Každoročně se mnoho myslivců nemůže dočkat, až přijde doba říje jelení zvěře. Probíhají vášnivé diskuse o jejím budoucím průběhu, zda-li tam bude ten starý jelen, který „nás vodil za nos“ již několik let, jestli mladý, nadějný dvanácterák potvrdí naše předpoklady a nosí již silnou trofej budoucího krále honitby. Na pořad přicházejí i vzpomínky z minulých říjí. Starší jelenáři krotí nedočkavé a nezkušené mladé myslivce, kteří svojí touhou po poznání nejkrásnější říje někdy způsobí v honitbě více neklidu, než je potřeba.
To tajemno v životě jelení zvěře již po staletí provokuje myslivce a vybízí je k poznání jednotlivých etap života této zvěře v koloběhu ročních dob. Pochopitelně existuje mnoho učebnic, literárních děl, která dopodrobna popisují život jelení zvěře.
Jelenářem - myslivcem s tímto titulem se však nestal nikdo po přečtení všech odborných knih o jelení zvěři, ale pouze ten, který cílovým, poctivým zájmem o tuto zvěř přímo v honitbě jejím dlouholetým pozorováním a chovem během celého roku pronikl plně do jejího každodenního života.
Vyvrcholením péče o jelení zvěř pro myslivce jelenáře je pak překrásné představení Matky přírody - říje - dramatické představení, kdy aktéry jsou jeleni a laně, pódiem honitba s kulisami lesa, luk, kališť a diváky myslivci.
Jsou to především jelenáři, kteří již dávno před prvním jelením zatroubením vědí o "své" zvěři vše podstatné: Kde má jelen "tlučky", kdy začal vytloukat, kam chodí na pašu, kam se chodí kalištit, apod. Při vlastní říji, kdy je příznivé počasí, je říje halasná a myslivci nemají problém ulovit plánem určený počet jelenů. Vše se daří a i méně zkušení myslivci se cítí jako jelenáři a mají lovecký úspěch. Vždyť je to tak prosté a jednoduché, říkají si.
Nebyla by to však Příroda, aby nám nepřipravila překvapení v podobě větru, deště, mlhy, nízkých mraků, a to přesně v době říje. A to je potom zle, říje je tichá. Lovci se většinou vracejí z lovu s prázdnou. Ne však všichni. Zkušení jelenáři si však i v těchto nepříznivých podmínkách vědí rady, a to právě díky svým praktickým zkušenostem a dokonalou znalostí honitby, spádů zvěře, závětrných poloh a teplých houštin. Dovedou z minima příležitostí vytěžit maximum také díky své další dovednosti.
Jelenáři vábiči
Zvláštní skupinou mezi jelenáři jsou pak myslivci, kteří svoji vysokou profesionalitu prokazují i napodobováním hlasů jelení zvěře v říji - vábiči. Napodobování však u těchto jelenářů - vábičů není to správné slovo. Přesněji - jejich znalosti jim umožňují adekvátně reagovat na vzniklou situaci na říjišti tím, že znají hlasové projevy jelena mladého nebo starého, hledajícího nebo stojícího u laní, znají jelení výzvu nebo vítězný ryk nebo spokojené mrmlání, a vědí, jak tomuto jelenu odpovědět, jak vábit, jak s ním navázat "dialog" a hlavně jak dialog udržet potřebnou dobu, než se podaří jelena uvidět a popřípadě jej i ulovit.
Mnoho myslivců si jistě vyzkoušelo vábení na vlastní kůži a jsou-li upřímní, přiznají i skutečnost, že většinou po první, druhé odpovědi troubící jelen ztichne, protože zjistil, že jeho protějšek prostě není jelen. Některé to odradí, ale jiní odposlouchají a vypozorují, co při jakém chování a jaké situaci jelen troubí, jak se projevuje, jakou má správnou modulaci hlasu, zjistí, že velice důležitý je začátek a konec troubení a najednou se dialog začne dařit.
Vcelku jednoduše lze o celé problematice psát, zdá se to bezproblémové. Ve skutečnosti je to však složitější. Tak jako jsou rozdíly mezi lidmi, tak jsou rozdíly i mezi jeleny. Jsou jedinci bázliví nebo naopak agresivní, jedinci dominantní nebo neprůbojní, jeleni s hrubým i vysoce posazeným hlasem, a tak zkušení jelenáři vědí, jaká úskalí čekají každou říji na jelenáře, na vábiče.
Moderní doba přináší i nové poznatky a hlavně nové pomůcky. To, co musel dříve každý jelenář vyposlouchat v říji přímo v lese po řadu sezón za sebou, lze nyní, co se poslechu týče, nahradit poslechem CD, magnetofonu či video nahrávky. Nikdy však tento salonní poslech a salonní zkušenosti nemohou nahradit pravou atmosféru přímého kontaktu se zvěří, a co je hlavní - nikdo si nemůže ověřit reakci jelena na svoje troubení, takže sebevědomí narůstá.
Ostych zúčastnit se soutěže není na místě!
