Tak to zde ještě nebylo! Nikdy se nestalo, že by v jediný den představitelé „velké ústavní trojky“: Senátu, Sněmovny i Vlády, přijali výzvu nějaké občanské platformy nebo spolku. A už vůbec výjimečné je, že se jedná o výzvu reprezentující téměř jeden milion občanů. Dali jsme jasně najevo, že občané si nepřejí plošný zákaz olova, protože ekologické náhražky „neodporující fyzikálním zákonům“ prostě neexistují. Jsme přesvědčeni, že snaha EU, resp. agentury ECHA o zákaz olova je „vyháněním malého čerta, kterého staletí známe, velkým ďáblem, jehož neznáme vůbec“.
A jak probíhal „velký čtvrtek“ 17. ledna 2019?
Jednoduše naprosto skvěle, na všech čtyřech místech v Senátu, Sněmovně, na Vládě, a dokonce i na Ministerstvu životního prostředí, se nám dostalo neuvěřitelně vřelého přijetí, a pochopení od těch nejvyšších.
Nejsme naivní, víme, že se blíží volby, a že stoupá ochota politiků „bavit se s občany“, přesto se jedná o velmi pozitivní signál, že nejvyšší orgány a ústavní činitelé zajímají obyčejné starosti lidí, a že vnímají plošný zákaz olověného střeliva a rybářských olůvek jako přehnaný.
Nejednali jsme však jen o olovu, vyjednávali jsme podporu i v dalších skutečnostech, které máme na srdci: nechceme omezování hospodářsky významných nepůvodních druhů, které nad námi visí již dva roky, nechceme implementaci paskvilní „odzbrojovací“ směrnice EU, a naopak chceme znova rozproudit tzv. ústavní právo na zbraň, které před rokem v Senátu nebylo ani přijato, ani zamítnuto, a zůstává dosud ve vzduchoprázdnu.
Kterak politici dostali „koule“

Všem ústavním činitelům jsme předali originální olověné střely z bitvy u Slavkova z roku 1805 jako hmotný důkaz, že se ani po dvou stoletích v zemi olovo „nerozpustilo“, zapouzdřilo se krustou, a neuvolnilo škodliviny do přírody. Tento náš nápad zaujal leckterá média, a slovenské zpravodajské servery pak dvojsmyslně psaly, že Český politici dostanú „gule”. Předem jsme akorát médiím zdůraznili, že se jedná o mírumilovný čistě praktický důkaz našich argumentů a v žádném případě není záměrem ani žádný symbolický podtext ani mediální zkratka „posílání náboje politikům“.
„Měl jsem doma 30 let olověné vodovodní trubky a cítím se zdravý“, řekl předseda Senátu Jaroslav Kubera, a podpořil nás proti zákazu olověných střel
V 11:15 předseda Senátu Jaroslav Kubera osobně převzal protestní výzvu přímo z našich rukou. Při této příležitosti jsme navíc zmínili i naši „Petici proti odzbrojení“ www.ligalibe.cz/ke-stazeni/nova-petice, kterou již v minulém roce podepsali osobně premiér Andrej Babiš, předseda sněmovny Radek Vondráček i prezident Miloš Zeman (fotogalerie na www.ligalibe.cz/o-nas/mame-za-sebou). Tato rok stará petice v sobě už kromě jiného prozíravě až „vizionářsky“ zahrnovala právě i téma olova - „protestujeme proti zákazu používání osvědčeného a nenahraditelného olova ve střelách palných zbraní“.

Na Úřadu Vlády vládlo pochopení,
takže Straka se cítil ve „Strakovce“ jako doma,
a Černý předal výzvu Černému
V 13 hodin jsme předali další výtisk našeho protestního dopisu vládě na Úřadu Vlády ČR ve Strakově akademii, kde jsem se jako Straka cítil opravdu „jako doma“. Výzvu od prezidenta Ligy Libe, Mgr. pplk Pavla Černého převzal se svými spolupracovníky Dr. Štěpán Černý, ředitel Odboru koordinace evropských politik, který zde zastupuje premiéra Andreje Babiše, bohužel pobývajícího tou dobou na služební cestě v Asii a Singapuru. Dr. Černý nás ujistil, že premiér Babiš má zájem nás opět vidět ještě jednou, až se vrátí z cest.

