Nejen volně žijící spárkatá zvěř a komplexní socioekologické systémy se navzájem ovlivňují, ale dochází zde také k silnému ovlivňování ze strany různých lidských zájmů a různých typů využívání půdy. Zatímco spárkatá zvěř může těžit z určitých způsobů využívání půdy člověkem díky větším možnostem hledání potravy a úkrytu, spásání a pošlapávání může také způsobit konflikty mezi lidmi a volně žijící zvěří, například snížením produkce plodin a zvýšením souvisejících ekonomických ztrát. Náklady jsou však často nejasné, protože přesnější údaje o škodách na plodinách souvisejících s volně žijící zvěří nejsou dostupné nebo jsou omezené v důsledku chybějících monitorovacích programů.
Riziko poškození úrody tak může bránit zemědělcům ve výběru nejziskovější plodiny a ve výrobě objemového krmiva (např. siláže) a obilovin, které jsou nezbytné pro chov skotu. S rostoucím počtem a rozšířením spárkaté zvěře roste potřeba porozumět příčinám škod, které zvěř způsobuje na zemědělské půdě.
V současné době je za důležitý a bohužel jediný faktor při určování intenzity poškození plodin považována hustota zvěře (
osa d na schématu). Není to však tak jednoznačné, protože reakce v chování spárkaté zvěře často vedou k dalším škodám nezávislým na hustotě zvěře, nebo může dojít ke změně stupně závislosti na hustotě. Proto je při snaze o zmírnění škod důležité zahrnout faktory, které mohou ovlivnit chování spárkaté zvěře a potenciálně působit jako nepřímé hnací síly ke zmírnění škod zvěří na úrodě.
Dostupnost a kvalita krmiv v celé agrární krajině, označované jako potravně energeticky bohatá krajina, jsou důležitými hnacími silami chování zvěře při hledání potravy. Ovlivňují výběr biotopů zvěří a využití prostoru napříč prostorovými a časovými měřítky, stejně tak jako ovlivňují hustotu zvěře a určují nosnou kapacitu krajiny.
Dostupnost potravy má významný vliv na to, jak zvěř ovlivňuje využívání půdy člověkem, přičemž v oblastech s vysokou dostupností přirozené potravy dochází k nižšímu poškození.
Vliv potravní nabídky na změny v poškození úrody v rámci krajiny tedy může být:
- přímý (tj. nezávislý na hustotě), kdy potravní nabídka ovlivňuje chování zvěře při hledání potravy tím, že řídí prostorově-časové využívání krajiny kopytníky, včetně polí s plodinami (
osa c1 na schématu)
- nepřímý, kdy prostřednictvím potravy ovlivňuje hustotu zvěře (tj. v závislosti na hustotě;
osy b1 + d na schématu).
Pojem „krajina strachu“ se používá, když kořist reaguje na prostorová rizika predace, například úpravou výběru místa pro hledání potravy. Postupy vyvolávající strach za účelem zmírnění škod na úrodě, jako je lov a plašení, tedy mohou vést ke změnám v prostorovém a časovém využívání zvěře v rámci krajiny, protože to ovlivňuje její vnímání rizika predace.
Krajina strachu, podobně jako potravní krajina, bude mít přímý (tj. nezávislý na hustotě;
osa c2 na schématu) i nepřímý vliv na poškození plodin (
osy b2 + d na schématu).
Potravně energeticky bohatá krajina a krajina strachu jsou pod neustálým vlivem různých lidských zájmů. Ale rozmanité, a někdy dokonce protichůdné, lidské zájmy určují tolerovanou populační hustotu volně žijící zvěře. Lidské cíle a způsob hospodaření tak přímo ovlivňují dostupnost krmiv i jejich kvalitu na zemědělských polích a v okolní krajině (
osa a1 na schématu). Podobně mohou vlastníci půdy záměrně či nezáměrně utvářet krajinu strachu v závislosti na svých cílech a způsobech hospodaření.
Zemědělci, kteří se zaměřují na vysoké výnosy plodin, často provádějí různá opatření ke snížení negativního vlivu volně žijících živočichů zvýšením loveckého tlaku nebo použitím plašicích praktik ke snížení škod na polích, a tím přímo ovlivňují krajinu strachu (
osa a2 na schématu).
Ale často v podstatě jednoduché rozhodnutí, jako je výběr plodin, může výrazně ovlivnit dopad spárkaté zvěře na zemědělství a žádné z ostatních opatření v oblasti potravy a krajiny strachu se ani zdaleka nepřiblíží takovému přímému účinku.
Vím, že se to farmářům nebude líbit, ale mnoho studií poukazuje na to, že vliv hustoty kopytníků bývá zastíněn jinými faktory v okolní krajině, přičemž vlastnosti potravní krajiny (hlavně druh plodiny) mají mnohem významnější vliv na poškození plodin, než je samotná hustota zvěře.
