Kolegové mi o Vás prozradili, že jste náruživý myslivec. Jak jste se k myslivosti dostal a kdy jste se stal myslivcem?
K myslivosti jsem se dostal díky svým kamarádům na základní škole, kteří měli rodiče myslivce a jelikož mě to od mala k přírodě táhlo, tak mě zajímaly jejich příběhy od rodičů z lesa. A právě tehdy a tam jsem si uvědomil, že bych také jednou chtěl byt myslivec.
A co v rodině, byli nějací myslivci třeba mezi předky?
Právě, že vůbec. Nikdo v rodině se myslivosti nikdy nevěnoval. Jenom vím z vyprávění, že můj praděda se párkrát zúčastnil společných lovů jako honec. Nikdy však sám myslivost neprovozoval.
Kde se momentálně myslivecky angažujete a máte vůbec na výkon práva myslivosti čas?
Jsem členem mysliveckého spolku v místě trvalého bydliště v Chýnově u Tábora. Tam je to pro mě srdeční záležitost, protože už od mala jsem tady chodil do lesa a těšil se, až tady jednou budu moc chodit jako právoplatný člen zdejšího spolku. Ale je realita, že vzhledem k propfesionálnímu životu fotbalisty trávím většinu času v Hradci Králové, takže jsem se porozhlédl i v blízkém okolí, abych mohl jít do lesa i zde. A díky dobrým kamarádům mám možnost vykonávat myslivost v jejich spolcích řekněme jako takový pravidelnější host nebo doprovod.
Jak vnímají nebo hodnotí spoluhráči, že jste myslivec?
Samozřejmě každý na to má jiný názor, asi tak jako je to u určité části lidí, kteří nejsou myslivci a pod pojmem myslivost vidí jen bezhlavé lovení všeho živého, co naše lesy ukrývají. Já se jim ale vždy snažím vysvětlit, co to myslivost je, co obnáší a že to není jen o lovu zvěře, ale o jejím chovu a převážně péči o ní a celkově lásce k přírodě. Jsou ale i tací, kteří vědí, že se chystám do lesa a ptají se mě třeba druhý den na tréninku, co jsem v lese viděl a jaké jsem měl zážitky.
A co se stane, když ligový brankář uloví zvěř? Umíte ji také zpracovat?
Když mi patroni svou přízní dopřejí lov, tak se samozřejmě umím následně o daný kus postarat a poté jej vyvrhnout, stáhnout a rozrušit. Co se týče bourání zvěřiny, tak samozřejmě nejsem úplný řezník Krkovička, ale samozřejmě se o zvěřinu postarám. Tím to ale končí, do kuchyně se vůbec neženu.
Tak alespoň jíte zvěřinu a jaký zvěřinový pokrm máte nejraději?
Vařit sice neumím, ale zvěřinu jím a mám ji moc rád. Můj oblíbený zvěřinový pokrm je asi daňčí hřbet. Ale těch zvěřinových jídel, která mám rád, je celá řada… Zvěřina je přece úžasná surovina do české kuchyně.
Pamatujete se na první trofej?
Tak na moji první trofej, ačkoliv nebyla kdovíjaká, se nedá zapomenout, protože je prostě první. Byl to průběrný srnec šesterák, kterého jsem měl možnost ulovit právě u svého kamaráda v jeho honitbě. Já tenkrát začínal u nás jako host a ještě jsem neměl povolenku na trofejovou zvěř, takže jsem využil jeho pozvání a možnost lovu svého prvního srnce u něj. Lov to byl poněkud rychlý, srnce jsme obeznali na větší vzdálenost. Opatrně jsme srnce našoulali a na nějakých 70 m jsem srnce ulovil. Vše se seběhlo tak rychle a jednoduše, že jsem se pak při dalším lovu srnce hodně divil, jaká to také může být fuška dostat se srnci na kobylku.
A máte lovecký zážitek, na který se nedá zapomenout?
