Z lesa jsme si s sebou do Rudolfina přinesli spoustu dekorací. Nechyběly stromky, shozy, mech, listí, jehličí, šišky, dřevěné sochy zvěře, a dokonce i krmelec na pódiu. To vše lemovalo cestu návštěvníků koncertu od prvního schodu do budovy Rudolfina až k podiu. Ale především jsme si s sebou z lesa přinesli příběhy a tradice. A to nejdůležitější, trubače, se kterými se v lese setkáváte v průběhu celého roku. Ale teď už se pojďme ohlédnout za průběhem koncertu.
O první tóny se postarali sólisté na lesní rohy a trubky při zahajovací Polonéze od Antonína Dvořáka. Skupina sólistů hrála ve složení Petr Dražil, Petr Ježek, Jan Karas, Lenka Kořenská, Marie Kosová, Filip Špingl, Matěj Vacek, Petr Vacek, Kristýna Zirhut, Petr Zirhut, všichni na lesní rohy. Na trubky je doplňovali Zbyněk Bartoš, Martin Karban, Gustav Sedelmayer a Šimon Váhala. Na bicí nástroje je doprovázeli Mikuláš Faix a Jan Horváth.
Hned poté přišlo na řadu uvítání od všech trubačů na empoře i Mladých trubačů pod vedením Petra Dudy a Martina Karbana na podiu. Nezaznělo však obvyklé Vítání od profesora Antonína Dyka, ale slavnostní Vítání od JUDr Petr Vacka, které složil k příležitosti výročí sta let ČMMJ. Za tři uplynulé roky od výročí si ho trubači velmi oblíbili.
V dalším bloku se postupně vystřídali trubači na empoře i na pódiu se sólisty, a publikum si mohlo poprvé užít novinku tohoto koncertu, kterou bylo promítání na plátně nad emporou. A tak jsme si společně prostřednictvím promítaného videa mohli užít Ranní procházku lesem, což byl i název této části koncertu. Mimo jiné zazněla i Jelení symfonie, při které se představili první hosté koncertu. Jako součást skladby své umění přímo v publiku předvedli členové Klubu vábičů ČMMJ Tomáš Třeský a Petr Picek.
Dalším hostem koncertu byli hudebníci ze ZUŠ Lounských. Komorní smyčcový orchestr pod vedením Lady Bendové a soubor zobcových fléten pod vedením Hany Bubeníčkové. Jejich celý blok se stal ozdobou první části koncertu.
Následně jsme se všichni, na pódiu i v publiku, stali účastníky parforsního honu. Pomyslným lovem provázel Petr Sadílek, který měl za úkol aktivně do „lovu“ zapojit všechny přítomné v sále. Povltavští trubači zahráli pod pódiem, aby se přiblížili co nejvíce publiku a všichni přítomní společně hledali, v rámci zinscenovaného lovu, tři lišky, které představovali mladí trubači. Nakonec se je ulovit nepodařilo, ale tak už se to stává i při opravdovém lovu. Vychytralá liščata se rozloučila se všemi lovci v publiku dlouhým nosem a zmizela v zákulisí. Jako památku na koncert si ale každý z návštěvníků odnesl malou dřevěnou lišku, kterou si může připnout do klopy nebo na klobouk. Tyto odznáčky, ale i svítící kostýmy pro malá liščata, jsou dílem zručného trubače Jana Holuba.
Před přestávkou ještě zazněl výběr z cyklu Má vlast od Bedřicha Smetany a Předehra a Sbor myslivců z opery Čarostřelec od C.M. von Webera.
Po přestávce už bylo znát, že jsou Vánoce za dveřmi. Zazněly skladby ze známých vánočních pohádek a filmů, ve kterých jsme si naplno užili dalšího hosta koncertu, kterým byla Nikol Martochová. Svou nádhernou hru na hoboj ještě doplnila krátkým představení svého nástroje. Na klavír ji doprovázela Ludmila Vacková, která je už spíše stálicí než hostem koncertu.
Příběh vánoční, tak zněl název dalšího bloku, byl sestaven podle předlohy od Josefa Selementa. Slovem nás tímto blokem provedl Jiří Kasina.
