O českém fouskovi jsme mluvili s tiskovou referentkou Klubu chovatelů českých fousků
Ing. Markétou Zapletalovou. Nemůžeme začít jinak, než otázkou, jaký je její vztah k tomuto plemeni?
Můj vztah k českému fouskovi je především rodinný příběh. Vyrůstala jsem v myslivecké rodině, kde byl český fousek neodmyslitelnou součástí života. Pro mého tatínka jiné lovecké plemeno prakticky neexistovalo, a právě on ve mně odmala budoval lásku k myslivosti, lovecké kynologii i úctu ke psům.
Život mě sice na čas zavedl k jinému plemeni ohaře, ale nakonec mě přivedl zpět tam, kde to všechno začalo. Tatínek si tehdy pořídil své poslední štěně českého fouska. Nikdo z nás netušil, že pro něj bude opravdu poslední. Po jeho odchodu se z tohoto štěněte stal můj první český fousek. Dnes si často říkám, že mi tím tatínek vlastně předal nejen psa, ale i kus své životní filozofie.
Teprve s vlastním českým fouskem jsem naplno pochopila, proč tomuto plemeni věnoval celý život. Český fousek pro mě není jen výborný lovecký pes. Je to partner, který dokáže stejně spolehlivě pracovat v honitbě, jako klidně fungovat uprostřed města nebo doma s rodinou.
Český fousek je považován za jedno z nejvýznamnějších českých národních plemen. Jak byste charakterizovala jeho postavení v myslivosti dnes?
Český fousek je bezpochyby jedním z nejvýznamnějších českých národních plemen a zároveň živou součástí české myslivecké tradice. Přestože dnes nepatří mezi nejpočetnější plemena ohařů, neboť ročně je do plemenné knihy zapsáno jen asi 300 až 400 štěňat
, domnívám se, že jeho význam zdaleka nespočívá pouze v počtech zapsaných štěňat nebo chovných jedinců.
Jeho skutečná hodnota tkví především v tom, že si dlouhodobě zachovává vlastnosti, pro které byl vyšlechtěn, tedy všestrannost, ochotu spolupracovat, výborné pracovní vlohy, odolnost a mimořádně pevný vztah ke svému pánovi. To jsou kvality, které mají své místo nejen v myslivosti, ale stále více i v běžném životě aktivních lidí.
Zájem o českého fouska v posledních letech vnímám jako stabilní. Velmi pozitivní je skutečnost, že se o plemeno nezačínají zajímat pouze myslivci, ale také lidé, kteří hledají aktivního, inteligentního a vyrovnaného rodinného psa. Právě zde podle mého názoru leží jeden z největších potenciálů českého fouska v budoucnu. Mnoho lidí je totiž překvapeno, jak dobře dokáže český fousek fungovat v rodině. Přestože se jedná o lovecké plemeno s výraznými pracovními vlohami, při správném vedení je z něj velmi přátelský a oddaný společník. Je to pes, který chce být součástí života své rodiny, rád spolupracuje a vytváří si velmi silné vazby na své lidi.
Moderní český fousek už dávno není pouze pracovním nástrojem myslivce. Ve většině případů sdílí každodenní život se svou rodinou, cestuje, účastní se společných aktivit a tráví většinu času v bezprostředním kontaktu se svými lidmi. Právě schopnost skloubit pracovní využitelnost s rodinným životem považuji za jednu z jeho největších předností. Není to pes do kotce, ani pes na gauč, je to aktivní partner, který chce být součástí všeho, co jeho rodina dělá.
Je podle vás pro plemeno zájem z řad nemyslivců výhoda nebo byste raději české fousky viděla v ryze mysliveckých rukou?
Velkou předností českého fouska je jeho univerzálnost. Samozřejmě byl vyšlechtěn jako lovecký pes, ale jeho pracovní založení se nemusí projevit pouze v myslivosti. Mnoho jedinců úspěšně pracuje v různých kynologických sportech, věnuje se canicrossu, stopování, noseworku nebo jiným aktivitám, které jim umožňují využít jejich přirozené schopnosti.
