Domnívám se, že jsem v tomto seriálu za celý minulý rok vyčerpal to hlavní a nejpodstatnější z našich mysliveckých zvyků a tradic, jak by se měly uplatňovat v praxi ve všech honitbách, v životě našich mysliveckých sdružení.
Na několik prvních měsíců nového roku mi zbývají již jen takové paběrky. A protože hlavní zimní měsíc, měsíc leden, nám dává více času na čtení a na poezii a sama zasněžená příroda je plná poezie, vybral jsem si pro toto číslo
A věřme, že to bude „paběrka“ pěkná. Pokud by někdo byl toho názoru, že to již moc nejsou myslivecké zvyky a tradice, namítnu hned v úvodu, že zpívat myslivecké písničky bylo vždy tradicí na mysliveckých sedánkách a na posledních lečích.
A další argument: Touto problematikou se zabýval a souhrnně ji zpracoval Docent Jaromír Kovařík, a když ten, tak to musí být tradice! Však také s laskavým svolením tohoto mého přítele jsem z jeho díla pro tuto stať převážně čerpal.
Lidové názvy zvěře
byly vytvářeny prostými lesníky – myslivci možná již před několika stoletími a je na nich znát, že vznikaly z lásky ke zvěři, zvukomalebně a s citem.
Posuďte sami – dlouhozobka, krásnoočka, modronožkato je sluka lesní. Dále ještě sovačka (velká soví hlava), či trnovka (dle barvy stojáčků). Bekasinu otavní naši předkové překřtili na nebeskou kozičku, protože mektá. A což teprve koroptvičky, těm se říkalo a říká čiřikavky – tento lidový název zvěře je snad ze všech nejkrásnější. Koroptvím, které žily převážně na pasece, se pak říkalo lesačky.
Všimněme si, že ty nejhezčí názvy patří drobné pernaté zvěři.
Nejvíce lidových názvů má zajíc: matěj, janek, ušák, macek, mlaďoch, staroch, březňák, babka. Kličkující zajíc před psem je hráč a podle životního prostředí polňák, lesňák, horňák, skalňák a dokonce i bahňák.
Bažantje drnošlap, částečný albín pak vašek. Holub doupňák dostal název dírák, zatímco hřivnáč sukáč.
Veverka dostala také hezký název - dřevolezka, zatímco ondatra je dlakoš, pižmovka, či bobřík pižmový.
Kmotra, kmotřička, ferina by ani nebylo nutno uvádět, že je to liška a kmotr, strýc, poustevník, samotář je naproti tomu jezevec. Kuna lesní – větevnice, pelešnice, medovka, kuna skalní skalnice či dokonce kuna domácí a tchoř smraďoch, polařm myšař (zdržuje se v poli), žabař (zdržuje se u potoků).
Hezký lidový název má drop - dudák i kvíčala - čvíkota, či jalovčák.Husa polní je osenice nebo václavka.
Divoký krocan byl nazýván morák a krůta morka. Tetřívek březan a tetřev hlucháň či velký pták.
Lidové názvy pro prase divoké jsou štětináč, kudrnáč, divočák a skončíme medvědem, kterému se začalo říkat samozřejmě brumta, a brumla, huňáč a chlupáč, ale také macek, stejně jako zajíci.
Je zajímavé, že zvěř dříve málo rozšířená a znalá lidmi, žádný lidový název nemá: rys, svišť, divoký králík, muflon, kamzík, anebo možná má u některých lidí také, ale já jsem to jaksi nedohledal. Nenašel jsem také žádný lidový název pro, u nás nyní tolik rozšířenou, srnčí zvěř, která se však v minulosti moc nevyskytovala. U této zvěře snad můžeme slyšet pro samice pouze název koza, který ale neradi používáme a neradi slyšíme.
Jsou ale i takové lidové názvy, které jsou výjimečně dost vžité. Je to březňačka, šedivka a myšilov pro divokou kachnu, vránu a káně lesní.
To je vše, co se mi podařilo „dohledat“. Ne, ještě nakonec tu mám jeden hezký název, výr velký je kubík. Naučme se je, abychom je mohli trochu používat.
Myslivost v písních
Zvěř, lov, postavy hajných a myslivců a jejich psů se vrchovatou měrou objevují v celé naší slovesné tvorbě a tedy i v českých, moravských a slezských národních písních.
Hajný je tam 19krát a myslivec, mysliveček dokonce 124krát. Kupříkladu z Klatovska tato:
„Hajnej, hajnej hajnej, to je šelma tajnej,
on prodal smrčku, prolil ji v krčku...“
Zato postavy myslivců a myslivečků jsou vůbec nejčastějším motivem, v písních se vyskytují tam nejen při lovu, ale i čím neblaze prosluli v soukromém životě, jako v následující poněkud erotické (samozřejmě z Moravy):
„Mysliveček, mládeneček, v hájku odpočívá,
která pěkná, která šumná, prstem na ňu kývá.
Vy, myslivci málo odbáte o svoje levírky,
milujete selské cérky a potom aj selky.