Za dvacet let nepamatuji:
na Ministerstvu životního prostředí se nám dostalo vřelého přijetí!
Popojeli jsme v Praze do Vršovic, a v 14:30 jsme byli přijati ministrem životního prostředí Richardem Brabcem, který sjel osobně až do přízemí, aby nás přivítal. Za dvacet let neustálých nepříjemných tahanic s úředníky na MŽP jsem toho v našem boji za pro nás příznivou legislativu zažil tolik, jako nikdo jiný. Proto jsem se nestačil divit, jaké vyzrálé názory ministr říkal nám i do médií. Nejdůležitější je, že ministr nás ujistil, že mají jiné priority ochrany životního prostředí, že olovo sice škodlivé je, ale jako kompromis by měl stačit stávající zákaz používání olověných broků na mokřadech, a uznal, že náhražky olova mohou být ve výsledku pro životní prostředí ještě horší.

Předseda sněmovny navrhnul, že můžeme myslivost zařadit do programu českého předsednictví Visegrádské V4
V 15:30 jsme zamířili do Sněmovny, kde naši výzvu opět velmi přátelsky přijal předseda sněmovny Radek Vondráček, který našim argumentům dopřál sluchu téměř hodinu! Opět jsme mluvili nejen o olovu, ale seznámili jsme pana předsedu s návrhem nového zákona o zbraních, který s námi velmi seriózně konzultuje Ministerstvo vnitra. A nastínili jsme opět téma ústavního práva na zbraň, které by nás prakticky i symbolicky navždy uchránilo před odzbrojovacími snahami úředníků Evropské komise.
Pan předseda také přišel se zajímavým návrhem, že bychom mohli mysliveckou agendu zařadit do programu budoucího českého předsednictví Visegrádské V4, což by bylo pro nás neuvěřitelně pozitivní.
Tímto doručování naší výzvy nekončí, aneb jedeme dál...
Dále výzvu doručíme prezidentovi ČR, Bezpečnostní radě státu Vlády ČR, Evropské komisi a Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA), která je původcem pobouření občanů tím, že vloni ve své závěrečné zprávě doporučila plošně zakázat olověné střely i rybářská olůvka.
Opravdu politika do myslivosti nepatří?
Bylo by to hezké - neplést politiku do myslivosti - našeho krásného zájmu. Kdo však říká, že politika do myslivosti nepatří, tak se také musí smířit s tím, že za něj budou dělat politiku a zákony nepřátelé, a takový myslivec jednoho dne skončí beze zbraně, bez střeliva, bez lovu, bez ničeho, neboť vše už bude zakázáno nebo omezeno. A pak lze na toto nadávat leda tak sám sobě u piva, co to je za bordel a jak to, „že to někdo nezařídil“.
Uvědomme si, že myslivost je pod čím dál větším společenským i mediálním tlakem. Už několikrát se mi podařilo zachránit situaci ve prospěch myslivců a myslivosti.
Dovolte mi zmínit jen zlomek aktivit, kterým se ve svém volném čase a za svoje peníze dobrovolně věnuji ve prospěch celé myslivosti. I díky mně je česká myslivost vůbec poprvé v historii lidstva zapsána a uznána jako národní kulturní dědictví a sokolnictví je na seznamu UNESCO, uspořádal jsem také historicky první myslivecko-střeleckou demonstraci 15.3.2017 v Praze a „spoluzachránil“ jsem nám myslivcům před omezením či zákazem zbraně, abychom je mohli nadále vlastnit a používat za současných podmínek a mohli střílet kvalitním klasickým olověným střelivem. Bojoval jsem také proti zákazu mnohých nepůvodních druhů zvěře (např. muflon a kamzík), podařilo se mi sjednotit a posadit za jeden stůl v rámci spolupráce poprvé v historii hospodáře v krajině - myslivce, lesníky, rybáře, zahrádkáře, včelaře, školkaře, zemědělce a mnohé další.