Účinkujících na pódiu a empoře bylo více než dvě stovky, ale když se začaly hrát a zpívat koledy a přidali se i všichni v sále, podařilo se vytvořit neopakovatelnou atmosféru.
Zakončení koncertu bylo velkolepé. Matějovi Vackovi se podařilo upravit skladbu Radetzky Marsch od Johanna Strausse, tak, aby ji mohli hrát společně se sólisty i trubači na lesnice a borlice. Sám Matěj se také ujal dirigování, jen ne hudebníků, nýbrž publika.
Program celého koncertu a jeho vedení jako hlavní dirigent měla na svých bedrech Kristýna Zirhut. Se svým bratrem Matějem Vackem, který skladby upravoval a celý koncert provázel slovem, mají největší zásluhu na tom, že se koncert vydařil o čemž svědčí neutuchající ohlasy od návštěvníků koncertu. Poděkování za úžasné výkony, velké nasazení a účast na zkouškách si ale zaslouží všichni výše zmínění.
Pro další informace, fotografie a videa z koncertu Vánoční myslivecké setkání navštivte naše internetové stránky
www.vanocnimysliveckesetkani.cz
Na další setkání s vámi se těší organizátoři koncertu
Petr Sadílek, Hanka Sedláčková, Kristýna Zirhut a Matěj Vacek
Mladí trubači v Rudolfinu
Vážení čtenáři a fanoušci mysliveckého troubení, o Mladých trubačích čtete na stránkách časopisu velmi často, a i dnes to nebude jinak. V rámci největší události v oblasti lovecké hudby, Vánočního mysliveckého setkání v pražském Rudolfinu, se blýskli i Mladí trubači.
Činností jsme měli celkem mnoho. Nevystupovali jsme pouze na pódiu, ale samotnému koncertu předcházelo i vytrubování loveckých signálů před budovou Rudolfina, které navozovalo atmosféru mysliveckých tradic a blížící se nádheru velkého koncertu uvnitř světově proslulé budovy.
Mladí trubači také vyplňovali přestávku uprostřed koncertu. Budoucnost českého mysliveckého troubení se na pódiu sešla v počtu 62 trubačů společně se svými lektory, členy Klubu trubačů a dalšími, protože všichni hrajeme spolu a jsme kolegové, děti, lektoři, hlasoví vedoucí, zkrátka všichni ti, kteří prochází Letním trubačským táborem a výukovými semináři v průběhu roku.
Mladí trubači a jejich výuka
Tento soubor vznikl z prvního setkání na Letním trubačském táboře ve Šluknově v roce 2019. Myšlenka samozřejmě existovala již dříve, ale to bylo ještě v době, kdy o tom ani veřejnost a ani děti neměli nejmenšího tušení. Jedna myšlenka, jeden nápad na začátku a je z toho výkladní skříň mysliveckých tradic.
Protože se děti sjíždějí z celé republiky, není v našich silách poskytovat všem pravidelnou týdenní výuku jako v základní umělecké škole. Všichni samozřejmě chodí ke svým učitelům hudby právě do ZUŠ nebo soukromě navštěvují některého z lektorů. Důležité je ale sehrát soubor dohromady, což je další část celé práce v hudebním životě.
Startovní základnou je tedy Letní trubačský tábor, ale pak je do Vánoc téměř půl roku mezera. Tu vyplňují podzimní činnosti. Jako minulý rok i letos proběhl seminář Mladých trubačů na ČLA Trutnov ve dnech 24. až 26. října (neplést s Mezinárodním studentským seminářem. Ten se týká studentů SŠ a VŠ). V Trutnově to byl opět pracovně zábavný víkend. Kde jinde si můžete v sobotu zahrát krásných osm hodin na nástroj, že? Hrálo se i v pátek večer a v neděli dopoledne. Repertoár nebyl jednoduchý a bylo potřeba opravdu hodně cvičit jednotlivé části, hlasy a podobně.
Samozřejmě byl i čas na odpočinek nebo procházku. Nemohl chybět ani společenský večer. Kdyby byly semináře pouze o drilu bez zábavy, nebylo by to ono.
