Českomoravská myslivecká jednota, z.s., OMS Olomouc
 
Pozadi
 
DSC_7764_scr
 
DSC_3049_scr
 
DSC_2719_vcr
 
DSC_2105m_cr
OMS Olomouc
Adresa: Wellnerova 20 , Olomouc , 779 00
Telefon:585 427 644, 731 031 818
Email:omsolomouc@email.cz
Web:www.myslivost.cz/oms/olomouc
Práce s mládeží - Kroužky mladých myslivců > Veverky z Daskabátu

VEVREKY Z DASKABÁTU



Co mě vedlo k založení mysliveckého kroužku pro děti.

 

Moje vlastní děti už jsou dospělé a samostatné. Takže jsem začala trávit více času s svým manželem, dlouholetým myslivcem, v přírodě a poznávat krásu myslivosti.

Naše honitba je smíšeného rázu, kde můžeme vidět hodně zvěře, jako je jelen evropský, srnec obecný, prase divoké, zajíc polní, liška obecná, kuna skalní a kuna lesní, puštík obecný,výr velký a spousty dravců jako je káně lesní,jestřáb lesní, poštolka obecná, krahujec obecný a další. Rozsáhlé louky sousedí s listnatým a jehličnatým lesem, kde můžeme vidět malé zajíčky a srnčata.

Přemýšlela jsem o tom, že je škoda, když tu nádheru nemáme možnost komu ukázat. U nás na vesnici je hodně dětí ale zájmové kroužky žádné, tak jsem se rozhodla zajímat o to, co by s tím šlo provést. Na podzim jsem se přihlásila v Olomouci do kurzu pro myslivce. V listopadu jsem se zúčastnila semináře pro vedoucí mysliveckých kroužků na OMS v Olomouci, který vedl pan Ing. Josef Juráš. Předal nám informace z týdenního pobytu v Hranicích na Moravě, který se konal pro vedoucí kroužků. Informace mě natolik zaujaly, že jsem se do toho rozhodla jít.

S přípravou na zkoušky, které jsem dělala i se svým nejmladším synem, nám pomáhali zkušení myslivci, hlavně můj manžel Jarda a strýc Vladimír,který tu už bohužel není mezi námi,a které jsme zdárně ukončili v únoru 2012.

Během jara jsem začala navštěvovat už fungující kroužky, např.: Vlčata z Hněvotína pod vedením Stanislava Ošťádala, a Koloušky z Obory na Vlnách, které vede Ing. Josef Juráš. Každá informace byla pro mě inspirující.,takže jsem začala plánovat malý nábor dětí. V naší obci bývají v květnu hody, tak jsem si usmyslela, že tam předvedu malou ukázku myslivosti pro děti. Domluvila jsem se ze starostou naší obce a připravili jsme na místním hřišti v dřevěné kolibě 7 stanovišť, kde měly děti možnost poznat různé druhy paroží (jelen evropský, jelen sika, daněk, srnec), kůže zvěře (jezevec, liška, kuna, divoké prase, srnec), listy stromů (lípa, buk, dub, smrk, borovice, modřín), různé druhy zvěře na obrázcích a trofeje zvěře. Dále mohly spojovat např.: obrázky zvěře podle rodin, např.: jelen-laň–kolouch. Další stanoviště bylo trochu na odreagování, kde si děti mohly zaházet šipkami do terčů prasete a srnce. Nakonec každé dítě dostalo oplatek,lízátko,nápoj a myslivecký kalendář.

Účast mě velice překvapila, přišlo okolo 40 holek a kluků. Úsměv a rozzářené oči dětí byly pro mě tou nejlepší odměnou. Tímto chci také poděkovat všem, co mi pomáhali, mojí rodině a myslivcům , kteří na stanovištích dětem předávali i své zkušenosti a znalosti o zvěři a přírodě i OMS Olomouc a obci Daskabát .

V současné době se doporučuje prezentace a propagace oboru o myslivosti mezi nemysliveckou veřejností. A na takovém místě, kde je spousta lidí je určitě vhodná příležitost. Po tak velkém zájmu dětí o přírodu a zvěř jsem byla pevně rozhodnuta kroužek otevřít.

Na začátku září jsem se domluvila s paní ředitelkou naší školy, jestli by mohla ve škole rozdat dětem přihlášky do kroužku. Vyšla mi vstříc a také nám umožnila využívat prostory školy pro naše potřeby.