Nejprv cérku, potom selku, naposledy divku, (děvečku)
a jak šecky pomiluje, utěká k levírku.“
Lovecký pes se vyskytuje v písničkách asi desetkrát, a nejznámější je:
„Skákal pes přes oves, přes zelenou louku,
šel za ním myslivec, péro na klobouku...“
Jedenkrát je opěvována bažantnice v hezké písničce:
„V tej šardickej bažantnici kukačky kukajú,
už mojho milého na vojnu chytajú...“
Samozřejmě, že nejvíce se v písničkách objevuje zvěř, nejvíce v písničce „kdo s koho“. Ta má mnoho slok a najdeme tam veverku, zajíce, holuba, havrana, psa a také vránu:
„A já se udělám tu velikú vranú,
a já ti uletím na uherskú stranu,
přece tvoja nebudu ani jednu hodinu...“
Nejčastěji ze zvěře spárkaté je opěvován jelen – 33krát. Uvedu jednu naši starou jihočeskou:
„U Hosína se louka zelená,
zabil mysliveček na ni jelena,
na tý louce je tráva vysoká,
honí se po ní zvěř černá, divoká...“
Také jedna ze 36 o zajících je z Budějovicka:
„Což jsem já zajíček nešťastný!
Když vyjde sluníčko překrásný,
do pole táhnu, běhy natáhnu,
samotam se stočím, sklíčím se,
ach já myslivečka bojím se!
Sednu si v jeteli na kraji,
Poslouchám, jak to psi hafají,
běží-li ke mně, hrkne to ve mně,
honem zase do lesa pospíchám –
kam já se ubohý podít mám!“
Velké oblibě se těší husa divoká (39krát) a divoká kachna již méně (13krát). Tato písnička je ze Soběslavska:
„Letěla husička divoká, sedla na naše vrata,
haj-há, haj-há, haj-há, ty husičko divoká,
mysliveček na tě čeká...“
A tato z Bydžovska:
„Kačena divoká letěla z vysoka,
přišel na ni střelec, střelil ji do boka.
Urazil jí křídlo a pravou nožičku,
smutně zaplakala, spadla na vodičku.“
Nesmírně široké je bohatství mysliveckých národních písní, za jejichž sběr vděčíme nejen K. J. Erbenovi, Č. Holasovi, K. Weisovi, F. Bartošovi, J. Kčkovi a dalším, ale také velikánu české myslivosti, publicistiky, spisovateli a redaktorovi Josefu Václavu Rozmarovi.
Tyto dávno zaznamenané písničky nepatří minulosti. Jako umělé se v současné době objevují v populární hudbě. Proto mají trochu změněné texty a je dobře, že jsou tak oblíbené, že se tolik hrají a zpívají. Zpívat by je měli hodně i sami myslivci na svých akcích.
Zvěř a lov v lidových příslovích
Rčení a přísloví s touto tematikou je také mnoho. Lidová rčení nevznikala jen z moudra myslivců, ale z hlav všeho lidu.
Zkuste hledat jejich smysl z těchto několika příkladů:
„Pánů je svět, myslivců les, a my jsme jejich zajíci.“
„Zastřelil ho nebeský myslivec“ (umřel)
„Nosit parohy.“
„Zahodit flintu do žita.“
„Odejít do věčných lovišť.“
„Chodit někomu do revíru.“
„Koukej na mušku, když spustíš pušku.“
„Dřív střelí, než nabije.“
„Nastřílej zvěře a otevři hostům dvéře.“
V pořekadlech a rčení najdeme téměř všechny druhy zvěře:
„Lišku po oháňce, medvěda po pazourech poznáš.“
„Se švagrem na zajíce, s bratrem na medvěda.“
„Jelen moře přeskočí, ani běhu nesmočí.“
„Koukal na to jako jelen.“
„Služ jako sluha, aneb utec jako srna.“
„Běží jako srnec.“
„Je zticha jako kanec v žitě!“
„Co vlk schvátí, nerad vrátí.“
„Dva medvědi v jednom brlohu se neshodnou.“
„Lišku dvakrát neošidíš!“
„Má oči jako rys.“
„Jsi chytřejší než vydra!“
„Chytil vydru.“ (spadne do vody).
„Je zalezlý jako jezevec.“
„Tlustý jako jezevec na jaře.“ (hubený).
„Kouká, jako by mu kuna vejce vypila.“
„Děvče jako kuna.“ (mrštná).
„Ta je na hochy jako tchoř na drůbež.“ (záletná)
„Ani veverka by tam nevylezla.“
„Krade jako kolčava.“
„Krkavec sotva vysedí holubic.“
„Sedí jako výr v koutě.“
„Z pusté stodoly vyletí sova, z hloupého člověka hloupá slova!“
„Orel much nelapá.“
„Odešel s kvíčalou.“ (neměl úspěch).
„Urousaný jako káně.“
„Věrná láska, sanice a krahulčí hony netrvají dlouho.“
„Hledí na každý krejcar jako krahujec.“ (lakomý).
„To je straka na vrbě!“
„Kavka, byť se i na sněhu válela, nezbělí.“
„Pod zlým krkavcem zlá vejce.“
„Bystrý jako sokol.“
„Ani sokol výše než slunce nelétá.“
Hezké, že? A to je jich daleko a daleko více.
Koho tato tematika zaujala, vřele mu doporučuji opatřit si útlou knížečku Jaromíra Kovaříka Zvěř, lov a myslivost v české lidové slovesné kultuře, kterou vydalo Vydavatelství DRUCKVO, s.r.o. Praha 2006. Je to milá knížečka, která teprve může v tomto směru plně uspokojit.
Text a kresby Oldřich TRIPES