Nevím, jak dlouho ještě vydržíme „hájit hrad“,
proto budu kandidovat do Evropského parlamentu
Mnoho let tu „hájíme hrad“ proti nejrůznějším neustále dotírajícím nepřátelům myslivosti, ať už ekonomicky či ideologicky motivovaným. Stojí proti nám protivníci nejsilnějšího kalibru. Třeba zmíněná ECHA má stovky zaměstnanců, obrovské rozpočty, a léta na to, aby pak zplodili „studii“ se závěrečnou zprávou doporučující plošný zákaz olova ve střelivu a rybářských zátěžích. Přitom zpráva ECHA je neobjektivní, nekvalitní a v některých závěrech dokonce vyloženě nepravdivá. Podrobné naše protiargumenty se dočtete v naší výzvě, na které jsme pracovali a koordinovali řadu měsíců.
Již jsem se jednou snažil v roce 2014 získat mandát v Evropském parlamentu, abychom měli informace o chystaných nebezpečích „z první ruky“. V minulých volbách jsem získal celkem 5174 preferenčních hlasů, což bylo, i díky myslivcům 27. nejvyšší počet hlasů ze všech 849 kandidátů všech stran, ale na mandát to bohužel nestačilo. Možná v tu dobu všechna moje témata ve prospěch myslivosti, na kterých pracuji mnoho let, byla ještě příliš „vizionářská a nezralá“ - o zákazu olova se v roce 2014 teprve jen mluvilo, „odzbrojovací směrnice“ EU ještě ani nebyla na stole, nařízení EU proti nepůvodním druhům ještě nebylo schváleno.
I když jsem na všechna nebezpečí tehdy zavčas upozorňoval, mnoho lidí je nebralo vážně slovy „namaluj zase čerta na zeď“.
Realita je bohužel taková, že dnes jsou tyto všechny nebezpečné právní normy, před kterými jsem před léty varoval, schváleny, a stojíme před zavedením, tzv. implementací, resp. některé směrnice EU už měly být dávno implementovány, ale my je z posledních sil brzdíme.
Vzhledem k tomu, že již dnes 70 % legislativy pochází z EU, proto jsem se po zralé úvaze rozhodl ještě jednou kandidovat ve dnech 24. a 25. května 2019 ve volbách do Evropského parlamentu, pravděpodobně jako nestraník, nikoliv za TOP 09 jako před pěti lety. Každopádně věřím, že s pomocí všech a trochou štěstí náš hrad uhájíme!
Dr. Ing. Bohumil STRAKA
člen zahraniční komise
Českomoravské myslivecké jednoty ČMMJ
Řekli také při setkání…
Jaroslav Kubera – předseda Senátu
Já si myslím, že tento návrh je stejný případ jako nedávná směrnice na omezení zbraní, která vznikla tak, že si někdo myslel, že když bude vydán přísný zákaz, tak bude méně teroristických útoků. Což je samozřejmě naprosto naivní představa, protože dnes si třeba na internetu může, když to přeženu, v podstatě kdokoliv kdo chce, objednat třeba i raketu. Striktními zákazy cesta určitě nevede. Ten, kdo chce nějak škodit, tak si přece obstará zbraně nelegálně. Papírem se něco tak jednoduše zakazovat nedá.
A zákaz olověných broků a olůvek naší přírodu nezachrání, to je jako se zákazem uchošťouchů, jakoby nám toto zabránilo oteplování planety. Je to jen jeden velký byznys, protože každý žák deváté třídy ví, že příroda funguje jinak, když se planeta otepluje, tak se prostě otepluje, když se příroda rozhodne, že bude sněžit, tak prostě sněží. To jen bolševici si mysleli, že poručí větru dešti, neporučili ani lidem, i když vše pro to dělali.
Takže já rozumím vašim snahám poukázat na nesmyslnost zákazu olova a podporuji vaši aktivitu, určitě jsou mnohem důležitější úkoly, jak pomoci přírodě, než takovýto nesmyslný zákaz.