Přemýšlela jsem, kolik dětí se mi přihlásí a jestli se najde někdo, kdo mi s vedením kroužku pomůže. Vědomosti jsme měla, ale praxe zkušeného myslivce mi chyběla. S překvapením se mi nabídl můj manžel, který je myslivcem 22 let, a byl ochoten mi pomoct, předat rady a zkušenosti.

A nastal den D 26. září 2012. Toho dne jsme s manželem přišli do školy dříve, abychom stihli vše připravit. Na lavice jsme rozložili obrázky zvěře, paroží jelena evropského, daňka, srnce obecného a zbraně divokého prasete, kůže lišky, jezevce a kuny skalní. Dále jsme přinesli knihy s mysliveckou tématikou, různé herbáře a pomůcky k rozvíjení dětských vědomostí.

V 16.00 hod. začali přicházet děti a rodiče. Byla jsem ráda, že i rodiče zajímala první informativní schůzka. Na úvod jsme se představili jako vedoucí manželé Chodilovi, Zdeňka a Jarek. S tím že kroužek bude bývat každou druhou středu od 16.00–18.00 hod. Budeme se scházet ve třídě školy a pokud bude hezky tak venku v přírodě. K mému milému překvapení přišlo 13 dětí základní školy, které měly zájem o kroužek a nechtěly sedět doma u počítače. Po krátkém úvodu měly děti možnost poznat různé trofeje. Děti byly nadšené, zkoušely paroží i na hlavu, ale že je moc těžké, tak by ho nosit nechtěly. Dále se jim líbil kožíšek z lišky, že prý by v něm určitě nebyla zima. Některé děti zkoušely, kam se dá dohlédnout dalekohledem. Měly velký zájem o vše, co jsme jim přinesli. Ke konci jsem je poprosila, zda by nám nepomohly vybrat název našeho kroužku. Přinesli jsme jim obrázky srnčat, puštíků a nebo veverek, z kterých si mohly vybrat. Děti chvíli přemýšlely a shodly se na veverkách. Tak vznikl kroužek mladých přátel myslivosti a ochránců přírody VEVERKY z Daskabát pod záštitou ČMMJ. Dokonce přišel fotograf naší obce, aby nafotil nějaké fotografie do obecní kroniky.

První schůzka uklekla jako voda. Závěrem ještě přišel náš kolega myslivec, který nám bude nápomocný se štěnětem jezevčíka. Ten se dětem moc líbil a je i na naší společné fotografii.

Je velice důležité dětem předat informace o myslivosti a přírodě. Propagace myslivosti je v dnešní době velice důležitá a málo lidí ví, co se v lese může a co ne, např. v době hnízdění a kladení mláďat být ohleduplní a nepouštět do přírody volně psi. A nebo že myslivci ve svém volném čase v zimě zakrmují zvěř potravou, kterou musí obstarat už v létě. Lov je většinou pro myslivce na posledním místě. Ochrana přírody jako takové zůstává stále na prvním příčkách a to by se mělo dát na vědomí i dětem.

Už se těšíme na další schůzku pro děti ,která bude probíhat v lese ,kde bude pro děti nachystaná stezka.

Myslivosti zdar!

Zdeňka a Jarek

Chodilovi






VEVERKY V OBOŘE
 

Dne 26. 10. 2012 si vyjely Veverky na výlet do Obory na Vlnách. Sraz jsme měli u obecního úřadu, kde jsme si zapůjčili obecní auto. Jelikož jelo 16 dětí, požádali jsme ještě rodiče, kteří měli volno, aby si s námi udělali výlet a svezli ostatní děti.V 9 hodin jsme vyjeli 4 osobními automobily na asi hodinovou cestu.

Měli jsme obavy z počasí. Stále hlásili, že bude pršet, ale štěstí nám přálo a když jsme přijížděli do Obory, dokonce svítilo sluníčko. Přivítal nás majitel obory pan Ing. Josef Juráš a děti z kroužku Koloušci. Lucinka a Michal kteří nám zahráli na lesní roh.

