Jmenoval se Bartolomeo a pocházel z údolí Val Trompia v Lombardii, v severní Itálii. Údolí definuje řeka Mella, která si jej za tisíciletí vyhlodala v masivu Brescianských Alp, která se vine až údolí k Brescii, kde se setká s řekou Oglio a společně nesou vláhu do Pádské nížiny. Protože se na vzniku nepodílel ledovec, ve Val Trompia není žádné jezero. Ta slavná jezera, Garda (na východě) a Iseo (na západě) jsou od údolí odděleny hřebeny. V údolí Trompia jsou přírodní naleziště železných a olověných rud s přímými výchozy žil, někdy se dokonce mluví o údolí jako o Via del Ferro – cestě železa. Lesy na úbočích údolí poskytovaly dostatek dřeva.
Takže nepřekvapí, že v 16. století zde bylo 50 dolů na železnou a olověnou rudu, 8 hutí, které tyto rudy zpracovávaly na kov a nejméně 40 kováren, které kov přetvářely na konečné výrobky.
Bartolomeo byl kovář. Asi dobrý kovář, protože na počátku 16. století dokázal vyrábět vysoce technologicky náročné výrobky, jako byly hlavně pro arkebuzy.
Val Trompia v té době spravovala (jako celou Lobardii) Benátská republika, jedno z nejmocnějších uskupení v tehdejší Itálii. Nejjasnější republika sv. Marka ke své obraně vytvořila Arzenál, jednu z prvních v podstatě průmyslových loděnic a zbrojovek. Lodě a zbraně zde vytvářeli specialisté na lince, která byla předobrazem moderní výrobní linky, jakou známe například z dnešních automobilek.
Moderně řízená organizace vedla striktní účetnictví (Benátčané byli obchodníci a v penězích měli pořádek) a v roce 1526 zaznamenal účetní dodávku 185 hlavní pro arkebuzy, krátké ručnice, předovky střední ráže s doutnákovým, nebo později kolečkovým zámkem. Arzenál zaplatil tyto hlavně 296 zlatých dukátů, každý o hmotnosti 3,5 gramu zlata. To bylo 1036 gramů zlata a pokud vezmeme současnou cenu zlata asi 2600 Kč/gram, je to asi 2,7 milionu Kč. Dodavatelem hlavní byl Bartolomeo Beretta z Gardone ve Val Trompia. Hlavně asi byly kvalitní, je dochovaná zmínka o jejich vyzkoušení a navíc, nikdo by asi nevozil nekvalitní hlavně na vzdálenost dobrých 200 kilometrů.
Z rozsahu dodávek můžeme usuzovat, že mu nejspíš patřila nějaká menší manufaktura, produkce asi 4 hlavně týdně není asi dost dobře zvládnutelná jednotlivcem. Bartolomeo zemřel někdy buď v roce 1565 nebo 1568, v na tu dobu opravdu požehnaném věku 75 let. Dílnu předal svému synovi Jacopovi, ten ji udržel a předal svému synovi Giovanninovi a ten zase Giovanimu Antoniovi. Řemeslo se tehdy předávalo výhradně po mužské linii, z otce na syna.
Rodinná dílna tak pokračovala jednu generaci za druhou.
Další významný bod v historii firmy přichází po roce 1800, kdy Pietro Antonio Beretta (v čele firmy v letech 1800 až 1853) rodinnou řemeslnou dílnu mění na Fabbriku di Armi Pietro Beretta.
Je to pořád ještě spíš manufaktura. Ale produkce stačí na to, aby Giuseppe Beretta (1853 až 1903) mohl začít zbraně Beretta exportovat do zahraničí. Současně začíná výrobu modernizovat.
Pietro Beretta (v čele v letech 1903 až 1957) továrnu industrializuje. Z rodinné manufaktury o asi 130 zaměstnancích vzniká skutečný průmyslový podnik o více než 1500 zaměstnancích, firmu, která se stane významným partnerem a dodavatelem státních složek po obě světové války a dál.
Pietro Beretta a doba, kdy řídil firmu, byly asi nejvýznamnějším zlomem v historii Fabbricy d‘Armi Pietro Beretta. S industrializací přicházejí konstruktéři.