Osobně tedy nevnímám zájem nemyslivců jako hrozbu. Naopak jej považuji za příležitost. Každé národní plemeno potřebuje dostatečně širokou základnu kvalitních a zodpovědných majitelů. Pokud se český fousek dostane do rodin, které respektují jeho potřeby a jsou ochotny se mu věnovat, může to být pro plemeno velmi přínosné.
Současně si ale myslím, že bychom neměli zapomínat na to, čím český fousek skutečně je. Je to především pracovní plemeno. Jeho inteligence, energie, samostatnost i chuť spolupracovat vznikaly po generace právě díky tomu, že byl šlechtěn pro náročnou práci v myslivosti. Proto bych nebyla ráda, kdyby se z českého fouska stal pouze módní rodinný pes. Historie mnoha plemen ukazuje, že pokud se chov začne zaměřovat pouze na vzhled nebo popularitu, může velmi rychle dojít ke ztrátě původních vlastností.
U českého fouska je situace o to citlivější, že byl od svého vzniku budován jako všestranný lovecký pes. Jeho hlavní předností nikdy nebyl pouze vzhled, ale především schopnost pracovat v různých podmínkách, samostatně řešit situace v terénu a současně úzce spolupracovat se svým vůdcem. Tyto vlastnosti se budovaly po generace a byly ověřovány v praxi.
Na druhou stranu si myslím, že bychom neměli vytvářet umělou hranici mezi myslivci a nemyslivci. Dnešní společnost se mění a s ní se mění i způsob života psů. Většina českých fousků dnes nežije v kotci vedle hájovny, ale v rodinách, sdílí domácnost se svými majiteli a tráví s nimi každodenní život. To samo o sobě není problém, ale přirozený vývoj.
Důležité je, aby se nevytratil respekt k tomu, čím český fousek je. Pokud si někdo pořizuje českého fouska pouze proto, že se mu líbí jeho vzhled, může být později překvapen množstvím energie, potřebou zaměstnání nebo intenzitou jeho vazby na člověka. Naopak lidé, kteří si uvědomují, že si pořizují aktivní pracovní plemeno, bývají často velmi spokojení, i když nejsou myslivci a někdy se z nich právě díky tomu myslivci stanou.
Právě zde hraje velkou roli chovatelský klub, ale i samotní chovatelé. Nestačí pouze odchovávat kvalitní štěňata. Je potřeba budoucím majitelům vysvětlovat, jaké vlastnosti mohou očekávat, jaké nároky plemeno má a jak s ním pracovat. Informovaný majitel je pro budoucnost plemene stejně důležitý jako kvalitní chovný jedinec.
Velmi důležitou roli hraje také systém chovu. Pokud chceme zachovat pracovní kvality českého fouska, musíme je nadále ověřovat a zohledňovat při výběru do chovu. Nestačí hodnotit pouze exteriér. Stejnou váhu musí mít pracovní vlohy, povaha, zdraví a celková využitelnost psa. Díky tomu se daří zachovávat charakter plemene i v době, kdy část jedinců směřuje do nemysliveckých rodin. Osobně si navíc myslím, že pracovní vlohy a rodinný život nejsou v rozporu. Naopak, vlastnosti, které z českého fouska dělají dobrého loveckého jsou stejné vlastnosti, které z něj dělají skvělého rodinného společníka.
Za největší riziko proto nepovažuji samotný zájem nemyslivců. Skutečným rizikem by bylo, pokud bychom kvůli popularitě začali ustupovat z nároků na kvalitu chovu nebo rezignovali na zachování pracovních vlastností. Dokud budeme důsledně dbát na zdraví, povahu a pracovní využitelnost chovných jedinců, může být rostoucí popularita naopak velkou příležitostí.
Jaké nároky by měl podle vás splňovat zodpovědný chov českého fouska, aby si plemeno uchovalo své charakteristické vlastnosti i do budoucna?
Zodpovědný chov by měl být vždy založen na dlouhodobé vizi a odpovědnosti vůči budoucím generacím. Chovatel by neměl přemýšlet pouze nad tím, jaký bude jeho příští vrh, ale jaký dopad budou mít jeho rozhodnutí na populaci českého fouska za deset nebo dvacet let.
Za základ považuji rovnováhu mezi několika klíčovými oblastmi. Tou první jsou pracovní vlastnosti. Český fousek byl vyšlechtěn jako všestranný lovecký pes, a právě pracovní využitelnost tvoří podstatu jeho existence.
Stejně důležité je zdraví. Moderní chov již nemůže být zaměřen pouze na výkon. Musíme sledovat zdravotní ukazatele, výskyt dědičných onemocnění, reprodukční schopnosti, dlouhověkost i celkovou vitalitu populace. Zdravý pes je základním předpokladem pro kvalitní život i pracovní využití.
Neméně důležitá je povaha. Současný český fousek je nejen loveckým psem, ale také rodinným společníkem. Proto je potřeba zachovat jeho vyrovnaný temperament, sociální chování, ochotu učit se a schopnost fungovat v běžném prostředí.
Velkou pozornost musíme věnovat také genetické diverzitě. Český fousek má v porovnání s některými světově rozšířenými plemeny relativně úzkou chovatelskou základnu. O to důležitější je pracovat s populací jako celkem a sledovat nejen kvalitu jednotlivých jedinců, ale také jejich příbuznost. Právě zde vidím velký význam moderního řízení chovu založeného na datech. Dnes máme k dispozici informace o rodokmenech, zdravotních výsledcích, pracovních zkouškách i exteriérovém hodnocení. Tyto informace bychom měli aktivně využívat při plánování spojení a při nastavování dlouhodobé chovatelské strategie.
Zodpovědný chov ale není pouze otázkou pravidel a statistik. Je také otázkou přístupu lidí. Vyžaduje otevřenou spolupráci mezi chovateli, poradci chovu, rozhodčími, vůdci i majiteli psů. Pouze pokud budeme ochotni sdílet zkušenosti a dívat se na chov v širších souvislostech, můžeme přijímat rozhodnutí, která budou skutečně prospěšná pro celé plemeno.
Český fousek bývá označován za všestranného loveckého psa. Co si dnes pod pojmem „všestrannost“ vlastně představit? Změnila se během posledních desetiletí práce loveckých psů natolik, že je třeba pojem všestrannosti vnímat jinak než dříve?
Všestrannost je pojem, který je s českým fouskem spojen prakticky od počátků jeho chovu. Často se o ní mluví, ale ne vždy si pod ní lidé představují totéž. Pro mě všestrannost neznamená pouze to, že pes zvládne několik disciplín na zkouškách. Znamená především schopnost být skutečným partnerem myslivce v průběhu celého roku a v nejrůznějších situacích, které myslivecká praxe přináší. Historicky byla všestrannost spojována především se schopností pracovat na poli, v lese i ve vodě. Český fousek měl vyhledávat zvěř, pevně vystavovat, aportovat, dohledávat, či dosledovat postřelenou zvěř a být spolehlivým pomocníkem při různých způsobech lovu. Tyto požadavky zůstávají důležité i dnes, a právě díky nim si plemeno zachovalo svůj charakter.
Současná myslivost se však v mnoha ohledech změnila. Proměnila se krajina, změnily se stavy některých druhů zvěře i způsob výkonu práva myslivosti. Mnoho myslivců dnes neprovozuje pouze jeden druh lovu, ale potřebuje psa, který dokáže obstát v různých situacích a přizpůsobit se aktuálním potřebám honitby. Právě zde se ukazuje skutečná hodnota všestranného plemene.
Dnes si pod pojmem všestrannost představuji psa, který je schopen kvalitně pracovat na poli, ve vodě i v lese, dokáže dosledovat spárkatou zvěř, aportovat drobnou zvěř, zachovat klid a ovladatelnost při společných lovech a současně fungovat jako spolehlivý partner v každodenním životě. Ubývá drobné zvěře, mění se způsob hospodaření i využívání krajiny a s tím se přirozeně mění i požadavky na lovecké psy. Dnes se často klade větší důraz na práci po výstřelu včetně dosledů spárkaté zvěře.
Pojem všestrannosti dnes přesahuje samotnou mysliveckou práci. Moderní český fousek musí být schopen přepnout z náročné práce v honitbě do běžného rodinného života. Musí umět pracovat samostatně, ale zároveň být dobře ovladatelný. Musí mít dostatek temperamentu pro práci, ale současně být vyrovnaný a sociální. Tato kombinace dělá z českého fouska mimořádně zajímavé plemeno. Nejedná se o specialistu zaměřeného na jedinou disciplínu. Je to pes, který dokáže velmi dobře zvládat široké spektrum úkolů, aniž by ztrácel svou ochotu spolupracovat a přizpůsobovat se potřebám svého vůdce. Myslivci často potřebují právě takového psa – ne nejlepšího v jediné disciplíně, ale spolehlivého pomocníka, který obstojí v celé řadě situací během celého mysliveckého roku.
Český fousek je zároveň významnou součástí českého kynologického dědictví. Je stále vnímán jako „pes pro českou krajinu“ nebo se tento aspekt vytrácí?
Podpora národního plemene je důležitá, ale neměla by být založena pouze na tom, že je české. Český fousek si své místo získal především svými vlastnostmi, pracovními schopnostmi a dlouhodobou využitelností v myslivecké praxi.
Je pravda, že český fousek vznikal a vyvíjel se v podmínkách české krajiny a české myslivosti. Generace chovatelů vybíraly psy tak, aby dokázali pracovat v prostředí, které je typické právě pro naši zemi, od polních honiteb přes lesní komplexy až po vodní plochy. I proto je český fousek dodnes považován za mimořádně univerzální plemeno.
Když mluvíme o českém fouskovi jako o součásti našeho kynologického dědictví, nelze opomenout osobnosti, které se zasloužily o jeho zachování a rozvoj. Kromě Františka Housky, který stál u znovuobnovení plemene, patří mezi nejvýznamnější osobnosti bezesporu MVDr. Josef Kuhn. Právě on významně přispěl k modernímu směřování chovu českého fouska, k systematické práci s liniemi a k mezinárodnímu uznání plemene. Mnoho principů, na kterých je chov českého fouska postaven dodnes, vychází právě z jeho práce a dlouhodobé vize.
Myslím si, že označení „pes pro českou krajinu“ má stále své opodstatnění. Ne proto, že by nemohl úspěšně pracovat i v jiných zemích, naopak, dnes nachází uplatnění v řadě evropských států i v Severní Americe. Spíše proto, že jeho vlastnosti velmi dobře odpovídají tomu, co většina českých myslivců od loveckého psa očekává. Potřebujeme psa, který zvládne různé druhy práce během celého roku a dokáže se přizpůsobit rozdílným podmínkám.
Jsem přesvědčena, že český fousek má své pevné místo nejen v historii české kynologie, ale také v její budoucnosti. A bude záležet na nás, zda navážeme na práci osobností, jako byl MVDr. Josef Kuhn, a dokážeme jeho kvality zachovat i pro další generace.
Je český fousek skutečně vhodný pro každého, nebo existují situace, kdy byste zájemcům doporučila jiné plemeno? Jaké vlastnosti českého fouska bývají nejčastěji překvapivé pro nové majitele?
Ne, český fousek není pes pro každého. Ostatně to platí asi o každém pracovním plemeni. Je to aktivní, inteligentní a velmi kontaktní pes. Potřebuje dostatek pohybu, zaměstnání, a především čas strávený se svým člověkem. Není to pes, který bude spokojený, pokud zůstane většinu dne sám na zahradě nebo bude mít jen krátké procházky kolem domu.
Na druhou stranu pro aktivní lidi může být skvělým partnerem. Ať už se jedná o myslivce, sportovce nebo rodiny, které rády tráví čas venku. Pokud má dostatek pohybu a zaměstnání, bývá velmi příjemným a oddaným společníkem.
Nové majitele často překvapí především jeho silná vazba na rodinu. Mnoho lidí očekává od loveckého psa větší samostatnost a odstup, ale český fousek bývá velmi kontaktní a chce být součástí všeho, co jeho lidé dělají. Rád spolupracuje a bývá nejspokojenější tam, kde může být se svou rodinou.
Další vlastností, která bývá pro některé majitele překvapivá, je jeho inteligence. Český fousek se učí velmi rychle, ale zároveň dokáže být vynalézavý a samostatný. Pokud člověk není důsledný, pes si často najde vlastní řešení. To může být úsměvné, ale někdy i trochu náročné. Český fousek tedy není pes pro každého. Ale pro toho správného člověka bývá psem na celý život.
Pokud se podíváme do budoucnosti, jaké největší výzvy čekají českého fouska v následujících dvaceti letech?
Proměňuje se myslivost, způsob života lidí i požadavky, které na psy klademe. Bude proto důležité, aby se český fousek dokázal těmto změnám přizpůsobovat, aniž by ztratil svou podstatu. Velkou pozornost budeme muset věnovat zdraví populace a genetické rozmanitosti. Český fousek sice patří mezi stabilní plemena, ale jako každý odpovědně řízený chov musíme přemýšlet několik generací dopředu. Naším cílem by nemělo být pouze zvyšovat počty psů, ale především zachovat jejich kvalitu.
Stejně důležité bude udržet vazbu mezi chovem a praktickým využitím. Český fousek vznikl jako pracovní plemeno a byla by škoda, kdyby se z něj stal pouze pes obdivovaný na výstavách. Současně bych ale byla ráda, aby se o českém fouskovi dozvědělo více lidí i mimo mysliveckou veřejnost. Ne proto, aby se stal módním plemenem, ale aby více lidí poznalo jeho kvality.
Český fousek má potenciál oslovit řadu aktivních lidí a rodin, kteří hledají inteligentního, pracovitého a oddaného psa. Pokud se nám podaří navázat na práci předchozích generací chovatelů a současně rozumně reagovat na nové výzvy, věřím, že má český fousek před sebou velmi dobrou budoucnost.
Český fousek sice patří mezi stabilní plemena, ale do budoucna bude důležité dále rozšiřovat kvalitní chovatelskou základnu. Potřebujeme dostatek kvalitních plemeníků i chovných fen, které budou předávat své pracovní vlohy, zdraví, vyrovnanou povahu a typické vlastnosti dalším generacím.
Za velmi důležité považuji motivovat nové majitele k aktivní práci se psy a následně i k jejich zapojení do chovu. Budoucnost plemene totiž nestojí pouze na několika úspěšných jedincích, ale na široké základně kvalitních psů a fen napříč celou populací.
Jaké kroky by měl chovatelský klub podnikat již dnes, aby si český fousek zachoval svou kvalitu i pro další generace? A jaké již podniká a co plánuje?
Do budoucna bych ráda viděla vznik skutečně dlouhodobé chovatelské strategie, která nebude řešit pouze aktuální problémy, ale stanoví cíle na deset až dvacet let dopředu. Strategie, která bude definovat, jakého českého fouska chceme chovat, jaké vlastnosti chceme posilovat, jak budeme pracovat s liniemi a jak zajistíme, aby si plemeno zachovalo svou jedinečnost i pro další generace.
V první řadě musíme zachovat to nejcennější, co českého fouska charakterizuje – jeho pracovní využitelnost, vyrovnanou povahu a dobré zdraví. Pokud bychom v budoucnu rezignovali na důsledné ověřování pracovních vloh, velmi rychle bychom mohli přijít o vlastnosti, které byly budovány po generace.
Za klíčové proto považuji zachování systému výběru chovných jedinců, který zohledňuje nejen exteriér, ale také pracovní výsledky, povahu a zdravotní stav. Chov by nikdy neměl být založen pouze na vzhledu nebo momentální popularitě jednotlivých psů. Každé chovatelské rozhodnutí by mělo být posuzováno z pohledu dlouhodobého přínosu pro celou populaci.
Velkou výzvou do budoucna je také práce s genetickou diverzitou. Český fousek je sice početně stabilní plemeno, ale v porovnání s některými světově rozšířenými plemeny pracujeme s relativně omezenou chovatelskou základnou. Proto je nutné velmi pečlivě sledovat příbuznost jednotlivých linií, vyhodnocovat koeficienty příbuznosti a předcházet nadměrnému využívání některých populárních plemeníků.
Jsem přesvědčena, že budoucnost chovu bude stále více postavena na práci s daty. Dnes již máme k dispozici rozsáhlé informace o rodokmenech, zdravotních výsledcích, pracovních zkouškách i exteriérovém hodnocení. Klub by měl tato data aktivně analyzovat a využívat je při tvorbě dlouhodobých doporučení pro chovatele. Nestačí pouze evidovat výsledky, je potřeba je vyhodnocovat a hledat souvislosti, které nám pomohou lépe řídit budoucí vývoj populace.
Důležitou oblastí je také zdraví. Moderní chov nesmí být zaměřen pouze na výkon. Stejnou pozornost musíme věnovat dědičným onemocněním, dlouhověkosti, reprodukčním schopnostem a celkové vitalitě populace. Cílem by měl být pes, který je nejen výkonný, ale také zdravý a dlouhodobě použitelný v chovu i praxi. Neméně důležitá je práce s povahou, ve většině případů český fousek žije jako člen rodiny, tráví čas s dětmi a pohybuje se v běžném společenském prostředí. Proto je nezbytné zachovat jeho vyrovnaný temperament, sociální chování a ochotu spolupracovat s člověkem.
Velký význam vidím také ve vzdělávání. Klub by měl aktivně podporovat začínající chovatele, vůdce i majitele. Sebelepší chovatelský program nebude fungovat bez lidí, kteří rozumějí jeho smyslu. Je potřeba vysvětlovat principy chovu, práci s genetickou variabilitou i důležitost pracovního využití psů.
Klub chovatelů českého fouska již dnes řadu těchto aktivit realizuje. Dlouhodobě udržuje systém bonitací, výběrů do chovu, pracovních zkoušek a zdravotních podmínek. Současně probíhá diskuse o dalším směřování chovu, možnostech efektivnější práce s daty a způsobech, jak ještě lépe sledovat vývoj populace.
Pokud se nám podaří spojit respekt k tradici s moderními poznatky genetiky, kynologie a řízení chovu, jsem přesvědčena, že český fousek má před sebou velmi dobrou budoucnost.
A na závěr – co byste vzkázala myslivcům i nemyslivcům, kteří o českém fouskovi uvažují, ale zatím se pro něj nerozhodli?
Doporučila bych jim, aby se s českým fouskem nejprve seznámili osobně. Navštívili některou z klubových akcí, popovídali si s chovateli a majiteli a viděli českého fouska při práci i v běžném životě. Osobní zkušenost často řekne více než fotografie nebo informace na internetu.
Myslivcům bych vzkázala, že v českém fouskovi stále najdou všestranného a spolehlivého pomocníka do honitby.
Nemyslivcům bych ráda připomněla, že lovecký pes nemusí být jen psem pro myslivce. Pokud mu člověk nabídne aktivní život a dostatek společných aktivit, dokáže být výborným rodinným psem.
připravila Lucie KOLOUCHOVÁ
snímky archiv M. Zapletalové