Naše děti jsme si rozdělili na dvě skupiny. Jedna jela s panem Jurášem, který měl už nachystané auto s vozíkem, kde děti s úžasem nasedaly a jely na projížďku. Nadšeně koukaly na krásnou jelení zvěř. Laně přišly natolik blízko, že z toho byly děti vyplašené více než zvěř. V oboře jsme byli zrovna v období daňčí říje, tak mohly děti slyšet, jak daňci rochají. Zahlédli však i srnčí zvěř. A nejvíce na děti udělaly dojem divoká prasata, když začala kvičet. Dále překvapeně pozorovaly muflony, jak je pan Juráš zdraví z blízkosti.

Cesta na vozíku byla pro děti velkým zážitkem. Byly vytřepaní ale zároveň nadšení, že mohly zhlédnout tolik nádherné zvěře i na tak krátkou vzdálenost. Druhá skupina mezitím prošla stezku poznání, která byla zajímavá ale trochu obtížná. I když jsme kroužek začátečníků, přece jsme se stihli trochu připravit a stezku prošli s celkem obstojnými výsledky.

Než se skupiny vystřídaly, tak jsme si opekli špekáčky a zahřáli se u ohně i teplým čajem. Na konec s námi ještě jednou prošel celou stezku pan Juráš a u každého stanoviště nám správně zodpověděl otázky a dětem vysvětlil, co k čemu patří. Michal s Lucinkou vyhodnotili stezku našich dětí a při předání drobných sladkostí za znalosti a účast v soutěži zahrály ještě závěrečnou fanfáru na lesní roh

Výlet se nám opravdu vyvedl. Chceme poděkovat panovi Jurášovi a dětem za krásně připravený program a budeme se těšit na další setkání. Jsme rádi, že můžeme jako začínající kroužek Veverky spolupracovat s Koloušky, kteří nám předají své zkušenosti a znalosti.

  

VEVERKY na honě

 

Dne 1.12.2012 v naší obci Daskabát pořádalo HS hon na drobnou zvěř a naše Veverky se mohly zúčastnit.

Po domluvě s předsedou Jiřím Šubrtem, jsme se sešli s dětmi na louce, kde měli myslivci nástup. Sraz jsme měli o něco dříve, abychom si řekli, jak vypadají nástupy, kde mají stát honci, trubači, střelci a předseda honu.Veverky stály opodál a pozorně naslouchaly, co vše říká předseda a vedoucí honu, a jak bude hon probíhat, co se bude střílet a kolik bude lečí. Samozřejmě účast na honu pro děti není možná, ale na výřad jsme se zase sešli. Děti mohly zhlédnout, jak se klade zvěř na výřadu, na který bok a v jakém pořadí a celý ceremoniál.Na závěr honu nás předseda pozval na poslední leč, která se konala v místní hospůdce

U Matýska. Děti přišly i s rodiči kolem 17.00 hodiny. Mohly ochutnat místní zvěřinové speciality - guláš, pečeného divočáka se zelím, klobásky a tlačenku. Také se mohly zúčastnit zvěřinové tomboly, která byla hojně bohatá na druhy zvěře jako laň, divoké prase, zajíc, kačer a kachna divoká, bažant a slepice a další zajímavé ceny.

U kačerů si prohlédly kačírky a porovnaly si velikostně kachnu s kačerem a hlavně zbarvení. U bažantů je zajímal klín a zbarvení slepice s bažantem. Zajícům jsme počítali zaječí vousy, z kterých se dělají zaječí štětky za klobouk, kdy je možné z jednoho zajíce použít pouze 4 až 6 vousů. U divočáka si prohlédly zbraně ( páráky a klektáky) a zkoumaly hřbetní osiny, z kterých se dělají také štětky za klobouk.Také si pozorně prohlédly paspárky a spárky.Pro děti to bylo velmi fascinující, že mohou vidět a sáhnout si na zvěř, o které jsme si hodně povídali. Každé dítě si chtělo odnést alespoň nějaké pírko ze zvěře. Vysvětlila jsem jim, ať dávají pozor, kdo vyhraje kačera nebo bažanta a potom můžou porosit hosty, jestli by si mohly nějaké pírko vytrhnout. Tombola začala být zajímavá, když děti s rodiči začaly vyhrávat, každé dítě si odneslo nějakou výhru. Divoké prase vyhrála Lucinka a laň Vojta, byli to první ceny a děti měly velikánskou radost.

Na závěr chci poděkovat myslivcům, že se Veverky mohly zúčastnit a zhlédnout alespoň částečně zvyky honu.

Lovu zdar Zdeňka, Jarek a Veverky z Daskabátu