Tím prvním velkým v gardonské továrně byl Tullio Marengoni. Stál za prvními pistolemi Beretta modello 1915, které se staly služební zbraní italské armády a zařadil Berettu mezi armádní dodavatele, kterým je dodnes. Marengoni stál jak za pistolemi Beretta meziválečného období, tak za samopaly Beretta obou válek. Mimochodem, byl to on, kdo poprvé u této pistole použil otevřené pouzdro závěru, které se stalo až do slavné pistole Beretta 92 (M9) v podstatě designovou značkou pistolí Beretta. Stál i za samopaly Beretta, zejména Modello 38, které jsou považovány za jedny z nejlepších samopalů 2. sv. války a na sklonku války je do své výzbroje zařadila jako základní samopal i německá armáda.
Kromě pistolí a samopalů ale Marengoniho jméno proslavily brokovnice. První zkonstruoval již ve 30. letech 20. století a jeho Sovrapposti (kozlice) jsou dodnes slavné. Brokovnice SO byly důstojným soupeřem Browningových kozlic B25 a opravdu nechci být soudcem, které jsou lepší.
Marengonim měl s rodinou Beretta velmi přátelské vztahy, jak s Giuseppem (1906 - 1993), který převzal vedení po Pietrovi, tak s Carlem (1908 – 1984). Carlo byl technik a měl údajně přímý vliv na vznik brokové kozlice. Vztahy byly natolik dobré, že Marengoni měl údajně volný přístup do rodinného sídla, do Villa di Beretta (stačilo projít brankou ve zdi mezi továrnou a parkem vily).
V 50. letech se dostává ke slovu další velké konstruktérské jméno – Domenico Salza, který postavil velmi úspěšný samopal M12. I tahle zbraň byla velice úspěšná, používaly ji snad všechny ozbrojené složky italského státu, ale také ozbrojené složky dalších více než 25 států.
Posledním z konstruktérů, které chci zmínit je Giuseppe Mazetti. Nejvýznamnějším výsledkem jeho práce (spolu s Carlem Berettou a Vittoriem Valle) byla v roce 1975 pistole Beretta 92, dnes asi nejúspěšnější zbraň firmy vůbec a jedna z prvních pistolí s dvojčinným bicím a spoušťovým mechanismem a velkokapacitním zásobníkem, generace, které se začalo později říkat „Wonder Nines“ – zázračné devítky. Inovativní byla kromě jiného použitím hliníkové slitiny na rám zbraně a použitím pojistky spojené s vypouštěčem bicího mechanismu. Mimochodem, do té samé generace patří i česká ČZ 75 nebo švýcarská SIG P226.
Carlo a Giuseppe Berettové vedli firmu společně, ale oba zemřeli bezdětní. Firma se dostala do krize nástupnictví, kterou vyřešil sňatek přímé dědičky Giuseppiny Beretta a Uga Gussalli (nar. 1937). Ten přijal jméno Beretta a založil tak novou větev rodiny, Gussalli Beretta. Do vedení firmy se zapojil postupně v 60. letech 20. stol.
Byl to on, kdo dokázal „prodat“ americkým ozbrojeným silám pistoli model 92FS, která byla s jistými modifikacemi přijata v roce 1985 jako pistole M9. Beretta 92 byla mimořádný úspěch a dala firmě dostatek kapitálu k dalšímu rozvoji. To umožnilo, aby se Beretta transformovala do skutečného nadnárodního hráče.
Do vedení firmy se postupně zapojujíc i jeho dva synové – Pietro a Franco. Sám Ugo G. Beretta se z výkonných pozic stáhl v roce 2015, ačkoliv má pořád křeslo v nejvyšším vedení rodinného holdingu. Dnes je to hlavně Pietro (nar. 1962), který tvoří strategii firmy. Je to údajně on, kdo firmu poslal na cestu expanze formou akvizic, napřed domácích (Benelli), pak zahraničních (Sako a Tikka). Postupně se záběr skupiny rozšířil od pouhých zbraní i na související obory, např. optiku (Burris, Steiner), a zejména střelivo (Norma). Do samostatné organizace se vyčlenily vojenské zbraně (Beretta Defence Technologies – BDT).
V letech 1994 až 1996 Pietro soubor firem transformoval do podoby moderního globálního holdingu se sídlem v Lucemburku. Holding dnes tvoří firmy Steiner, Sako, Tikka, Burris, Benelli, Franchi, Uberti, Stoeger, Chapuis, Holland&Holland and Centanex, SwissP, Norma, RWS and MFS.