Richard Brabec – ministr životního prostředí
Návrh na zákaz olova v podobě broků a olůvek není to, s čím bychom se mohli ztotožnit, aniž bychom se zároveň bavili o alternativách. Musíme nejprve alternativy hledat, shromažďovat relevantní argumenty. A v prvé řadě si musíme zodpovědět, pokud vůbec nějaké alternativy budou, zda nejsou třeba dokonce horší a pro přírodu škodlivější. Jsem rád, že některá nebezpečí alternativ v prohlášení vy sami uvádíte. Naprosto třeba chápu, že nové neolověné náhražky střel mohou způsobovat větší utrpení zvěři, mohou ji jen zranit, jestliže se zvěř usmrcuje, tak potom rychle a bez zbytečných utrpení. Stejně tak není možné pominout bezpečnostní rizika při střelbě.
Jsme ve spojení jak s lidmi kolem evropské chemické agentury, tak jako členský stát EU komunikujeme s ostatními státy. A já bych proto celou záležitost rozdělil na část mediální a část věcnou. Pokud mám informace, tak momentálně žádný členský stát není připraven na plošnou regulaci či úplný zákaz olova, není tedy připravena ani naše republika. Myslivci jistě vědí, že jsme v rámci kompromisu už před sedmi lety vyřešili otázku zákazu střelby olověnými broky na mokřadech. A já se domnívám, že to je pozice, která by měla pro tuto chvíli stačit, protože na jakákoliv další zpřísňování a zákazy nemáme relevantní odborné studie. A vidím to i v souvislosti, když například v Austrálii díky horku zahynuly tisíce kaloňů, když vím, že nám v republice díky africkému viru vymřela skoro celá populace kosů, když v důsledku ohňostrojů zahyne tisíce ptáků, tak si nemyslím, že by byl schopen někdo doložit, že nám díky olověným brokům vymírají ptáci a že bychom měli jít cestou okamžitého zákazu olova.
Jsme tady samozřejmě pro ochranu přírody, ale momentálně jsme ti poslední, kteří by chtěli řešit něco zákazem olova. Vždy, když se řekne A, tak je taky nějaké B, my teď máme v návrhu A, ale nikdo vůbec neví a nezná, co znamená a představuje to B. Určitě se tedy nebudeme rozhodovat hned teď a podle toho, co pošle organizace.ECHA.
Mohu slíbit, že zcela určitě o zákazu olova budeme jednat v rámci EU, budeme v odborných komisích vznášet naše dotazy a připomínky, budeme vznášet, ale taky chtít slyšet, pragmatické argumenty v rámci jak ochrany zdraví lidí, tak ve prospěch zdravé přírody.
Radek Vondráček – předseda Sněmovny
Já všude říkám a propaguji Evropskou unii jako myšlenku, která dává smysl, potřebujeme ji a musíme ji podporovat. Česká republika by se bez unie určitě neměla tak dobře, jako se máme.
Ale je potřeba být zdravě kritický, když z unie přichází někdy až doslova nesmysly. A jedna z věcí, na které se dá demonstrovat, že Evropská unie zachází už příliš daleko, takový ten jakobínský přístup, tak to je právě návrh na zákaz olova. Je to krásný příklad toho, že i dobře míněná věc se vůbec nedomyslí a v rámci evropského úřednického molochu se někdy zrodí opravdu nesmysly.
Není přitom brána v potaz žádná alternativa, nedomýšlí se souvislosti, dalo by se sice nad tím zasmát, ale bohužel by to mělo pro ekonomiku, aktivity myslivců, sportovců a dalších uživatelů neblahé důsledky. Proto je dobře, že tuto aktivitu vyvíjíte, že toto téma zvedáte, že jste vše dali do veřejného prostoru, aby byli všichni ve střehu.
Já s vaším názorem naprosto souhlasím a vždy ho budu podporovat. A doufám, že společnou řeč najdu i s kolegy z Visegrádské čtyřky, na parlamentní úrovni to určitě budeme diskutovat, abychom se vzájemně podpořili. Společně máme velkou sílu, je to přece jen šedesát milionů obyvatel.