V posledním desetiletí se obnovily vrcholné soutěže ve vábení (imitování hlasů ) jelenů, jak na republikové, tak i na evropské úrovni. V obou případech je to z iniciativy redakce časopisu Myslivost. Soutěže ve vábení (imitování hlasů) jelenů - mistrovství ČR se pravidelně zúčastňuje kolem 15 soutěžících. Někteří se zúčastnit ostýchají, i když je o nich známo, že jsou výborní vábiči. Je to ke škodě věci i jich samotných. Každé takovéto setkání je poučné a inspirující pro všechny zúčastněné. Ostych není na místě. Všichni aktéři si zaslouží obdiv a uznání. Potěšující je, že v poslední době se mistrovství zúčastňují i mladí vábiči, jejichž úroveň vábení každým rokem stoupá a rozhodně je to přínos pro budoucnost.
V našich zemích s dlouhou mysliveckou tradicí mělo a má vždy vábení nezastupitelné místo. Mezi svými mysliveckými druhy byli vždy jelenáři - vábiči považování za profesionály, kteří beze zbytku ovládají svoje řemeslo.
O tom, že naši vábiči mají stále vysokou úroveň, svědčí i jejich přední umístění na všech šesti ME, které se dosud konaly a kterých se vždy ČR zúčastnila. A Česká republika, resp. ČMMJ a redakce Myslivosti je spoluzakladatelem Mistrovství Evropy ve vábení jelenů, které už získalo mezinárodní kredit a renomé. Vlastní soutěž ve vábení jelenů se však s vábením v přírodě nedá porovnávat. Při soutěžích se nejedná o vábení, nýbrž o co nejpřesnější napodobování (imitování) projevu říjného jelena v různých situacích. Je třeba si uvědomit fakt, že je to nejenom profesionální výkon v jednotlivých disciplínách soutěže, ale také příležitost ukázat myslivecké i nemyslivecké veřejnosti dovednosti v tomto oboru - tedy určitá show pro posluchače, pro diváky, propagace toho, co drtivá většina nemyslivců nemá možnost vidět či slyšet.
Z odborného hlediska porota dbá na přesné provedení zadané disciplíny, takže laické veřejnosti se někdy výrok poroty - přidělené body v rozmezí většinou 1 až 5 bodů - za výkon zdají nízké, ale to je způsobeno tím, že soutěžící sice dobře vábil, ale ne to, co měl. Rovněž některá zaváhání či lidský zvuk či náznak zvuku znamená ztrátu bodů. nejedná se prostě jen o hudební a zvukovou stránku, ale také samozřejmě i o stránku odbornou, resp. "loveckopraktickou". Výsledný součet bodů od všech porotců vcelku objektivně zobrazuje předvedený výkon soutěžícího. Porotci hodnotí přesné provedení zadané disciplíny, to, co slyší, bez ohledu na osobu vábiče, kterého ostatně nikdy při vlastní soutěži nevidí. Zásadou soutěží našich i mezinárodních by měla vždy být naprostá objektivnost a anonymnost. Rozhodování je otázka profesionální myslivecké cti, takže jakékoliv pochybnosti o regulérnosti soutěže, jsou bezpředmětné.
Důležitý faktor při soutěžích jsou diváci. Jsou nedílnou součástí soutěže, a proto je nutné, aby i oni dobře spolupracovali, a to hlavně tím, že budou ukáznění, že se zdrží všech rušících projevů a že svoji náklonnosti jednotlivým soutěžícím projeví až po předvedeném výkonu (ne dříve), a to pouze potleskem, nikoliv jakýmkoliv slovním doprovodem. A jednu radu pro diváky - kritiky: Připravte si před soutěží tužku a papír a zkuste si sami podle svého nejlepšího svědomí bodovat výkon jednotlivých soutěžících bez ohledu na skutečnost, že zrovna vábí kolega od vás.
Přijeďte se podělit o zkušenosti a zkusit si to také!
Zkušenosti z minulých ročníků ME ve vábení (imitování hlasů) jelenů nás vedly k následujícímu poznání. Pro účely soutěží ve vábení (imitování) jelenů je nutná jistá příprava vábičů na vlastní soutěž, a to i přes to, že jsou to mistři jelenáři.
V této přípravě je nutné se zaměřit na:
-
kvalitní přednes, vyváženost,
-
délku vábení,
-
hlasovou intenzitu vábení,
-
obsah vábení v jednotlivých disciplínách,
-
výběr kvalitní řevnice, tritonky.
A to vše pro účely soutěží ve vábení (imitování hlasů). K tomuto zjištění nás vedla ta skutečnost, že v průběhu minulých šesti ročníků ME se někteří soutěžící z jiných států, kteří se dříve umísťovali na posledních místech, nyní po podobné přípravě obsazují přední místa. Jednoznačně nám to tito vábiči potvrdili.
Prostě imitace hlasu jelena při soutěži je vlastně také sportovní výkon, a i sportovci se připravují na soustředěních a pilují techniku jednotlivých disciplín ke zvýšení svého výkonu. A každý soutěžící musí být podrobně obeznámen s tím, co vlastně se od něj očekává a hlavně co na jeho výkonu bude hodnotit porota. Samozřejmě to není samospásné - soutěžící musí mít k vábení předpoklady, a hlavně mít odpovídající hlas, dostatek píle a vytrvalosti.
Ing. Jan KUPKA
první předseda Klubu vábičů
a zakladatel ME ve vábení jelenů