Franco zatím razantně modernizoval mateřskou továrnu, Fabbricu d‘ Armi Pietro Beretta v Gardone.
Poslední, 16. generací Berettů, je Carlo Gussali Beretta (nar. 1997), syn Pietra G. Beretty. Ten je od roku 2026 odpovědný za tzv. Digitální projekt gardonské továrny a současně za vznik sekce PB Selection – prémiových zbraní mateřské firmy.
Při příležitosti 500 let své existence firma Beretta uspořádala v Gardone pro zvané novináře a publicisty setkání ve dnech 29. 3. až 1. 4. 2026. Součástí setkání byly dvě tiskové konference.
Na první hovořili a odpovídali na otázky členové rodiny Beretta (Pietro G. Beretta, Franco G. Beretta a Carlo G. Beretta). Na druhé hovořili členové výkonného vedení továrny Fabbrica d‘ Armi Petro Beretta v Gardone.
Kromě toho se mohli pozvaní účastníci podívat na veletrh European Outdoor Show – výrazně menší, ale zajímavou obdobu norimberské výstavy, porovnatelnou v mnoha směrech například s rakouským Hohe Jagd und Fischerei v Salzburgu nebo Jagd und Hund v Dortmundu. Dále účastníci setkání navštívili mateřskou továrnu v Gardone a také slavnou Villu Beretta. Poslední den byl věnován praktické zkušenosti se zbraněmi Beretta na rozsáhlém střeleckém areálu Tiro a Volo Trap Concaverde v Lonato da Garda, kousek od Lago di Garda a Brescie. Je to jeden z největších střeleckých areálů v Evropě, ale autor se bohužel s ohledem na potřebu dostat se včas na letiště při návratu do Prahy mohl tohoto bodu programu zúčastnit jen omezeně.
Dovolte mi nyní nabídnout alespoň stručný souhrn myšlenek a informací ze setkání členů rodiny Beretta s novináři.
Setkání zahájil Pietro G. Beretta, dnešní hlava Holdingu Beretta a hlavní stratég skupiny, na něj navázal Franco Gussalli Beretta, ředitel mateřské továrny Fabbrica d’Armi Pietro Beretta a nakonec promluvil Carlo Alberto Gussali Beretta, manažer odpovědný v mateřské továrně za zakázkovou výrobu, rozvoj a digitální projekty. Po těchto třech vystoupeních následovala individuální setkání ve velkém sále, kde bylo možné klást členům rodiny individuální otázky. Nebudu zde uvádět všechna vystoupení v plném znění, to přesahuje daleko rozsah časopiseckého textu. Pokusím se ale shrnout podstatné, co ve vystoupeních zaznělo.
Především zaznělo, že Beretta, ať již se jedná o holding nebo o mateřskou továrnu v Gardone, zažívá vzestupné období. Rok 2025 byl z ekonomického hlediska jedním z nejlepších, jaké firma zažila. Ze sportovního hlediska je situace podobná. Sportovní brokovnice Beretta jsou dnes na soutěžích dominantní, čím vyšší soutěž, tím je obliba výraznější. Na olympiádě v Paříži v roce 2024 střelci s berettami DT11 získali 5 zlatých medailí, 5 stříbrných a 4 bronzové. Takhle jednoznačnou dominanci olympijské střelectví nezná u žádné jiné zbraně ani firmy.
Další úspěšnou oblastí je i výroba zbraní s vysokou přidanou hodnotou. Jedná se o nejluxusnější zbraně z řady PB Selection, vyráběné v podstatě kusově na zakázku.
Úspěchem jsou i střelecké kurzy a školení, ať již ve sportovní brokové oblasti, tak v taktické oblasti. Beretta se chce výuce střeleckých dovedností věnovat – chystá kurzy pro instruktory stejně jako běžné střelce a široce podporovat střelecký výcvik na mnoha místech. Mohu jen litovat, že mi letový plán při návratu do Čech neumožnil zúčastnit se v plném rozsahu střeleckého programu na střelnici v Lonatu.
S vědomím těchto úspěchů se holding opět bude rozrůstat. Beretta chce rozšířit svoje zájmy v oblasti kulových zbraní, jak krátkých, tak dlouhých. První dlouhá kulová Beretta, opakovačka BRX1 s přímotažným závěrem, se setkala s jednoznačným úspěchem a neměla by být poslední. Firma chce rozšířit i svoje portfolio sportovních zbraní, rádi by dosáhli výraznějšího zastoupení v IPSC, kterou vnímají jako velkou laboratoř, jejíž výsledky lze přenášet i oblasti běžných zbraní každodenního použití.