Troufám si tvrdit, že i na takové záležitosti, jako je zákaz olova, se ukáže, kam Evropa směřuje. Blíží se totiž evropské volby, uvidíme, co bude po nich, ale všichni předpokládají, že se mnohé změní. Já tedy doufám, že Europarlament bude vypadat jinak a jednat pozitivněji a že se bude energie vynakládat na důležitější a rozumnější záležitosti a nebude už lidem tolik komplikovat život.
Základní mýty
o nahraditelnosti olova ve střelách palných a vzduchových střelných zbraní
Panika ze zbytečného šíření olova do přírody je neopodstatněná, protože olovo není uměle vyrobená chemická sloučenina, ale jedná se o přírodní prvek, který se vyskytuje naprosto běžně a hojně v zemské kůře v miliardách tun v rudách a horninách. Čistě jen přítomnost olova tedy neznamená toxické působení olova na jeho okolí.
V lovecké praxi způsobí náhražkové neolověné střely zvýšení počtu nehod a vážných zranění odrazem na principu „neřízené střely“. Zvěř při zásahu neolověnou střelou více a déle trpí, jelikož nástup smrticího účinku mají tyto střely vždy pomalejší.
Mimo mokřady se olovo ze střel do okolního prostředí zcela jistě neuvolňuje, což dokazují archeologické nálezy olověných střel starých až 600 let, které bývají pokryty pevnou oxidační vrstvou, nevykazují ztrátu původní výrobní hmotnosti a jsou rozměrově i tvarově zachovalé ve stejné podobě jako v okamžiku, kdy po výstřelu zůstaly na bojišti. Podle archeologů patří olověné artefakty k vůbec nejlépe zachovaným kovovým předmětům. Logicky to znamená, že se olovo ani za staletí „nerozpouští“. Dokazují to například kykladské olověné plastiky staré přes 4000 let a u nás nálezy olověných křížků a lunic z doby Velké Moravy, na nichž se detailně dochovala i jemná reliéfní výzdoba. Dobře zachované olověné střely se nacházejí také na bojištích husitských válek.
Pro naprostou většinu střel palných zbraní neexistuje za olovo vlastnostmi plnohodnotná, a už vůbec ne cenově porovnatelná náhrada jiným kovem a pro historické zbraně a jejich repliky je olovo zcela nenahraditelné.
Za zcela nepravdivé musíme označit tvrzení ECHA, že náklady na nahrazení olova „budou pro jednotlivé lovce nízké“, což si lze snadno ověřit u všech výrobců střeliva.
V rámci plošného zákazu olova je nutné počítat také s extrémními investicemi do konstrukčně odlišných dopadišť, lapačů, do záchytných ploch a do nových terčových systémů, a to na každé schválené střelnici.
Ve střelách moderních palných zbraní, kromě střel monolitických a speciálních, způsobí nahrazení olova výrazné zhoršení balistických a konstrukčních vlastností nábojů. Všechny ostatní běžně dostupné kovy (kromě zlata) jsou zpravidla vždy výrazně tvrdší a lehčí než olovo.
Lehčí a tvrdší náhražkové kovy pro střely, zejména ocelové broky pro brokovnice, podstatně více opotřebovávají hlavně a mají ve všech případech vždy menší účinný dostřel.
Často
používaný argument ve prospěch ocelových broků, že se jejich nižší ranivost dá kompenzovat zkrácením lovecké vzdálenosti – čili střelbou na zvěř z menší vzdálenosti, je v naprosté většině loveckých příležitostí a situací absurdní a v praxi se jedná o nerealizovatelné řešení. Jen málokdy je totiž možné si vybírat, kdy na zvěř vystřelit, protože zvěř je svými instinkty přirozeně vedena k co největšímu odstupu od možného nebezpečí a k co nejrychlejšímu opuštění ohroženého prostoru.
Střely pro kulové náboje ze slitin mědi a zinku mají výrazně vyšší pravděpodobnost odrazu nebo závažné změny směru, a to při nárazu na jakýkoliv typ překážky, než měkké střely olověné a z hlediska lovecké ranivosti nedosahují vlastností střel olověných.
