další aspekt je, aby byla vhodná krytina. Ve většině případů lidé spojují koroptev s remízky typu hloh a šípek. To tak není. Koroptvi nejvíc vyhovuje to, co vyhovuje stepním ptákům, směska lebedy a dalších nižších planých rostlin. Já jsem nikdy koroptev nenašel v klasickém remízu, který je ze šípku a s vysokými stromy. Tam bude koroptev hned zpredovaná a necítí se tam bezpečně.
Určitě v dnešní době záleží i na tom, kolikrát do které plodiny vjede zemědělec stříkat. Protože ve chvíli, kdy máte jetel a zemědělec do plochy tolikrát nejede, tak máte šanci, že tam koroptve budou. Když do řepky vjede zemědělec za sezónu třeba jedenáctkrát a vícekrát, tak tam koroptve nebudou, dobře jim to nedělá. A kukuřice, to je doslova dálnice pro predátory. Pokud chcete dostat do honitby více hejnek koroptví, nejvíce pro ně uděláte druhovou pestrostí spodního patra. A ještě navíc když se porosty rozdělí na menší plochy, aby byla pestrost plodin i v malém prostoru, kde se hejnko pohybuje.
Nakonec proto koroptvím vyhovuje opravdu průmyslová krajina typu, tady stavíme fabriku, tady je kus bahna, tady kaluže, tady přejel bagr, tady je vyjetá cesta, kus „bordelu“. Špatné je také třeba to neustálé sekání trávy a snaha o anglický trávník i kolem průmyslových hal. Chcete-li něco udělat pro přírodu, nechte ty plochy aspoň v některých částech být.
A ještě jeden poznatek – koroptvím vyhovují jakékoliv hromady, nakonec i proto se drží třeba na smeťácích. Já sám pracuji ve stavebnictví a ideální by bylo, pokud by bylo možné v krajině udělat změny, vezmu nákladní auto a každé stavební společnosti nabídnu, tady mi navezte fůru, tam další kupu nějaké zeminy, nechal bych vše žít vlastním životem a nic bych tam nesázel. A byli bychom za chvíli všichni překvapeni, jak si tato místa zamilují zajíci, koroptve a drobné ptactvo. Na každé části hromady roste něco jiného, každá strana hromady je jinak osluněná. Ale se zemědělci je těžká domluva a velmi často nesledují nic jiného než vlastní profit.
Máte problém s predací?
Já si myslím, že predace je u koroptví až druhotná hrozba, největší hrozbou je stav současné krajiny. Je důležitá druhová skladba na poli, predátor se tam naučí létat. Když jsme měli kukuřičné strniště, tak tam lítaly stovky holubů z města. Dokud holubi létali, všichni predátoři, i jestřáb, krahujec, všichni sbírali holuby a koroptve si tam s nimi v klidu přebývaly. Ten den, kdy zemědělec kompletně strniště zaoral, tak pro tisíc holubů zmizela potravní nabídka, přestěhovali se jinam, ale predátor zůstal a zůstaly i koroptve, které nepřelétnou jinam. A tak predátoři rychle koroptve vysbírali.
To zase narážím na problém velkých lánů, které kdyby se zmenšily, krajině a zvěři by to moc pomohlo. A ani si nemyslím, že pro koroptev je významný predátor prase, my jsme jich ulovili hodně, zatlačili je zpátky do lesů, mnohem horší problém jsou lišky. Ty se musí tlumit a každý myslivec by si měl uvědomit, že než vystřelit na prase, raději by měl střelit lišku. V této honitbě jsme ulovili i bez norování za rok třicet lišek. Když lišky chcete lovit, tak jde jen o to si udělat čas.
Obecně největší míra predace je na samém začátku vypouštění, když jsou mladé koroptve první den venku. Většinou se ztratí 1 až 3 kousky v průběhu prvního týdne, potom už téměř nic.
Je vůbec šance nějak zásadně a většinově zlepšit vztahy mezi myslivci a zemědělci ve prospěch přírody, nejen koroptví?
Leckde v Čechách se to určitě povedlo, protože zemědělec krajině pomoci chtěl. Většinou ale konkrétní zemědělec musí mít koroptve rád. Já mám kamaráda v Třeboni, ten koroptve sice nedělá, ale dělá všechna potřebná opatření, hektary jsou jeho, hospodaří na 150 ha a nechá si tu biopás, protože chce, tam zase brambory, protože chce, prostě hospodaří s vnímáním krajiny nejen jako prostředku k jeho zisku. Zemědělství se za posledních dvacet let posunulo tak, že mnohý zemědělec nechce dělat nic extra. Dneska jsou na všechno dotace, když se urodí, je dotace, když se neurodí, je dotace a koroptev je pták, kterého stejně nikdo nespočítá.
My se tu bavíme o koroptvi, ale není to jen o ní. Většinové zemědělství postihuje všechny druhy žijící na poli.
Kolik času věnujete honitbě?
Pokud chcete v honitbě něčeho dosáhnout, musíte tomu dát maximum. Ať už se to týká koroptví, lovu nebo péči o honitbu. Vzhledem k tomu, že se věnuji sokolnictví a chovu sokolů, tak jsem opravdu velmi vytížen. Ale odměnou je mi obsazená budka nebo čiřikající hejno koroptví za plotem u zahrady. Pokud se nenajde dostatek lidí, kteří budou ochotni obětovat svůj volný čas pro věc, asi se dočkáme doby, kdy toto budeme koroptve a i jiné druhy znát jen z knížek nebo televize. Mám štěstí, že spolupracuji s některými subjekty, kteří naši práci podporují a vzájemně si dokážeme pomoci. Jsou to Střední zemědělská škola v Písku, Záchranná stanice živočichů Makov, Město Písek a Lesy města Písku. Všem moc za podporu a spolupráci děkuji.
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA