Ota Bouzek se narodil roku 1949 v Plzni. Přestože se jeho životním posláním stala péče o les (absolvoval SVVŠ Přeštice a v roce 1973 lesnickou fakultu v Brně), bylo spektrum jeho životních zálib vždy mnohem pestřejší. Mezi koníčky patřil sport (především basketbal), kytara, kreslení a samozřejmě rybaření, které tak často lidi se vztahem k myslivosti provází.
Profesně Ota Bouzek zastával různé funkce v lesnickém provozu, přičemž byl vždy vázán na region Jeseníků (působil na LZ Janovice u Rýmařova, na polesích Hubertov, Bílý potok, Malá Morávka a Praděd, na LZ Karlovice ve Slezsku a Pradědském LZ a.s.). Prošel posty lesníka, technika polesí, provozního inspektora, hlavního inženýra LZ, ředitele LZ i ředitele divize lesní výroby. V současnosti pracuje jako vychovatel při Sportovním gymnáziu Vrbno pod Pradědem. Především z dlouholetého působení v lesnických provozech dokázal načerpat nezměrné zkušenosti a zážitky, které se odráží v celé jeho tvorbě.
S Jeseníky je spojen i osobní život Oty Bouzka, který trvale žije s rodinou v Karlově Studánce. Za zmínku stojí zajisté také osobnost jeho manželky Aleny, dlouholeté reprezentantky ČSSR ve sjezdovém lyžování. Po ní podědila talent ke stejnému sportu i jejich dcera Hana. Kromě dcery se může rodinná linie pochlubit synem Otou a především třemi vnuky.
I přes bohatý profesní a rodinný život si Ota starší nalezne pochopitelně čas také na aktivní myslivost a svazovou práci. Osm let pracoval v Radě OMS Bruntál, dále jako redaktor místního mysliveckého Zpravodaje, v letech 1996-2002 pak jako předseda myslivecké komise OMS.
Charakterizovat na tomto místě stručně opravdu obsáhlou autorovu tvorbu není vůbec jednoduché. Jeho tvůrčí záběr je natolik široký, že zahrnuje velmi pestrou škálu počinů procházejících různými uměleckými oblastmi od výtvarné (výstavy kreseb, koláží a ilustrací mohli shlédnout návštěvníci DH Přeštice a zámku v Bruntále v letech 2001, 2003 a 2008), přes videotvorbu (videovečery, videopořady, populární besedy na téma Lovy beze zbraní s pozvanými hosty, scénáře a texty k videopořadům Jaro, Léto, Podzim, Zima – očima myslivce, Velká kniha přírody, Flájská obora, S kamerou a kulovnicí na lovu aj.) až k myslivecké beletrii.
Právě myslivecká povídka je zřejmě tím nejtypičtějším, co tvorbu Oty Bouzka charakterizuje. Autor v této oblasti napsal a vydal neuvěřitelných sedmnáct knižních titulů v jejichž obsahu vždy hrála stěžejní roli příroda, zvěř, lidé a jeho milovaných hor. Jednalo se o díla: Povídání od Bílého potoka (1996), Vzpomínání z hor a rovin (1997), Chlapi z hor (1998), S loveckým albem u krbu (1998), Když ještě troubili jeleni (1999), Kam až se dá došoulat (1999), Pomněnky (2000), Přátelé na lovech (2001), Zelený kraj pod Pradědem (2002), Rosa v jehličí (2002), Poslední jelen (2003), Holubí studánka (2004), Ptačí mlýn (2005), Motýlí paseka (2006), Vzpomínky na Přeštice (2006), Myslivecké perly, lovecké perličky (2006) a Myslivecká latina (2008), Myslivecké příběhy s vůní lesa a lovu (2008) a Úhlava (2009).
U takto plodného autora je prakticky samozřejmostí, že chystá i další projekty. V době psaní tohoto medailónku (jaro 2009) se jedná zejména o připravované nebo rozpracované knihy Zelený čas, Lovecké doprovody a Chvála hor.
O kvalitě práce Oty Bouzka svědčí kromě desítek výše uvedených úspěšných titulů (vesměs ilustrovány vlastními kolážemi a kromě několika posledních titulů beznadějně vyprodány) také skutečnost, že mu byla v roce 2000 udělena Umělecká cena ČMMJ za literaturu, kterou symbolicky převzal na Světové výstavě myslivosti v Lysé nad Labem.