Obecně pak Beretta vnímá trh s kulovými zbraněmi jako stabilnější než trh zbraní s hladkým vývrtem, brokovnic.
Tak trochu nečekaně zazněla i slova komentující jednu z nedokončených operací – dlouho připravovaný vstup Holdingu Beretta do americké firmy Ruger. Obě firmy mají podobnou vlastnickou strukturu – obě jsou v rodinných rukách. Nemělo se jednat o úplné převzetí, ale o kapitálový vstup, Beretta měla zájem o menšinový podíl v Rugeru, o tzv. blokační minoritu. Připravovanou transakci nakonec zmařilo vyjádření vedení Rugeru, které akcionářům nedoporučilo transakci realizovat. Pietro G. Beretta se vyjádřil, že rodina je zklamaná, protože so domnívala, že spolupráce a spojení mohly být přínosem pro obě strany. Současně prohlásil, že Beretta ale nezavírá dveře, že věří, že obě strany jen potřebují celou situaci znovu ze všech stran promyslet a že nevylučuje návrat k jednacímu stolu.
Hodně zaznělo o modernizaci výroby – v posledních letech prý jen mateřská továrna v Gardone sama investovala do výrobních prostor a technologií víc než kterákoliv jiná porovnatelná továrna. Investice ale směřují nejen do výrobních strojů – Beretta navázala velmi úzkou spolupráci s předními výrobci obráběcích strojů, zaměřenou přednostně na vývoj specializovaných strojů a na vývoj moderních strojírenských technologií, zaměřených i mimo samotný zbrojní průmysl. K jejich obsluze si Beretta školí operátory ve své vlastní Beretta Academy, ve které poskytuje technické vzdělání až do vysokoškolské úrovně. Přitom spolupracuje s Univerzitou v Brescii. Péče o zaměstnance ale nekončí jen jejich vzděláváním, firma nabízí rozsáhlé programy zdravotní péče a sociálního zabezpečení.
Výroba sama je podpořená rozsáhlou aplikací umělé inteligence, které umožňuje rozsáhlé simulace jak výrobních postupů a procesů, tak výrobní logistiky. Výsledkem je optimalizovaná výroba odolná vůči narušením a výpadkům.
Lze říci, že Fabbrica d’Armi Pietro Beretta má dnes své dvojče v kybernetickém prostoru, na kterém je schopná simulovat a optimalizovat svůj chod a řešit výrobní problémy dříve, než ve fyzickém světě skutečně nastanou. To údajně dává továrně nebývalou výrobní pružnost. Současně to umožnilo posunout na novou úroveň i ekologickou udržitelnost výroby. Beretta byla jednou z prvních firem v Itálii, které měla svoji vlastní elektrárnu (na řece Mella ji postavil již Pietro při industrializaci rodinné manufaktury v roce 1913) a snahu o energetickou nezávislost má dodnes. Potřeba ekologické udržitelnosti není výzva, ekologie je nezbytnost. To platí jak při výrobě, kdy je schopna díky recyklaci ušetřit ročně 55 milionů litrů vody, tak o podpoře udržitelného lovu a biodiverzity, kde je Beretta předním podporovatelem těchto aktivit.
Beretta výrazně posílila svoji schopnost dodávat zakázkové luxusní zbraně – tzv. PB Selection s vysokou přidanou hodnotou. Zde kromě jiného zkoumá i možnost využití netradičních materiálů, jakými jsou např. kompozity s uhlíkovým vláknem, neželezné kovy a další. Mezi produkty s vysokou přidanou hodnotou patři špičkové sportovní kozlice DT11, v současnosti asi nejúspěšnější sportovní brokovnice vůbec.
Projevy všech tří členů rodiny prostupovala jedna myšlenka, kterou jsem zpětně našel i ve svém interview s Ugo G. Berettou (otcem Pietra a Franca) z 90. let 20. století. Dovolte mi ji volně na závěr tohoto článku citovat:
„Je příjemné být úspěšný a bohatý, ale my svoji práci neděláme jenom pro nás, pro rodinu Beretta. Jsme tady hlavně pro lidi z údolí (Val Trompia). Již 16 generací. A to je závazek.“
Ing. Martin HELEBRANT