Pro mě jsou všechny zážitky spojené s lovem nezapomenutelné, těžko bych mohl vyzdvihnout nějaký konkrétní, protože každý lov má své určité momenty, které ho dělají výjimečným. Mohl bych snad zmínit svůj první lov černé zvěře, kdy jsem s kamarádem za tmy slyšel rudlík prasat na poli před námi a díky svitu baterky jsme věděli, kde se pohybují. Po chvíli se mi podařilo mého prvního černého rytíře ulovit, byl to vzrušující okamžik.
Jaký druh lovu preferujete?
Jak se říká „kdo chodí vidí, kdo sedí loví”, tak já proto mám rád lov šoulaním. Člověk musí ukázat schopnosti splynutí s přírodou, aby o něm zvěř nevěděla. Je to větší adrenalin, ale zároveň musí člověk zůstat klidný a umět vyhodnocovat náhle nastalé situace.
Samozřejmě mám rád i dlouhé letní večery na posedu či kazatelně při zapadajícím sluníčku, kdy si člověk naopak hezky odpočine a může se kochat naší krásnou přírodou.
Určitě by čtenáře Myslivosti zajímalo vaše lovecké vybavení, prozradíte mi jakou značku zbraně vlastníte, ráži, doporučení střeliva, optiky?
Vlastním opakovací kulovnici Tikka t3x v ráži 30-06 springfield a mám ji osazenou optikou Hikmicro Alpex 4K. Tuto optiku jsem zvolil z důvodu praktičnosti a možnosti lovu jak ve dne, tak v noci, kvůli černé zvěři. Náboje používám RWS Kugelspitz 10,7g a nikdy jsem neměl problém, že by zvěř odcházela a zároveň zvěřina nebyla nikdy podlitá nebo moc znehodnocena. A vlastním taky brokovnici, kozlici Zabala Hermanos 20/76.
Jak vnímáte myslivecké zvyky a tradice?
Myslivecké zvyky a tradice byly jednou z věcí, co se mi právě na myslivosti líbilo. Je to součást kultury a dělá to naší krásnou českou myslivost tak výjimečnou. Trochu mě ale mrzí, že se v poslední době trochu tradice a zvyky vytrácejí. Mojí velkou slabostí je také kynologie. Sám vlastním fenku německého krátkosrstého ohaře. Čtyřnozí parťáci k myslivosti neodlučitelně patří a mám rád, a vždy mi udělá radost, když vidím dobře vedené lovecké psy, například na společných lovech.
A jaký je podle vás pohled veřejnosti na myslivce?
Jak už jsem zmiňoval, ten pohled na myslivost je různorodý. Často se setkávám s negativním názorem na myslivost, například na sociálních sítích, kde lidé hanobí myslivost na základě nějakých svých negativních zkušeností nebo zážitků z jejich života, aniž by věděli, co a dané situace znamenají a jaký mají význam. Z velké části si za to kolikrát mohou ale myslivci sami, když například zveřejňují fotografie svých úlovků, kde bohužel kus prezentuji neadekvátním způsobem a pro myslivostí nepolíbeného člověka to může být pohoršující a pak na základě takové informace dávají všechny myslivce do jednoho pytle. Je to škoda, protože myslivost si to nezaslouží. A tak je potřeba pozitivní informace o myslivosti co nejvíce dostat do povědomí lidí, je to jen na nás myslivcích, to za nás nikdo neudělá, my se sami musíme snažit všemi možnými cestami vytvářet pozitivní obraz myslivců a myslivosti.
Chtěl bych na závěr říci, že jsem rád, že i v téhle uspěchané době existuje záliba, jako je myslivost, kdy může člověk trávit čas v přírodě na čerstvém vzduchu, vyčistit si hlavu a chvíli zapomenout na všechny starosti dnešního světa. Choďte do lesa, velebte naši krásnou českou myslivost a udržujte ji ve všech tradicích a zvyklostech i pro další generace!
S poděkováním za rozhovor
připravil Pavel Hubert VEVERKA