Strategickým poskytováním atraktivní potravy na konkrétních místech a vyhrazením těchto pozemků a luk pro pastvu zvěře je možné ovlivnit škody na plodinách odkloněním zvěře z míst, kde je její vliv nežádoucí. Je však důležité vzít v úvahu, že intenzita využívání zvěří bude pravděpodobně vyšší v těsné blízkosti takovýchto „obětovaných“ pozemků, což může mít za následek zvýšení škod na blízkých hospodářských pozemcích.
S ohledem na výše uvedené informace lze říci, že škody na plodinách způsobené spárkatou zvěří jsou součástí komplexní sítě řady faktorů s nepřímými i přímými vztahy na několika prostorových úrovních. Řešení tohoto složitého systému či přístupu a zahrnutí ekologických pohledů i lidských hospodářských zájmů je možné, ale pouze v závislosti na tom, jak zemědělci obhospodařují svoji půdu a jaké druhy plodin budou volit. Zemědělci totiž přímo ovlivňují krajinu, ve které se zvěř pohybuje, úpravou potravního prostředí a krajiny strachu, což následně ovlivní hustotu zvěře a její vliv na krajinu. Druh pěstované plodiny je nejvýznamnějším faktorem pro určení výše škod zvěří. Z toho vyplývá, že zemědělci mohou v prvé řadě sami ovlivnit míru škod přizpůsobením výběru plodin.
Nelze popřít, že spárkatá zvěř způsobuje na řadě míst velké škody a má vliv na ekonomická aktiva a zájmy zemědělců. Existuje mnoho názorů mezi zainteresovanými stranami, jakým způsobem by mělo být ze strany myslivců přistupováno k managementu populací spárkaté zvěře, často je snaha jen přenést vše na lovce. Ačkoliv je ekonomické oceňování prostřednictvím ekosystémových služeb populárním přístupem k řešení takovýchto problémů, je pravděpodobné, že v souvislosti s managementem volně žijící zvěře toto stejně selže. Je to proto, že mnohé z nákladů a přínosů jsou nehmotné povahy a nelze je jednoznačně finančně ocenit. Už jen zhodnocení nákladů a přínosů se odehrává ve značně odlišných měřítcích a v rámci různých hodnotových pohledů.
Jako příklad lze uvést problémy týkající se střetů zvěře s vozidly. Vysoké hustoty kopytníků ovlivňují místní myslivci a zemědělci, zatímco náklady na nehody a zmírňující opatření nese širší společnost. Decentralizovaný a delegovaný přístup sice mohl v minulosti fungovat na přijatelné úrovni, ale usnadnil růst populací zvěře, jehož výsledky vidíme dnes.
Existuje tak mnoho důvodů, že k zvládnutí výzev budoucnosti budou nutné změny ve struktuře hospodaření v rámci celé agrární krajiny.
Hnací síly, ale i podmínky, potřebných změn v krajině jsou různé, uvedu je některé zásadní:
Změna tlaku člověka na krajinu prostřednictvím rozvoje infrastruktury (doprava, rekreace, výroba obnovitelné energie).
Globální změny, včetně změny klimatu, opětovného výskytu chorob, o nichž se kdysi myslelo, že jsou pod kontrolou, a výskyt nových chorob.
Zvýšená rozmanitost názorů zainteresovaných stran s odlišnými a často protichůdnými názory na management volně žijící zvěře.
Zvýšený důraz na nové ideologie, jako jsou například práva zvířat a obnova divočiny, což představuje výzvy pro konvenční řídicí struktury, které se soustředí na lov jako na jediný cíl i nástroj k dosažení dalších cílů ekosystému.
Návrat velkých šelem jako predátorů spárkaté zvěře.
Neustálé změny v zemědělských a lesnických postupech v reakci na změnu priorit politiky.
Kontroverzní dopady rostoucí hustoty zvěře a její expanze do mnoha oblastí, zejména do urbanizovaných oblastí a oblastí s intenzivní zemědělskou produkcí, vytvářejí řadu výzev spojených s úspěšností její ochrany.
Nové poznatky o pohybových vzorcích zvěře, demografii, ekologických interakcích a chorobách zvěře, které často zpochybňují dosavadní manažerské přístupy.
Management spárkaté zvěře byl tradičně problémem, který se omezoval zejména na sektory zemědělství a lesnictví, ale nové výzvy vyžadují spolupráci s mnohem širším spektrem lidských zájmů. Mezioborová koordinace není nutná jen z důvodu ochrany volně žijící zvěře, ale také proto, aby i ostatní odvětví mohla uspět ve svých vlastních zájmech. Proto je nutné zajistit větší transparentnost rozhodování, respektovat vědecká doporučení a zajistit si sociální legitimitu. A jen integrace všech těchto prvků je nezbytná k úspěšnému soužití všech zájmů a skupin v současné agrární krajině tak, abychom toto mohli i nadále nazývat respektovanou a prospěšnou koexistencí.
A s dovolením ještě na závěr otázku k zamyšlení: Jak tedy vlastně nahlížet na snahu zavést do nového zákona o myslivosti objektivní odpovědnost pouze pro myslivce ve světle výše uvedených informací?
Ing. Ján KRNÁČ