Mezi dětmi vznikla za ty roky přátelství napříč republikou a mnohdy se potkají pouze na našich společných akcích. Seminář končil veřejnou zkouškou pro rodiče, což je mimochodem vynikající záležitost i pro osobní domácí přípravu jednou za čas zahrát rodinným příslušníkům. Člověk tak poznává svoje vlastní hranice a na čem je třeba více zapracovat. Je dobré, když si každý vyčlení čas pro hru na nástroj jako běžnou součást dne, třeba jen půl hodinky, ale opravdu každý den.
Co se dělo v předvečer koncertu?
Samotnému koncertu předcházela ještě společná zkouška o týden dříve v prostorách Gymnázia v ulici Nad Alejí v Praze 6. Repertoár rudolfinského koncertu byl opravdu velmi složitý a nápaditý, proto bylo nutné ještě znovu vše nacvičené projít a oživit. O nějakém nacvičování zde už ale nebyla řeč, jednalo se skutečně jen o souhru, ladění a podobně. Každý již musel mít skladby opravdu skvěle nacvičené.
Na zkoušce jsme se sešli v dopolední části pouze Mladí trubači a prošli jsme si celý program. Před obědem se dostavili ještě trubači KT ČMMJ, s nimiž jsme měli společné některé části koncertu. To byli ti, kteří na koncertě stáli na tzv. varhaní empoře nahoře za pódiem. A to není vše, podrobněji za chvilku. Mladí trubači letos zkrátka prostupovali celým koncertem.
Programová sestava koncertu byla trochu odlišná od loňské. Neustále se v přesně a dokonale vymyšleném programu střídali hráči empory, Mladí trubači, sólisté a hosté. V mnoha číslech zase vystupovali společně. To vše se muselo vyzkoušet.
Konečně to přišlo
To, nač jsme všichni čekali, začalo již s ranním rozbřeskem. Abych byl přesný, v případě organizátorů ještě za hluboké tmy. Bylo třeba připravit šatny, občerstvení a prostor v budově Rudolfina.
Nyní nadchází ta chvíle, kdy bychom měli jmenovat. Vše kolem Mladých trubačů v Rudolfinu zajistil a zaštítil Petr Duda. My ostatní jsme mu stáli po boku jako pomocníci s různými svěřenými úseky. Zkouška našeho souboru, respektive našich samostatných skladeb v rámci koncertu, začala už v osm ráno. Jednalo se o generálku, na níž se naposledy zkouší program přímo na podiu Rudolfina. Důležité je nacvičit si i příchody a odchody z pódia, ověřit prostory pódia, počty židlí, notových stojanů atd.
Samotný koncert začal v jedenáct hodin upravenou Dvořákovou Polonézou v podání sólistů v přední části pódia a hned na ni navazovalo Vítání od Petra Vacka z jeho nového Desatera v mohutném zvuku Mladých trubačů a hráčů na empoře.
Díla velikánů světové koncertní hudby střídala díla autorů hudby lovecké a zazněla dokonce i krásná lidová píseň Na tý louce zelený s harmonikou.
Mladí trubači se podíleli i na programové části koncertu s názvem Parforsní hon, kde měly tři děti svou scénickou úlohu v podobě lišek.
Po přestávce se program nesl v duchu Vánoc. Přišly tedy na řadu koledy a poslední z nich Narodil se Kristus Pán v podání úplně všech účinkujících včetně hostů smyčcového souboru ze ZUŠ Lounských, se kterým jsme již v této formě spolupracovali, pod vedením Lady Bendové.
Společný přídavek Radetzky Marsch pak na úplný závěr rozburácel celý sál. Byla to parádní tečka celého koncertu.
Rozloučení
My se budeme opět těšit a připravovat další pokračování společné práce a koncertů. Vy se těšte s námi a někde se určitě potkáme. Mladí trubači díky divákům zažívají příval pozitivní energie, zažívají pocit velikého a zaslouženého úspěchu. Diváci zažívají radost a velikou krásu zase díky nim.
Takovéto události nejsou samozřejmostí a zúčastnit se jich znamená velikou čest. Pódium Rudolfina, to jsou prkna, která opravdu znamenají svět. Společná tvorba, společný svět, společná hudba a společná myšlenka, jsou naším pohonem.
Martin KARBAN,
člen rady KT ČMMJ,
Petr DUDA
a Hana SEDLÁČKOVÁ, předsedkyně KT ČMMJ