Na téma bezpečnosti a ranivosti neolověných střel vzniklo zejména v Německu několik „vědeckých“ studií, které náhražkové neolověné střely obhajují. Jejich obsah je však natolik účelový a jasně odporuje dlouholetým zkušenostem z praxe, ale také fyzikálním zákonům, že byly s velkou pravděpodobností „vyrobeny“ tzv. na objednávku.
Plošný zákaz olova je vyháněním „malého čerta, kterého staletí známe, velkým ďáblem, jehož neznáme vůbec“. Některé negativní důsledky používání náhražek olova se projeví hned (úrazy od odražených střel), jiné třeba až za několik desítek let. Za zákazem olova ve střelách stojí pouze módní ekologický populismus a tento zákaz není reálně podložen žádnými prokazatelnými fakty nebo přímo škodami na zdraví.
Chápat lze pouze omezení olova na mokřadech, kde se může olovo vodnímu ptactvu dostat do trávicího traktu a tam teprve může být toxické.
Tento zákaz jako prostředek ochrany přírody a zdraví je absurdní, zejména v porovnání s tím, jak po vstupu do EU extrémně klesly stavy drobné zvěře a jak v ČR citelně klesla biodiverzita druhů vlivem masové aplikace zemědělské chemie a nevhodných způsobů obdělávání polí.
OLOVO V RYBÁŘSTVÍ
Olovo a jeho slitiny se používají také v rybářství. Vysoké hustoty olova se využívá pro odhazování nástrahy na velké vzdálenosti, případně pro udržení nástrahy ve zvolené hloubce s ohledem na rychlost proudění vody. Olověná zátěž je prostředkem a pevnou součástí udice.
Uváznutí zátěže pod hladinou samozřejmě nelze vyloučit, ale nikdy nejde o záměr. Uváznutí znamená pro rybáře ztrátu finanční i časovou.
V ČR není známo zvýšení obsahu olova ve svalovině ryb v souvislosti s výkonem rybářského práva. Lokálně byla prokázána pouze zvýšená zátěž olovem v sedimentech dna v souvislosti s chemickým průmyslem či lodní dopravou, kde olovo tvoří podstatnou část nátěrů lodí.
Aby přesto nedocházelo ke kontaminaci vodního prostředí, již dnes rybáři používají zátěže z alternativních materiálů. U olověných zátěží se v současnosti
často aplikuje povrchové potahování, kdy je olověné jádro obaleno plastem nebo je pogumováno, případně ošetřeno nalitím za horka do forem z mosazi či oceli. S vodním prostředím tak dále nekomunikuje. Tam, kde neexistují požadavky na plasticitu zátěže, lze použít další druhy kovů, jako jsou měď, mosaz nebo wolfram.
V případech, kdy je třeba zachovat plasticitu zátěže však olovo nahradit nelze. Na tom se shodují rybáři i EFTTA (Evropské sdružení výrobců a prodejců rybářských potřeb).
Většina alternativních zátěží i střeliva představuje jen jinou formu negativního vlivu na životní prostředí. Měď je toxická pro vodní bezobratlé, zinek vysoce toxický pro rybí plůdek. Dalšími nevýhodami alternativ jsou špatná opracovatelnost a vysoká cena. Například wolfram má velkou hustotu, na druhé straně je extrémně teplotně stabilní (nedá se odlévat), spéká se ve formě prášku až za použití extrémně vysokých teplot. Jeho světové zásoby jsou omezené, a proto je velmi drahý. Není plastický, praská a nelze jej tedy použít jako náhradu v případě vyvažovacích zátěží – broků.

Originál olověné kule z bitvy u Slavkova, která se udála dne 2. prosince roku 1805. Prokazuje stav olova poté, co bylo 213 let v zemi, za působení kyselých dešťů, hnojiv a dalších agresivních látek. Na kuli je dokoncevidětinálitek–tedyvtokzkokilyaostrástopapoodstřihnutínálitkukleštěmi.Jetedyvyloučeno, že by se olovo „rozpouštělo do přírody“, když má nálitek ještě po 213 letech i ostré hrany. Lze zde také vidět „oxidační krustu“, kterou se olovo tzv. zapouzdří. Při případných pochybách o stáří či původu střel dodáme bez prodlev spektrální analýzu kovu s vědeckou garancí.